Ze života (nikoliv mého)

Mladá dívka postrkována babičkou, vstoupí do zpovědnice a zavře za sebou.
"Mluv, dcero, co máš na srdci?"
"Ehm, podváděla jsem při písemce z matiky. A jako malá jsem ukradla lízátko."
"A dál?"
"No, zmlátila jsem jednoho kluka. A mluvím sprostě, chodím na červenou a lžu rodičům."
Nepatrné pokývnutí hlavou na druhé straně.
"Podvádím dva mé kluky. A jsem těhotná a uvažuju o potratu. Nevím, kdo je táta. Přejela jsem chodce na chodníku, to když jsem se zas střískala jak blbeček."
"Čtrnáctiletá dívka a takové hříchy?"zhrozil se farář.
"Skoro nic z toho, ale do kostela už nepůjdu - to jen preventivně."

Milá zpovědnice,
mám takový problém. Už šest týdnů jsem veganka, protože maso je fuj a kravské prdění prý otepluje planetu. Jím denně deset banánů a piju mladý ječmen. Teď jsem zjistila, že jsem těhotná. Budu samozřejmě s veganstvím pokračovat a až se dítě narodí, rozhodně ho nikdy žádnýma mrtvýma zvířatama krmit nebudu!
Ale snad mi poradíš. Můžu vůbec kojit? Není mlíko taky odporný živočišný produkt? Dík za radu! Katka.
Milá Katko,
mateřské mléko je samozřejmě základem výživy i později vegansky krmených dětí. V Tvém případě to ale skutečně může být problém.
Kravské mléko je totiž rozhodně s veganskou stravou neslučitelné...

Tak už tam zase někdo sedí. Chodí jich sem teď tolik. A někteří z nich každý den. Pravda, jejich hříchy nejsou smrtelné, ale oni jsou z nich pokaždé tak upřímně nešťastní…
„Zhřešil jsem, otče.“
„Ublížila jsem, otče.“
„Bojím, se, otče. Nic mě nenapadá, dneska to nedokážu.“
Trvalo to pokaždé jen několik týdnů. Pak byl celý rok klid, a kostel osiřel. V tu dobu si bolestně uvědomoval, jak moc mu to všechno chybí…
Vešel do zpovědnice a odsunul okénko.
...
Nakonec padla nevyhnutelná otázka: „Jaké mi dáte rozhřešení, otče?“
„Čtyřicetkrát Zdrávas,“ snažil se udržet vážnou tvář. „Takové věci se nedělají, ani květinám.“

Sotva se Katka protáhla dveřmi od kanceláře a automaticky vykročila po vyšlapané cestičce ke kávovaru, narazila na atmosféru hustou tak, že by se dala krájet.
Kolegyně seděly nezvykle zticha u počítačů s přehlídkou výrazů – dle povahy – od mírně pobavených po mírně vyděšené. Šéfová se tvářila jako po extrakci osmiček a nad hlavou jí kondenzoval bouřkový oblak.
„Co je? Došlo kafe?“
Kolegyně nejblíž k ní dostala záchvat ošklivého kašle. „Ne, ale víš, jak jsme včera měli debatu o organizaci práce?"
"Hm?"
"Viz dveře."
Katka se vrátila ve vlastních stopách.
Na dveřích se skvěl krasopisný nápis:
ŘÍŠE CHAOSU.
ODLOŽTE PŘÍČETNOST, KDO VSTUPUJETE.

Bylo mi dvanáct, když jsem poprvé se spolužáky za školou ochutnával zakázané ovoce. V šestnácti už mi doktor doporučoval, abych s cigaretami přestal.
Našel jsem si jiný koníček. Pivo, víno, nárazově kořalka. O mých osmnáctinách mi doktor přikázal přestat. Že prý škodím svému zdraví. Jako bych nějaké měl.
K jednadvacátým narozeninám mi nakázal přestat s chorobným přejídáním a zhubnout tak o šestadvacet kilo.
Po třiadvacetinách se mu zas nelíbilo, že si prý stravu přesoluji, o tři roky později lamentoval nad obsahem cholesterolu.
Je to možná kapánek nevhodné, ale jsem šťastný, že mého doktora trefil šlak. Můžu si dělat, co chci.

Říká se, že miminka jsou to nejkrásnější na světě. Z vlastní zkušenosti, která se odehrála asi tak před hodinou musím říci, že to není pravda. Neexistuje nic ošklivějšího než právě narozené dítě - na bratříčka jsem se těšila, ale co chudák bude dělat, až se mu budou děti smát? Je celý takový pomačkaný a rudý! Taky se říká, že co je malé, to je milé. Což o to, malý on je. Milý asi taky, ale to nemohu posoudit, neboť po celou dobu mé návštěvy v porodnici řval. Stejně ale myslím, že rčení "Co je malé, to je ošklivé" by sedlo líp.

Parta dobrodruhů se utábořila kdesi v peruánských horách.
Měli za sebou dlouhou cestu, na jakou by se žádný člověk vlastnící alespoň kousek pudu sebezáchovy nikdy nevydal. Prošli pralesem, překročili řeky, brodili se bahnem a vyšplhali se do velehor.
Zarostlí a špinavý povalovali se kolem ohníčku, na němž opékali několik morčat, a žvýkali koku. Trochu více koky, než bylo nezbytně nutné.
A tu náhle, jako by se zhmotnila ze samotné tmy, stála před nimi obrovská nutrie s barevnými pruhy. Bleskurychle dobrodruhy přemohla, napíchla na klacek a počala je opékat.
„Nikdo nebude provokovat Tupaka Amaru,“ pravila, než se zakousla do prvního soustíčka.

"Hlavně klid."
"A nohy v teple."
"A studenej obklad na hlavu."
Ti tři si tuhle mantru oblíbili někdy v osmé třídě a celkem úspěšně se s ní prosmáli zbytkem základky i střední školou včetně společenských průšvihů tanečních.
Puberta vzala do zaječích, univerzity, práce a rodiny je rozdělily.
Sešli se na Pavlově druhé svatbě. Takzvanou pravou lásku chtěl vyměnit za pohodlí krbu dobré hospodyňky.
Byl nervní jak pes.
"Dyť se klepeš, vole," poznamenal zcela nemístně Martin.
"To chce klid," ušklíbl se Vašek.
"A nohy v teple," navázal Martin.
"A studenej obklad na hlavu," dokončil bezbarvě Pavel a skácel se k zemi.

Všichni nám tvrdili, že dálnicí duchů projet prostě nejde. To jsme slyšeli mockrát a vždycky to šlo. Jen jsme mávli rukou a vyrazili.
Dálnice duchů je docela mazec, ale jedeme. Dokud se na jednom z polorozpadlých mostů Egu nepropadne. Jenom zadním kolem, most však podezřele vrže. Pod mostem vidíme zrezavělé karoserie aut.
Začínáme panikařit. Dole u řeky sedí Indiáni a náramně se baví zmatkem těch bláznů s malými žlutými vozítky.
„Hlavně klid,“ zavelí Dan a začne organizovat záchrannou akci.
Odlehčit auto, sehnat nějaká slušná prkna, na „tři“ nadzvednout Egua a rychle podložit kolo.
Povedlo se. Ještě že Dan neztratil hlavu.

Lovec s oštěpem v ruce se plíží buší a netuší. Netuší jak dopadne. Loví levharta, ale nemusí ho najít.
Neví jak to dopadne, kdyby ho našel. Zaskočí šelmu nepřipravenou?
Hop, šťouch, chcíp.
To těžko.
Bude to souboj. Co zvítězí?
Rozum, lstivost, vytrvalost, paže, cvik a klacek?
Nebo zuby, drápy, instinkty, a další drápy?
Neví jak to dopadne, klidně může dnes umřít. Možná ale zvítězí, odnese si pár jizev, drahocennou skvrnitou kůži a pověst hrdiny.
O pár tisíc kilometrů dál si patnáctiletá turistka zajde do Primarku a za pár euro si koupí pekelně hnusnou mikinu s leopardím potiskem.
Kde je spravedlnost?