DMD č. 11. pro 11. 4. 2025. Téma: Lamač srdcí

Obratným slovem podnítit duši, nabídnout ratolest, otevřenou náruč. Poskytnout dobu milosti všem, kdo sami přijdou, svěří svá slova a odevzdají svá srdce, aby je přijali zpět pokorná, kající, otevřená novému životu. Správnému životu.
Pečlivě naslouchat, poznávat, porozumět... zaznamenat.
Přijetí, milost a odpuštění dláždily cestu podezření, udání, výslechu a trestu. Oka sítě stále menší, vlákna pevnější, seznam jmen a míst delší.
Pryč byly doby vlažných slibů panstva i biskupů, doby her na vlastních malých dvorcích.
Kdo se odvážil své srdce uchovat, kdo si zlomené urval zpět a nechal srůst jako dřív, stál na hraně propasti.
Zopakování jména se rovnalo zapálené hranici.

Míjeli jsme je za krnovským náměstím. Stáli v obětí, jeden o druhého opření a užívali si vzájemnou přítomnost. Jemu bylo zhruba čtrnáct. Byl v tom věku, kdy někteří kluci nečekaně přerostou rodiče, ale pořád mají dětské rysy. Taková nemotorná žirafa, mohl mít dobře metr osmdesát. Tmavé vlnité vlasy mu povlávaly, skoro o dvě hlavy menší a mladší slečna se mu tiskla na hruď. V jedné ruce třímal řidítka kolobežky. V druhé cigaretu a dým foukal nad sebe jako tovární komín. Ve chvíli, kdy jsme je míjeli, je zlatě orámovalo slunce. Patřil mu celý svět. „To je na obraz,“ poznamenala přítelkyně.

Dnes zkusím pokusné drabble. Je půl dvanácté a celý den jsem pracovala, zítra bude jednou tak dlouhý den. Ale nechce se mi přijít o bodík, tak napíšu prostě to, co mě zrovna napadlo, a nebudu to upravovat.
Kdokoli z medvědů může být lamač srdcí. A nejvíc tehdy, když ten, koho si idealizujeme, se najednou nezachová jako náš antropomorfizovaný hrdina, ale jako... Medvěd.
Dva samci, které jsme považovali za kamarády, se servou do krve.
Fajn chlápek s cool jizvou zabije medvídě (protože to medvědi prostě dělají).
Mladá máma, které jsme přáli úspěch, se chová nezodpovědně.
Jsou prostě medvědi. A to bolí.

Does she even have a heart anymore?

It's not something V really thinks about - who thinks about their internal organs on a daily basis? But, well. It's a fair question.

So much of her has been replaced or converted into new, emerging architecture. Something pumps her blood; there is circulation. There is a pulse for the ripperdocs to monitor and mutter, glibly; why isn't she dead yet?

Her brain is intact, more or less; she's paranoid about that for reasons she can't quite pinpoint.

But the only way time she knows she has a heart is when Johnny breaks it.

Poslední týdny se slévaly ve všeobjímající mlhu. Lepila se na něj jako melasa, brodil se jejími bažinami, jenže místo aby se dusil panickou hrůzou z toho, že se v ní utopí, bylo mu to jedno. Nedokázal v sobě vykřesat střípek zájmu a všechny oslavy i slzy mu splývaly v podivné, neuchopitelné prázdno.
Teddy Lupin oči otevřel v okamžiku, kdy se poprvé naklonil nad kolébku, a bylo v tom něco důvěrně známého, tak trochu jako znovu spadnout po hlavě do myslánky. Něco hluboko uvnitř se pohnulo, jako když po nekonečné zimě praská led na jezeře. Možná ještě žiju, napadlo ho nesmyslně.

Procházel se tak chodbou ve škole a po cestě upravil límeček jeho košile. Měl namířeno k jedné brunetce, co z toho, jak k ní blížil, padala do kolen. Jakmile k ní došel, věnovala mu velký úsměv.

„Ahoj, Carle... Moc ráda tě vidím. Budeš zase chtít pomoct s nějakým úkolem?” Pronesla k mladíkovi sladkým hlasem a omotala tak okolo ukazováčku pramínek vlasů.

„Přišel jsem ti říct, že jsme skončili.” Ani jí nenechal prostor pro vyjádření a vydal pryč. Dívka se zamračila, pak rozplakala a utekla.

To už došel k černovlásce opodál.

„Dneska ti to sluší, Vivien. Co zkontrolovat vybavení... Kumbálu, zlato?"

Bardi po Kontinentu vám řeknou, že Geralt z Rivie miluje svou jedinou, Yennefer. Ale někteří ví víc. Zmíní ty ženy, které během chladnějších dob jejich turbulentního vztahu také okouzlil.

Někteří povídají o Keiře Metz, nebo Ves, ale to není přesné. Tyhle střety byly oboustranně jen vzplanutí vášně.

Jeho jiné jednodenní milenky chtěly víc, ale za to nemůže.

Promluvit o Shani je lepší. S tou měl Geralt delší románek, ale pořád, rozešli se docela v dobrém, a Shani si z toho brzy nic moc nedělala.

Triss Ranuncul byla nejznámější, a nejskutečnější zdrcená ex-partnerka. Té trvalo dlouhá léta se přes Geralta dostat.

Jestli to dokáže, bude její paměť zase v pořádku. Šance na úspěch? Mizivá. Jenže musí. Musí zachránit Mařenku. I za cenu, že… Je stará a s rozpadlou pamětí ji nečeká vůbec nic!
Dotýká se dlaněmi stříbrné plochy. Zrcadlo vtahuje její ruce, točí se v divokém víru. Doramo se soustředí jen na to, aby se dostala až k jeho podstatě. K srdci.
Stiskne, zatáhne. Něco se jí láme pod rukama. Svět se trhá na kusy.
Polkne ji temnota.
Kdesi daleko za sebou slyší křik.

Když se probere, zjistí, že zrcadlo je pryč.
Zbyl z něj jen zlomený střípek ve tvaru srdíčka.

Tonička s dětmi z okolí celé odpoledne zdobili srdce. Nakonec je pověsili na šňůru mezi dva stromy za farmou. V zapadajícím slunci se třpytila a hrála myriádou barev.

Ráno z nich zbyla jen drobečková spoušť.

Tonička stála jako socha, jen oči jí hořely potlačovaným hněvem.

„Kdo to byl?“ zeptala se prázdné stráně nebezpečně tichým hlasem.

Ticho. Založila si ruce na hrudi a pravá noha bezděčně vydupávala staccato.

„Bědoš! Bědoš! Bědoš!“ Z trávy pomalu vylézali zdrcení piktmužíci, tahali se za vlasy, žmoulali kilty a frkali do obřích flekatých kapesníků.

Rob předstoupil před Toničku a zkroušeným hlasem pronesl: „Horác se moc omluvá.“

Kira tried to pinpoint the exact moment, when the bickering turned into a brawl.
„I’ll let you know, that I’m a bit of a heartbreaker myself.“
Perhaps it was when Dukat opened his mouth.
„Really? I could have sworn you proclaimed yourself a family man just hours ago. A bit of a contradiction, don’t you think, Dukat?“
Or when Garak couldn’t help but chime in.
„A family man can have his pleasures. Something you wouldn’t know – you have no family and no pleasure whatsoever.“
„I certainly have that in common with your women.“
In hindsight, it wasn’t really that difficult.