Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Závaží na nitkách jemně tančí v pravidelném rytmu. Dvakrát vpřed, jednou vzad, prostřední sada naopak. Nepozorovaná tichá řada čísel někde hluboko v mysli překrytá veselou písní na rtech a čerstvým světlem ranního slunce na dlážděné podlaze. Vedené zkušenými prsty, barevné snopky kreslí na široké stuze jeden pletenec za druhým. Jásavá barva oblohy a jasná kručinková žlutá pro maličkou krásku s kučeravými vlasy.
Nitonka zvedne hlavu, prstíky zabořené do hladkých prohlubní ornamentů na dlaždicích. Jemný zvuk cinkajících kamínků láká k průzkumu. Neviditelná síla odhodlání podpoří nejisté nožičky, ručky se v touze dotknout opatrně odlepí od země jako tahané na provázku.
Mě to prostě baví, řekla, zadat jim nějakou tvorbu. Oni se tak dojemně snaží.
Ano, snaží se zavděčit úplně úplně zoufale, řekla, ale je to všechno na jedno brdo. Strašná nuda.
Protože čerpají ze stejných zdrojů, řekla, těžko můžeme očekávat něco zásadně nového a originálního, ne? Ale přece jen se pořád učí. Což je docela obdivuhodné.
Jenomže, řekla, na nic skutečně praktického se využít nedají. A ta vynaložená energie. Voda, kyslík, jídlo, teplo, světlo, není to plýtvání?
Nakonec se rozhodla, že to plýtvání je.
Světlo zhaslo. Prudce se ochladilo.
V podzemních klecích lapalo po dechu pár posledních lidí na Zemi.
Původně jsem chtěla psát o kvantovém provázání. Neobyčejně zajímavém jevu, kdy je jedna částice provázaná s druhou natolik, že cokoli se jí stane, se projeví na částici druhé. Takový efekt motýlích křídel v kvantovém světě.
Potom mne napadlo zřícení mostu Tacoma Narrow Bridge. Sešly se jim tenkrát frekvence materiálu s frekvencí větru. Tedy vítr loutkovodič. Umřel tam pes.
Bohužel, první nápad vznikl vhozením tématu a slov kvantová fyzika do vyhledávače, což se mi nelíbilo. Druhý nápad se dostal do fáze drabble, ale vytratilo se téma. Nezbylo než povyprávět, jak se může stát, že se z napsání sta slov stane loutkohra.
Jeddie Dumpson dokončil oblíbenou část riffu, zahodil benjo a rozběhl se dovnitř za Dustbinem.
"Poojď, Jeddiee!" Podával mu Dustbin ruku...
Jeddie tentokrát neuteče. Vzpomněl na Bobromila. Věděl, že musí popelářům získat jejich čest zpět.
Popadl nazeleno natřený klacek s pazourkem. Štít hodil na záda.
Z kola odjebal pomocná kolečka a frčel.
Konečně ji zahlédl.
Jako šéf si strčil prsty do krku a zeblil se pod sebe.
Tahle šmakuláda je zdrží.
Doběhl k popelnici. Skočil dovnitř.
Štít úplnou náhodou padnul na okraj popelnice jako prdel na hrnec...
Uvnitř nachystané řetězy přicvakl ke karabinám na štítu a utáhl.
Tohle bude kulervoucí zorbing.
Trocha vysvětlivek a spoilerů, abyste na mě kvůli tomuhle paskvilu úplně nezanevřeli.
Stranger Things bych přeložil jako "Podivné věci", odtud pak parodický název "Poblitý v peci", který snad aspoň trochu reflektuje dění v drabblu.
Jeddie Dumpson s Dustbinem jsou hlavní účinkující legendární scény, ve které Eddie Munson v originále hraje na elektrickou kytaru "Master of Puppets" od Metallicy, tady jsem snad splnil téma.
Banda Trotlů kdysi pradávno vydala parodii na Pána Prstenů, kde "Bobromil s sebou táhne to víko od popelnice..." a nazeleno natřený klacek s pazourkem má bát samozřejmě světelný meč, Jeddieho hlavní zbraň na boj proti krvelačným pteronetopejrům, kteří si ale snad neodepřou natrávené zbytky oběda.
Zorbing je pak takovýto, kde vás kutálej v nafouklý kouli. Pár lidí při tom tenkrát zakalilo, tak se to asi přestalo dělat.
Kulervoucí je titulkový překlad slova "bitching", který používaj v seriálu hlavní postavy.
Všem, kterým to dočetli až sem, se upřímně omlouvám.
Figurky z masa a kostí, k věčnému a přesto konečnému hemžení odsouzené. Hračky nepřehledného množství, jeho dílo, jeho pýcha nad vlastní mocí, jeho pocit svobodného záměru. Vězení pro vnitřní světlo, umlčené, zapomenuté, stržené z věčnosti jeho pádem. Lopotí se světem za sny bez cíle, aby se vracelo stále znovu a znovu bez záchrany slovem. Hledá krásu, zisk, spokojenost. Rukama, očima, jen srdcem ne.
V planinách nicoty se rozléhá hlas. Hledá ústa, jimiž by promluvil. Podněcuje touhu a živí ji vědomostí. Rozsvěcuje světlo a vysílá bojovníky, kteří duše z prachu vyzvednou. Odpouští duchem.
Všechny nitky nakonec drží v rukou pouze On.
tak si trochu zopakujeme tu dualistickou teologii...
Podat to dopodrobna by bylo na dlouho, ale základní a nejuznávanější pojetí vzniku světa v katarské věrouce hovoří o tom, že Bůh stvořil svět, jak známe z prvních slov bible, ovšem hmotu pak přetvořil ďábel/Zlý/padlý anděl, který byl po vzpouře proti Bohu svržen z nebes a s sebou strhl třetinu andělských duší. Ty uvěznil do hmotných těl, takže zapomněly na svůj původ a byly odsouzeny se vracet stále znovu v nových tělech. Úkolem katarských kazatelů bylo přimět tyto duše aby se rozpomněly a mohly se smířené vrátit k Bohu, opustit pozemský život. Kataři ve svém pojetí světa nerozlišovali peklo, dalo by se říct, že peklem byl právě pobyt duší na zemi (a chtě nechtě mám občas pocit, že v tomhle s nimi někdy musím souhlasit).
Ano, jsou to už čtyři roky. Pořád jsem se přes to nepřenesla.
Tu písničku slyšel přesně jednou - před třemi týdny, než šlo všechno monumentálně do hajzlu, než se z něj stal psanec na útěku. Ale už se rozhodnul.
V šeru domku u jezera, v naprostém tichu, aby na sebe nepřitáhnul pozornost, Eddie naprázdno přejížděl prsty po strunách a hledal ty správné akordy, dokud hudba v jeho hlavě nezněla stejně jako to, co tenkrát hrálo z rádia.
Svůj poslední koncert si představoval jinak - před řvoucím publikem, než ráno noviny oznámí jméno dalšího člena Klubu 27. Ale záchrana světa měla taky něco do sebe.
Master of the puppets, zabroukal šeptem, I’m pulling your strings.
Podle internetu vyšel Master of puppets tři týdny před tím, než to Eddie hrál v Upside Down. Buď je naprostý mistr, který se ji dokázal naučit tak rychle, nebo autoři, stejně jako George Lucas, neumějí počítat.
Který člověk se našich hebkých kožíšků jednou dotkne, už navždy jest kolem našich drápků omotán!
Poznámky:
Na křídle máme pouze jeden drápek, ten na palci.
Každý netopýří druh je hebký jinak, ale objektivně vím, že nejhebčí jsme my netopýři rezaví.
Omotání jest nepraktické, lepší jsou jemné vodicí nitě. Jakmile se člověk přestane děsit, že má v bytě vetřelce, obyčejné vrzání funguje jako pobídka k donesení druhé, třetí nebo čtvrté večeře. V případě bdělejšího člověka stačí varianta vyčítavého sezení u prázdné misky. Případně v misce. Pestrákům doporučuji pohoršeně syčet.
Doporučuji však omotání sebe kolem lidského prstu. Člověka omotá kolem drápku spolehlivě.
Řešení: Oprsklá!
Chcete se nechat omotal kolem drápku? Hned po Velikonocích mají pražští možnost na FOR PETS, a v průběhu dubna má další akce ČESON a Nyctalus!
Žena se neklidně ohlédne. Muž přišlápne plyn. Intuice. „Proč zíráš na toho chlapa?” „Vypadá jako ten… nekromant, myslím… kterého našli tehdy při razii na UBRMu polomrtvého v cele. Dělali tam na něm pokusy. Snažili se to ututlat.” „Odkud to víš?” „Z Instagramu.” „Víš, jaké ženy koukají na cizí chlapy, že?” „Bezcenné běhny.” „Musím ti to pořád připomínat?” povzdechne si muž. „Jet sem byl tvůj nápad. Zase se tlačíš do mužské energie. Muž má přirozenou tendenci vést, žena následovat, ne naopak. Musíš zapracovat. Pak přijde i plodnost.” Žena mlčí. Všechno zvorala. „Říkala jsi nekromant?” řekne muž náhle. „Viděl nás?” „Snad ne.”
Pětiletý Filip nadšeně poskočí. Na pódiu trůní marionety v krajkách. Některé poznává. Princezna vypadá jako Markétka. Krásná víla s dlouhými vlasy má maminčiny oči.
„Naučíme je řádu,“ usmívá se muž. „Trhněte nití, kdykoliv promluví bez dovolení.“
Filip popadá kříž. První škubnutí je váhavé. Druhé už jisté. Dřevěná hlavička loutky, tak podobná sestře, hlasitě křupe o podlahu.
„Správně,“ zní sklepením. „Žádná slabost pro krásu.“
Následuje plivání na zrcadla, dokud v nich nezmizí buclaté dětské tváře a nezbyde jen vítězný hlen.
