DMD č. 04. pro 4. 4. 2025. Téma: Hlava v oblacích

„Ahoj.”
„Ahoj.” Budeme chvíli předstírat, že tohle není nanejvýše trapný okamžik a možná to přežiju. I když co si to vlastně nalhávám, jestli jsem se doteď dostatečně neztrapnila, tak to ještě přijde. Jak může být fyzicky možné, aby někdo vypadal tak dobře?!

Napadlo mě, že na sebe možná zíráme už moc dlouho, a tak jsem mu nabídla ruku, abych mu pomohla vstát. Tu naštěstí přijal, jinak by to bylo dost možná ještě trapnější.
„Jak se jmenuješ?” Zdálo se mi to, nebo ho právě zajímá, jak se jmenuju?
„Jsem Allie.”
„Liam.” Uu, řekl mi své jméno, aniž bych se musela ptát!

Jakoby se jí do lýtek prokusovaly tisíce jehliček.
Ohlédla se přes rameno dívky, která nesla její chatrné tělo.
Mlha. Hustá mlha, která je pronásledovala. To kvůli ní teď Mags na kůži naskakovaly naleptané boláky.
Dlouho mě neunese.
Obě se teď chvěly. Svaly jim v důsledku účinků mlhy cukaly.
Brzy si uvědomila, že má mlha zpečetit právě její konec. Když se Katniss naposledy podlomila kolena a už se s tíhou starší splátkyně znovu nezvedla, Mags sama se vzepjala na rozechvělé nohy.
Nechá tady Finnicka. Její úloha byla ostatně vykonána, všemu ho naučila. Prokáže mu laskavost, když ho naposledy pohladí po tváři.

Noc postoupila, vyšly hvězdy a ochladilo se.

Ohýnek tiše praskal, Marigold v povzdálí brnkal na svou loutnu.

„Víš, Geralte,“ promluvil najednou, „myslím si, že teď už nastane ten pravý čas. Čas kdy bude jen lépe. Čas kdy přestaneš mít své starosti, kdy práce pro tebe bude jednoduchá a dobře placená. O mě bude stále větší zájem a vydělám mraky peněz. Tady s Elzee se vše také v dobré obrátí a lidé nás budou mít rádi. Hlavně tedy tebe. Konečně jim dojde, co se v tobě ukrývá za poklad a náležitě tě ocení."

„Pojď spát, Marigolde, asi ti trochu namrzl mozek.“

Milostnou magii občas provozoval, ale ještě nikdy nebylo klientovi přes osmdesát a „obětí“ jeho vlastní žena. Prý ji "popadl čert". Rozpačitě se prohraboval receptáři.
„⳨ olej, svatý olej, který prýští zpoza trůnu Jaó Sabaótha; olej, kterým Eset pomazala Usirovy kosti! Slunce a měsíc, nebeské hvězdy tě volají! Přivedeš mi NN, aby moje láska byla v jejím srdci a její v mém, aio! Zapřísahám tebe, jehož hlava je v nebi, nohy v propasti, předek má tvář ovce, zadek hada, na němž visí celé nebe i veškerá temnota, abys sestoupil do podsvětí a vyvrátil z kořenů všechny ďáblovy záměry, které má s NN …“

„Bradavice... maj... určitý... nevýhody,“ funí Gwen.
San lapá po dechu. Na další podestě to vzdává.
„Běžte... napřed,“ povídá, „já vás... nedoženu.“
Jo, věže jsou tu vysoký, ale co by člověk v rámci plnění povinností neudělal.
Astronomická věž se tyčí. Nevidíme nad čím, protože mrak pod námi, mrak nad námi...
„Mha za mnou, mha přede mnou,“ mumlá Gwen, kterou nahoru dopravila její čistá zaťatost. „Kde je?“
„Támhle!“
Z oblaku se vyloupne hypogryfí hlava, zbytek těla (a neschválený náklad) toliko tušený.
„Klofan se probral ze zákeřného kouzla...“ zadeklamuju.
Zuřivý skřek.
Zděšený výkřik maření jezdkyně.
„Sežer ji.“
Stalo se.
Drastické detaily ukrylo bílo.

"Merline!"

Merlin si pobrukoval, zatímco připravoval v kotlíku léčivou směs. Ke stereotypnímu obrazu čaroděje už mu chyběl jen plnovous a špičatý klobouk.

"Merline!"

"Hmm?" zamručel nepřítomně.

"Už to bude?" brblal Artuš.

"Cože?"

Princ protočil oči v sloup. "Můžeš se konečně přestat snášet s hlavou v oblacích a dávat pozor?" Natáhl ruku a rozcuchal Merlinovi vlasy.

"Hej! Za co to bylo?"

"Zasloužil sis to. Vůbec mě neposloucháš. Mě! Budoucího krále Kamelotu..."

"Obřího náfuku..."

"Chrabrého rytíře..."

"Který potřebuje mastičku na naražený palec," Merlin vrazil ampulku Artušovi do ruky a sledoval, jak princ rudne studem.

Konečně mám poslední slovo! Zastříhal Merlin vítězoslavně ušima.

Když jsem ještě lítal, míval jsem hlavu v oblacích a vítr v křídlech. Teď už mám akorát tak hlavu dole a rezavý zadeček v oblacích. *) Pokud nekonám potřebu, necvičím jógu nebo nerodím.
To druhé dělám jen v sebeobraně a to třetí mi doufám nikdy nehrozí.
Oblaka my rádi. Oproti rozšířené představe neradí lítáme za úplňku, protože pak na nás predátoři dobře vidí. Ideální je taková tma, že i sovy potřebují čelovky.
Ovšem takové oblačno za úplňku! Zahalí náš polštář temných mraků a Měsíc se může jít klouzat.
Zato my! Máme nefér výhodu. Jen se kořisti nesmíme prozradit příliš hlasitou echolokací.

Fred a George Weasleyovi odchytili Marka po hodině formulí. Společně zapadli do kamrlíku na košťata.
„Pánové, copak se děje?“
„To bysme se rádi zeptali my tebe,“ řekl Fred. „Týká se to Filche. Viděli jsme ho pádit po chodbě. Pronásledovala ho malá bouřka.“
„Ale zato pěkně divoká,“ dodal George. „Kroupy, blesky… Nemáš v tom náhodou prsty?“
„Ten Jožin z bažin si to zasloužil…“
„Máme s ním bohaté zkušenosti,“ přikývl Fred. „A ty máš nápady. Chtěl by ses k nám přidat?“
„Proč ne? Mimochodem, chci si koupit ty vaše Patentované kouzelné vzdušné zámky. Proč by měl mít hlavu v oblacích jen Filch?“

Alhsis se nachází blízko hranic separatistického prostoru, uprostřed jednání o připojení k Republice a s Obchodní federací za humny. Ideální místo na výlet.
Do takovéhle situace se posílají rytíři Jedi, ne senátoři. Natož jejich rodinní příslušníci.
Erma vždy vyhlížela křehce. Bílé vlasy ale měla zapletené do důmyslných vln, které připomínaly oblaka na Naboo a nijak nezakrývaly její tvář. Sebevědomý tah.
„Jaká je momentální situace?“
„Král Alhsis se potýká s povstáním a požádal senát o mediaci. Háček je v tom, že jsem jediná osoba, na které se všechny strany shodly.“
„Znáš důvod?“
„Ano. Krále Alhsis znám deset let. Máme... mnoho společného.“

Archanděl Azirafal si nešťastně přeměřil nekonečný bílý stůl, který se prohýbal pod stohy složek čekajícími na vyřízení. Všude jen samé papíry na papírech, žádné kakao, dortík ani sušenka. Žádná podřadná hmota.
Žádné barvy. Žádné teplo.
Kam až oko dohlédlo, všude jen sterilní bílá. Prázdno. Chlad.
A co hůř- žádné zajímavé konverzace. Žádný smích. Žádné propašované víno a pohihňávání nad krakení bujabézou.
Žádné laskavé zlaté oči a hladivý hlas. Žádné laskavé… cokoliv.
Hluboce si povzdechnul a prudce otřel protivně pálící oči.
Jsem v nebi, sakra! V samotném nebi! Mám hlavu doslova v oblacích!
Tak proč…
Proč je to takové strašné peklo?