Invaze rušivých elementů (Tess)

Kopce okolo hradu jsou jako stvořené pro romantické horolezectví pro středně pokročilé.
Gwen, která si nestydatě napsala kromě klonů i jedijské schopnosti, trávila toho nedělní odpoledne ve společnosti jednoho z výše řečených na výše řečeném. Zbytek posádky Nameless, jejíž objevení se bylo jen otázkou času, okupoval okolní kopce a vymýšlel koniny.
"Co je vzít naplocho mečem?" navrhl Mimas.
"Pracné."
"Naostro mečem?" Mossi neměl Pátou kolej rád.
"Ale fuj."
"Mám lepší nápad."
Pátá kolej se právě objevila dole u jezera.
Stačilo jen Silou postrčit vosí hnízdo na nedalekém stromě na břehu.
"Leťte, mí drahouškové!"
"Gwen, jsi zlá."
"Beru na to prášky."

Jehněčí s bramborovou kaší a hráškem, stejk s opečenými brambory nebo rybí koláčky na křehkém salátku?
Jablečný koláč, lívanečky (lívanečky!) nebo zmrzlinu? Zmrz... ale lívanečky!
Soukromou prohlídku skleníků s profesorkou Prýtovou, krmení testrálů (lívanečky!) syrovým masem nebo lekci létání na koštěti od madam Hoochové?
Hůlku ebenovou, hlohovou, třešňovou nebo olivovou? (lívanečky!)
Život se skládá až z příliš mnoha příliš dokonalých lívanečků možností. Klasicky se odehrávají všechny najednou.
Až ráno...
Otevřeš skříň.
Máš na sebe vzít tenhle hustej černej kostým nebo tamten hustej černej kostým?
Taky je můžeš kombinovat.
Život je jednodušší.
Dej se na Star Wars.
Máme i (lívanečky!) sušenky.

Gwen nějak těm lektvarům propadla, by jeden myslel, když ji vidí, jak se s poťouchlým úsměvem vynořuje z učebny lektvarů, třímajíc jeden či více kotlíků se zajímavě barevnými či dýmajícími obsahy.
Některé spolu zkoušíme.
"Překvapení!" strčí nám pod nos smaragdově zelené cosi. "Díky tomuhle vysoce pokročilému vytvoru konečně můžeme zjistit, co je v hlavě nějaké té průměrné Mařenky!"
"Co tam je, vím. Pusto, prázdno, akorát takovej špagát, co když ho přestřihneš, upadnou uši," pokrčím rameny.
"Nepodceňuj Mařenky, Tess," zarazí mě San. "Já bych do toho klidně šla," řekne a sklapne rozečtených Padesát odstínů.
"No jo. Když ale ty máš mapu!"

"Hotovo!" prohlásí Gwen naklánějící se nad kotlíkem s lehce maniakálním výrazem.
"Teď to otestovat, a když to bude fungovat..."
"Zkrmíme to Páté koleji?"
"Na těch jsem to chtěla testovat. Máš jinej nápad?"
"No, měl by to být jed..."
"JE to jed, Tess. Postupy dodržet umím," pohladí Gwen ošmatanou knižečku s nadpisem S. Snape.
"Jed otestujeme... jednorožčím rohem?"
"A máš nějaký s sebou?"
"Ne."
"Já jo," vmísí se San.
"Simtě, kdes to vzala, to jsi nějakýho zabila? Styď se!"
"To teda ne," ohradí se San. "Je podzim. Jeleni a jednorožci shazují parohy."
"A jak to má fungovat?"
"Prostě ho tam šupni."

Gwen používá kouzelnické šachy tak, že hraje za oba hráče, díky čemuž neustále vyhrává, zatímco já v podobné situaci neustále prohrávám.
"Jedno nechápu," povídá při tom. "Ron je prej šachovej génius, ale kromě těch šachů nevidíme ani záblesk inteligence, natož génia. Jak to, že se to fakt nikde neprojeví?"
"Protože Rowlingová, Gwen," dám jí standardizovanou odpověď. "Nebo, taky to může být jako já naopak. Podle papírů jsem génius, ale šachy mi nejdou a nebaví mě... i když jak se tyhle perou, na to se dobře kouká."
"Ukaž, převezmi to. Bílému zbývá jeden tah, to dojedeš. Tak, co uděláš?"
"Eh... rošádu?"

Při nedostatku sociálních sítí nezbývá Páté koleji než jako seznamku použít rubriku ON hledá JI v Denním věštci.
"To není špatný: Zajištěný muž s vlastním psem a domem hledá ženu podobného zaměření. Zn. Čím větší, tím lepší."
"To chce nějakou baculku. Mně se spíš líbí: Muž oblibující černou barvu a hady hledá nezávisle smýšlející. Zn. Kopretiny."
"Kopretiny? To bude Snape!"
"To nebude Snape, copak má Snape..."
"Ale ne, takhle se máme poznat na první schůzce. On neví, že vím, že je to on."
"Nechci ti brát iluze," povídám, "ale viděla jsem, kdo to psal. Původně tam bylo Zn. Žádný nos."

Dávno po večeři se celých Bradavic zmáhá ospalost. Naše hrdinky nejsou výjimkou. Zasloužený spánek je ovšem zahnán šramotem ze společenské místnosti Jiskropšouku.

Všechny tři v mžiku zvědavě vykukují zpoza zábradlí schodů.

***

"Ti řikám pentagram. Poznávací znamení každýho kouzla."

Mařenky se činí, na podlaze se skví jen mírně křivý pentagram.

"A teda Luciuse nebo Siriuse?"

"Voba, vole. Bude sranda."

Po chvíli kostrbatého zaklínání se vesmír otřese, a s hlasitým VHÚÚŠ se zjeví postava. Dlouhé plavé vlasy souhlasí. Mařenky ovšem zkoprní.

"Já vím. Nemůžete se na mě vynadívat. Na Síria, nejzářivější z hvězd."

"No co," utrousí shora Gwen. "Dvě mouchy jednou ranou."

"Vezmu si Harryho a budeme mít dvojčata," zaslechnu hlas z homogenního uskupení Páté koleje.
"A co Ginny?" zaprotestuju.
"Tu si určitě vezme někdo jiný. A taky bude mít dvojčata."
"A Voldemort bude mít paterčata," neudrží se Gwen. "Identický."
"Takže... máme pátej ročník... Po jednadvaceti letech?"
"Ta kapitola neexistuje. A chce to kratší dobu."
"Po pěti letech; to je nadpis. Kapitola začíná: 'Voldemort je efektivně mrtvý. Jeho nebohá paterčata jsou donucena žebrat na ulici...'"
"Ne, ty adoptuje tamhleta, jak si bere Harryho."
"Nevšímej si jich, jsou blbý," zní od Páté koleje. Asi mají jiné plány.
Blbý nebo ne, královsky se bavím.

Pátá kolej kudy chodí, tudy trousí.
Často kousavé poznámky, někdy papírky od bonbonů a zřídka, ale o to vítaněji, popsané papíry.
Od chvíle, co jim nefunguje „co napíšu, to se stane“, se jejich literární tvorba změnila ze zdroje stresu ve zdroj pobavení.
Jsme zlé a sarkastické. Na pohozená dílka se vrháme s nadšením.
Masochismus, znáte?
„Blanité křídla upíra vznášejícího se nad Hradem zavýřili temnotou...“ přečtu a začne mi cukat oko.
„Není tam něco lepšího?“ ptá se San.
„... úpí mlhonošové v Květách se válející...“ deklamuje Gwen.
Objevila výplod asociačního psaní. Nebo AI.
„Nechci se rouhat, ale to zní skoro jako duben.“

Bradavický hrad obsahuje nepopiratelné výhody, například postel, koupelnu a pět jídel denně, po nichž nemusíte mýt nádobí. A zábavu.
Taky obsahuje nepopiratelné nevýhody, například Pátou kolej, na niž člověk po příliš dlouhé době kontaktu začíná být alergický.
S tím se dá ale něco podnikat.
Slyším přicházet štěbetající hejno, o patro výše. Vykouknu za roh a povídám sama pro sebe:
„Tyvado Harry líbá Draca? Fakt?“
A pak už jen pozoruju sestrovražedný boj na schodech, aby se k (neexistující) podívané dostaly co nejdřív.
Schody avšak během jejich běsnění změní směr...
Dobře, i existence Páté koleje generuje zábavu.
Asi tu nějakou dobu zůstanu.