DMD č. 2. pro 2. 4. 2024. Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Delirium se cítila bezpečně v meziprostorech. V místech, kde nikdo nebyl doma a odkud se většina lidí snažila dostat rychle pryč, jí bylo skoro dobře. Existovala odnepaměti, ale s příchodem moderní doby jich přibývalo. Podchody a detenční tábory, vzdušný prostor a demarkační linie, čekárny a vazební cely. Místa bezčasí chráněná od každodenních změn, které nenáviděla, zato bezpečně zmítaná náhodami a nehodami, které byly jejím elementem. Milovala tunely londýnského metra v prázdninové dopravní špičce plné výluk. Za bouře ráda sedala v odbavovací hale Paříž Orly, lízala nanuk z Duty Free a s rozkoší sledovala světelnou tabuli plnou zpoždění a zrušených letů.

Rybářský prut se nořil do klidné vody jezera.
Rybář samotný ignoroval tancující splávek a dřímal na břehu.
Není kam spěchat.
Nikdo ho nevyštve do mrazu, deště nebo vedra...
Časy se změnily a Geraltovi se to líbilo.
Bude první Zaklínač, co umře na vysoký věk.
Posunul si klobouk z čela a zadíval se na oblohu. Ještě má čas. Ještě může spát.
Ani nezačal první veršík, když ho vyrušil dusot kopyt.
Bílý vlk, toho času v. v., zamžoural na cestu.
Z jednoho koně právě seskakoval dobře oblečený muž.
"Jsi, pane, Zaklínač? Potřebujeme pomoc. Něco napadá lidi a neublíží tomu ani poloplášťové střely."

Nespavost. Insomnie. Prokletí 21. století, které postihuje spoustu lidí. Nejistá konstanta moderní doby, kterou dobře známe.

Muži, který mě doprovázel ve snech, se nelíbila. Když jsem konečně usnula, zjevil se mi, bledé rty zamračené.

"Nespíš a nesníš," obvinil mě.

"Mrzí mě to. Nedělám to naschvál," protestovala jsem.

Překonal vzdálenost mezi námi. Jeho ruka chladila na mé tváři, oči jako dvě hvězdy. Zadržela jsem dech.

"Když ti dám klidný spánek a sny, budeš se o sebe lépe starat?"

"Proč ti na mě záleží?" zašeptala jsem.

"Záleží mi na všech, malý snílku."

Objal mě.

Teprve tehdy jsem pochopila, co přináší Morfeova náruč.

"Sjednocování statistických metodik není nikdy snadné a vinou specifik národních školství musí projekt ještě překonat četná úskalí," uvedl místopředseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
Příkladem je sledování etnického složení členů České školní inspekce. Již od roku 2016 eviduje ČSÚ ve všech okresech nula školních inspektorů eskymáckého původu. Tento ukazatel je konstantní ve všech sledovaných obdobích.
"Měření se výrazně zjednodušilo v okresech Litoměřice, Česká Lípa, Ústí nad Labem, Děčín a Liberec, kde od příchodu Temných knížat nežije nikdo," doplňuje Sedlo.
V posledním sledovaném období je ovšem hodnota ukazatele nejistá v okresech Zapomenutého kraje, kde není znám ani počet školních inspektorů, ani počet okresů.

Starý učenec se hrbí nad pergamenem.

"Takže to byli Maximus Thrax, dále Gordianus a k němu Gordianus II. a dál..."

Náhle ho vyruší jiný příchozí vzdělanec.

"Co píšete, pane kolego?"

"Sepisuji vladaře naší říše. Takže dál Balbinus a Pupienus."

"No pár jich je. A ve kterém století nám vládli?"

"Roku 238"

"Všichni naráz?! No tedy, s tou naší říší to není zrovna slavné!"

Jen se nebojte, císař tu bude vždy, stejně jako naše říše. Stejně jako slunce a hvězdy!"

"To jistě, jistě... ale jak se tak dívám na váš seznam, ani bych se nedivil, kdyby zítra bylo nebe pod nohama"

They finally talked. It was time. Time to be mature. And yet, the feelings inside of him screamed, then laughed, then cried.
They were living in the golden age. This was it. Everything was modernized, England was doing so well. And yet, two men living together?!
Well, it was possible. Two unknown bachelors could live in peace. But they were married and definitely not anonymous. At least not in this city.
Victor was considering all the pluses and minuses of every possible solution but their lives were still uncertain. Everything was. Their future, their present, their feelings for each other.

"Což takhle dát si DIP, pánové?" nadhodí Jimram kamarádům.
"Dip tu snad Méďa ani nemá," reaguje Lev.
"Nemyslím dip jako omáčku, nýbrž dlouhodobý investiční produkt. Investice si můžete odečítat z daní, podmínkou je setrvat deset let. Roky letí, máme nejvyšší čas. Já už si to založil."
"Investování, to je nejistota, navíc prachy potřebuju hlavně teď," odvětí Tadeáš.
"Navíc, co když umřu ještě ve službě. Scholastika tím pořád straší, už mě tím nakazila," přidává se Lev.
"Chlapi, konstanty v dnešní době nehledejte," odvětí Jimram. "Přiměřené riziko se vyplácí, jedinou konstantou je, že stát se bude vždy snažit občana co nejvíc ojebat."

V jídelně hořely snad všechny svíce, co jich v domě bylo. Též hořel oheň v krbu, lucerny na zápraží a srdce celé posádky Nameless.
Bylo to potřeba, protože vůkol panovala tma.
"Prostě s tím něco uděláme!" bouchl Berek pěstí do stolu.
"A co?" zeptal se Tyros.
"Když nevíš, co za tím vězí, jak to chceš vyřešit?"
"Zjistíme! Vyletíme na oběžnou dráhu, Nameless má osvětlení..."
"Nameless někdo rozebral na prvočinitele."
"Ach..."

Ve dveřích se objevila rozespalá Gwen.
"Co se děje? Proč není slunce?"
"Nevíme."
Gwen pohlédla k nebi.
"Aha. Nějaká Pseudohvězda Smrti stíní. Dejte dohromady loď a sestřelit. A moc nehlučte."

Kdyby se k tomu Crowley hodlal vyjadřovat, což absolutně a v žádném případě nehodlal, řekl by vám, že samozřejmě byl v pokušení. Chtěl zpátky. Sakra, tak moc to chtěl. Být jedním z těch nahoře. Čistý, spravedlivý, milovaný, nepochybující…
Větší pokušení než všechna království světa, chleba a zatracená moc nad gravitací.
Jenomže tady dole to bylo jeho. Realita, kterou si vydupal z prachu země a z hlubin zatracení. Jeho nepravděpodobná chaotická existence, které se přece nemohl jen tak vzdát. Co na tom, že právě teď se z ní sloupla vrstva smyslu a jen tak se rozhodla, že si odejde tam nahoru?

„Svět degeneruje. Korupce a zkáza se šíří. Děti již neposlouchají rodiče. Každý chce napsat knihu. Je zřejmé, že se konec světa blíží.“ Citát je většinou přisuzován asyrské tabulce psané 2800 let před naším letopočtem. Nicméně po delším zkoumání zjistíte, že originální tabulka nejde dohledat. Příběh však žije dál. Objevoval se v médiích od roku 1908 a text, datum a místo vytvoření tabulky se vždy nepatrně měnily. Vždy je článek ukončen myšlenkou, že se lidstvo nemění. I kdyby byl citát falešný, jsem si jist, že za pár let si někdo vzpomene na tento citát a bude tvrdit, že se lidstvo nemění.