Šoustek-Šuk-Tydlitát

"Nasáváš lahváče, Lve?"
"Co mi zbývá. Točený by bylo lepší, ale když Méďa nemůže fungovat..."
"A což kdybychom si dali někdy něco kultivovanějšího," zasní se Scholastika, "jako loni na podzim."
"Myslíš v tom podsvětí?"
"Podzemí, žádný podsvětí."
"Co ty víš, zda si tam nedávají dostaveníčka mafiánské a jiné podobné struktury."
"Moc fantazíruješ, Lve. Určitě jsme tam byli jen mezi normálními milovníky dobrého moku."
"Tak dobře. Ale výlet to byl pěkný."
"To byl. Škoda, že v blízké době nic podobného nepodnikneme."
"Škoda. To sladký víno opravdu chutnalo. Mám se při příštím nákupu po něčem podobným poohlédnout, abychom si dali do nosu?"

"Oto, ty vole, to musíš na tu postel skákat?" lamentuje Scholastika, když se jí synek přizná k prasklému prknu na roštu postele.
Posléze naštěstí nachází vhodné prkno na výměnu. Lev páčí z postele kusy starého prkna.
"Ty umělohmotné čepy musíme odvrtat, drží tam hmoždinkovým efektem," konstatuje a s Otíkem vytvářejí díry pro nové prkno. I vhodné vruty se nakonec najdou.
"Prkno raději vrtnu sama, ty bys to, táto, dělal silově, prkno ti rupne a jsme na hrnci," rozhoduje Scholastika a dokončuje dílo.
"Uklidíme si to, nemusíš tu být na práce všeho druhu," praví Lev a Scholastika se vrací do kuchyně.

"Ovulační test vyšel, Scholastiko?" táže se kamarádka Olívie.
"Vyšel, lépe jsme snad akci nemohly načasovat. Večer jdeme na to!"
"Jasně, jdu k Oktaviánovi, Lev sem k tobě. Ten bonviván po tom touží snad celý pobyt. A Lva do svádění zaučuje."
"Musím se smát," zamyslí se Scholastika, "když si představím, jak ti dva možná právě probírají všelijaké taktiky a ješitně si nepřipustí, že akci režírujeme my."
"To určitě ne. Víno máš, Scholastiko?"
"Jasně!"
"Je přímo symbolické, že se Lev jmenuje Šuk," konstatuje Olívie.
"V tom by byl čert, kdyby to v takovéto konstelaci nevyšlo!"
"Takže lovu zdar, Scholastiko!"
"Lovu zdar, Olívie!"

"S kterou slečnou sis teď skypoval, Tobiáši?" táže se zvědavě Timea.
"To byla spolužačka Uschi."
"Bizarní jméno..."
"Jmenuje se Uršula, ale užívá variantu Uschi, jak jí říkají doma. A to jméno se k ní náhodou hodí, neboť má hezké uši!"
"Ale z obrazovky to nebylo poznat, jak měla nasazena sluchátka," poznamenává Tadeáš.
"Já je měl taky, takže to bylo splynutí uší."
"A snažili jste se o splynutí duší..." naváže poeticky Timea.
"Bacha, Tobiáši," reaguje Tadeáš, "klidně se jí dvoř, avšak manželství jí neslibuj!
Nejenže máš na to čas, ale pamatuj, že správný Tydlitát si hledá nevěstu se jménem na T."

"Nazdar, Lve!"
"Jé, nazdar Méďo, já tě v té roušce málem nepoznal!"
"Pravda, rouška maskuje. A hlavně se obvykle potkáváme jinde než na ulici."
"Jak rád bych už seděl u tebe v hospůdce. Aspoň jsem si zatím koupil na internetu voucher. A Jimram a Tadeáš, pokud vím, taky."
"Díky vám všem. To víš, žijeme z ruky do huby. Ale neboj se, Lve, otevřeme, až to půjde. Naše medvědí rodinka se nedá! Porazíme neviditelného nepřítele a jednoho krásného, nebo i škaredého, dne narazíme sudy!"
"Těším se na to velice. Sezení doma u lahváče je o ničem, to mi zdaleka tak nešmakuje."

"Dnes hrál Zdirad na flétnu na dálku s Tabitou. A šlo jim to! Oběma," referuje Jenovéfa Pankráci.
"Škoda, že jsem to neviděl."
"Asi to budou brzy opakovat. Mimochodem, všiml sis, že Zdirad chová k Tabitě něžné city?"
"Všiml, byť nemám na city žádný detektor. Zdalipak ovšem budou opětovány?"
"Snad," dí Jenovéfa, "dokud jej Tabita neposlala do patřičných mezí, naděje tu je."
"Jó, mé chlapecké lásky, kde těm je konec," zasní se Pankrác.
"Určitě na ně vzpomínáš s nostalgií."
"To ano."
"Kdyby nic jiného, bude se Zdirádek cvičit v galantnosti."
"Nepochybně, ovšem Tabita by se mi jako snacha líbila," odvětí Pankrác.

"To je blbý, že nemůžu jít vymrskat Tabitu, tak jsem se na to těšil..." smutní Zdirad.
"Tak jí zavolej. Určitě ji potěšíš. Lepší videokontakt, než žádný kontakt," radí Pankrác.
"Ahoj Tabito, tady Zdirad, můžeš si zapnout videohovor?"
Za okamžik již mává mrskačkou do kamery:
"Hody hody doprovody..."
"Jé, škoda, že ti nemůžu nějaké vajíčko poslat virtuálně."
"Moje mrskačka také nešlehá dálkově, takže jsme si kvit."
"Co děláš celé dny, Zdirade?"
"Tak různě. Učím se a cvičím na flétnu. Ty taky?"
"Taky."
"Co kdybych ti někdy takhle zavolal, Tabito, a zahráli bychom si na dálku spolu."
"Tak jo, třeba hned zítra."

GRÁZÓZLÁFÓ? FÍFASL JZÉM Á TÓÚVAM ŠÉ DÍ DEŠ. DFUJ ZDÁRÉJ NÝC NÉDÚŽY! KÝSÉLÁ DÉTÍ NÉ.
PRAHÁ JÉ SLÁDÉJ Á FÍTACHL ME ÓT HLÚBÁDÉJH. ME ZFRŽGÝ! UGRÍLÁZ NÉPÓ SLÝGFÝTÓFÁLÁZ! MUŠÚ ZÍ JÉ BŘYBÁTNE FÍSFÉTNÓÚD! GTÉ Á GTÍ! PÍL LÝ PÍ DÓ FÉLGY RÝZG GÁŽLÚ NÁ NE. FÉ FÁŽÉM PÍDE RÓSCHÓDNE ÚŠ NÝGTÍ. DÁGOFIM BRUZERUM ZÉ ÓT NÍNEJŽGÁ PÚTÚ FÍCHIPÁD JÁG ČÉRD GŘYŠÝ? TAM ZÝ NÍNY ÓRÁS ÓT NÁŽÍH ÁGDÍFÍD. PRAHÁ MA BRÁFTÚ ŠÉ DÓ NÉZDÓJI SÁ BRUŽVÝCHÍ.
DÁG ZÉ GRÁZÓZLAFÓ MEJ GRAZNE Á JA JTÚ ZGLATÁD PAZNE. NÉPÓ NÁZAFÁD BÍFÓ JÁGÓ PRAHÁ JÉNŠ ZÉG ZÉ ZÉXÉM. Z BÓSTRÁFÉM Á UCDÓÚ FÝNDYŘ.

"Brácho, díky moc, že jsi mě z toho vytáh!"
"Opravdu bys měl mít pevnou vůli a nechat toho. Děláš našemu jménu ostudu. S čím kdo zachází, tím také schází."
"Nejhorší to bylo na cele s těmi týpky, kterým bych se normálně obloukem vyhnul. Jeden mi zpíval Zpátky do trenek a druhej Trenky mi hoď. Nikdy by mě nenapadlo, že takovejm individuím budu závidět trenky."
"To víš, nejsou blbí a došlo jim, jak ses tam ocitl. A buď rád, že tě nevojeli, z basy můžou být na toto zvyklí."
"Přísahám, už záletů nechám."
"Bylo by načase. Než dopadneš, Vintíři, opravdu blbě."

"Dobrý večer, tady Policie České republiky, mluvím s panem Jimramem Šoustkem?"
"Ano."
"Máte bratra Vintíře?"
"Ano, mám."
"Máme jej u nás na služebně zadrženého. Můžete se k nám dostavit a přinést mu kalhoty, košili, boty a ponožky?"
"Dostavím se a přinesu."
"Poslyšte, je Váš pan bratr duševně v pořádku? Pohyboval se po ulici zcela nahý a snažil se nás přesvědčovat, že se nedopouští ničeho nezákonného. Že prý žádný zákon výslovně nestanovuje, co má či nemá mít člověk na sobě. A veřejné pohoršení je prý právně vágní termín."
"Nebojte se, už k vám vyrážím a postarám se, aby se to neopakovalo."