Moje články

Zajíc, který se dříve věnoval závodnímu plavání, navrhl kolekci sportovního oblečení pro sportovce s ušima nadprůměrných rozměrů.

„V dobách, kdy jsem závodil, nebylo nic podobného k dispozici,“ vypráví. „Své uši jsem nenáviděl, protože mi neskutečně překážely.“

Vymyslel proto plaveckou čepici, která připevní uši k hlavě tak, aby tělo plavce získalo hydrodynamický tvar.

Produkty jeho značky nakupují nejen zajíci, ale i králíci nebo fenkové. A nemohou si je vynachválit.

„Je to kouzlo, díky němuž mi ty příšerné plachťáky aspoň na chvíli přirostou k hlavě,“ vysvětluje jeden ze zákazníků. „Doufám, že teď se z neschopného ucha konečně bude moci stát úspěšný sportovec.“

Prasečí plážové volejbalistky se rozhodly bojovat proti předsudkům.

„Plážovou volejbalistkou jsem se toužila stát už od dětství,“ vypráví jedna z nich. „Všichni se mě však snažili od zvolené disciplíny odradit. Prý není vhodné ukazovat sádlo v plavkách.“

„A dneska nám říkají, že máme libovou postavu,“ dodává druhá.

Narážky na vzhled ale nebyly zdaleka jediným předsudkem, s nímž se sportovkyně během kariéry setkaly.

Občas jim například odmítli poskytnout ubytování v některých hotelích.

„Prý se báli, že jim uděláme v koupelně chlívek. Přitom vůbec netuší, jak bahenní koupele prospívají pleti.“

K pomluvám, že je jejich trenér strašný kanec, se však vyjádřit odmítly.

Chobotnice nečekaně porazily v podvodní házené družstvo humrů. Favorizovaní korýši měli s houževnatým soupeřem plná klepeta práce, a nakonec mu podlehli.

„Myslel jsem, že jen dělají ramena,“ vypráví zklamaně jeden z humrů, „ale oni se doopravdy neskutečně zlepšili.“

Chobotnice prý za vítězství vděčí novému trenérovi, který se tréninků díky krycímu zbarvení účastní inkognito. Někdy dokonce nikým neviděn zasahuje do hry a krade nepozorným hráčům míče. Zhmotní se jen tehdy, když udělají chybu. Nemusí říct ani slovo, aby bylo jasné, že se zlobí.

A rozčiluje se prý často. „Někdy máme strach, že dostane infarkt. To víte, tři srdce jsou tři srdce.“

Žraločí reprezentanti ve vodním póle museli být umístěni do karantény.

Jen pár hodin po jejich nečekaném vítězství nad delfíny se totiž u všech hráčů i trenéra objevily podivné zdravotní obtíže zahrnující bolesti hlavy, sníženou koordinaci pohybů, zmatenost nebo agresivitu. Kvůli podezření, že jde o infekční neurologické onemocnění, nařídil reprezentační lékař hráčům povinnou izolaci, dokud nebude identifikován jeho původce.

Stav sportovců se naštěstí rychle zlepšil. Brzy se vysvětlila i příčina jejich indispozice – trenér hráčům na oslavu vítězství zajistil koupel v šampaňském.

Sociální sítě okamžitě zaplavila série vtipů, které z této neobvyklé příhody těží. Zatím nejoblíbenější příspěvek navrhuje přejmenovat reprezentanty na Ožraloky.

Nejznámější zaječí golfista začal profesionálně sportovat poté, co kvůli vzrůstající poptávce po zdravé stravě přišel o práci.

„Chvíli jsem zkoušel místo čokoládových vajíček schovávat ovoce a zeleninu, ale příliš mě to nenaplňovalo,“ vypráví. „Navíc jsem polovinu zásilky pokaždé snědl sám.“

Golf nezvolil náhodou; mohl při něm totiž zužitkovat zkušenosti ze svého bývalého zaměstnání.

„O Velikonocích jsem se pokaždé musel ohánět. Někdy jsem doručoval tolik sladkostí, že mi nezbylo nic jiného, než je do úkrytů odpalovat,“ vysvětluje.

Při výběru disciplíny měl evidentně šťastnou tlapku. Díky němu se mu daří i v osobním životě – nedávno oznámil vztah se svou výrazně starší trenérkou.

Až do semifinále se na psím zápasnickém turnaji probojoval čivaví sportovec, kterého všichni podceňovali kvůli jeho drobnému vzrůstu. On však svůj nedostatek vykompenzoval dokonalou taktikou – každého soupeře nejdříve paralyzoval agresivním vysokým štěkotem a díky tomu ho snadno přemohl.

Hned v prvním kole se tak kvůli němu musel se svými fanoušky rozloučit favorizovaný čau-čau.
Neslavně dopadl také vlkodav, který na olympiádě dokázal udolat i obávaného vlčího šampiona.
Peruánský naháč po boji s čivavím zápasníkem jen smutně konstatoval, že dostal na holou.

Čivavu nakonec dokázal zdolat až český fousek, který si stihl pořídit špunty do uší.
„Bylo to ale o fous,“ přiznává.

Fotbalový zápas mezi cikádami a cvrčky byl předčasně ukončen pro nepokoje v hledišti. Přestože byli organizátoři dobře připraveni, rvačky diváků se neobešly beze škod.

Cvrččím fanouškům se podařilo proniknout na hřiště, kde začali okusovat fotbalový trávník. To si příznivci domácích samozřejmě nenechali líbit. Několik rváčů bylo převezeno na policii, ani v cele se však neuklidnili.

Své o tom ví brouk mrchožrout, který byl zadržen za výtržnosti na hřbitově. „Dělali neuvěřitelný hluk,“ popisuje. „Dovedete si představit, jak zpívají opilí cvrčci?“

Zoufalý brouk uprostřed noci požádal o přesunutí do vedlejší cely. Ani tam však klid nenašel. Trávily zde totiž noc rozběsněné cikády.

„Mňau, mňau, mňau! Mňáááu! Mňau mňau mňau! Mňáááu?“ Mňau mňáááu. Buch buch buch, škráb mňau. Mňau.
„Mňáááu mňáááu vřísk?!“

„Škráb škráb, škráb mňáááu, mňau mňáááu.“
Mňau škráb škráb škráb škráb žuch škráb žuch.
„Mňau mňáááu?!“

„Mňáááu, mňáááu mňau mňau mňau, mňau mňau škráb žuch? Mňáááu mňáááu mňau mňáááu, vřííísk!“
Ťuk škráb škráb škráb!
„Vrň vrň vrň? Mňáááu, mňáááu, mňáááu! Mňau mňau vřííísk!“
Buch škráb škráb buch žuch škráb žuch. „Mňau! Mňáááu! Mňáááu!“

„Mňáááu vrň vrň… Mňáááu, mňau mňau mňáááu mňau mňau.“

„Vřísk vřísk mňau mňáááu! Mňáááu mňáááu? Buch buch buch buch… Žuch, škráb buch buch!“

Mňau mňáááu!

„Mňáááu vrň, vrň?“

Během cyklistického závodu malých savců došlo k hromadné nehodě. Jeden z ježků nevybral zatáčku a havaroval. Plch, jedoucí za ním, zprudka zabrzdil a přelétl přes řídítka. Dopadl přímo na ježka.

„Tak bolestivý pád jsem ještě nezažil,“ stěžoval si. „Proč přede mnou nemohl jet třeba angorský králík?“

Větší štěstí měl vakoveverčí cyklista, který přes místo nehody jednoduše přeplachtil.

Tato událost znovu rozvířila diskusi o zařazení krytek na bodliny do povinné výbavy ježčích a dikobrazích cyklistů. Ti byli již dříve obviňováni z ohrožování ostatních sportovců. Podezření, že za jízdy záměrně rozhazují ostny, aby poškodili bicykly svých soupeřů, se však nikdy nepodařilo potvrdit.

Bývalý vytrvalostní plavec a několikanásobný medailista, plejtvák obrovský, si našel nové zaměstnání.

„Mnozí sportovci si po ukončení sportovní kariéry vydělávají v reklamním průmyslu,“ vysvětluje. „Já jsem se však vzhledem ke své velikosti raději než tváří reklamy stal plochou reklamy.“

Plejtvák, známý svým extrémně nákladným životním stylem, tak nyní brázdí oceány s tělem polepeným plakáty. Propaguje téměř všechno, od zdravé výživy až po filtrační systémy.

„Rád jsem přijal například nabídku od výrobce zubních náhrad. Díky jejich produktu jsem totiž ochutnal lahůdky, které mi předtím zůstávaly zapovězeny,“ pochvaluje si.

„A když si mě někdo kvůli tomu dobírá? Prostě to nechám plavat,“ dodává.

Koňská první ragbyová liga mění svůj název. Zkratku KoPrR vystřídá kratší KoPR.

Důvodem jsou poslední tři písmena původní zkratky, která mohou být hráči chybně interpretována.

“Dřeli jsme jako koně, abychom si vybojovali postup do první ligy,” popisuje trenér původně druholigových Houpacích Koníků. “Ale když jsme se konečně rozhoupali, naše výkony se rapidně zhoršily. Drezíruji své svěřence, co to jde, ale oni při běhu neustále zastavují,“ zoufá si.

Podle kritiků však tato změna nemusí pomoci. Může se totiž snadno stát, že ragbisté po postupu do KoPR ligy zkoprní, případně že jejich úspěchy půjdou do kopru.

Tomu nebudete chtít věřit! Tajná nahrávka odhalila, jak přišla klíštěcí sportovkyně ke své kondici.

Sáňkařka, která triumfovala na letošních zimních olympijských hrách, na nahrávce otevřeně mluví o tom, že pro získání svých neuvěřitelných schopností neváhala pít cizí krev, a to ne jednou, nýbrž třikrát. Díky tomu prý zesílila, a dokonce jí narostl další pár končetin.

O této zrůdné metodě se navíc nerozpakuje žertovat. „Díky krve sání nepustím se sání!“ recituje na nahrávce veselým hlasem.

Přestože tvrdí, že jí trojí sání krve stačilo, není jisté, že v této děsivé praktice nebude pokračovat.

Důrazně proto všem doporučujeme, aby se krvelačné sáňkařce vyhýbali.

Mezi návštěvníky zápasu třetí buvolí fotbalové ligy došlo k nevídané hromadné bitce. Přítomní buvoli do sebe nejprve začali narážet a poté ze stadionu bezhlavě utekli.

Ukázalo se, že konflikt iniciovalo několik komárů, kteří buvoly donutili tlouci kolem sebe hlava nehlava, roh neroh.

„Zdá se, že svým dotěrným chováním nějak rozeštvali ostatní fanoušky,“ uvedl policista, který výtržníky vyslýchal. „Jak to udělali a hlavně proč, to vysvětlit odmítli. Po celou dobu výslechu si jen pískali.“

Důvod nastínil jeden z komárů až v rozhovoru s novináři. „Vstupenky na zápas byly neskutečně levné. Taková hostina a za tak málo peněz? To se prostě neodmítá!“

Paví krasobruslařky požadují veřejnou omluvu od svého kasuářího kostyméra. V otevřeném dopise poukázaly na jeho genderově nekorektní výroky, které měly zaznít při zkouškách kostýmů na letošní mistrovství světa. Pávice ho prý požádaly, zda by nemohl na jejich dresy přidat ozdobné prvky, aby se vedle svých tanečních partnerů neztrácely. Kasuár odpověděl, že jsou jen slepice a jako slepice musí i vypadat.

Podobnou zkušenost popisují i bažantí nebo kachní krasobruslařky. Podle nich si kostymér takto léčí komplexy z toho, že jeho žena je větší než on.

„Kasuár říkal, že naším nejdůležitějším úkolem je snášet, urážky však snášet nemusíme,“ dodala jedna z kachen.

Slavný šimpanzí tenista se dopustil nesportovního chování, když těsně před zápasem nechal poslat svému protihráči obří pugét květin. Jeho soupeř je přitom proslulý silnou pylovou alergií.

Sloní tenista nemoc z počátku kariéry tajil. Na stupních vítězů sice pokaždé slzel a posmrkával, všichni však předpokládali, že ho jen dojala výhra. Za vším však stály květiny, které medailisté dostávali.

Šimpanzův zákeřný útok nešťastného slona zcela odrovnal. Musel zápas vzdát.

„Jen si zkuste udržet chobotem raketu, když neustále kýcháte! Nebo trefit míček, když musíte pořád mrkat!“ rozčiloval se tenista později. „A víte, jak se pije slonovi s rýmou? Tohle šimpanzovi nikdy nezapomenu,“ dodal.

Mezi hmyzími sportovními fanoušky se opět vzmáhá vlna rasismu. Terčem útoků jsou tentokrát motýli, prý kvůli nevhodnému chování na stadionech.

„Představte si to… V klidu sledujete fotbal, a najednou se k vám ze zadní řady natáhne motýlí sosák a vysosne vám všechno pivo. Zbude vám jenom pěna,“ popisuje situaci nejmenovaná pěnodějka.

„Je to hrozné,“ souhlasí kudlanka. „Když vidím motýla, otvírá se mi kudla v kapse.“

„Nejraději bych jim všem dal do nosu,“ dodává nosatec.

Nejedná se o první takový případ. V minulosti upadli v nemilost například tesaříci, kteří údajně narušovali statiku tribun, nebo potemníci, co záměrně ničili osvětlení na stadionech.

Vzpěračskou soutěž hlodavců překvapivě vyhrál křeččí reprezentant, který byl až doposud považován za outsidera. Za jeho vítězstvím prý navíc nestojí tvrdý trénink, nýbrž poplašná zpráva.

„Na podzim jsem se od jednoho vrabce dozvěděl, že přijde neobvykle tuhá zima,“ vypráví vzpěrač. „Doopravdy jsem se vyděsil. Několik dní jsem domů nepřetržitě nosil zásoby potravin. Až pak jsem si všiml, jak mé tlapky zesílily.“

Zima byla nakonec mírná, takže mohl křeček nabytou formu udržovat.

„Škoda, že jsem o této tréninkové metodě nevěděl dřív,“ smutní jeden z křečkových soupeřů, sysel. „Já jsem si před zimou udělal pouze zásoby tuku. A to kondici příliš nepomáhá…“

Přestože nedávno začalo jaro, zaznamenaly obchody se sportovním oblečením v posledních dnech rekord v prodeji lyžařských kukel, šátků a roláků. „Poptávka byla několikanásobně vyšší než na začátku zimní sezóny,“ popsal situaci jeden z prodavačů.

Podobný problém měli i prodejci domácích potřeb, kteří byli zaskočeni náhlým nedostatkem kolíčků na prádlo.

Záhadný jev se vysvětlil až v den konání finálového zápasu basketbalové ligy malých šelem, na nějž většina fanoušků dorazila se zakrytým obličejem.
„Měl jsem pocit, že nás přepadli maskovaní lupiči,“ přiznal pracovník ochranky, „než jsem si vzpomněl, proti komu domácí tým hraje. A všichni přeci víme, jakým způsobem skunkové nejraději faulují.“

K ostré výměně názorů mezi sportovci došlo na atletickém mistrovství světa.

Slavná klokaní skokanka nařkla bezsrsté kočičí sprintery, že při běhu záměrně pohoršují diváky, když závodí nazí.

Kočky na oplátku obvinily skokanku, že při tréninku vždy nosí v kapse na břiše některého ze svých potomků, čímž je může ohrozit.

„Je to speciální tréninková metodu,“ brání se sportovkyně. „Když nacvičuji se zátěží, na závodech pak doskočím mnohém dál.“

I to, že obvinila zrovna bezsrsté kočky, a ne například morčata, však může mít jednoduché vysvětlení. Kdysi totiž v doskočišti dopadla do míst, které jeden z kočičích sportovců omylem zaměnil za veřejnou toaletu.

Rekordně nízký počet sportovců nastoupil letos do psího závodu v běhu na lyžích na patnáct kilometrů.

Většina lyžařů se odhlásila až těsně před zahájením programu, a to z dosti podivných důvodů.

Jeden z retrívrů se vymlouval na psí počasí, i když venku svítilo slunce. Mops uvedl, že se cítí jako spráskaný pes, akita inu měl náladu pod psa. Dalmatin tvrdil, že soupeřů je jako psů, takže se jich bojí.

V čem byl zakopaný pes, se ukázalo teprve následujícího dne. To když se bernardýn při oslavě svého vítězství pochlubil novinářům, že se v předvečer závodu podělil se soupeři o soudek rumu.

Beznadějně poslední skončil rypouš sloní na mistrovství světa ve skocích na lyžích.

Lyže, které mu na ploutvovitých končetinách podivně plandaly, se téměř neodlepily od země. Čtyřtunový závodník z můstku spíše spadl a do cíle se doklouzal po břiše. Před vážným zraněním ho ochránily jen důkladné zásoby podkožního tuku.

„Nechci do rypouše rýpat,“ glosoval situaci komentátor, „ale to, že se takový závodník na mistrovství vůbec dostal, považuji za největší záhadu vesmíru. Vždyť to odporuje fyzikálním zákonům! Leda že by před kvalifikací spořádal plný vagón fazolí…“

Rypouší trenér, který váží ještě o tunu víc, svého svěřence brání. „Na talenty já mám nos!“

Hrabáči
hrabaví
hraboši
– kdo si na olympiádě nejvíce nahrabal?

Zlatá rybka na stadionu rozdávala zlaťáky
– má i ona podíl na kapřících?
(Prověřit!)

„Pět peněz, pět peněz!“
volali po drtivé prohře křepelčí fotbalisté.
Zaplatil jim někdo, aby zápas pustili?

Pral mývalí sjezdař špinavé peníze?

Sysel syslí,
křeček křečkuje!
Nejlakomější mezi sportovci!

Kde přišel tenista hřivnáč ke svým hřivnám?
Uplácení ukrajinskou mafií!
(Má z olympiády udělat holubník?)

Kdo vytuneloval firmu se zahradnickým náčiním?
Podezřelý: krtčí lukostřelec (!)
Motiv: náklady na operaci očí (?)

Roztočili červotoči peníze?
Kam se poděly dotace na podporu sportování červotočí mládeže?
Kam se poděla červotočí mládež?
(Strakapoudí šermíř přibral…
Spojitost?)

Pozoruhodným výsledkem skončil závod v rychlochůzi na letní olympiádě. Všechna tři medailová místa obsadili prasečí sportovci, kteří jsou kolegy z práce a dobrými kamarády.

Dříve pracovali v bance, kde se specializovali na spořící účty. Tam se také zrodil nápad začít společně sportovat.
„Protože jsme byli tlustí jako prasata, rozhodli jsme se nakonec pro to nejpřirozenější – pro chůzi,“ vysvětluje jeden z nich.
Na olympiádu se probojovali sami, bez trenéra. Tréninkové plány si sestavovali tajně v kanceláři po směně.

Základ jejich úspěchu prý spočívá v tom, že si zpívají do kroku.
„Máme takový svůj popěvek. Zní uiui uiui uí, uiui uiui uí!“

Z králíka králem. Tak by se dala popsat zářná kariéra nejslavnějšího králičího kulturisty současnosti.

Uživatelé sociálních sítí shledávají spojení jeho vyrýsovaných svalů a sněhobílého kožíšku neodolatelným. Ostatně, tento sportovec má k tomu, aby byl okouzlující, ty nejvhodnější předpoklady – dříve totiž pracoval jako asistent známého kouzelníka.

Posilovat prý začal především proto, že už nechtěl být déle pro srandu králíkům.
„Připadal jsem si jako idiot, když se všichni smáli tomu, jak se vyhýbám cvičení,“ uvedl s odkazem na seriál, v němž účinkoval.

Dnes už se slavný kulturista nemusí bát, že by se mu někdo vysmíval.
Jeho fanoušci se totiž množí jako králíci.

S extrémně pomalým závodníkem se museli potýkat organizátoři atletického mistrovství bezobratlých během jednoho ze sprintů.
Svižník, kvapník i běžník byli dávno v cíli – a hlemýžď sotva přelezl startovní čáru.

Když další závod nabral půlhodinové zpoždění, rozhodli se pořadatelé hlemýždě vyloučit.
Ten však opustil dráhu až ve chvíli, kdy mu drozd od ochranky pohrozil, že ho odtamtud vyvede násilím.

Sportovec se za své počínání omluvil.
„Výhodou přenosného obydlí je, že si mohu kdykoliv nerušeně schrupnout,“ vysvětlil.

Podobný případ se odehrál loni během golfového turnaje, kdy housenčí golfista spořádal několik stébel z udržovaného trávníku a poté se zakuklil u jedné z jamek.

O nečekanou senzaci se postaral tchoří judista na mistrovství malých savců. Porazil všechny soupeře, navíc v rekordně krátkých časech.

„Když jsem viděl, jak soutěžící po zápasech utíkají do kabin, říkal jsem si, že mezi nimi nejspíš vypukla střevní viróza,“ glosuje situaci jeden z rozhodčích.
Skutečnou příčinu prý odhalil ještě později než většina ostatních.
Měl totiž rýmu.

Soutěžící jsou z výsledku pochopitelně rozčarovaní.
„Jeho metody jsou na hraně pravidel,“ upozorňuje hranostaj.
„Musel jsem vzít do zaječích,“ přiznává zajíc.
„Odpadávali jsme jako na běžícím páse,“ stěžuje si pásovec.
„Všichni jsme utřeli nos,“ uzavírá nosál.

Tchoř se k turnaji vyjadřovat nechce.
„Samochvála smrdí.“

Ryby se ve velkém přidávají k iniciativě „Matky adoptují sportovce“, díky níž mohou vybranému sportovci poskytnout rodinné zázemí, kterého se mu dříve nedostávalo.

Neonka, jež hnutí založila, by tak chtěla alespoň částečně napravit chyby svého mládí.

„Sledovala jsem závod v akrobatických skocích z vody a říkala si, že kdyby dnes zvítězila některá z mých dcer, ani se to nedozvím. Nikdy nebudu moci být pyšná na své děti,“ vysvětluje.

Ne všichni jsou z nápadu nadšení. Podle pavích oček jde jen o náplast na špatné svědomí, podporující navíc další zanedbávání péče o děti. Některá dokonce zvažují založení konkurenčního hnutí „Matky sportovce neadoptují“.

Členové jepičí juniorské plavecké reprezentace vyjádřili přání zúčastnit se letošního mistrovství světa v akrobatickém létání. Apelují proto na pořadatele, aby přesunuli termín konání na vhodnější datum.

To však není jediná změna, které jepice chtějí dosáhnout. Protože kvalifikace bývá zpravidla vícedenní, potřebovaly by nastoupit přímo do závodu, a to s naprostým minimem zkušeností se zvolenou disciplínou.
Někteří trenéři se už však nabídli, že odvážným sportovcům poskytnou těsně před závodem alespoň základní leteckou průpravu.

Jak organizátoři na žádost zareagují, není jasné. Je však pravděpodobné, že výjimky nakonec povolí. V případě hromadné účasti jepičích letců by totiž výrazně ušetřili za občerstvení pro sportovce.

Křeččí snowboardista vyvolal rozruch prohlášením, že mu neznámý pachatel odcizil medaili získanou v obřím slalomu na olympijských hrách. Do policejního protokolu uvedl všechny detaily včetně svých výsledných časů v závodu.

Vyšetřovatelé však záhy objevili ve výpovědi zásadní nesrovnalost – křeček do zmiňovaného závodu ani nenastoupil.

Situaci vysvětlili až trenéři. Přestože se snowboardista na sezónu svědomitě připravoval, během října ho přepadla nepřekonatelná ospalost.
„Před olympiádou jsme se ho snažili vzbudit, ale vždycky se probral jen natolik, aby nám stihl sdělit, jaký má hlad."

Zklamaný sportovec nyní svaluje vinu na kuchaře.
„Určitě mi dali něco do sušenek. Takhle živé sny jsem nikdy neměl.“

Mistrovství světa ve sportovní gymnastice narušila nečekaná událost, když krátce po zahájení programu prasklo břevno kladiny. Hrozilo, že závod bude zrušen.
Kobra jávská, která seděla mezi diváky, se naštěstí nabídla, že zničené nářadí nahradí vlastním tělem.

Ne všechny sportovkyně však kladině důvěřovaly. Ropuchy získaly nebývalou schopnost skákat a jedné z veverek drkotaly zuby natolik, že se po vystoupení musela zakousnout do sedadla v hledišti. Když posléze had roztáhl límec, k jedné z králičích gymnastek zavolali lékaře, kvůli podezření, že uprostřed sestavy dostala epileptický záchvat.

„Byla mi jenom zima,“ dotčeně komentovala událost kobra. „Zlostí nad tím nevděkem bych si nejraději odplivla.“

Cesta jediného mravenčího krasobruslaře k úspěchu nebyla jednoduchá. Mezi samými sprintery a vzpěrači působil jako zjevení.
Problémem byla i výroba kostýmů v jeho velikosti – šlo doslova o mravenčí práci. Naštěstí našel pomoc u kamaráda, který právě rozjížděl podnikání s heslem „Práce všeho druhu“.

Zpočátku krasobruslař mezi mravenci mnoho podporovatelů neměl, svým talentem jim však brzy učaroval. Jeho první vážnější zranění s ním prožívala celá kolonie.
Přestože získal mnoho medailí, na svého prvního lékaře nedal dopustit. Jen on totiž věděl, že nejlepším lékem je prášek cukru a pofoukání na bolístku.
Škoda, že na zranění způsobená mravkolvem byla i tahle medicína krátká.

O nebývalý skandál se postaral lví komentátor na atletickém mistrovství světa. Při běhu na 400 metrů věnoval neobvyklou pozornost jedné z gazelích sprinterek, o níž prohlásil, že je „naprosto k sežrání“, „neuvěřitelná kost“ a má „zlaté kejtičky“. Poté dodal, že si s ní klidně zaběhá.

Šokovaná sportovkyně si prý připadala jako v jámě lvové. Protože si nebyla jistá, zda jde spíše o sexuální obtěžování nebo o vyhrožování smrtí, pro jistotu obvinila lva z obojího.

Ať už se prokáže cokoliv, o místo komentátor přijde určitě.

„Přestože byl do práce jako lev, takové prohřešky se jednoduše nepromíjejí,“ dodal k případu jeho nadřízený.

Jako již tradičně bude na zimních olympijských hrách soutěžit pouze jediná vlaštovka. Tentokrát byla do reprezentace vybrána stříbrná medailistka ve skocích na lyžích.

Ostatní sportovci považují toto nařízení za zastaralé a diskriminační. Někteří ho komentují pěkně od plic a tak, jak jim zobák narostl, jiní pořádají tiché protesty spočívající v ostřelování sídla Mezizvířecího olympijského výboru papírovými vlaštovkami.

Nejspíš tím však ničeho nedosáhnou.

„Více než jednoho zástupce našeho druhu nám organizátoři prostě nepovolí. Nechtějí riskovat, že by roztál všechen sníh,“ vysvětlila smysl opatření skokanka.

Sportovci, kteří nebyli vybráni, však smutnit nemusí. Jako kompenzaci dostali poukaz na meteorologický workshop v teplých krajích.

K nebývalému pokusu o podvod došlo na atletickém mistrovství plazů.

Během závodu v hodu diskem byl na stadionu objeven chameleon, který měl za úkol lapat letící disky jazykem a strhávat je na zem. Díky svému dokonalému krycímu zbarvení měl zůstat v utajení. Ze samého rozrušení však zčernal a zhmotnil se v trávě před zraky rozhodčích.

Kdo si podvod objednal, není jasné. Kromě chameleonů samotných jsou podezřelými i hadi, jejichž výsledky v této disciplíně nebývají nijak zářné.

Obviněný ještěr však při výslechu oproti svým zvyklostem držel jazyk za zuby, a to i přesto, že dva ze členů vyšetřovací komise byli cvrčci.

Nová olympijská vítězka v moderní gymnastice, Hvězdice Mořská, se původně chtěla stát modelkou. Oslovovali ji však povětšinou pouze tvůrci kýčovitých vánočních reklam.

„Když jsem pak dostala nabídku na účinkování ve volebním spotu KSČM, Kočkofobní strany činčil a morčat, pochopila jsem, že se chci ubírat jinou cestou,“ uvedla.

Gymnastika pro ni byla jasnou volbou, chtěla však se svým tělem pracovat netradičně.

Rozhodčí si zvláště cení dvou sestav - během jedné gymnastka vychlípila žaludek a na chvíli spolkla míč, při druhé dokonce odhodila jednu ze svých končetin.

Shodují se, že na závodní ploše tahle hvězda září mnohem víc než na špičce vánočního stromečku.

Dudčí cyklista protestuje proti nařízení mezizvířecí cyklistické asociace, které ukládá závodníkům povinnost nosit ochrannou přilbu.

„Pokud necítím vítr ve vlasech, jezdím mnohem pomaleji,“ vysvětlil. „A navíc – kdo má na hlavě číro, musí jít trochu proti proudu.“

Svou nespokojenost s předpisem vyjádřil i páv korunkatý, jenž se nechal slyšet, že si po každém závodě musí svou chocholku rovnat žehličkou, a sýkora parukářka, kterou kvůli helmě svědí kůže pod parukou. Oba se však rozhodnutí cyklistické asociace podvolili.

Sám dudek prý má kvůli boji s úředníky špatné spaní.
„Až mi povolí výjimku, budu konečně zase spát jako dudek,“ dodal k celé záležitosti cyklista.

Odjakživa si přál uběhnout maraton.
Klíštěcí atlet dobře věděl, že ani jeho osm končetin na dvaačtyřicet kilometrů nestačí. Přesto se svých snů nevzdal.

„Na překonání takové vzdálenosti jsem příliš malý,“ vysvětlil. „Proto jsem se snažil hodně jíst, abych vyrostl.“
Vhodná strava mu v úspěchu pomohla, i když zcela jiným způsobem, než předpokládal.

„Kdybych náhodou v restauraci nepotkal slavného psího běžce, neštěkl by po mně dnes ani pes,“ uvedl.
Ten mu totiž místo večeře nabídl sdílení účasti v závodě.

Zvítězili. A ve společném běhu plánují pokračovat.

„Obvykle jsem věrný jako pes,“ dodal maratonec. „Budeme spolu závodit, dokud mi nezačne pít krev.“

Cesta sobího sáňkaře k olympijské medaili nebyla jednoduchá. Kdysi pomáhal tahat sáně Santa Clause a pomýšlel na založení rodiny. Pak mu žena utekla se zlatým prasátkem.

„Když máte dvoje parohy, vaše hlava je tak těžká, že se v oblacích jednoduše neudržíte,“ vysvětlil. Pád na zem byl prý tvrdý, ke zlomenému srdci přibyla i zlomená noha.

Po zotavení se sob vrátil k tomu, co znal nejlépe – k saním. Tentokrát se však rozhodl nechat se vozit.
Jeden zvyk mu ale z minulosti přeci jen zůstal; na závody s sebou pokaždé nosí tašku s dárky.
„To abych úplně nezklamal své fanoušky, kdybych prohrál.“

Slavný vlčí biatlonista byl diskvalifikován ze závodu kvůli podezření z požití omamných látek. Když se ho přivolaný lékař ptal, proč má tak rozšířené zornice, sportovec prý stále dokola opakoval: „Abych tě lépe viděla!“

„Poslední dobou poněkud zvlčel,“ přiznává smutně trenér.

Není to totiž jediný skandál, v němž biatlonista figuroval. Před necelým měsícem se například pokoušel vloupat do jednoho hotelových pokojů, v němž byla ubytovaná kozí juniorská reprezentace. Nadýchal se hélia, aby měl tenčí hlásek, a pak tvrdil, že je jejich trenérka.

Biatlonista si z však diskvalifikace nejspíš mnoho nedělá.
„Přijďte za mnou po závodě domů,“ vzkázal ostatním biatlonistům. „Bude párty.“

Mezizvířecí vzpěračská asociace právě schvaluje nařízení zakazující chobotnicím používat při závodech více než dvě chapadla.

Kontroverzní návrh, jehož motto zní „Vyhlasme válku periferním bicáčkům!“, má zabránit znevýhodňování soupeřů s méně končetinami.

Většina vzpěračů pochopitelně protestuje. Upozorňují, že podobná opatření mohou vést k úplnému zákazu používání končetin, aby nebyly v nevýhodě například murény nebo škeble.
Někteří dokonce zamýšlí v případě schválení návrhu opustit sport docela.

„Možná se stanu zahradním architektem,“ zvažuje jeden z chobotničích šampionů. Chobotnice mají ostatně v oboru návrhů a realizací zahrad velké zkušenosti.

Jeden z chobotničích architektů například nedávno ve své zahradě pohostil snad nejznámější hmyzí kapelu vůbec.