Hercule Poirot

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Prosím francouzsky mluvící, aby omluvili chyby. Je to naposloucháno z Poirotových výstupů...:D Francouzsky umí jen můj jazyk a slova to nebudou.
***
Mon Dieu, do tak prekérní situace se Poirot ještě jaktěživ nedostal!
Hořekoval, kdesi v hlavě, poblíž pověstné šedé kůry mozkové.
Hastingsi, mon ami, nedívejte se na Poirota takto!
.
.
.
Mais oui, Poirot již ví, jak nepošramotit svou pověst a vyřešit tento zapeklitý případ!
„Hastingsi, již vím, kdo zabil nebohou vdovu lady Ronflantovou!“ pravil a počal si sundávat svou vycházkovou holí mokasínu.
Ve své, v rukavičce oděné pravičce, svíral svou vlastní ponožku.
„Čichtěte si! Co cítíte, Hastingsi?“
„Bože! To, co jsem cítil, když jsem se s vámi poprvé sklonil k tělu,“ přiznal.
„Oui! Poirot má dojem, že to on sám je pachatelem!“
***

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Ty, co se pamatují na loňské téma Čaj o páté, vražda o půlnoci, by mohlo zajímat, že tohle je vlastně pokračování mé tehdejší stoslovky.
„Myslím, že případ můžeme uzavřít,“ prohlásil inspektor.
Poirot potřásl hlavou. „Jistě, vše ukazuje na Gregoryho. Avšak některé okolnosti... Například lordův zmizelý obraz...“
Po dvou dnech:
„Právě ukradený lordův portrét,“ vysvětlovat Poirot, „naznačoval, odkud vítr fouká. Lord Bradham je léta mrtev. Neměl žijící příbuzné, z rodiny lady Cicely ho znával jen monsieur Frederic. A ten byl rovněž zavražděn.
Možná tedy vraždil lordův ztracený synovec. A zahradník Brooks, on měl příležitost zavraždit jak lady, tak Frederica. Pouze motiv chyběl. Madame Barringtonová nám však poskytla dopis, jenž dokazuje, že lady manželova příbuzného poznala. Pochopila, že pomýšlí na dědictví, leč netušila, čeho je schopen.“

Pršelo. Tělo leželo v bahně a nad ním se rozkládala šedá, typicky britská obloha. Trpitelsky si povzdechl a rozprostřel na dlažbu kapesník. Hedvábný. Poklekl na něj. Normálně by podobné prostocviky odmítl provozovat, ale vyšetřování vraždy prostě vyžaduje jisté… ústupky.
„Cítím hořké mandle,“ prohlásil vítězoslavně Hastings, který si kleknul rovnou na špinavou zem.
„Výborně, mon ami,“ pochválil ho Poirot, „skutečně pozřel cyankáli. Nicméně je zde jiná podivná skutečnost, která si žádá naší pozornosti.
„A to?“
„Můj milý,“ usmál se Poirot, „já cítím vanilku a jakousi dřevitou vůni s jemným podtónem růže. Proč myslíte, můj drahý, že tulák voní luxusním parfémem značky Guerlain?"

Nejkulatější detektiv na světě se zamračil. „Něco je zde zcela špatně, Hastingsi,“ pravil a rozhlížel se po místnosti.
Jeho přítel jen nechápavě zavrtěl hlavou: „Ale já tu kromě té mrtvoly opravdu nic neobvyklého nevidím.“
„Celá tato místnost je nějak pokřivena, mon ami, přece není možné, abyste si toho nevšiml! Tento pokoj jakoby na sebe převzal zvrácenost činu, jehož důsledky tu vidíme. Ale Hercule Poirot zatím neví, co se za tím skrývá, šedé buňky jsou otřeseny...“
Náhle se jeho čelo rozjasnilo. Přeťapal koberec až ke krbu, kde srovnal tlustou knihu do řady s ostatními.
„Už je to mnohem lepší,“ usmál se.

Hlídat na místě činu, když už pominula horečná aktivita vyšetřovatelů, může být pěkná nuda.
Škyt.
Pokud se vám nepodaří zajistit si… řekněme… bonus. Přilepšení.
Škyt.
Pak vám může být fajn. Užíváte si klídek…
Škyt.
Ale proč se sem vrací ten mrňavý Francouz?
Škyt.
„Hastingsi, říkal jsem vám, ať tu láhev vezmete.“
„Ale proč, Poirote? Hraběnce rozbili hlavu pohrabáčem. Ošklivý pohled.“
„Ale ale… nechávat na místě činu otevřenou láhev? Přece jen se jednalo o předmět doličný. A ne tak docela bezvýznamný…“ Poirotův pohled se zastavil na škytajícím konstáblovi.
„Trestuhodná nedbalost, mon ami. To brandy bylo otrávené.“
Šky-
Konstábl Houston měl problém.

Seděli v salónu sídla Bradhamových u čaje o páté. Příbuzní a přátelé, dobře vychovaní Angličané z lepších rodin.
Ale pod rouškou uhlazené konverzace se skrývala dávná i nedávná tajemství, žárlivost, rivalita, chtivost... Skutečně lady Cicely změnila závěť? Mělo by dědit zrovna to děvče, které skoro ani nikdo nezná? Uvažovala, co bude dělat zadlužený bratránek Gregory. A Emmeline se snoubencem, kteří s dědictvím najisto počítali. A strýc Frederic... a...
Napětí se stupňovalo. V noci se jistě něco stane. Když zazněl služčin zděšený výkřik, okamžitě věděla, že nalezla mrtvolu...
Spokojeně zavřela knihu a zhasla. Zítra uvidí, jak si s tím Poirot poradí.