Sherlock BBC

„Ředitel firmy obchodující s elektronikou, pravděpodobně otráven. Jeho úspěch musel být mnoha lidem trnem v oku.“
„Děkuji za perfektní analýzu situace, Andersone. Od pravdy se liší jen ve dvou malých detailech. Zaprvé, úspěšný nebyl, brzy by ho odvolali. Zadruhé, nebyla to vražda. Johne? V odpadkovém koši najdeš pozůstatky krevet.“
„Alergie na korýše?“
„Dobrý nápad, ale… ne. Rozhlédněte se po stěnách! Po nábytku! Nic? Byl nadšenec do všeho japonského. Zkoušel i tradiční recepty, naposledy sashimi ze syrových krevet. Odpověď tedy zní: cholera. Johne, můžeš mi obstarat případ, jehož řešení zabere déle než deset vteřin? Pánové od Scotland Yardu to zjevně neumí.“

„Proč nás vlastně poslali do téhle díry?“
„Amity není úplná díra,“ odpověděl Sherlock. „A policie dostala za úkol vyšetřit, proč místní rybáři tady už týden nevytáhli z lovišť ani jednoho kraba. Prý zásadní otázka ekonomické stability státu New York. Naše pátrání začneme na pláži.“
* * *
„Co soudíte o tomto množství stop v písku, Joan?“
„Jsou to stopy velkého množství korýšů, přesněji řečeno čeledi Brachyura. Všechny směřují k té bílé budově na pobřeží.“
Na místě spatřili Holmes s Watsonovou velikou ceduli Restaurace U Křupavého Kraba a již ve dveřích je uvítala postava v kostýmu žluté mořské houby: „Ochutnejte náš vynikající krabí hambáč!“

Na světě existuje mnoho věcí, na kterých by nikdy nemělo spočinout lidské oko. Nebo jakékoliv jiné.
Agent tajné služby si povzdechl a před očima mu neprolétly scény z jisté východní země, ve které oficiálně nikdy nestrávil ani jeden jediný rok ve službě Mycrofta Holmese královny a ve které rozhodně nikdy neviděl a neprováděl věci, ze kterých by se ještě dnes probouzel polit studeným potem.
Ach. Starý dobrý časy.
V duchu vyjmenoval všechny bohy, které si našel na wikipedii a vroucně se pomodlil. Nechť ve zdraví přežiju další službu. Prosím!
Zapnul počítač. Služba hlídače kamerového systému v 221B Baker Street začala.

„Rudé,“ pronesla bezvýrazně.
„Jako tvé rty,“ řekl obdivně.
Úsměv neoplatila. Bez pohnutí se mu upřeně zadívala do očí. Vyčkávala. Natažená ruka s kyticí klesla. Znervózněl. Vteřiny se vlekly a ona pobaveně sledovala, jak se začíná potit. Nepatrně pozvedla koutky úst. Poodstoupila ode dveří. Zasmál se, úlevou.
Zasmála se, jemu.
Švihla. Rudé plátky se mu rozlétly po zádech.
„Sexy, ale trnitá. Jako ta nejkrásnější růže,“ zafuněl.
Obrátila oči v sloup.
„Klišé,“ zamumlala.
„Miláčku?“
Miláčku? Dost. Odhodila květiny.
„Vypadni.“
„I-Irene?“
„Spím s tebou kvůli informacím o papínkovi.“
Ztuhl.
„Zbytečně! Tvoje žena věděla víc. Nakonec, spí s ním.“
Vrazil jí facku.
Nečekala to.

Déšť bičoval jeho obličej a zaléval mu oči. Snažil se mrkat, ale byla naprostá tma, takže stejně nebylo vidět na krok. Šaty měl promočené a celé od bahna. Klečel uprostřed pole, v napřažených rukou svíral pistoli a čekal. Čas jako by se zastavil a celý svět se smrskl jen na nekonečný příval vody. Věděl, že to musí každým okamžikem přijít. Zíral do tmy a napjatě čekal.
Vtom se zablesklo a zároveň blízko udeřil hrom. Koutkem oka zaznamenal pohyb a instinktivně vystřelil. Ozvalo se heknutí a žuchnutí těžkého těla.
„Výborně, příteli. Tak býka už jste dostal. Teď ještě trefit rutlandského zabijáka.“

Dnes je speciální den. SH
Mám pro tebe překvapení. Chceš vědět jaké? SH
Když mi to prozradíš, nebude to překvapení. JW
Půjčil jsem si na večer speciální oděv. SH
Od Grega. SH
Mám se bát? JW

John odeslal sms a povzdechl si. Od eskapády se seznamkou mezi nimi panovalo citelné napětí, ovšem ani jeden z nich zatím neudělal první krok.
„Jsem doma,“ zavolal.
Žádná odpověď.
Prošel obývák, kuchyň, zbývala už jen ložnice. Opatrně otevřel dveře a strnul uprostřed pohybu.
Sherlock ležel na posteli a na sobě měl ocelová želízka. Pouze ocelová želízka.
Watson hlasitě polkl.
„Všechno nejlepší k narozeninám, Johne.“

Pohlédl mu přes rameno. „Anonymní seznamka… jak… roztomilé. Ne, vdaná. Dál. Ten nos, jasná kleptomanka! Dál… ouvej. Dál! Opravdu? Co za zoufalce… bez urážky, samozřejmě.“
John vztekle otevřel profil HotDoglover78.
„Klid, o zbytky mé sebeúcty mě dávno připravil můj spolubydlící, který. Teď. Bude. Zticha!“
Sherlock zasykl. A mlčel. Velmi významně.
„Co?!“ nevydržel lékař.
„Má ráda psy.“
„Chjo… moment. No a?!“
„Má velmi ráda psy.“
„…Ach.“
„Ano. Ach.“
„…nemyslíš náhodou… k jídlu? Nebo jiným, ehm, společensky a v očích zákona stále - byť pochybně - přijatelným způsobem?“ chytal se stébla.
Detektiv mu věnoval pohrdavě soucitný pohled.
John zavřel notebook.
„Angelo’s?“ navrhl rezignovaně.
„Angelo’s.“

Už dlouho jsem se neseznámil s nikým novým. Dokonce i starým přátelům a známým jsem se začal vyhýbat. Telefon se mi denně plnil zmeškanými hovory, na které jsem neodpovídal. Jediný čas, který jsem strávil konverzací, byly hodiny s mojí terapeutkou. Pokud tedy nepočítám ty světlé chvilky, kdy jsem si šel nakoupit.
Kdo by byl řekl, že zrovna Mike, na kterého jsem dnes náhodou narazil, tenhle stereotyp změní. Říkal, že bych si měl najít spolubydlícího. Možná i začít trochu žít. Prý mi představí svého známého.
Ten chlápek je cvok. Ale také je zvláštním způsobem okouzlující.
Přinejmenším nuda s ním rozhodně nebude.

„Sherlocku, co ta anonymní seznamka?“
„Johne, kolikrát ti mám říkat, že tvůj naprosto šílený nápad-“
„Každý potřebuje lásku. To ti povídám, budeš mít šťastný život, ať chceš nebo ne. Dostal si nějakou odpověď?“
„Ne.“
„Možná je chyba ve tvých požadavcích na partnera. Ukaž ten formulář.“

Věk:30-40
Vzhled: světle hnědé vlasy, postava středního vzrůstu, připitomělý výraz ve chvílích zamyšlení
Povolání: lékař
Specifické požadavky: psychosomatické kulhání, literární výtvory pochybné kvality, pečovatelský komplex, pevné morální hodnoty

K jeho zádům se přitisklo horké tělo.
„Je chyba v požadavcích?“
„Ehm… Ne.“ Na Johnově tváři se usadil výraz šťastného idiota. „Očividně máš výborný vkus.“

hodinová ručička utíká tempus fugit vysmívá se, john je v nebezpečí, únos a papír stopa říká les náhod, ty NEVÍŠ, rána po vpichu nebolí, johne odpusť bílý komár pomáhá MYSLET ačkoliv jsi slíbil, tys slíbil přestat ale komár tě bodl nechal jsi ho tě bodnout lesná hod
Lesná. Ulice Lesná Ach.
Vyrazíš.
(„Brilantní!“ vykřikne později John. Tvé zorničky jsou úzké, ale on to nevidí, protože objímá Mary.
„Jen ze dvou slov…“
Neposloucháš, protože jsi nevyhrál ty, ale komár a nikdo si nevšiml a ty ses děsil, že si všimne, ale on se ani nedívá a místo úlevy cítíš jen prázdnotu.)