DMD 2022

Racek si přečetl zprávu. Znovu.
„Takže nás rozpouštějí,“ shrne její obsah Vydra, které se ticho zdálo být příliš dlouhé. „Co budeme dělat?“
„Já bych nějaké plány měl,“ sklapne Beran svůj zápisník.
„Jako lovec si najdu práci vždycky,“ pokrčí rameny Jestřáb.
„Takže to je konec?“ zklamaně se zeptá Pískle. V Hlídce se našel a teď mu je, jako by ztratil půdu pod nohama.
„Ále houby,“ zahlaholí Vran. „Na jihu je ještě to... veselo. Půjdem to tam trochu provětrat, ne?“
„To vážně chceš?“ pochybovačně se ho zeptá Racek.
„Jasně! Krleš, volové!“
„Myslíš i mě?“ ozve se Vydra.
„Samo. Krleš!“
Tak holt krleš.

Naši oblíbení hrdinové sedí ve své oblíbené hospodě a dumají. Autor dumá též, užívaje správných tvarů přivlastňovacích zájmen, item přechodníků.
Pískle je pobledlý. Bude chvíli trvat, než se úplně zotaví.
Vydra vypadá veseleji. Pořád ještě kulhá, ale nohy jí každým dnem sílí.
Jestřáb sedí stranou, využívaje skutečnosti, že si ho asi nikdo nepamatuje.
Beran si zadumaně čmárá do sešitu.
Racek čte znovu a znovu stejnou zprávu. Je krátká, ale poslední přítomný by ji stejně nepřečetl.
Houpe se na židli, čím dál tím divočeji. Až se převáží a po krkolomném kotrmelci skončí takřka zakousnut do dřevěné područky.
Racek si povzdechne.
„Vrane...“

Po telefonátu oznamujícím, že si brácha při srážce hlavy s dveřmi propíchnout ucho, jsem si říkal, že to musí být vážně blbý aprílový vtip!

V zápětí však vyrážíme směrem do nemocnice.

Ovšem ani tyhle okolnosti nedovolily mému mozku nezačít přemýšlet o stavbě ucha a co způsobilo náhlou nevolnost při jeho poškození.

Ucho totiž nemáme jen k tomu abychom mohli poslouchat úpění trpící společnosti SOSáků, ale taky zajišťuje vnímání rovnováhy pro náš mozek. Evolucí máme zakořeněno to, že když mozek z vnitřního ucha získá informace, které neodpovídají tomu co vnímají ostatní smysly, tak to vyhodnotí jako otravu a vyvolá se zvracení.

„Jak se daří Nejvyššímu septonovi?“ zeptala se Cersei svého mistra našeptávačů. Tato zdánlivě nevinná otázka znamenala jediné: Bylo mé veřejné zostuzení potrestáno?
„Rmoutí mne, že vám to musím říci, výsosti, ale přihodila se mu politováníhodná nehoda,“ odpověděl Qyburn s předstíranou lítostí. „Včera uklouzl po namrzlé kočičí hlavě a přímo po hlavě spadl do studny.“
„Strašné,“ řekla královna a v očích se jí radostně zablesklo.
Qyburn pokračoval: „A aby toho neštěstí nebylo málo, ještě mu na hlavu spadlo okované vědro. Jakákoliv snaha o záchranu byla marná.“
Cersei zacukaly koutky. „Snad bude příští hlava víry opatrnější. Aby brzy nebylo i po ní.“

Letošní jaro bylo horší než obvykle. Malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti, zní stará elfí moudrost.
Moudrost nemoudrost, tohle jaro bylo výjimečně děsné.
"JÁ za to, otče, nemohu. Vyprovokoval mě!"
"Nic jsem nedělal! Jen jsem si zpíval."
"O což nikdo nestál!"
"Praštil mě tlustou knihou. Do hlavy. Takhle."
Elrond upřel všeříkající pohled na svého přítele Erestora, který je přivedl z hodiny aritmetiky.
Povzdechl si. "Jste jako psi, zavření příliš dlouho v kotci. Studium v sedě je pro vás monotónní... Ale mám pro vás překvapení."
Dvojčata nastražila uši. "Nějakej trest?"
Elrond pozvedl listinu se zlatou pečetí.
"Jedete k babičce."

Pííííísk! Pořádné hlasité echo! Startující stíhačka hadr!

"Co jsííííí?"
"Můra!"
"Jak tlustá jsíííí?"
"Vůbec ne, nestojím za to!"
"Kde jsíííí?"
"Nikde!"
"Kde jsííí?"
"..."
(Mlčení je ti málo platné, stejně vím, že je to 32,689 metru!)
"Kde jsííí?"
"..."
"Kde jsííí?"
"..."
"Marcóóóó!"
"Polo! Ups..."
"Kde jsíííí?"
"..."
"Kde jsi, kde jsi, kdejsikdejsikdejsi?" (Rychle pár rychlých ech do zásoby)
"Vykašli se na to, ulov si nějakou tučněj -"
"Mlaskkřupkřup." (Fofrem polknout, ať zase můžu pískat a vidět!)
"Kde jséééém?"
(Tři celé osmnáct metru od stromu, vyhnout se)
"Kde jsíííí jídloooo?"

Hodina, pořád dokola. Pak se rozhlédnout, zjistit kudy se letí domů a letět spinkat.

Vlk nesměle navrhl, že by přečetl něco o týpí.
Ježibaba se zeptala, jestli budeme péct indiánky a Sauron se přidal, že indiána by upekl hned. Musím přiznat, že jsme mu to sežrali.
Vlk teda spustil. „Santer vzdychl. Voldemortova smyslná ústa se jemně přitiskla…“
Za chvíli se už Voldemort začal červenat studem, Santer zlostí a Otesánkovi Sauron musel zacpat uši, aby se jako nekazila mládež.
„Já tě naučím, jak se na lopatu sedá,“ skočila mu honem do řeči Ježibaba a pro jistotu ho přetáhla po hlavě.
Smyslně jsem přitiskl ústa na hrdlo lahve Amundsena a doufal jsem, že budu mít okno.

Ve vagonu se přelévá pach potu, kořalky a kouře. Veruna si otře tvář cípem harasky, ale nepomůže to. Po týdnech ve vlaku si připadá špinavá. Přitáhne si otlučený kufřík blíž k tělu a opře o něj bradu.

Kéž by těch navoněnejch pajácov čert vzal. Prý: Československo vás volá, vraťte se domu, do náruče svej vlasti.

Celou ves to zachvátilo jako horečka. Verunin otec se nerozmýšlel ani dva dny. Začal tesknit po zemi, kterou vlastně ani nikdy neviděl, jako kdyby to byl ztracenej ráj, a do tejdne je přihlásil k reemigraci.

Jenže Verunin domov je na karpatskejch stráních, v horách Bihoru.

Na to, jak byl Spock inteligentní, mu mnoho věcí nedocházelo.

Zejména to, že o něj měl Jim zájem.

Pravda, Jim to dával najevo zvláštním způsobem. Hacknout Spockův test možná nebyl nejlepší způsob, jak ho získat, ale aspoň si Spock Jima díky tomu všiml.

A nabonzoval ho Akademii, kvůli čemuž Jima málem vyloučili.

Jim se rozhodl změnit přístup a skočit do toho ještě víc po hlavě.

"Jsi idiot, Jime," potřásl Kostra hlavou. Jim se ale nenechal odradit.

"Spocku, chci tě políbit. Souhlasíš?" zeptal se jednoduše.

Spock povytáhl obočí... a přejel svými prsty po Jimových.

Jim se to rozhodl brát jako souhlas.

Jsem už taková. Do všeho se vrhám po hlavě. Teď tančím, vtažena do ho proudu pradávné melodie. To ona mne vede. Hlava se točí. Závoje víří v magických obrazcích. Vladař ze mne nespouští očí. Myslím, že mírně slintá. I když se mi nechce, přestávám. Neznám nic mocnějšího než umění. Všichni na mne hledí, chtějí více, nemohou přestat.
Říkám si o odměnu, jak si přála matka.
Pokračuji, jsem vír a vánek.
Umění je můj život. Je nadřazeno. Dělám to jen pro ně. Potlesk je ohlušující.
Něco mi přinášejí na stříbrné míse. Zhnuseně to odstrkuji. Co je mi po hlavě nějakého chlapa?