Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Démon v Adamovi se zarazil. Čočka byla někdy punk?
Wensleydale zvedl obočí. V kombinaci s brýlemi to vypadalo komicky.
Brian úkosem koukal na Adama a Wensleyho a nechápal, o čem to pan Tyler mluví.
Pepřenka se plácla rukou do čela a nevěřícně zakroutila hlavou. Dospělí jsou TAK nechápaví!
Pan Tyler čekal nějakou drzou hlášku, ale marně.
„Takhle se mladá dáma ke starším nechová,“ okomentoval aspoň Pepřenčino gesto.
Adam v naprostém tichu setřásl ruce svých kamarádů, popadl kolo a rozjel se. Zbytek party ho postupně následoval. Když mizeli za obzorem, rozlehla se Tadfieldem rázová vlna, jak se najednou uvolnilo napětí situace.
Už dlouho se Dracovi nestalo, aby jeho příchod vzal ostatním řeč. Čím delší doba uběhla od Voldemortova pádu, čím větších úspěchů dosáhl v lektvarech, tím normálněji k němu lidé přistupovali.
Z omylu ho vyvedla Grangerová. Vysvětlila mu problém se ZAPOMEŃ a se Starkovou. Nepřekvapilo ho to, spíš ho udivilo, že předkové nechali Ulysese Malfoye naživu. Vraždění nepohodlných potomků nebylo u čistokrevných rodů ničím výjimečným.
Po poradě vyhledal Grangerovou: „Nahradím Křiklana,“ oznámil ji.
Hermiona vstala, vytáhla dva panáky a nalila whisky.
„Budu ráda, máš modernější přístup k lektvarům.“
Dokonale tím Draca zmátla, od bývalého protivníka očekával rozepři, ne že ho podrží.
Po Ihorově výbuchu, který rozechvěl dům do základů, nastal klid.
Tělo odvezli. Soudní znalec vyloučil cizí zavinění.
V mezipatrech přibyly květináče, na dvoře se skrz štěrk derou tulipány a hyacinty. Rozvoněly se kaštany.
Máša našla zelenou skořápku čerstvě vylíhnutého kosa. Běží ji honem někomu ukázat.
Nadiya dosmažila pirožky, zakryla mísu červeně vyšívaným ubrouskem. Sestupuje o patro níž.
Jaroslav s Ihorem spolu mlčí. Modelují říční přístav, jaký býval v Mykolaivu. Pacienti se prý v klidu mohou zotavit do půl roku.
Nadiya zkusí zazvonit i na Marii, šedou a náhle seschlou.
Dlouho ji neviděla, tyrani jsou zbabělci.
Něco končí.
Letná voní jarem.
Pan Tyler přisupěl k Adamovi. Něco mu na něm nesedělo, ale nemohl přijít na to, co bylo jinak.
Adam se sípavě nadechl. Oči mu pořád žhnuly rudým světlem, i když to už nebyla sytá barva plamene, spíš tlumené řeřavé uhlíky. Brian a Wensley zesílili stisk na jeho pažích.
„Za mých mladých let by vám nikdo tohle bláznění netoleroval,“ zasyčel pan Tyler.
„Proč? Vždyť si jen hrajeme venku?“ namítla Pepřenka
Pan Tyler zamával volnou rukou ve vzduchu. „Takové, jako jste vy, já znám, ale zapište si za uši, že barevné čočky už nejsou žádná známka punku. To za mých mladých let…“
Snažil se soustředit na to, aby dával nohu před nohu, ale schody se pod ním vlnily jako živé. Nebýt zábradlí, už by se dávno poroučel někam do mezipatra. Radši se pořádně chytil.
"Aspoň na tebe se dá spolehnout," zamumlal. Zábradlí bylo přívětivě měkké, akorát tak na opření. "Chceš vědět tajemství? Já jsem se totiž zam… "
"Asi by to bylo o moc jednodušší, kdybys vystřízlivěl," povzdechlo si zábradlí.
Zmateně zamrkal. Z mlhy vedle něj se vyloupl jeden lehce uválený anděl.
"Um," zrudnul Crowley, když si uvědomil, že na něm visí jako koala. "Díky. Za podporu."
Mohl jsem je varovat. Přístroje na palubě propočetly dráhu asteroidu jako odklonitelnou - do určité chvíle.
Mohl jsem -
Lidi.
Jediné stvoření ve vesmíru, které je schopno mučit ostatní živé pro zábavu.
Které za příslib líbivých pohádek slepě následuje kdejakého idiota do temné noci.
Které adoruje a klaní se náhodným generátorům slov, stvoření, které nechápe podstatu ale zbožňuje formu, které tak rádo z bezpečné vzdálenosti ukazuje buclatým prstíčkem a hrozí - ty ty ty, nejsi s námi, jsi tedy proti nám!
Mohl jsem.
Namísto toho jsem požádal palubní počítač o hudbu.
Zanedlouho budu posledním člověkem ve vesmíru.
Až dohraje,
zhasnu.
Letos jsem toho mnoho napsat nestihla, tak jsem vybrala jedno téma, které mi přišlo osvětově nejzajímavější - Tichá voda.
Místo tří teček si prosím představte pramének kouře.
Osvětově chorobné drabble.
…
Blééé, takovej hnusnej kouř, dyť mi to zničí řasinky.
…
Chrhly, chrchly. Tak řasinky, snažte se trochu.
…
A pak, že se nedá žít bez řasinek, ani metaplazie není zas špatná. I se trochu líp odkašlává.
…
Hele mutace nukleový kyseliny, co s tím?
…
Dneska další mutace do sbírky. Dají se tak získat celkem super vlastnosti.
…
Jupí! Už mám dost velkou sbírku, už to roste samo! Sice pomaloučku, ale já si ještě nějaký ty mutace nasbírám.
Kde je kouř? Jak mám rozšiřovat svou sbírku?
Nízkodávkové CT? A to jako proč?! Dyť mu furt nic nedělám. Ani chrchlání mu nezhoršuju!
Oni mě jdou uříznout!
Nádory vznikají (velmi zjednodušeně) postupným nasbíráním dostatečného množství chyb v genetické informaci, které jim umožní nekontrolovatelný růst.
Některé nádory uloví na začátku nějakou velmi podstatnou mutaci, která usnadňuje získání dalších mutací (třeba když jde o mutaci v genu, který se normálně stará o správné přepisování nukleové kyseliny), ty pak mají velmi rychlý průběh a na jejich záchyt jsme krátcí.
Jiné nádory jsou typické dlouhým postupným sbíráním drobných chyb a vznikají velmi pomalu. Tady má cenu se snažit o jejich časný záchyt. Tak máme preventivní prohlídky třeba na karcinom děložního čípku, prostaty nebo prsu.
Přestože větší část karcinomů plíce se dlouho chová jako „tichá voda“ tj. vzniká poměrně pomalu a dlouhou dobu nic nedělá (velmi špatná prognóza karcinomu plic je právě dána tím, že se na něj obvykle příjde velmi pozdě), tak program na časný záchyt je u této diagnózy víceméně novinka (a start navíc trochu zapadl v době covidu). Je to z toho důvodu, že malý nádor je vidět pouze na CT a dlouhou dobu nebylo technicky možné mít metodiku, při které by bylo zobrazení dostatečně podrobné a přitom karcinogenní riziko z ozáření během vyšetření bylo hluboko pod rizikem, které má pacient z jiných důvodů. V současné době už na to metodiky jsou, nicméně provádí se jen na některých pracovištích a na odečtení jsou potřeba velmi erudovaní radiologové. Tj. pokud znáte někoho, kdo by splňoval vstupní kritéria do skríningu, tak ho tam jistě vyšlete (55-74 let a vykouřených 20 balíčkoroků). https://prevenceproplice.cz/
„Tatínkutatínečkunepouštějměpevněmědržměsepotobětakstrašněstýskalo.“
Máša se nemohla Ihora nabažit. Objímala ho, pusinkovala, tulila a brebentila. Za hodinu převypávět poslední rok. Domazlit.
Nevnímala, jak je hubený, berli přeskočila, novou lesklou kovovou nohu pohladila.
Ihor ji svíral a mlčel. Nikdy moc nemluvil. Vytáhla se, voněla jinak. Chtěl se ujistit, že jsou v pořádku. Slíbil si, že se vrátí. Jen co zvládne unést zbraň. Chlap z války neutíká.
„A taky ti musím ukázat vláčky, mašinky jezdí kolem dokola a postavili jsme se strejdou most,“ táhla ho za ruku o patro níž.
Pootevřenými dveřmi dovnitř, Máše zářily oči.
„Podívej!“
Ihor nakoukl do kuchyně.
Dům ohlušil zmučený řev.
