Moje články

Pořadatelé házenkářského mistrovství malých savců řeší neobvyklý problém.
Přibližně v polovině turnaje totiž došly všechny náhradní míče. Za vše může tým tasmánských čertů, kteří mají ve zvyku chytat míč pomocí zubů. To sice pravidla dovolují, ale míče zjevně nejsou konstruované na abnormálně silný stisk čelistí ďáblů medvědovitých.

„Můj otec byl posedlý zdravou výživou, a kromě masa mě nutil často chroupat zrní, takže dokážu skousnout cokoliv. Hráči to asi obkoukali,“ vysvětluje záhadný fenomén trenér týmu.

Organizátoři však mají problému plné zuby.
„Ať jdou k čertu! Jestli s tím nepřestanou, nechám je diskvalifikovat. Dokážou ďábli skousnout i diskvalifikaci?“ dodává jeden z nich.

Pořadatelé hadího plazivého maratonu se musí vypořádat s neuvěřitelným skandálem. Plazí investigativní časopis Bez šupin zveřejnil reportáž o tom, jak se organizátoři snažili identifikovat závodníky, kteří porušili pravidla účasti.

„Dostaly se k nám informace, že se do závodu pokusilo infiltrovat několik slepýšů,“ vysvětluje pořadatel maratonu. „Potřebovali jsme je najít.“
Zvolili k tomu však velmi kontroverzní metodu. Podezřelé účastníky jednoduše chytili za ocas a drželi.
„Byla to amputace bez jakéhokoliv umrtvení, natož anestezie,“ popisuje jeden z poškozených.

Slepýši se přitom do soutěže nepřihlásili pro vítězství, nýbrž kvůli tomu, aby upozornili na potřebu změny pravidel.
V ještěřím maratonu totiž většinou šanci nemají.

Byl jednou jeden šnek, který snil o vítězství v běžeckém závodě, pokaždé ale skončil úplně poslední. Ostatní závodníci už byli několik hodin zpátky doma, když on se teprve osaměle plazil cílovou rovinkou.
Byl smutný a chtěl se sportem skončit.

Jednou před závodem potkal geparda, který už vyhrál několik medailí.
„Ty se máš, geparde,“ řekl mu, „že ses narodil s nohama. S rychlýma nohama.“
Gepard povídá: „Neboj se, něco vymyslím.“

Na startu vzal šneka na záda a za pár vteřin s ním proběhl cílem.
Hlemýžď jen valil své oči na stopkách.

Medaili ten den sice nezískal, ale zato našel nového kamaráda.

Známý zaječí golfista utrpěl lehká zranění poté, co ho přímo na hřišti napadla skupinka opilých dikobrazů.

„Seděl jsem sám v jedné z jamek a promýšlel strategii,“ popisuje golfista, jak incident začal. Dikobrazi ho prý nejdříve litovali a nutili ho vesele poskakovat. Pak se z nějakého důvodu rozhodli na něho zaútočit, údajně proto, že působí osaměle.

„Byli tak opilí, až jsem se divil, že nevidí zajíců víc,“ nechápe sportovec důvod útoku. „Jenže kdo chce zajíce na golfovém hřišti bít, hůl si vždycky najde. Naštěstí nejsem žádné ucho, a tak jsem jim utekl.“

Prý to ovšem bylo jen s odřenýma ušima.
Doslova.

Známý chobotničí sportovec navrhuje, aby byl do programu hlavonožčího mistrovství v atletice zařazen nový druh trojboje. Ten by se měl skládat z překážkového plazení, plaveckého sprintu a vrhu kamenem.

„Moje srdce bije pro plavání. Ale ne všechna moje srdce,“ vysvětluje sportovec, co ho vedlo k podání návrhu. „Hlavní srdce nás chobotnic se totiž při plavání zastaví. Naštěstí máme ještě dvě další, párová žaberní. A každé z našich srdcí má právo zamilovat si jinou disciplínu. “

Olihně, které mají podobné anatomické uspořádání, jeho žádost podpořily.

Chobotničí atlet doufá, že jeho podnět projde.
„Je to moje srdeční záležitost. Záležitost všech mých srdcí,“ uzavírá.

Oznámila ukončení profesionální kariéry a na poslední chvíli se dočkala zlaté medaile. Oslí skokanka na lyžích tvrdí, že jí k vítězství dopomohla speciální helma, kterou si sama navrhla s ohledem svou anatomii.

Skokanka přitom nejprve nosila helmu s otvory, trčící uši však při letu kladly zbytečný odpor. Proto si začala uši přikrývat helmou klasickou.

„Jenomže – dovedete si představit, jaké je to mít oslí uši na oslích uších?“ vysvětluje sportovkyně. „Tisíckrát nic umořilo osla a nejspíš by umořilo i oslici, takže jsem investovala čas do výroby vlastní helmy. Vyplatilo se – jako stará baba mám uši v pohodlí a medaili k tomu.“

Zpopularizovaly plážový volejbal mezi brouky a díky nim se mu věnují mandelinky i potápníci. Hráčská dvojice slunéček sedmitečných nyní pořádá první Mezihmyzí beachvolejbalový turnaj, při jehož organizaci se musela vypořádat se řadou výzev.

„Musely jsme najít výrobce ochotného ušít miniaturní míče nebo přesvědčit mravkolva, aby si nedělal nory v hřišti,“ popisuje jedna z berušek.

Na otázku, jak se dívá na právě projednávanou změnu pravidel Všezvířecí beachvolejbalové asociace nařizující, aby hráčky povinně soutěžily oblečené v bikinách, odpovídá vyhýbavě.
„To je kapitola sama pro sebe – a našich sedm teček k napsání celé kapitoly nestačí,“ vysvětluje. „Ale dovedete si představit brouky v bikinách?“

Chápaní juniorský tým se na lakrosovém turnaji opic a poloopic neukázal v nejlepším světle. Po nepovedeném zápase začali mladí sportovci řádit a ničit vybavení stadionu.

„Řvali hůř než paviáni, když loni prohráli finále,“ stěžuje si jeden z pořadatelů. „Na své běsnění se navíc posilnili alkoholem. Ještě, že to není turnaj ve vzpírání, to by zítra měli nejsilnější opici v mužstvu oni,“ dodává.
Výrostky nakonec dokázaly zpacifikovat až gorily od ochranky.

„To je ta chápaní výchova! Hlavně mládež pochopit a příliš nepřetěžovat,“ komentuje situaci trenér mladých makaků. „Být v mém týmu, museli by makat, a hned by je přešly hloupé nápady!“

Během dnešního hokejového zápasu mezi nosály a skunky došlo ke rvačce, a to nikoliv na ledě, nýbrž na střídačce.

Asistent trenéra nosálího týmu se podle všeho pokusil vetřít na střídačku skunků, aby potají odposlechl jejich strategii. Slíbené informace však na vlastní střídačku nedoručil. Při své výzvědné činnosti nezůstal nepovšimnut, a tak dostal pořádně do nosu.

„To má za to, že strkal nos, tam kam neměl,“ vysvětluje jeden ze skunčích obránců. A u pouhé nakládačky nezůstalo – nosálí špeh si odnesl i pořádnou nálož smrduté tekutiny.
„Určitě si na ten zápach vzpomene, až bude zase chtít čmuchat kolem,“ dodává škodolibě trenér skunků.

Všezvířecí mistrovství v krasobruslení vyhrál poměrně neznámý psí sportovec, který všechny uchvátil náročným volným programem.
Jakožto čistokrevný německý boxer měl už jako štěně přitom narýsovanou úplně jinou kariéru.

„Pokaždé, když se mě někdo zeptal, jak mi to jde v ringu, bych nejraději dotyčnému dal pěstí,“ vzpomíná. „To byly ostatně jediné chvíle, kdy jsem měl chuť se prát. Naštěstí si i můj trenér včas uvědomil, že box není pro mě.“
S krasobruslením poté začal témě okamžitě, prý aby nebyl příliš starý na nové kousky.

A jak se po zisku medaile cítí?
„Slintám blahem,“ usmívá se a před ústy si drží kapesník.

Známá velbloudí gymnastka nedokončila svůj program na Všezvířecích olympijských hrách. Při sestavě se stuhou ji totiž zradil dres, a ona ukázala víc, než by si přála.

„Ušít gymnastický dres na postavu se dvěma hrby je už tak komplikované,“ vysvětluje gymnastka. „Tentokrát jsem si ho navíc nechávala upravovat doma, v poušti. Nejspíš to nebyl nejlepší nápad, evidentně kvůli prudkému střídání teplot zteřely všechny gumičky.“

Ztracený turnaj velbloudí sportovkyni mrzí, kdyby se však situace opakovala, prý by se zachovala stejně.
„Trenér mi vyčetl, že jsem dělala z komára velblouda a odstoupila, ale já jsem se dala na gymnastiku, ne na striptýz,“ uzavírá.

Několik medojedích zápasníků bylo vykázáno z olympijské vesnice. Čelí totiž obvinění, že se vloupali do kuchyně a ukradli většinu zásob medu. Recepty na přípravu pokrmů pro tisíce olympioniků kvůli tomu musely být narychlo upraveny.

Nikdo další prozatím nebyl obviněn, je však pravděpodobné, že zápasníci měli při loupeži komplice. Podezřelá je například jedna z medozvěstek pracující v kuchyni.

Medojedí sportovci nicméně musí shánět nové ubytování, což považují za nespravedlivé. Je pravděpodobné, že o to urputněji budou zápasit v turnaji.

„Jen ať se soupeři těší, pomsta bude sladká,“ slibuje jeden z medojedů. „Koneckonců, i medaile obsahují med. A na ten jsme experti.“

Bývalá chrobáčí šampionka v aerobiku se po ukončení kariéry rozhodla věnovat designu inovativních sportovních potřeb. Pro svůj obchod navrhla například speciální schůdky, které mohou využívat stonožky při aerobiku místo stupínku.

„Tato jednoduchá pomůcka umožňuje stonožkám zapojit do cvičení všechny končetiny,“ vysvětluje sportovkyně.
S tím souhlasí i spokojená stonožčí zákaznice. „Pomáhají mi rovnoměrně si protřepat všechny nohy. Zároveň si však trénuji i mozek, protože je poměrně náročné je nezamotat dohromady."

Dalším produktem, který plánuje chrobáčí medailistka uvést na trh, jsou schůdky pro mnohonožky.
Zlí jazykové tvrdí, že je to především proto, že její obchod má i velkou sekci se sportovní obuví.

Slavná samojedí volejbalistka po mnoha neshodách s trenéry definitivně opouští psí reprezentační družstvo. Hlavním důvodem je prý to, že jí v týmu chyběl individuální přístup.

Podle trenérů je však pes zakopán jinde – hráčce prý šla spolupráce s ostatními jako psovi pastva. „Chtěla si herní taktiku vymýšlet sama, tréninkový plán také, a dokonce i jíst potřebovala o samotě,“ popisuje jeden z trenérů.
Oblíbená prý samojedí volejbalistka nebyla ani mezi ostatními členkami družstva. „Nebyla s ní žádná psina,“ vysvětluje její bývalá spoluhráčka.

Jak bude kariéra známé samojedí sportovkyně pokračovat, zatím není jasné.
„Musím si to nejdřív promyslet. Sama,“ odmítá rezolutně jakoukoliv diskusi.

Pořadatelé zápasů první klokaní fotbalové ligy sdíleli na sociálních sítích nezvyklý inzerát. Pro příští sezónu hledají dobrovolníky z řad mrožích a sloních fotbalových fanoušků, kteří by během utkání stabilizovali tribuny.

„Klokani se při zápasech nechají snadno unést a zběsilým poskakováním ohrožují bezpečnost ostatních fanoušků,“ vysvětluje předseda klokaní fotbalové asociace. „Usazení diváků s vyšší hmotností do spodní části tribuny by mohlo pomoci předcházet jejímu převrácení.“

Mroži a sloni, kteří se přihlásí, budou mít vstup na zápasy zdarma.
Pokud však zatížení tribun nebude dostačujícím opatřením, je pravděpodobné, že se jejich úloha změní. V takovém případě budou pomáhat uzemňovat přímo nejvíce poskakující výtržníky.

S nečekanými nepříjemnostmi se potýká sloní reprezentační curlingové družstvo na právě probíhajícím turnaji. Jejich hru totiž komplikuje silná rýma, která propukla u všech členů týmu, pravděpodobně kvůli nízkým teplotám v hale.
„Asi jsme přecenili izolační efekt své tlusté kůže,“ vysvětluje jeden z hráčů.

Sloní sportovci si nesmí dovolit příliš kýchat, curlingové koště totiž ovládají pomocí chobotu. Při hře jsou jim tak neustále k dispozici asistenti s kapesníky velikosti menšího ubrusu, kteří jim pomáhají smrkat. Obvyklý způsob řešení rýmy totiž sloni při závodech používat nemohou.
„Většinou si nos vyplachujeme, pochybuji ale, že by diváci ocenili sprchu,“ dodává k situaci další hráč.

Slavný býčí rychlobruslař, který je proslulý svými agresivními projevy po neúspěšných závodech, navázal spolupráci s medvědím osobním koučem. Sportovce, který po prohře řve jako tur a někdy dokonce zkouší fyzicky napadat soupeře, museli občas dokonce položit na ledovou dráhu, aby se zchladil.

„Konečně mě trklo, že to není normální,“ přiznává býk. Pomoc medvědího osobního kouče se přímo nabízela – dobře totiž ví, kdy na uklidnění stačí medová slova a kdy je lepší agresora znehybnit v medvědím objetí.

„Důležité je, že měl koule na to si přiznat, že má problém,“ komentuje situaci medvěd. „Jinak by se i nadále choval jako obyčejný vůl.“

Kočičí reprezentační florbalisté utrpěli nejhorší čtvrtfinálovou porážku v historii mistrovství světa a s turnajem se tak loučí. Nečekaný nářez přitom dostali od papírově mnohem slabšího soupeře, pásovců.
„Ti vykutálení pásovci nám sázeli góly jako na běžícím páse,“ smutní jeden z kočičích florbalistů.

Druhou nakládačku prý dostali hráči hned vzápětí v kabině.
„Trenér nám za náš výkon pořádně vyprášil kožich,“ popisuje další.

Florbalisté, kteří pomýšleli na první místo v turnaji, odmítají o příčinách svého selhání mluvit.
„Hráči si teď potřebují chvíli o samotě lízat rány,“ vysvětluje trenér. „Jeli si sem pro medaile – a medaile teď budou mít leda z kočičího zlata.“

Známý vorvaní vytrvalostní plavec nedávno vážně zvažoval ukončení profesionální kariéry. Důvodem bylo dlouhodobé vyčerpání z vrcholového sportu.
"Cítil jsem se poněkud vorvaně," přiznává velrybí závodník.
Jeho trenér, tučňák, ho však dokázal přemluvit, aby ve své dráze pokračoval.

"Věděl, že má pod křídly velkou rybu, a nechtěl se jí vzdát," glosuje události jeden ze sportovních komentátorů.

Jakou formu motivace trenér zvolil, se přesně neví. Proslýchá se však, že vorvanímu sportovci za pokračování v kariéře přislíbil tučnou odměnu.
"K tomu se nebudu vyjadřovat," reaguje na spekulace tučňák. "Řeknu pouze to, že když máte pevný bod a dostatečnou páku, pohnete i s vorvaněm."