DMD 2016

Kruege s úsměvem vešel do lokálu, došel k baru a dal se do řeči s Bídákem. Posměšných narážek na chybějící růžovou si nevšímal. Po pár minutách se Bídák ironicky pousmál, vyndal několik sklenek a nalil do nich zelenou. Na chvíli se zarazil, pak jen zavrtěl hlavou, dodělal objednávku a nechal Kruegeho se sklenkama odejít.
"Pánové, platím rundu žabího mrdu pro vítěze. Umím přiznat porážku," zařval přes lokál a rozdal pití. Chlapi ho do sebe kopli. Pití zdarma je pití zdarma.
"Jo a jen náhodou jsem se rozhodl dodržet název libého moku. Dneska v tej zelenej nebylo mlíko."
Všichni rázem zbledli.

Konečně vyjdeme z lesa a před námi se otevře nekonečná louka. Na chvilku se zastavíme. Zhluboka se nadechnu a pohladím ryzáka po hřívě. Otočí hlavu a dlouze se na mě zadívá.
Srst na některých místech hlavy už má prošedivělou, hříva za ta dlouhá léta značně prořídla. Ale v jeho pohledu čtu očekávání. „Nejsi na to už trochu starý…?“ Pohodí hlavou, odfrkne a uši natočí netrpělivě vpřed. Pousměji se. „No dobře… tak běž,“ šeptnu a jemně ho pobídnu.
Elegantně nakluše, vzápětí vskočí do cvalu a začne nabírat na rychlosti. Vítr mě šlehá do tváří, letíme vpřed a já cítím jeho štěstí…

"Tímto zahajují výroční tří tisící schůzku." prohlásil Mirek a s hlasitým skřípáním kyčelních kloubů se usadil ke stolu."Přišel mi dopis od Jarky, omlouvá se, ale nemůže přijít, sestřičky prý přišly na to, kde si udělal díru v plotě. Převádění postarších občanů přes přechod za něj tedy převezme na dobu neurčitou Červenáček."
"Mirku uvědomuješ si, že oni ´postarší občané´ jsou o dekádu mladší než já? A jak mám s tímhle někoho převádět?" Zahuhlal Červenáček a pokusil se zamávat holí. Neúspěšně."Cože?" odvětil notně nahluchlý Dušín, ale pak jen potřásl hlavou. Ať říkal Červenáček co chtěl, on má přece vždycky pravdu.

Nad hracím stolem se rozlehl majestátní hlas: "Děkuji, že jsme se tu sešli v takto hojném počtu. Celé se to událo narychlo, ale věřím, že pokud neprodleně zareagujeme, můžeme se vyhnout přílišným obětem na životech."
Osazenstvo stolu se netvářilo zrovna ochotně.
"A musíme? Nemůžou si pomoct sami?"
"Vždyť je to pořád to samé dokola."
Paní Jeskyně se zamračila: "Takovýto přístup jsem nečekala. Od lidí možná, ale od božstev nikdy."
"Nejsme na tohle už trochu staří? Žádný osud stejně není. Ti dole si to dokáží podělat i bez naší pomoci, tak ať si hrdinu vyberou sami."
Tahle schůze se ještě protáhne.

Samuel junior, budoucí vévoda z Ankhu, odhodil lopatičkou, kterou ještě před chvílí pěchoval písek do formičky, a zamračil se na Eucharii Líbenkovou, ten týden svou nejvíc nejlepší kamarádku ze Školky při Škole vévodkyně Stohelitské.
„Pohádky se čtou jen malejm dětem,“ zopakovala Eucharie větu, která byla příčinou jejich rozmíšky.
„Na některý věci nejsi moc stará nikdy,“ snažil se Samík.
„Ale pohádka o kravičce je úplně blbá,“ odpálkovala ho Eucharie.
„Sama seš blbá,“ uzavřel Samík diskuzi, a vrátil se ke stavbě pískové budovy Strážnice, nedbaje na Euchariiny provokativní výkřiky „Kdepak je kravička?“
Moc dobře věděl, že tatínek mu bude pohádku číst navždycky.

"Konečně máme zadání letošního úkolu školní soutěže," ředitel si spokojeně zamnul ruce. "Je známo, že každou mapu lze vybarvit pouhými čtyřmi barvami tak, aby žádné dva sousedící státy neměly stejnou barvu. Ať naši chlapci prokáží, že tomu je skutečně tak!"
Profesor latiny si nesouhlasně odkašlal: "Omalovánky! Nejsou na to chlapci už příliš staří?!"
"Kdepak, pane kolego, kdepak! Ale můžeme jim dát podmínku. Dejme tomu rozsah třicet řádek textu plus jedna strana obrázkové přílohy. Souhlasí všichni? Výborně!"
Tvrzení se podařilo dokázat teprve pomocí počítačové techniky v roce 1976. Důkaz má 56 stran textu a 114 stran obrázků (30 na každé straně).

Šlapat úplně dole není dobrý nápad ani pro domorodce, natož pro neznalé cestovatele. Skákat z jednoho na druhý je pro domorodce. Náhodní cestovatelé, pokud nejsou Jediové nebo poletuchy, mají smůlu.
"To je náhoda," řekla Gwen.
"Pro vás nešťastná," ozvalo se z blízké větve podbarvené rudou září lightsaberu.
"Velice nešťastná," řekl Berek a zacílil.
"Nazdárek," oznámil mu nad hlavou generál Grievous.
"Jaký nazdárek?" zeptal se Obi-Wan a vykryl útok mířící na poručíka.
Náhody pokračovaly, v korunách wroshyrů to vřelo.
Když rozruch přestal, wookie, co to pohodlně sledoval z výšky, pokrčil rameny.
"Inu, les je malý a o náhody tu není nouze."

"Jak jsem přišla na svět, tati?"
Žena po mně mrskla okem, naštěstí ne doslova. Už je to tady!
"Víš, já byl rozbolavělý z jednoho rozchodu... Tak jsem hledal někoho, s kým si určitě nic nezačnu!"
"A tos byla ty, mami?"
"Jo, já, tátova náhoda. Že s ním chodím, jsem se dověděla od rodičů!"
"Nerozumím."
"My jsme si s mámou ani nedávali pusu, protože jsme byli jenom kamarádi. Pořád spolu!"
"Líbilo se mi, že nic nechce! Vlastně jsi na světě shodou náhod."
"A pak jsem se objevila u tebe v bříšku?"
"Trochu později. To už jsme se s tátou políbili, zlatíčko."

S ranním odlivem zvedla Betsy kotvy. Beze spěchu vymanévrovala z rejdy. Hladce jako užovka proklouzla kolem přístavních baterií a s mírnou brízou v plachtách vyplula do širokého zálivu, aby se jím pustila dál na otevřený oceán. Žádný nepřítel se ji nepokusil zastavit. Jen pár rybářů v malých bárkách jí zamávalo čapkami na pozdrav. Moře dřímalo a stálý vítr ji hnal po zčeřené hladině šedomodrou dálavou. Zdálo se, že malou šalupu nemůže nic ohrozit. Ale Frances věděla, že se nesmí nechat ukolébat. Že nesmí usnout na vavřínech. Příliš mnoho šťastných náhod nemusí být předzvěstí šťastné plavby. Každý vítr se jednou obrátí.

Nůž umyl ve dřezu.
Strom, dva stromy, to je les.
Náhoda, dvě náhody, les náhod. Nevěra.
Její telefon mu v půl dvanáctý večer zazvonil u ucha. Nechala ho na nočním stolku.
"Haló?" rozespale.
Zaražený dech, hovor přerušen.
Číslo neznámé.
Pípla esemeska.
"Moje malá, včera to bylo moc hezké! Pusu."
Včera? Včera měla být s tchánem na koncertě v Rudolfinu.
"Jaký byl vlastně koncert?" ležérně, když přikvačila z koupelny.
"Jaký koncert?"
Aha. Dál se neptal.
Ještě setřít krev v obýváku.
Vyzvánění, opět to neznámé číslo.
"Ahoj, tady Láďa, mám nový mobil a nějak mi blbne! Dáš mi dceru?"
"Už tu není."