DMD č. 02. pro 2. 4. 2026. Téma: Loutkohra

Jeho Rytíř řetězů byl nevypočitatelný a bylo nutné ho ovlivňovat prostřednictvím ostatních loutek. Bidithal byl jako loutka dokonalý. Přesně do puntíku plnil to, co Chromý bůh chtěl. A ten ho k tomu ani nemusel postrkovat. Jeho ztráta z rukou Karsy Orlonga ho zabolela. Jedna loutka srazila druhou. To se prostě stává. Kulata ovládal mnohem příměji, do doby, než byl k ničemu. Stačilo přestřihnout provázky. O Tene Baraltu přišel až příliš rychle, dřív než ho využil. Byl čas si najít nové loutky. A věděl, kde.

Z ohně, kam hodil další hrst omamných bylin, se vyhrnul kouř a vyplnil celý prostor stanu.

Z výšky jsou to drobné barevné figurky. Postavičky na hraní. Tak předvídatelné. Nahoru, dolů, po ostrém hřebínku. Pěšinkami, které vyšlapali jiní. 

Na chvilku zatáhnout oponu z mraků. Zamotat nitky v husté kleči. Rozhoupat balvan pod patou. Prudce trhnout stezkou do srázu. Vrzavé divadelní propadlo. 

Mizí v hustníku. Chvilka napětí. Á, tudy z lesa ven. Kousek severněji vede pěšina, poplety. Vlastně jsou roztomilé. Až na ten zpěv. 

Stačil by jeden pohyb a scéna se sesune. Ještě ne. Na jaře netřeba hnojit. Květy by zlenivěly. Ani vlci nežerou mršiny. Touží po lovu. 

Netřeba spěchat. Uzel se utahuje pomalu. Drak krouží nad horou.

Někdy není nic snadnějšího, než tě chytit za ruku a říct, že tě mám ráda.
Někdy není nic složitějšího, než tě chytit za ruku a říct, že tě mám ráda.

Jsme spolu dlouho, ale doufáme, že spolu budem déle.
Jsme spolu, ale až příliš často bez sebe.
Jsme spolu a je to to nejhezčí, co mě v životě potkalo.
Jsme spolu a někdy je toho prostě moc.

Občas bych chtěla mít možnost jako loutkář řídit každý tvůj krok, abys už nikdy neodešel.
Ale vím, že bys nebyl šťastný, a tak tě nechávám jít.
S nejistou důvěrou, že se mi vrátíš.

Provázky se střídavě napínaly a drátek skřípal o sádrovou hlavu. Krásný princ se rozcválal dřevěným dětským divadýlkem, až kulisy nadskakovaly. Zkušené ruce ho hnaly vpřed. 

„A jel, a jel. Překonal sedmero nástrah a devatero vrcholů, když ho pěšina zavedla k bažině.“

Ozvalo se rachocení a pozadí se změnilo. Ukazovalo blankytnou vodní plochu olemovanou temperovým rákosem. Hladina kvetla obrovskými květy.

„Kvák!“ na scénu se spustila ropucha, usedla na leknín a cudně sklopila hlavu. „Jsem sličná panna v nesnázích,“ kuňkla. „Úplně zakletá!“

Princ nastavil rty a divadýlkem se rozlehlo procítěné mlasknutí. Děti zajásaly a začaly tleskat.

Přesně tak by to mělo být...

"Kašpárek v rohlíku pro Loutku bez nití, loutkohra se odehraje pod zraky Otce veškerenstva."'
"Loutka bez nití pro Kašpárka, kdy že to?"
"Už by sis to taky mohl pamatovat."
"Víš, že na tyhle věci jsem blbej. Hans?"

"Nein. Taty Erich, bratranec, sloušíme fe stejné jetnotce. Hans dostal na tnešek propustku. Jen saskakuju."

"Bonsoir. Nenechal ti Hans nějaké instrukce?"

"Na ja, co on to ržíkal... Fšechno je nastafené, posor na katze, ráda kouše kabely, f pět ji nakrm a pusť fen, nechlastej schnaps pržet tesátou, rauchen absolut verboten, jinak na nic nesachej, a chlafně se nebaf s Francousi... och to prtell..."

„Hagride, nevím o nikom na tuto roli povolanějším. Nikdo nezná Bradavice lépe než ty. Jejich okolí i všechna tajemná zákoutí hradu. Dokonale jsi je prozkoumal, když jsi, pravda, nedobrovolně, kdysi pobýval v magických obrazech.“ 

„Todle mi, Minervo, děláš furt. Vodíš si mě jak pimprle na provázkách. A já dycky udělám, co po mně chceš. Ale zájezd mudlů?“ 

„Rubeusi Hagride! Nikdy jsem po tobě nechtěla, abys vykonal cokoli proti své vůli,“ ohradila se dotčeně ředitelka. „A tady přece budeš v hlavní roli! Delegát cestovní agentury, který řídí celou exkurzi významných spisovatelů z mudlovského světa, je přece něco jako… zástupce ředitelky Bradavic!“

Konečně nemoc povolila sevření. Maminka poprvé dovolila ještě zesláblému synkovi vstát z postele. Pečlivě ho zabalila a posadila do proutěného křesla ke stolu. Za záda mu dala měkký polštář, aby se mohl pohodlně opřít.

Chlapec objal hrnek s horkým čajem. Teplo mu hladí ruce. Neopírá se. Sedí zpříma, Soustředěně se dívá před sebe. 

Loutky v rukách maminky ožily. „Mně neutečeš,“ rozléhá se místností hluboký hlas. Drak se přibližuje k princezně, které strach svázal nohy.

„Nééé. To je hrozné, on ji snad sežere,“ mluví za hocha jeho oči. „Utíkej!“ chce se mu vykřiknout. 

Náhle se na scéně objeví princ. Ta úleva!

„Počkej do rána, teď na noc nemá smysl vyrážet ven,“ zkusila zabojovat o pár posledních hodin.

Thomas s tichou úlevou uznal, že má pravdu. I když už v tu chvíli pochyboval, že během nočních hodin zamhouří oka. Na to byl příliš rozrušený. A ona ostatně taky.

Útočiště našli ve Svatyni, kde opřeni zády o oltář vzpomínali:

„Pamatuješ, jak jsme se tehdy o jarmarku vyplížili do města?“
„Měla si nastřádáno pár mincí, všechny si je utratila za sladkosti a pak tě ještě dva dny bolelo břicho.֧“
„A tys nemohl odtrhnout oči od loutkového divadla. O čem bylo?“
„Už ani nevím,“ zalhal.

„Oni tu nie sú," usúdil Viktor po istej dobe vznášania sa medzi, nad, za vecami. Jeho partner mu odpustil. On si však teraz pripadal maličký proti realite. Hlupák, čo vymýšľal, meniť ľudí v mašinky. „Všetci, ktorých som posadol. Sú mŕtvi?” 
„Ne Víťo. Podívej.”
Na hranici dvojmestia z ruín vstával cyborg. Roztrasene hľadel na svoje ruky a mlčal.
„Vráti sa im vedomie?” 
„Protnuli jsme provázky. Něco se vrátí.”
„Ako budú žiť, medzi ľuďmi?”
„Evoluce něco vymyslí.”
Hanbil sa ako nikdy v živote. “Nesranduj, ja...” 
„Pššt. Pomůžeme jim. Máme přece nekonečno času a prostoru. Na výzkum. A tentokrát tě v tom nenechám.”

Ještě před pár týdny Abby pouhá představa, že se separatistická krize rozvine v plnohodnotnou válku a ona bude muset bránit Republiku s mečem v ruce a mistryní po boku, děsila.
Teď byla komandér Velké armády, z relativního pohodlí můstku Mstitele velela několika bombardovacím letkám a pomalu si zvykala. Vlastně jenom stála u taktické mapy, posouvala čáry a tahala za nitky a kdyby na konci těch nitek nebyli živí tvorové a šťastný konec se pořád nevzdaloval, mohla to brát jako pouhou hru.
Občas se neubránila pomyšlení, jestli někdo na podobných nitkách nevede ji, popřípadě jestli celá válka není spíš takové divadlo.