DMD 2016

Je toho dostatek pro všechny, netlačte se.
Slizká podlouhlá bezpáteřní těla se převalovala jedno přes druhé, ve snaze pozřít mrtvé tělo, rozkládající se pod nimi.
Mráz zalézal pod nehty a spaloval pokožku. Ledový vichr pronikal skrze zabedněná okna. Děti se tulily k rodičům. Mrzly.
Poslední zbytky masa rozdělili dětem do misek. Půda byla neúrodná a v lese už nic nežilo. Museli je něčím nakrmit. Lhali jim, že se Ťapka zaběhla.
Bohatě prostřený stůl lákal k hostině. Všem zúčastněným se už sbíhaly sliny, při pohledu na všechny ty kulinářské speciality. Ledvinky, játra, mozeček, srdce. Hannibal Lecter se totiž na vnitřnosti specializoval.

Poslouchali Stinga.
„Tohle by byla dokonalá písnička na první polibek,“ konstatoval.
(Nedalo se to rozporovat.)
*
O tři týdny později jí hrál tu samou na kytaru. Přesně v ten moment se všechny původně zamýšlené argumenty, proč by to nešlo, nějak rozplynuly. (Natrvalo.)
*
(Tvrdil, že až ji požádá o ruku, bude u toho hrát Sting. Nejlépe naživo.)
*
Od rána působil nervózně. Aby stihli vlak, aby stihli přednášku večer.
Zničehonic odpoledne musel zajet do práce.
Jenže na nějaká podezření byla moc unavená.
*
Mihotavé světlo svíčky ji nezarazilo.
Dokonce ani tóny Fields of Gold.
Došlo jí to vážně až v momentě, kdy si klekl.

Varika,
snáď Ťa tento list zastihne v dobrom zdraví. Sľúbil som Ti napísať, ako sa nám darí. Je to lepšie, než som mohol dúfať.
Kaise sa teleportovala podľa plánu. Doteraz si ma zaň doberá. Privoňať si ku kvetine za letu je vraj náročné.
Usadili na ostrovoch Kai. Je tu veľká mágska komunita, a tak Pliagu celkom zvládame.
Občas mám pocit, že ma do hrobu dostane skôr moje dieťa. Máme dcéru, vieš? Pomenovali sme ju podľa teba.
Ber tento herbár ako poďakovanie za to, čo si pre nás spravila.
Opatruj sa.

"Tak, a môžeme ísť spať." zavrel Aion herbár. Usmieval sa.

V přístavní čtvrti už dlouho stál ošumělý domek, jehož vývěsní štít hlásal "U sedmi kulí". Kdysi šlo o luxusní podnik poskytující pánům široké množství služeb. To už ale byla minulost. I jediné "O", které v názvu bylo, se časem ztratilo.
Z podniku se teď vyřítili dva muži a hnali se pryč provázeni nadávkami, poháry a židlemi ostatních hostů lokálu.
"Seregile?" zeptal se Alek za běhu. "Bylo nutný rozmlátit i tu zengatskou vázu? Bordelpapá z toho zřejmě neměl radost."
"Ale mě vážně štve, když u karet podvádí někdo jiný, než já." funěl Seregil. "Ale obávám se, že sem zase chvíli nemůžeme."

Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem...
Hajej, dadej, mé děťátko,
můj chlapečku milý,
dneska já tu s tebou budu,
než se den k dni schýlí.
Hajej, dadej, mé děťátko,
rybky tiše plavou,
slunko zlatě, měkce svítí,
přímo nad tvou hlavou.
Hajej, dadej, mé děťátko,
nesmíš plakat, synku.
Nesmíš marně toužit v bahně.
Čekáš na maminku?
***
Hajej, dadej, mé děťátko,
plakej, sténej, křič,
musíš volat, musíš přivést
tu, která je pryč.
Hajej, dadej, mé děťátko,
půjdem' na procházku,
ukázati tvé mamince
moji, tvoji lásku.
Hajej, dadej, mé děťáko,
z vody vane chlad.
Moje žena zradila mne,
ty teď musíš spát.

Kdysi dávno jsem potkala Zvědavost. Nacházela kouzlo v těch nejobyčejnějších věcech. Ve věcech, které na mé tváři vyčarovaly pouze smutný úsměv. Nešťastně si myslela, že jsem na svět zanevřela. Že pro mne již nic pěkné není. A tak ve svém velkém srdci našla malý koutek, kam mne strčila a láskou mne přikryla.
Hlupáček.
Nevšimla si, jakým směrem často hledím. Že krásy světa tlačí na mou duši, až to bolí na srdci. A v jednom hloupém pokusu o mé pobavení, rozhodla se předstírat, že její mozkovna moc velká není.
Musela jsem jí pořádně vynadat. Bez mozku se nedá svět přece poznávat.

„Tohle není fér,“ prskala Betsy, až se jí z kanónů kouřilo. „No vidíte to!? Co mi ta... ta... zase provedla!? To je normální týrání todlecto!“
Takhle se chová válečná šalupa? Nemesis protočila ráhna. Pohoršeně na brigu shlížela.
„Jen se nečerti, maličká,“ zaskřípal Skřivánek. „Copak ti udělala?“
„Zlomila mi stěžeň!“ zaburácela Betsy.
Skřivánek se od kýlu zasmál, až se hladina zvířila. Nemesis s výrazem královny odplula.
„To nic není. Na to si zvykneš. Nemesis dokonce potopila.“
Spiklenecky mrkl dělovým otvorem. Betsy vyvalila sudy.
„To jako opravdu!?“
„Jo. Pumpovala vodu ještě v červenci. A teď hybaj na rejdu, spustit kotvu a spát.“

Už pár dnů se večer scházejí a poslouchají vyprávění staré chůvy.
Panny bojovnice, které odmítly změnu titulu, přestože se Panna z Tarthu provdala a její mladá společnice upřednostňuje označení "vodní tanečnice".
Královna Železných ostrovů a její bělovlasý bratr.
Dívka postrádající špičku nosu.
Chlapec, který je napůl Seveřan a napůl divoký.
Mladík, jenž se dokáže vtělit do stromů, vlků i draků.
Dvojice sourozenců z bažin.
Muž, který vstal z mrtvých.
Dívka, jež zabila obra v hradu ze sněhu.
Muž se znetvořenou tváří, který se jí drží nablízku.
Oni sami jsou příběhy.
Ale tyhle jim vyprávět nebude.
Potřebují se v klidu vyspat.

Ležím v jeho posteli a čekám, až se vrátí z koupelny. Je nejvyšší čas se rozhodnout, jestli s ním chci spát, nebo jen spát.
Přichází příliš brzy. V jeho dechu se mísí mentolová zubní pasta a dozvuky večerní cigarety. Postel se zhoupne, když ulehá vedle mě. Předstírám spánek, ale ve skutečnosti jsem stále víc vzhůru.
"Je mi zima na nohy," zašeptám konečně.
Chvíli mlčí.
"Přece nebudeme hrát tuhle hru," řekne pak. "Pojď sem."
Rozpřáhne náruč, já do ní vklouznu.
V jedné posteli jsou dva cizí lidé. A s nimi přítomnost všech věcí, které by se mohly stát, ale nestanou.
Usínám.

Trubec se víc zachumlal do deky. Byl poslední duben a on byl s Kamzíkem pověřen hlídáním májky.
Bylo kolem půlnoci a on pomalu usínal, kdyby ho nevyrušila Kamzíkova ruka, co ho objala kolem ramen.
Bylo to příjemné nejen díky teplu.
S přibývajícími hodinami a ubývající lahví vína mezi nimi se k sobě tiskli pořád víc.
a když pošimral Trubcovi tvář Kamzíkův dech prosycený alkoholem a jejich rty se setkaly, na májce přestalo záležet.
Usli, netušili, jak.
Trubec se probudil ve tři chladem, májka nikde.
Kamzíka to nijak neštvalo.
Se slovy "A teď spát" si přitáhl Trubce co nejblíž, aby nezmrzli.