Utajený

Fandom: (prozradím na konci)
Seděli kolem stolu a zírali do karet. Newton, Einstein, Hawking a oplešatělý muž v podivné uniformě.
"Tři dámy," řekl Einstein a položil karty.
"Full house!", rozzářil se Newton a začal nadšeně shrabovat žetony.
"Zase jste vyhrál, příteli," usmál se muž v uniformě a jemně pokynul hlavou na znamení poklony.
"Nedáte si někdo brandy?", zeptal se Einstein a zvedl se směrem ke dveřím do spižírny. Otevřel je, udělal krok do prázdna, zařval a byl pryč.
"Ale ne, už zase," řekl uniformovaný, "počítači, vypni simulaci." Zmizel pokoj, stůl i hráči a on stál v ohromné prázdné hale. "O'Briene, zase se rozbil simulátor!"
Fandom: Star trek

Fandom: prozradím až pak
Poznámka: Já se vážně omlouvám, ale už zase zostutuji slavné.
_______________________________________________________
Svítání přišlo jako rána kladivem. Do hlavy mu vhopkalo hejno bílých myšek; skákaly a každé jejich dupnutí odstartovalo další vlnu oslepující bolesti. Jeho duše sténala, ale z vyprahlých úst vyšel pouze bezhlasý obláček zatuchlého dechu. Ve chvílích, jako byla tato, by nejradši rozdupal všechna nedělní rána na prach.
Nebyl zvyklý na alkohol, svoji poslední skleničku červeného vypil před několika stovkami let, a když teď sledoval, jak mu víko od jeho rakve doslova tančí nad hlavou, zapřísáhl se, že příště bude opatrnější.
Onoho nedělního rána se tedy Dracula zařekl, že si té pivem nasáklé krve Jaroslava Haška už nikdy ani necucne.
_______________________________________________________
Fandom: Dracula

fandom: ten brzy odhalíte sami
varování: narážky na nekanonické, ač mnohými uznávané fakty (= možný het či slash)
Můj kamenný masiv pukl.
Prázdno. Ticho.
Klid.
Bílá stopa na holé zemi. Zbytek plátna.
Špatným směrem hleděla jsem.
Touho neopětovaná.
Můj?
Utíká čas. Běž!
Tys ten, ke kterému naděje mé se upínaly.
Tys ten, kterého zbytečně jsem oplakávala.
Tys –
- On?
Ach nejdražší, pane nejmilovanější!
Cos viděl tam?
Já viděl zde.
Pohleď, zde svitky, které písmem slzavým jsem plnil.
Vím, že stát se tak mělo. Vím, jak stalo se to.
Přesto oči mé sladkou vláhou přetékají.
Zázrak, který nebyl zázrakem.
Má láska.
Neznal jsem toho muže.
Nikdy jsem ho neviděl.
Opravdu, přísahám!
To bylo dříve. Teď již -
Nevěřím.
Nevěřím.
Nevěřím.
Pane?

fandom: Kdo to do konce nepozná, tomu ta informace na začátku stejně nepomůže.
poznámka: Kdyby se někdo blíž zajímal o život na ISS, můžu dodat pár zajímavých odkazů.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Odbila šestá hodina ranní a život posádky jel v obvyklých kolejích. Ranní toaleta, snídaně, kontrola systémů… Těsně před plánovanou komunikací se Zemí začaly přístroje ukazovat podivné údaje v modulu Columbus.
„Houstone, máme tu problém…“ začínal své denní hlášení kapitán.
Všichni však byli vyškoleni ve zvládání neobvyklých situací a James se už vydal na druhý konec stanice zjistit, co se děje.
Když veplul do laboratoře, nebýt stavu beztíže, zhroutil by se na zem. Nebo by se mu aspoň podlomila kolena.
Chybějící gravitaci navzdory na podlaze pevně spočívala modrá policejní budka a ve dveřích stál stejně pevně podivný chlápek ve slušivém kvádru…

fandom: odhalíte v posledních větách
varování: možná nepochopíte pointu, protože fandom. a protože jsem byla mimo. tak trochu.
věnování: pro Kleio a Dangie
poznámka: Název jsem si vypůjčila z knihy R.Adamse.
Stál na zádi. Ještě rozeznával nehybné postavy na písečném břehu.
Srdce ho bolelo jako nikdy.
Na slzy však bude čas později.
Ačkoli...
Kdyby se teď vrhl přes zábradlí do moře, žádné později by nepřišlo.
Muž přes palubu! volali by, a těmi výkřiky uráželi jeho rod.
Nakonec by ho nechali utopit.
Zachvěl se. Nedokáže to.
Snad alespoň ve městě měst naleznu vhodnou vrahovu čepel. Tam se vždy najde ruka, ochotna bodnout vyvrhele.
K nohám se mu přitulila lodní kočka.
Vycítila jeho bolest.
Tebe v Rhíminee dozajista čeká lepší osud, než mne, pomyslel si, když k ní bezmyšlenkovitě přiklekl.
Jakoby se usmála.
fandom: Nightrunners

fandom: ten se odhalí v posledních větách a na konci
poznámka: lehoučká nenáročná věc a další z mých splněných snů :)
Bylo to všude.
Nedalo se toho zbavit.
Dráždilo ji to.
Vyvolávalo to v ní myšlenky na jed na krysy, pastičky, kyselinu či libovolnou atomovou zbraň.
Pak si to vyčítala.
Jenomže –
Odpoledne vešla do spíže.
Vynořilo se to z nádoby s mlékem, vyskočilo to ven a oklepalo se to.
Zničilo to celou denní dávku! Zase!
Zavřela oči a tiše počítala do čtyřiceti tisíc Nac mac Fíglů.
„Mňáááá?“ udělalo to rozpačitě.
Vzdychla.
„Byla bych ráda, kdyby sis ty triky odpustil, Robe. A mimochodem, tvoje kočičí kůže zůstala ve džbánu,“ oznámila mu rezignovaně.
Na odpověď nečekala.
Věděla, že Nac mac Fígly prostě nenapraví.
fandom: Zeměplocha, konkrétně knihy o Toničce Bolavé

Město hoří. Plameny se odráží od nízkých oblaků a oranžové světlo dodává úzkým uličkám atmosféru inferna.
Pálit, loupit, drancovat.
Nájezdníci se valí ulicemi jako kobylky. Neexistuje bezpečné místo. Někteří měšťané bojují, jiní utíkají. K ničemu to není. Útočníci mají přesilu; přemůžou, chytí a oberou každého. Zlato, zlato, to prokleté zlato, o to jim jde. Ale nepohrdnou žádnou tretkou.
Ve slepé uličce se k sobě tiše choulí několik dětí. Doufají, že uniknou pozornosti. Náhle se ale v ústí uličky objeví temný stín…
Vyděšený hošík mu nabídne svůj jediný majetek.
Kapitán Barbossa se smutně podívá na podávané jablko.
Není mu k ničemu.
Fandom: Piráti z Karibiku

Fandom: prozradím na konci
Varování: alkoholismus a chladnokrevný mord
Nikdy si nestihl uvařit čaj přesně v pět. Příliš mnoho práce, znáte to. Dnes pomáhal sousedům opravit střechu a teď, když se konečně unavený svalil do křesla a usrkl z hrníčku, byla už obloha pocukrovaná hvězdami.
Náhle uslyšel rány, silné, hrozně moc silné; skla v oknech nejdřív chvíli drnčela a potom se vysypala docela.
„Odveďte ženy a děti do bezpečí! Rychle!“ Křičel a byl to poslední zvuk v jeho životě.
„Héééé.... já asi teďkonc zašláp takovýho toho... mravence... a von má na krku červenej šátek s takovýma těma... kulatýma puntíkama.“
„Debile. Říkal jsem ti, ať si to vosmý pivo nedáváš.“
(Fandom: Ferda Mravenec)

fandom: Čtenáři, jen tobě patří čest teď v slovech mých svůj fandom odhalit. (pardon.)
varování: Jen muž a žena vystupují zde, ač jisté dívky zklamány jsou snad... (= hetové varování pro Dangie)
varování 2: alternativní možnost nealternativního kánonu. raději příliš nezkoumejte strukturu. (a je to próza, je a je. doufám.)
Srdce mé, perlo krásná, ctnostná, dobrá,
jak napsat mám já smutnou zvěst ti teď?
Ublížit přec nechci. Takto zranit tě
nemohl bych nikdy s čistým svědomím.
Slyš teď, milá: já nesmím tě víc znát.
Chvilku, mžik oka, pouhou vteřinu.
Pak vrátím se; vždyť srdce divoké
jen láskou k tobě prudkou přetéká.
Věz, šílenství že budu předstírat,
pryč posílat tě, lásku hanobit.
Má krutost bodne, vím. Zlá povinnost
mne volá do náruče svojí mámivé.
Odpusť, sladká. Až skončí s osudem ten soud,
já vynahradím tobě slova nemilá.
Má Ofelie! Jen trpělivost měj,
a slib ten, v dobré že vše se obrátí.

Fandom: viz poslední slovo
Jel zkratkou. Zdejší krajinu dobře znal. Pravda, pár let už tu nebyl…
Jel zkratkou, takže minul ono varování.
Stejně k ničemu nebylo.
Jeho kobylka zlehka našlapovala. Náhle si odfrkla.
„Klid, Klepno.“
Ale pro jistotu si připravil meč.
Uširvoucí skřek, kůň vyráží dopředu, on sklouzává dolů, s mečem pohotově. Váha na pravé noze, paráda, prudký sek…
Bezhlavé monstrum se válí na zemi.
Zanadával, chytil koně a připevnil na něj mršinu. Třeba za ni bude odměna.
Vracel se po cestě.
Na kraji lesa spatřil přibitou tabulku.
„Pozor, vzteklý gryf“
Odplivl si.
K čemu takové varování? Před ním taky nevisí nápis „Pozor, zaklínač“.