DMD 2016

Zdlouhavé dny trávím v lenošce a obavách, jestli jsme udělali dobře. Otvírá se lepší svět, než jaký jsme znali deset tisíc let?
„Jugháši," mračím se, „jestli chceš zpívat, zpívej tady."
Udeří do bubínku.
Je to stará píseň. Vznikla na spálených pláních po pádu Thangorodrim, když jsme ještě věřili, že v nás teď elfové uvítají ztracené bratry. Zpívá o životě, o svobodě, o naději. O těch, které jsme potom nenašli.
„Proč zrovna tohle?"
Když mi to poví, vhrknou mi slzy.
Morgulien přiznal usazeným skřetům plná občanská práva.
Bachčita-ka vajvaj,
údruga-ka grai-lâi...*
Dítě v břiše tančí.
* Lehce jako vítr, nezastavitelně jako déšť.

Iryna přibouchne okno.
Vasyl hledí na dveře, kterými před chvíli třískl jeho syn. Nechápe. Nevidí. Nechce. Vasyl si povzdechne a dopije čaj.
Tahira si nalije čaj a pohladí vzorek na konvici. Souprava ze zapadlého bazaru. Made in Pakistan. Zívne na návod na monitoru. Čas na půlnoční překladatelské kafe.
Šimon upije kafe, přeběhne očima monitory a zahledí se do tmy za oknem. Uvidí svůj vlastní odraz.
Aleksandr si před zrcadlem prohrábne vlasy. Jeden pramen je kratší. Otevře dobře schovanou krabičku. Zrzavé vlasy. Zavře krabičku.
Olenu probudí bolest v ruce. Špatná poloha. Nakreslí muří nohu na zrcadlo ve skříni a jde spát.

Hodný a zlý dvojče. Pro někoho klišovitá rekvizita z brakový literatury. Moje neúprosná realita.
Bratříček. Mladší o pár minut. Stejnej a jinej. Nosí mojí tvář a já nosím tu jeho. Nikdy jsem ho neprásk, když kradl hračky. Neprásk jsem ho, když začla téct krev. Neprásk jsem ho, když lidi začli umírat.
Prostě jsem nemoh. Nezvlád jsem to.
Jsme dvě strany jedný mince. Ztělesněný klišé.
On zabíjí, já mám na rukou krev.
Dívá se na mě ze všech kaluží a výloh. Vysmívá se mi.
Je čas uložit ho k věčnýmu spánku. Je pořád na dosah.
A já mám v ruce nůž...

Venovanie na knihe znelo: "Verike, úžasnej bylinkárke, ktorá mi ukázala nečakaný efekt chladivých obkladov." Aion knižkou prelistoval. Potom ešte raz. Ale okrem záznamov o rastlinách, ktoré ho vôbec nezaujímali ( navyše im nerozumel! ), nenašiel nič ďalšie. Niežeby to hodlal vzdať.
"Niečo tu musí byť." brblal pri večeri, kam si knihu nezabudol vziať. "Po dvoch rokoch predsa niekomu nenapíšem 'dík za studený obklad'!"
"Možno máš knihu tú knihu zachladiť." navrhla žartovne jeho manželka.
"Hm!" zarazil sa Aion a končeky jeho prstov sa pokryli ľadovými kryštálikmi. Keď sa stránka s venovaním zachladila dostatočne, po papieri začali tancovať tiene.
Potom sa zmenili na písmo.

Jaroslav L. se vzbudil před svítáním. Byla mu zima a věděl, že znovu neusne. Rozhodl se tedy jít projít. Cestou ven ze zvyku pohlédl na Danielovu postel. Byla prázdná.
Předjitřní polotmou došel na ostroh oddělující slepé rameno od zbytku toku. Nepřekvapilo ho, když tam našel pohřešovaného kolegu sedícího u stromu.
„Svítá,“ zašeptal Daniel. Ukázal na tenký pruh světla nad lesem za řekou.
„Vidím. Spal jsi vůbec?“ zeptal se Jaroslav.
Daniel zavrtěl hlavou.
Jaroslav usedl vedle něj. Společně sledovali vycházející slunce. Právě, když se ukázalo v celé své kráse, dostihly Daniela noci plné nočních můr. Hlava mu klesla na Jaroslavovo rameno.

Poslední poklona. Potlesk dozněl, zavřela se opona, zhasly reflektory. Konec představení.
Prázdnota.
Hlasy v divadle postupně utichaly, jak odcházeli poslední diváci. Jeviště se naplnilo techniky.
Hleděla do opuštěného hlediště. Tma.
Tma v duši.
Poslední představení v jejím životě. Na kůži ještě cítila dotyk svojí role, chtěla si ji podržet co nejdéle, ale postupně se vypařovala.
Už byla pryč.
Cítila se prázdná. Prázdná jako sametově rudá sedadla před ní.
Divadlo usnulo. Posadila se na forbínu a naslouchala zvukům budovy.
Tohle byl její domov, který opouštěla.
Tak ještě jednou.
Postavila se, vzhlédla k prvnímu balkónu a zadeklamovala poslední repliku.
Pád.
Na věčnost.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či ešte nespíš.
- Starý môj, nedarí sa mi.
- A ovce počítať si skúšal?
- Myslíš tie naše dve? Veruže desať razy som ich prepočítal a žiadna nepribudla.
- Tak snáď nám predseda ešte nejaké kúpi, aby sa nám lepšie zaspávalo.
- Ten ich len tak nekúpi. Ale Anča by ho presvedčiť mohla. Hovorila, že na mne hneď spozná, či som dobre spal. A tento mesiac to veru nešlo, keď som furt musel niečo do počítača vypisovať. Ale zasa raz bude skoro celý rok pokoj.

Když konečně došli k branám Minas Tirith, jediná emoce, kterou Eldarion ještě cítil, byla únava. Toužil si lehnout do postele a měsíc se neprobudit.
Ale když se před ním zjevila jeho sestra s rozcuchanými vlasy, uvědomil si, jak moc mu všichni chyběli.
"Ty jsi ten největší blbec ve Středozemi," řekla mu a objala ho.
Jeho matka a dvojčata se objevily o chvilku později.
Když dotekly slzy a byla rozdána všechna objetí, zeptal se: "Kde je otec?"
"Ještě se nevrátil. Poslal ti dopis," odpověděla královna s úsměvem. "Ale nejdřív si jdi lehnout, ono to počká. Bude to hezké překvapení na ráno."

Clemens Snape pohlédl na svého bratra. Severus byl jeho pravým opakem. Jak zjevem, tak i povahou. Profesor lektvarů měl založené ruce a tvářil se znechuceně. Jako obvykle. Nový profesor OPČM měl ruce naopak rozpřažené a chystal se Severuse obejmout...
"Ani na to nemysli, bratře," zasyčel Severus jako podrážděná kobra.
"Ale Seve..."
"A neříkej mi Seve! Už nám není deset!"
Clemens svěsil ruce. A to se tak těšil na svého staršího brášku...
Tak tohle nepůjde, říká si autorka při čtení rukopisu. Jedna postava je tam prostě navíc. Přečítá kapitoly, mumlá si pro sebe...
No, máš smůlu, Clemensi. Jsi prostě ten navíc.

Po těch třech týdnech už nemůžete. Neuvěřitelná fyzická námaha, málo spánku, dlouhé večerní plánování her, jízdy na nákup a neustálé brebentění vykoná své. Člověk už má pomalu dost toho nekončícího utěšování nejmenších, utišování prostředních a utahování si největších. Má dost vaření na ohni, které končívá fiaskem, chození na dřevo, po němž má ruce zcela rozdrásané a ježdění pro vodu, z něhož se vrací zcela vyčerpaný.
Má chuť padnout a spát. A přesto se měsíc poté mnozí z nich vrací k brečícím, hlučícím a věčně nespokojeným dětem.
Já už mezi ně nepatřím. Přesto je obdivuji. A věřím, že svou odměnu dostanou.