DMD č. 10. pro 10. 4. 2025. Téma: Rekvalifikace

Rozbalila zmuchlaný papír. To se snad mám rekvalifikovat na detektiva, nebo co? Cos mi tu nechal za indicie, muži můj střelený?
Fyzik, na náhrobku vytesaný důležitý zákon jednoho oboru. A na obrovském hřbitově je pohřbený právě jeden fyzik. Sáhla po počítači. Otevřela Google, začala pátrat. Co takhle Newton? Pohřben ve Westminsterském opatství. Jenže tam je i Hawking. Co Hamilton? Ten přece škrábal do kamene, ne?
Po hodině marného pátrání měla připravenou přehršel podkladů pro popularizační přednášku pro univerzitu třetího věku. Spokojeně zaklapla notebook. Pak se zarazila. Proč vlastně tu přednášku chystá už teď, když ji bude mít až na podzim?

Lister byl v nefalšovaném šoku.

"Co je to za blbost, Rimmere? Zkoušky si nikdy neudělal. Proč tohle?"

"Dovol, Listere, srhnout to tak, aby to pochopil i někdo s inteligencí kvasinky: analyzoval jsem své pokusy a došel k závěru, že hlavní příčinou mých neúspěchů byla astronavigace."

"Tos nemusel analyzovat, ty pako."

"Proto jsem se rozhodl pro bleskový rekvalifikační kurz na kuchaře. Kuchaři astronavigaci nepotřebují."

Monitor zapípal.

"Vida. Je tu úvodní lekce."

Na obrazovce zasvítil text.

Při pečení v troubě je důležité optimální umístění pokrmu. Nutná znalost kartézského nebo sférického systému. Výchozím bodem je Slunce nebo galaktické centrum...

Dál se Rimmer nedostal.

Myšák ležel na vejci.
Jako obvykle. Ležel na vejci sedmý nebo osmý rok po sobě. Sedm, nebo osm? Počítal na drápkách.
Vejce bylo v pořádku.
Sovátko ne.
Bylo už doma.
Kolik rozneslo balíčků?
Sedm? Osm?
„Tohle nemá cenu. Je tu Ona, pro nás už není místo.“
Myšák jí říkal Ejáj. Pro Sovátko byla vždycky Ona.
„Kdo mě ještě potřebuje? Pár starých, kteří s Ní nepečou. Pár mladých, které psaní baví. A ostatní… umí dát instrukce… nebo jak se to dělá.“
Začalo to v pětadvacátém, plíživě, nenápadně.
A teď byl konec.
„A čím budeme, Sovátko?“
„Myší a sovou v důchodu, Myšáku.“

Ten člověk? se opíral o pult a zapáchal jako psí srst čímsi. Emeritní profesor Dvorský cítil, že mu dochází trpělivost.
“Obávám se, že nerozumím,” řekl. “Jaké já tady prosím vás dělám rekvalifikační kursy?”
Chlapík - profesor Dvorský si ke své nelibosti všiml, jak je zarostlý a nečesaný - bouchl tlapou pěstí do pultu.
“Už nechci bejt vlkodlak!” zařval, až se knihovna zatřásla. “Nemám rád úplněk a nenávidím blechy. Uděláte ze mně kultivovanýho a elegantního upejra!”
Profesor Dvorský zbledl.
“Ale jak… to přeci…”
“Že nejde? Profesorskej, když ste dokázal nadělat intelektuály z fasádníků vod Velhartic, tak upejr z vlkodlaka pro vás bude brnkačka!”

"Modrá malina pro Mamutí myš. V městečku je nový šerif, co o tom víte?"
"Mamutí myš pro Modrou malinu. Sháníme informace."
"Dělej, Myši. Všechno tady stojí."
"Děláme, co můžeme! Hele, příští spojení za týden. Končím, Malino."
"Pánofé!"
"Ano, Hansi?"
"To mi nemůšete udělat!"
"Ale co?"
"Sejít se až sa týden. Musím vykasofat nějaké fýsledky, jinak..."
"Hansi, ale my..."
"Co se flastně stalo?"
"Přijel nový velitel, nějaký Oberstleutnant Müller. Neznáš ho?"
Z éteru zazněl smích. Srdečný a dlouhý.
"Spusťte fšechno, co chcete. Je to chlupák. Bývalý polní žfě... zfí... feterinárž. Rekvalifikovali cho na felitele, ale ti koně by byli lepší felící."

Doktorovi v domě praskla vodovodní trubka, nu což, co na tom může být za vědu? Chvíli se snažil vyzrát na díru vlastními silami, ale když už se v kuchyni brodil vodou, vzdal to a zavolal instalatéra. Ten přijel, vybalil brašnu s nářadím a součástkami, a chvíli se porůznu hrabal v trubkách a dělal takové ty složité instalatérské věci. Pak si umyl ruce a napsal doktorovi účet na 1800 Kč.

Doktor podiveně zakroutil hlavou: "1800 korun? To je šílené, jako doktor si tolik za hodinu nevydělám!"

Instalatér ho nechal domluvit a pak klidně odvětil: "No, já jako doktor taky tak nevydělával."

"To si dělá prdel?" zakřičí Stanislav tak, že se jeho hlas odráží od stěn vnitřního dvorku. Cigaretu spíš šňupe než kouří, jak je rozrušený.
Markéta se na něj dívá se směsicí soucitu a únavy.
"Nemohla jsem s tím nic udělat," prohlásí omluvně, zatímco si připaluje, "trvala na tom."
"To nemůže," vrčí Stanislav a návrh rozvrhu na příští rok vztekle zmuchlá a zahodí, "nemůže mi sebrat veškerou češtinu."
"Obávám se, že může. Ostatně... uznej, že s Macháčkem to byl..." Ani to nedořekne.
V očích jejího chráněnce blýskne zuřivost.
"Mám nějakou další možnost?"
"Rekvalifikaci na školníka," ušklíbne se Markéta a vyfoukne kouř.

"Nemůžeš se rekvalifikovat na domácího mazlíčka. Jednou jsi mluvící žába, tak se s tím smiř!"
"Hele, já se o to neprosil. Moc dobře víš, že tato práce stojí za hovno."
"Já tu práci dělám rád. Lákat prince do močálů je prvotřídní profese."
"Profese? Už ses líbal někdy s takovým princátkem? Smrdí mu z tlamy a líbat neumí. Ne, děkuji. Raději budu chytat mouchy někomu, kdo mě bude mít rád z nezištných důvodů."
Zatímco mluvil, druhou žábu políbil úplně ohavný princ. Princ ochromen skončil na dně bažiny.
"Víš, co? Máš pravdu. Pojďme se rekvalifikovat na domácí mazlíčky. Ta pusa byla ohavná!"

Rekvalifikovat Juliána z tajemného hezounka na předváděcího netopýra byla docela fuška.

Věděl totiž, že na veřejných akcích dostane předem najíst a pak může viset v úkrytu, zatímco mě lidě krmí.
Jednou ale usoudil, že chce krmit taky. Vyběhl z úkrytu, obloukem přeběhl a sebrat červa dítěti z pinzety. MÉHO ČERVA!
Stal se murénou, které vykukuje z úkrytu jen hlavička a chňape po jídle.
Nakonec už vykukoval celý netopýr.

Nedávno jsem zařadila nové číslo - veřejnou hygienu. *) Začala jsem... hádejte čím. **) Chtěla jsem divákům něco sdělit. Nepochopili. ***)
Když jsem si posledně decentně čistila bříško, drápky a křídlo, Julián se připojil.
Také decentně.

„Melfisi?“
„Ano pane?“
„Cos vlastně dělal před tím, než jsi se stal mým sluhou?“
„Roznášel jsem pití v hospodě.“
„Služba tě baví?“
„Ó ano.“
„Děvčata se ti líbí?“
„Velmi, mohu-li říci.“
„Z těch zde na hradu, která nejvíce?“
„No, asi Turmilla.“
„Měl jsi s ní někdy něco?“
„Žel, pane, neměl.“
„A chtěl bys?“
„No jejej!“
„Co bys řekl, kdybych ti zařídil, intimní večer s Turmillou zahrnující jakékoli běžné praktiky?“
„Byl bych vám neskonale vděčen.“
„Dobrá tedy, ale mám podmínku.“
„Jakou, pane?“
„Stane se tak v této komnatě, a já budu po celou dobu stát za tímto paravánem a dívat se.“