dmd-2012

Kdo by to byl řekl, že to skončí zrovna takhle? Hm? Nikdo. No, on určitě ne. I když... možná za určitých podmínek... když se vezme v úvahu zvrácená lidská nátura... Hm... Co si to tady namlouvá? Je to do nebe volající urážka jeho památky!
Ta hloupost... To nejde! Ne! Určitě ne! Bože! To je tak nechutné! Jak si to někdo vůbec mohl dovolit??? Hm? Tomu se nedá uvěřit. To je prostě konec tohlecto... Přece nikdo zdravého rozumu nemohl za příčetného stavu udělat místo Johna Watsona Joan Watson! Pch!
Artur Conan Doyle se otočil v hrobě a pomyslel si: "Zatracení Američané..."

„Ještě nikdy nebyla taková možnost výběru! Každá varianta bude zcela unikátní! Všechny vaše herní volby budou mít obrovský efekt. Celá série bude důstojně zakončena. Budete mít možnost se se všemi rozloučit.“
Ježíškunakřížku, to je tak napínavý, konečně bude motivace to zkusit i napodruhé... možná i napotřetí. Pokud to bude minimálně tak epický jako dvojka... já to zase probrečím!
Po čtyřiceti hodinách, kdy hráč oplakával padlé kamarády, pomstychtivě nechával nepřátele zároveň hořet a vybuchovat a nadšeně sledoval, jak hra dosahuje stále více kulervoucích dimenzí, přišel konec.
Tři druhy barevných explozí. Když jste byli fakt hodní, tak jeden nádech.
Nevěřte slibům developerů.

Donna s Doctorem stáli ve dveřích TARDIS a oba ohromeně hleděli na výhled před sebou.
„Doctore, řekni, proč to vypadá tak divně?“ dostala ze sebe Donna a udiveně zkoumala šedivou hmotu před sebou. Když víc zaostřila zrak, hmota měla póry a různé hrbolky na povrchu.
Doctor se na ni otočil a pobaveně se zeptal: „Proč zrovna tobě připadá obyčejná betonová zeď tak podivná?“
„Víš, nedivila bych se, kdyby byla kdekoliv - ve vesmíru člověk potká spoustu divných věcí, ale konec vesmíru jsem si představovala víc...“ zarazila se, ale pak s povytaženým obočím a ironickým tónem pokračovala: „Prostě ne jako betonovou zeď.“

Když jsem se poprvé objevila v Aldormě, hned jsem si tu zemi zamilovala. Nikdy jsem neměla v plánu se odstěhovat. A najednou to tu bylo. Samuel odjel do Tristenolu vše připravit. Původně jsem měla jet až po porodu, ale nechci zbytečně dál čekat.
Ale přesto před odjezdem musím něco udělat. Creagan si nezaslouží, abych mu nadále lhala. Technicky to není lež. Prostě jsem mu jen neřekla, že je otcem mého dítěte. Jsem si jistá, že hned jak se dozví pravdu, bude konec všech nadějí, že bychom mohli zůstat alespoň přáteli.
Konec, kterého se bojím. Konec, jenž pomalu klepe na dveře.

A/N: Spoiler k epizodě The Reichenbach Fall.
Stál jsem u jeho hrobu. Zase. Věděl jsem, že by mě moje doktorka nepochválila. Není to prý zdravé, truchlit déle než tři roky.
Tři roky, které uběhly od chvíle, kdy jsem viděl Sherlocka na střeše nemocnice svatého Bartoloměje. Tři roky od chvíle, kdy skočil a mně se celý svět rozsypal na miniaturní částečky, které jsem ani teď nedokázal slepit dohromady. Ale copak to jde, když ztratíte přítele, který ve vás dokázal probudit touhu znovu žít?
„Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo,“ řekl jsem a hlas se mi třásl.
„To ani já ne,“ ozval se za mnou až bolestně povědomý hlas.

„Pomodli se a zmáčkni to.“
„Ale veliteli, co když to bouchne?“
„ Potom se rozluč se životem.“
„ Ale veliteli. Chtěl jsem v téhle reinkarnaci nějakou chvíli setrvat. Zvlášť teď, když mám možnost účastnit se tolika zajímavých misí.“
„ Povídám ti zmáčkni to. Jak jinak se dozvíme, k čemu to udělátko dvojnožci používají? Mají to na každém rohu chodby. Pravděpodobně střeží obrovská tajemství. Při jakémkoli ohrožení stlačením rychle zametou stopy.“
„ Mačkááááám!“
„ Veliteli? Konec?“
„Ano. Konec vesmíru. Nazvěme ho Země. První mimozemská civilizace v galaxii, která umí zažehnout světlo bez sirek. Do roku 2013 je musíme vyhladit. Zařaďte je do kolonky příliš nebezpeční polobozi.“

Neměla bys...
cítit pořád ten uzel v břiše, když ho uvidíš.
při čtení vzkazů lapat ze slov mezi řádky něco víc.
stavět z jeho smíchu vzdušné zámky plné iluzí.
poslouchat srdce, když hlava říká ne.
zapomínat, že minulost už není a odteď je všechno jinak.
otvírat dávno zavřené dveře.
chtít obětovat hrdost za jedinou další noc.
mít sny plné jeho tváře dnem i nocí.
toužit po polibcích, které nepřijdou.
v objetí hltat jeho vůni a cítit ten známý pocit bezpečí.
zůstávat, přestože víc bolí odejít.
Zakaž si to.
Musíš.
Stejně tě doma z polštáře vítá jen vůně tiše prolitých slz.

„No to je konec, totální konec! To snad ani nemůže být pravda! To už se vlastně můžu s klidem zastřelit. Nemáte někdo stříbrné náboje? Ne? Ani jeden? To je konec. Fakt. Co jsem komu udělal? Tohle jsem si nezasloužil, to fakt ne, to mi někdo prostě nepřál. A to jsem se tak těšil, vážně. Celý den jsem na nic jiného nemyslel! A pak tohle. To je snad zlý sen, štípněte mě někdo, tohle nemůže být pravda…“ lomil hyenodlak rukama a neměl daleko k pláči.
„Co se mu stalo?“ zajímal se Leszek starostlivě.
Agnes jen mávla rukou. „Ále, došlo mu kafe.“

Ráno vězně na vládcův rozkaz zbičoval, ale pak se panovníkovi náhle přitížilo a tak jim dvěma bylo nečekaně dopřáno volné odpoledne. Chlapec a jeho strážce zasedli k šachové partii, kterou rozehráli předchozího dne.
„Nebuď zbrklý,“ napomenul strážce jemně mladičkého vězně a uchopil ho za zápěstí, když zvedl k tahu střelce. „Mysli dopředu.“
Chlapec se při jeho doteku otřásl a strážce ho rychle pustil.
„Myšlení dopředu se snažím vyhnout.“
Strážce neodpověděl. Nebylo co říci.
„Nedomníváte se, že sekvence intuitivních, zdánlivě náhodných kroků může vést ke stejně úspěšnému výsledku?“ zeptal se ho vězeň.
„Rozhodně ne.“
Chlapec táhl střelcem.
„Šach mat,“ oznámil tiše.

Donna se nudila. Po poněkud nepovedeném přistání (podle Doktora; ona by to nazvala zřícením) zalezl Doktor pod podlahu a už hodiny něco opravoval. Posledních deset minut se alespoň bavila pokusem, kolik sežmoulaných kuliček z papírového kapesníku se jí podaří nepozorovaně hodit Doktorovi do kštice.
Konečně! Doktor vylezl, zaklapl poklop, nonšalantně si prohrábl vlasy, čímž se jakoby mimochodem kompletně zbavil všech kuliček, a zeptal se Donny, kam si zkušebně zaletí. Dobytí Bastily? Fajn.
Za to, že ji za milion let nevykopali jako součást rašeliny, vděčila jen pohotovému zásahu Doktora. Zkouška nevyšla. Doktor opět zalezl pod podlahu. Donna vylovila další papírový kapesníček.