Moje články

"Jedno oko mločí,
klepeta dvě račí.
Z vola shnilý zub,
psův šedivý chlup.
Tucet švábích oček
kilo z ovsa vloček.
Z rukávy vyceď pot,
slámu přidej z bot.
Míchej, když to bublá,
jinak budeš brzy ztuhlá.
Do hrnce vhoď slámy vích,
by touhy těla vzplál hřích."

Hlas odkapával jako med. Ulpíval na stěnách depozitáře, stékal po předmětech v policích, zachycoval se na pavučinách, ale za kořist pavoukům se nehodil. Stékal do uší malých myšek krčících se v temných koutech. Vousky se jim třásly hrůzou.

"Do hrnce hoď kůže myší,
ať var se trochu ztiší.
Jedna myška, druhá,
bude trošku tuhá."

Bum!
Prásk!
Třísk!
Vrzzz!
Třísk!
Bum!
Prásk!
Ratata!

"Co se děje?" zeptala se Alena S. Daniela von Draka. Ten se ušklíbl.
"Poplašňák účtuje se šachovými velmistry."
"Co prosím?!" divila se pedagožka.
"Víte, milá kolegyně, ve škoním depozitáři se do dnešního dne nacházel poměrně rozsáhlý soubor bust šachových velikánů," vysvěloval správce.
"A Poplašňák se jim rozhodl dát šach mat?" kontrovala kolegyně.
"Je to možné," přitakal Jaroslav L., který právě vstoupil do sbírek. "Nevypadáš, že by ti to nějak zvlášť vadilo," prohodil ke kolegovi.
Úšklebek na biologově tváři získal na potměšilosti. "Poplašňákovy zábavy se mi nelíbí obecně. Při téhle zatím nikdo neumřel."

Dobrý den, vážení studenti. Vítám vás ve svých sbírkách. Rád vás vidím i po písemné práci z biologie. Výsledky se dozvíte následující hodinu.
Dnes se budeme věnovat neživé přírodě. Vzadu v uličce patnáct, která je věnovaná minerálům, jsem objevil i nějaké modely proteinů.
Máte bystrý postřeh. Opravdu jsem označil proteiny jako neživé. A ony vskutku živé nejsou. Jsou organické, ale z biologického pohledu neživé.
Poznávací znamení života podle vědců jsou pohyb, růst neboli vývin, rozmnožování, dědičnost, dráždivost alias reakce na podněty, metabolismus a také evoluce čili vývoj v čase. Věděli jste, že tuto definici nesplňují červené krvinky? Nemají totiž jádro.

"Pět let! Ona se ho zeptala, jestli tu bude za pět let!"
"On tu chce být?"
"Co je to za blázna?!"
"Ten mladej neni normální."
"Je vidět, že ještě nezná tebe, Poplašňáku..."
"Já ho naučím slušnému chování! Bude před námi mít strach a hrůzu..."
"Jen aby on nenaučil tebe, náfuko jeden modrá."
"Brbly, brbly, brbly!"

***

Duchové se vznášeli v uličce devět. V nastávající tmě slabě zářili. Poletovali vzduchem a rokovali o novém správci školního depozitáře.
Vůbec se jim nezamlouval. Nebylo jim po chuti, že by měli podléhat takovému nedochůdčeti.
Poplašňák napínal ektoplasmatické bicepsy a kasal se, jak s mladíčkem zatočí.

Ředitelka gymnázia za sebou zavřela dveře kabinetu za školním depozitářem.
"Viděl jste sám. Nebudu vám situaci lakovat na růžovo. K vaší pozici patří i správa školního depozitáře a kabinet si budete muset uklidit," ukázala na nepořádek okolo.
Daniel von Drak se zamyslel. Tušil, že cestou sem neviděl ani zlomek toho, co sbírky dokáží. Usmál se.
"Paní ředitelko, já to beru," řekl jí.
"Abyste nelitoval," řekla ponuře ředitelka a vzápětí vypálila otázku. "Kde se vidíte za pět let?"
"Přímo tady, líbí se mi tu. S duchy si na sebe zvykneme a mohl bych tu mít i svou anakondu. " odpověděl mladý kantor.

Jiřina N. učila češtinu a dějepis. Za dlouhou kariéru pedagožky na různých typech škol zažila všechno možné. Toho dne ji čekal další podivuhodný zážitek.
Když v doprovodu Daniela von Draka vešla do sbírek, zdál se v nich panovat klid. Vydržel přesně čtyřicet pět vteřin. Pak se modře zablesklo a všude pršela slova.
"Antiochie.
Agrippa u piva s tribunálem.
Triceratops na borůvkách.
Vysoce inteligentní biomiska.
Polymerázový řetězový parlamet.
Řehoř sněžící broučí hlavy.
Snědený zlatobýl na šampaňském.
Kaviár pivní v kostele.
Lidé protivní nazdar.
Brekekekeke!"
"Poplašňák zkouší psát básně nebo jen náhodně generuje slova?" obrátila se Jiřina na kolegu. Ten pokrčil rameny.

„Mistře!“
„Mistře Fusi!“
„Mistře!“
Mistr vyhlédl z okna. Po cestičce k jeho domu přibíhala kupa děti. Křičely jeho jméno. Znělo to naléhavě, proto se zvedl od knih a vyšel jim vstříc.
„Co se stalo?“ zeptal se.
„Prase kozu potrkalo!“ vykřikly děti.
„Počkejte, počkejte, děti, “ mírnil drobotinu mistr Fus. „Prase přece nemá rohy.“
„Nemá,“ souhlasil blonďatý rozumbrada. „Ale když ono se s naší kozou strkalo na dvoře…“
"A pěkně bujaře!“ skočil mu do řeči jiný hošík. Kamarád se na něj ošklivě podíval. Tohle byl přece jeho příběh.
„… A Líze upadl roh!“ dokončil ublíženě.
„To teda byla opravdu bujará strkanice,“ souhlasil mistr.

"Co máme dne s obědu?" zetal se Mistr Fus z Ekle své hospodyně.
"Ježčí guláš s chlebem," odpověděla tázaná. Mistr vykulil oči.
"No, co. Potřebovala jsem péct chleba a ježka jsem chytila jen jednoho a ještě mrňavýho. Až se mi jich podaří chytit víc, udělám vám je s kaštanovou nádivkou. To se budete voblizovat," slibovala hospodyně.
"Milá Zuzano, vy ste poklad," liboval si mistr Fus. "Jestli je uděláte s kaštanovou nádivkou, tak vám ty ježky klidně strčím do pece sám."
"Abych vás nevzala za slovo. Tydle potvory zatraceně píchaj."
Mistr se usmál. "Budu se těšit. Jdu si ještě něco prostudovat."

Mohu si přisednout, mistře?
Samozřejmě. Máte něco na srdci?
Mám. Ale je to divný. Slyšel jsem, že prý existuje stát na ramenou obrů. Je to pravda?
Nemyslím si. Obrům by se to asi příliš nelíbilo. Je to výrok o tom, že my stavíme na šikovnosti našich předků.
No, já teda nevim. Můj táta moc šikovnej nebyl a dědek měl šikovný leda zadek. Na čem teda můžu stavět?
Napadá mě, že na zkušenosti vašich rukou. Nebo na zkušenosti vaší matky či babičky.
Jo, to by šlo! To vám byly obryně a semetriky. Jedna lepší než druhá! Barák by postavily raz dva.

Dobrý den, moji milí bývalí studenti. Víte, že je to dnes třináct let od vaší první návštěvy zde?
Do oddělení kostí vás ovšem vzít nemohu. Prochází rekonstrukcí po řádění nekalého živlu.
Tento si bohužel našel jinou zábavu. Proměnil několik uliček v kluziště.
Věděli jste, že i voda je schopna vytvářet dvoušroubovice, podobně jako DNA? Před časem to zjstili vědci, kteří dělali pokus na uhlíkových nanotrubičkách naplněných vodou.
Ano, vědci vodu zkoumají se značnou vášní. Věděli jste, že vzniká dokonce i působením hvězdného větru na vesmírný prach?
Inu, tichá voda... A ve vesmíru to platí dvojnásob. Ve vakuu není slyšet nic.

"Budeme mít nového mistra, slyšela jste to?" zeptala se jedna žena druhé.
"Opravdu?!"
Novina se šířila od úst k ústům, až ji znala celá ves.
...

Dorazil následujícího dne v podvečer. Přijel na malém krytém voze taženém postarší kobylkou. Namířil si to rovnou k rychtáři.
"Dobrý večer, pane rycháři," pozdravil tiše.
"Dobrý, dobrý. Čím mohu posloužit?" odpověděl rychtář.
"Jsem mistr Fus z Ekle a mám se vám ohlásit," řekl mistr.
"Výborně," zamnul si rychtář ruce. "Jaká je retenční schopnost sladu?"
"Nevím," odpověděl mistr. "Ale můžeme zajít do hospody a zjistit to."
Mistr Fus z Ekle se ve vsi brzy stal oblíbeným.

Dobrý den, vážení studenti. Rád vás znovu vidím ve svých sbírkách. Výsledky školního kola biologické olympiády budou známy příští týden. Dnes se budeme zabývat raději ovcemi.
V České Republice je chována poměrně pestrá škála ovčích plemen, na celé světě je jich zhruba šest set. Zajímavostí je, že i takový muflon je ovce, která zdivočela, pochází z Korsiky a jeho předkové se zde proháněli již v neolitu.
Zda může být ovce černá? Jistěže. Rovněž také hnědá či strakatá. Běžně chované ovce šumavská a valašská jsou ale bílé.
Bílá ostatně může být i vrána, ale ta ve volné přírodě příliš dlouho nepřežije.

V tunelech času je mnoho věcí neslučitelných se životem včetně tunelů samotných. Muži, který kráčí jejich temnotou, to nevadí, má své zkušenosti. Ví, že po každé noci přijde svítání.
Největší soupeřkou pro život je smrt a ta v tunelech hrozí na každém kroku. Ticho je obyčejně pouhý klid před bouří. Muž v kápi slyší vzdálený praskot ohně.
Cesta je daleká. Chodby času nevedou přímo. Muž prochází závoji věků bez jediného zaváhání.
Je Bílá sobota. Tedy alespoň tam, kam muž jde. Ministranti s knězem stojí okolo paškálu. Smrt je neslučitelná se životem, ale někdy nevyhrává.
Muž ve stínech se něžně usměje.

Byl pozdní večer, první máj a Poplašňák to dobře znal. Poletoval školním depozitářem láskou zcela ozářen. Nebo to alespoň hlasitě ventiloval písní. Návštěvníci sbírek se obávali o své ušní bubínky.
"Láskou zcela ozářen?! Já bych ho radši ozářil uranem, obohaceným!" vrčel Jaroslav L.
Daniel von Drak se ušklíbl. "To by bohužel nepomohlo. Několik studií nezávisle na sobě potvrdilo, že ektoplasmě radioaktivita neškodí. Nepotvrzené teorie navíc tvrdí, že poltergeistí ektoplasma je sama o sobě mírně radioaktivní."
"Z čehož vyplývá, že vrásky z Poplašňákovy lásky budeme mít pořád," uzavřel Vraspír.
"Jo. Z té k demolici a jinému záškodnictví," bručel Jaroslav.
"Tak jest."

Poplašňák je kdo?
a) ten nejlepší a nejhodnější přízrak na světě
b) oddaný pomocník správce školních sbírek
c) vždy připraven umýt okno (s) některým kolegou
d) nekouzelnější paranormální entita na téhle planetě

Malířský styl, kterému se Poplašňák věnuje, se nazývá
a) magický realismus
b) skeletální airkubismus
c) paranormální impresionismus
d) neoexpresismus

Siegfried je
a) suchar, který vůbec nerozumí modernímu umění
b) někdo, kdo nemá pochopený pro citlivou duši umělce
c) hloupý nudný patron
d) praschprostý žalobníček

Doplňující otázka prvního kola.:
Uhodnete, kolik kostí použil skvělý kostlivec Poplašnák při práci na malbě nazvané Nový svět koster? (Tolerance plus mínus pět kostí.)

Daniel von Drak procházel školním depozitářem. Opatrně obcházel trosky vitrín a rozházené exponáty, které se v nich původně nacházely. Mlčel a v jeho tváři se nedalo vyčíst vůbec nic.
Po dlouhé a strastiplné cestě stanul v uličce kostí.
Která však již neexistovala. Namísto ní zelo obrovské plátno pokryté množstvím kostí pocákaných všemi barvami. Uprostřed stála skupinka koster. Achondroplastický kostlivec Alfons měl na čele namalovanou duhu. Matěj měl místo lebky zeměkouli. Další planeta právě vznikala na neurokraniu slečny Karly.
"Poplašňáku!" zaburácel správce školního depozitáře. "Co to má znamenat?!"
"Byla tu nuda, tak jsem se rozhodl přemalovat svůj svět," odpověděl Poplašňák nevzrušeně.

Ve školním depozitáři bylo tma a ticho. Josefa N. se podezíravě rozhlédla kolem. Potom pohlédla na Jaroslava L., který ji doprovázel. Tvářil se nevzrušeně, ale zkušenému oku ředitelky neuniklo nepatrné přimhouření očí.
"Aj jáááá!" ozvalo se za nimi. Kolem učitelů prolétl modrý záblesk.
"Dobrrý den, krráásnáá dáámo. Chc-čete si zatančiť?" uklonil se blankytně modrý muž s průsvitnými okraji, ale na odpověď nečekal. Vznesl se do vzduchu a začal divoce vířit všemi směry.
Poltergeistův pohyb nepřipomínal tanec ani v nejmenším. Tupé nárazy a tříštící se sklo však dávaly tušit, že školní depozitář právě přichází k úhoně.
"Juchůchuch!!! Já jsem svobodný duch!!!"

"Inter arma silent musae," drtil Vraspír mezi sevřenými zuby.
"Došel Ti humor, co?" kontroval Jaroslav L. Nebyla v tom ale obvyklá škodolibost. Na to ho příliš zaměstnával boj. Když na něj zaútočil další chumel tunelových krakatic, ucedil kletbu i on.
Jediný Daniel von Drak mlčel. Soustředěně ze sebe strhával agresivní hlavonožce a cpal je do připravené bedny.
Souboj s přemnoženými podrážděnými trval už několik hodin a zdálo se, že ještě nějakou dobu trvat bude. Tma v tunelu a dlouhá chapadla krakatic práci notně komplikovaly. Ne vždy totiž svalnatá hadice v jedné ruce patřila tělu, které lovec svíral v té druhé.

"Ahoj Danieli. Ty jsi o chemii seřval kvartány?" ptal se Jaroslav L. kolegy chemikáře.
Daniel von Drak zvedl hlavu od mikroskopu a nasadil si brýle. "Ani ne," ušklíbl se.
"Vypadali dosti schlíple," namítal Jaroslav.

"Pouze jsem jim vysvětlil nebezpečí kontaminace vzorků a putování biologického materiálu," řekl Daniel. "Izolovali jsme DNA z cibule a pánové zkoušeli přimíchat do vzorku svoji DNA. Ve školních podmínkách sice nepoznají, jestli je ta DNA z cibule nebo z třídního kašpara, ale pokud by například použili již jednou použitou pipetu při in vitro fertilizaci, pak se může bělochovi narodit černé dítě. Opatrnost je tedy na místě."

Dobrý den, milí studenti. Dnes navštívíme oddělení botaniky, konkrétně část věnovanou herbářům. Místní poltergeist a jiné nekalé živly udělaly nepořádek v evidenci. Vezměte si seznam, budete odškrtávat.
Mučenka modrá, Passiflora caerulea. Roztržený karton, odchlipující se páska, potrhané listy, květ rovněž došel újmy.
Věděli jste, že název Passiflora, česky mučenka vymysleli jezuité? Bylo to právě podle mučenky modré. Mniši v něm viděli nástroje umučení Ježíše Krista. Tři černé čnělky uprostřed byly hřeby, prašníky kladiva nebo pět ran Kristových a okolní věnec barevných vláken pak trnovou korunu na spasitelově hlavě. Špičaté zakončené listy představovaly kopí, úponky důtky, deset okvětních lístků deset apoštolů.

Dobrý den, vážení studenti. Děkuji vám, že jste opět přišli. Budeme pokračovat s prací v oddělení genetiky.
Čeká nás katalogizace sbírkových položek. Máme zde několik notně polámaných doublehelixů, několik RNA a zajímavé snímky lidského karyotypu.
Karyotyp je soubor genů v jádře buňky. Na tomto obrázku vidíte karyotyp muže. Povšimněte si, prosím, že chromosom ypsilon se od ostatních odlišuje svou velikostí.
Nedávno jsem četl, že při zkoumání DNA neandrtálců odpovídal tento chromozom člověku moderního typu. Jedná se tedy o jasný důkaz toho, že mezi těmito lidskými druhy docházelo ke křížení a že homo sapiens sapiens nacházel zálibu také v neandrtálčích ženách.

Nemohu popřít sám sebe. Každý den slyším mnoho slov, zvědavé dotazy naštěstí téměř vymizely. Přesto se pokaždé najde někdo, kdo se zeptá. Odpovědět tak, aby pochopil, je téměř nemožné. Ale už jsem si zvykl.
Když se mne kolegyně zeptá, proč jsem se nikdy neoženil, řeknu "Nechtělo se mi." a odcházím. Když se zeptá Jaroslav, odpovím, ale rozmazávat to nebudu. Svým studentům to vysvětlím za pomoci altruismu a dětí své sestry. Většina se jich již nezeptá, jak často k sestře jezdím.
Vraspír jednou řekl, že vymlouvat se z manželství je můj druh mentální gymnastiky. Může to tak být, koníčky má každý.

Dobrý den, milí studenti. Rád vás vidím ve svých sbírkách. Hned na úvod vás zklamu, výsledky školního kole biologické olympiády stále nejsou známy.
Rozhodl jsem se vám to zklamání poněkud vynahradit. Nemohu jinak. Dnes ráno mne při vstupu do depozitáře vítal zpěv písně Už troubějí na horách jeleni.
Jeleni zde nebyli, ale posuďte sami, zda kostlivec s parožím jejich nepřítomnost dostatečně nevykompenzuje.
Kostlivec Matěj netroubil. Nemá hlasivky. Zato mu narostly parohy. A ztratil svou červenou kšiltovku. Troubí jelen lesní, Cervus elaphus, jehož kostru zde neuvidíte.
Troubí v období rozmnožování. Samci se tak snaží upoutat pozornost samic a udržet stádo pohromadě.

Dobrý den, vážení studenti, vítám vás opět svých sbírkách. Velmi rád vás vidím, potřebuji pomoci v oddělní genetiky. Kostlivci si včera udělali menší večírek a rozmetali několik dvoušroubovic DNA a jednu RNA. Bude nutné sesbírat všechny dusíkaté báze a komponenty cukrfosfátové kostry.
Nebude to jednoduchá práce, avšak pořád to budeme mít jednodušší než vědci, kteří izolují DNA neandrtálců.
Tato takzvaná ancient neboli archaická DNA se totiž nedochovala v podobě, jakou známe z našich buněk.
Vědci v čele s průkoníkem Svante Pääbem vyvinuli metody, jak tuto DNA extrahovat z mitochondrií. Velmi složitá práce, poněkud připomíná sbírání rozsypaného vagonu, který vezl jehly.