DMD č. 29. pro 29. 4. 2025. Téma: Speed dating

"Optimalizace sítě poboček státního podniku Česká pošta v okresech Litoměřice, Česká Lípa, Ústí nad Labem, Děčín a Liberec neprobíhá, protože tam nikdo nežije a pobočky nemá kdo likvidovat," informoval předseda ČSÚ Jáchym Sedlo.
"Moje maminka byla listonoška. Pracovala v tajném vládním krytu," zasmušile podotkl tiskový mluvčí ČSÚ Jiří Klokoň.
"Myslela jsem, že jsi sirotek," podivila se místopředsedkyně ČSÚ Háta Ospalá.
"Porodila mě a odešla do kláštera."
Arcišaman Vít Otylý procítěně okomentoval: "Hustý."
"Byla představena jednomu studentskému vůdci, téhož dne otěhotněla. Poznal jsem ji až dospělý, to už byla matka představená Anna."
Háta Ospalá dodala: "Na tu dobu vážně speed dating."

První zastavení: Příprava a školení. Kdo: Frank, Naty, školitel. Kde: Specializovaná poradna.
Druhé zastavení: Sociální šetření. Kdo: Frank, Naty, sociální pracovník. Kde: U Franka doma.
Třetí zastavení: Pohovor. Kdo: Já. Kde: Sociálka.
Čtvrté zastavení: Soudní řízení. Kdo: Frank, Naty, já, soudce, soudní personál. Kde: Soudní síň.
Páté zastavení: Zřízení speciálního kruhu pro ty, co se jejich schopnosti vodhalily až na prahu dospělosti. Kdo: Frank, rektor, prorektor, děkan. Kde: Univerzita v Salemu.
Šesté zastavení: Přihlášení do kruhu. Kdo: Já. Kde: Univerzita v Salemu.

Sedmé zastavení je domov.
Sedmé zastavení je nová rodina.
Sedmé zastavení uzavírá kruh.
Sedmé zastavení je nový život.

Zážitek od stolečků s cinkáním bych mohl s čistým svědomím označit za jeden z nejhorších ve svém životě. Uchýlil jsem se k tomuto pokusu jednou, ale pochopil jsem, že přirozeně plachý intelektuál se špatným držením těla a silnými brýlemi půjde na odpis dřív, než stihne říct Scorsese. Myslím, že to byla poslední kapka, kdy jsem se rozhodl nechat svůj partnerský život nadobro osudu a už ho raději nepokoušet.
Ledňáček naštěstí nezdědil do života povahu svého tatínka. Zatím má jedinou balící hlášku, ale funguje rychle a spolehlivě.
"Ty máš tak krásné oči," hlaholí blonďáček náhodné paní na lavičce. Úsměv vykouzlí vždycky.

Novej kolega mne zpočátku docela štval. Přestože byl služebně mladší, šéf ho protežoval a stěžovatele nemilosrdně povyházel. Ale i když do našeho hvězdného týmu nezapadl, časem jsem si ho oblíbil. Když propadl depresím, šéf mu vymyslel legrační zahradní party – přivede mu pod nos různý partnerky a uvidíme …
První byla docela pěkná, ale ten trouba jen zavrčel pod vousy „slepice!“ Druhou, mohutnější, ale s krásnýma očima, označil slovem „kráva“. Na třetí koukl, ani se nepokusil o společenskou konverzaci a prohlásil „prasnice.“ Další jen řekl „krůta“, dal hlavu do dlaní a rozplakal se.
Tedy debakl. Mojžíšovi to podáme jako vynález lidské řeči.

Restaurace se zdála prázdná. Všechny stolky a židle byly srovnané v řadách kolem místnosti, na každém karafa s vodou a tácek karamelových sušenek.
Podívala se na hodinky. Za minutu celá. Přešla ke dveřím, odemkla, pak přešla ke stolečku, který stál trochu stranou.
Ručička hodin poskočila o poslední vteřinu. Restaurací se prohnal vítr. V duchu napočítala do deseti, pak položila ruku na zvonek.
Cink! Cink! Cink! Cink! Cink!
Restaurace byla zase prázdná. Stolečky byly rozstrkané kolem, židličky převrhnuté, karafy vypité a ze sušenek zbyly jen drobky. Hodiny ukazovaly celá a dvě minuty.
Kasa byla plná.
Milovala tyhle randící akce pro rychlo-superhrdiny.

"...čepici nikdy nesundáš?" "Však víš,..." "...vyučil jsem se zámečníkem. A humor, humor ty ráda?" "Asi ne tvůj styl, ale..." "...ty z nich vydržíš nejdýl naživu? To zní lákavě!" "Ale jednou mě málem zabije rampouch, který..." "...zapálí klíhem tatínkovu dílnu. Ty máš svoji klubovnu?" "To ne, ale pomáháme starým lidem..." "...sbírat známky." "Máš nějakou doopravdy vzácnou?" "Našli jsme..." "...pana Drápa, ale ten toho už moc neřekne." "Máš rád zvířata? Já mám ráda kočky..." "...starý Jeremijášky." "Vážně máš dlouhý bidlo? Slyšela jsem, že..." "...ti rodiče se zakázali se scházet. Jenom s klukama nebo je to..." "...jenom nafouknutý bublina. To jsem si oddechla."

Crybaby se na ubytování vrátil až pár hodin po večerce. Oknem. Byl rozcuchaný, s natrženou uniformou, a smrděl cizím potem. S heknutím se svalil na postel.
“Jak šlo rande,” zvednul Calico hlavu od blasteru, který zrovna čistil.
“Ze začátku celkem dobře,” zahučel Crybaby do polštáře.
“A pak se ukázal její manžel?”
“Ne.” Crybaby se převalil. Na krku kolem límce mu tmavly modřiny: “jen to chtěla brát pomalu, a na to není čas. Tak jsme se zase rozloučili.”
“A jak si teda přišel k tomu… všemu?”
“To víš…” ušklíbnul se Crybaby: “Těm, co chodí chlastat do 79tky nějaké to rychlorande nevadí.”

Jak to bylo v tom inzerátu? Hledám vysokoškolačku bez závazků? No, tak to jsem přesně já. A dneska se s ním mám sejít.
Přemýšlím nad oblečením, na prvním dojmu záleží. Ne moc vyzývavé, nechci přece vypadat lacině a podbízivě. S vlasy toho moc nenadělám, krátké a tmavé, stejný účes nosím už dlouho.
Stojím na dohodnutém místě. Vida, blíží se nějaký sympaťák, že by to byl on?
„Vy jste přišla na ten inzerát?“
„Ano,“ odpovím.
„Tak na shledanou.“
Překvapeně za ním hledím. Nejkratší rande mého života.
Náhodou ho zahlédnu o měsíc později. S dlouhovlasou blondýnou v křiklavém oblečení a třemi dětmi.

Nic se nedělo. Oči jsem zase otevřel a všiml si, že Chimrea si zvědavě prohlíží a očichává moji ruku.
Po chvilce jsem si řekl, že je bezpečné na ni sáhnout. Měla hebkou a krátkou srst.
Vzal jsem ji do rukou a nesl ji pryč. "Tak pojď malinká. Vezmu tě jinam." řeknu a vydáme se směrem ke skalám. Překvapivě se nevzmítá a poslušně se nese.
Bandita mi vyšplhal na rameno a Chimreu si prohlížel. "Bandito, co to máš za lubem?" ale on mlčí. Najednou mi začal slézat po ruce a přibližoval se k Chimree čím dál víc.
A začal se naparovat.

Bílá sterilní místnost, prudké světlo žárovek.
Sedí v půlkruhu kolem tebe, sledují každý tvůj krok.
Co řekneš? Co neřekneš? Jak si sedneš?
Otázky, otázky, otázky. Malé stolečky, u každého jeden z nich, na jmenovkách zkratky, které jsi v životě neviděl.
Sledují tě.
Věk, motivace, zkušenosti, motivace.
Odpověz!
Pečlivě skryj svou nejistotu.
(Ale taky prosím buď sám sebou.)
A nezapomeň, sledují tě!
Co na sebe prozradíš?
Otázky, otázky, otázky. Pět minut na každého pána se jmenovkou.
Další lidi. Tvoji protivníci. Ale dneska taky parťáci. Trpíte společně.
Ukaž, že umíš spolupracovat.
Poper se a vyhraj.
A hlavně nikdy nezapomeň… sledují tě!
Vždycky.