Alžběta a drak

Kristina pozorně prochází dokumenty, občas si udělá poznámku.
Potom se zadívá na protější stěnu a sevře ji úzkost.
Ach Kaitlyn, holčičko moje, vydrž! Naučila jsem tě přežít ve zlých časech. Bojuj!
Ralf. Prý našel způsob obrany, ale příliš pozdě. Ať se podřídí nebo vzepře, stejně ho Calina nakonec zničí.
Překvapeně zjistila, že má o něj strach. Nechce, aby zemřel!
Jejich manželství se během let proměnilo v opravdové partnerství. Naučil se ji respektovat, protože před lety našla tu správnou páku, která ji dostala z role podřízené oběti.
Kdo by řekl, že aktivita a budování rovnoprávnosti v posteli přinese tak zásadní výsledky?

Jak jsem mohl být slepý? Poslouchám její povely jak cvičený kůň a vůbec o tom nevím. Nebýt Kristiny…
Jenže k čemu mi je vědět, když ji příště budu muset zase poslechnout?
Vydal jsem aspoň pokyn, že každý můj příkaz týkající se léna a rodinného majetku musí vždy podepsat i moje žena. Napsal jsem novou poslední vůli.
Kaitlyn. Nikdy jsem jí nechtěl ublížit, a teď je mojí vinou vydaná na milost čarodějnici. I s princeznou.
…
Konečně jsem našel cestu, jak se bránit. Jenže Calina je zvyklá vítězit, takže mě to asi přijde draho.
Musím zajistit, abych platil jen já.
Nikdo jiný.

Výborně. Ten nafoukaný hlupák vůbec nezpozoroval, že jsem ho začala ovládat. I když… lehké to nebylo. Ženské zbraně na něj nepůsobily, musela jsem jinak.
Schovává před mnou ženu! Taková nicka mě nezajímá. To dcerka je poklad, jaký jsem hledala!
Mladá, s čerstvě rozvinutou magií. Zdroj, kterého si nikdo nevšimne – a ještě mi ji do Paláce doručí její vlastní otec.
Musím si ji šetřit, ta minulá umřela moc brzy.
Dám ji k princezně, takže si najednou pohlídám i toho královského spratka.
Seveřané! Další tupci. Myslí si, že jim Království naservíruju, a nic si nevezmu?
Ne. Všechno beru já.
Už mě nezastaví.

Tatínek.
Má ji rád. Hrál si s ní, spoustu věcí ji naučil.
Maminku vždy hlídal – proč ne? Miluje ji, chce ji mít v bezpečí.
Daren. Mohl k němu být laskavější. Třeba chce, aby z něho vyrostl silný muž?
Otec.
To je jeho druhá, oficiální podoba. Ale není zlý! Jen je pán, hned tak se s někým nebaví. Má moc, takže se ho lidé bojí.
Jenže… co se objevila ta čarodějnice, tatínek se mění. Je častěji otec a někdy je opravdu divný. Jako by to nebyl on. Navíc nevypadá, že by o tom věděl.
Tatínek nebo otec?
Kaitlyn se nemůže rozhodnout.

Koně klušou, kopyta pravidelně klapou na stezce zaříznuté v prudkém svahu.
Zrovna vyjíždějí z lesa na náhorní planinu, když… Frrr!
Pod kopyty Darenova koně s hlukem vzlétne bažant. Valach polekaně uskočí. Přidá se prudká bolest, do boku se mu zapíchne suchá smrková větev. Zvíře se dá slepě na útěk.
Být kolem prostor, Daren by si poradil. Jenže kousek od stezky zeje propast! Šílené zvíře ji nevnímá. Krok do prázdna… pád!
Kaitlynin výkřik a kopyta se najednou odrážejí od ničeho zpátky na pevnou zem.
Assani bleskurychle chytá valachovy otěže a zastavuje ho.
Užasle sleduje dceru – rodinnou magii ještě nikdy nezdědilo děvče!

Pozor, mladý pane… Takhle!
Aha… Tak příště trochu víc! Jo!!!
Veselý smích, rozeznává i hlavního kuchaře. Cože???
Eh… však ona časem spadne. Ještě jednou… Skvělé!
Lisa pozorně poslouchá – děti, kuchař Celestýn, kuchtička a paní. Co tam proboha dělají?
Slečinko, pozor, tady to pálí. Pomůžu ti… Ne. Neboj se. Musíš víc!
Neplač, však si na ní pejsek pochutnal. Tak ještě jednou.
Tak… táák… a hop!
Trochu se složila, ale bude dobrá. Ještě jednou?
Tááák… hop!
A sakra, je v hrnci s polévkou. Nevadí, uděláme z ní nudle.
Chůva se usměje. No jasně, pán není doma a paní dělá s dětmi palačinky!

Měl ji už dva roky a teprve teď zjistil, že umí hrát šachy.
„Aby ne,“ ozval se mu v hlavě nový protivný vnitřní hlas: „Choval jsi ji v kleci jako kanára!“
Kristina ho vyzvala k sázce.
Pokud vyhraje, nebude na ni používat magii. Bude s ní mluvit.
Váhal. Ale… muž výzvy neodmítá, ne?
Byla to dlouhá a urputná partie. Nakonec ji porazil.
Prohru nesla statečně.
Zatím znělo v jeho hlavě: „Hrálo se o víc, a ty to víš. Kdo tedy dnes vyhrál?“
Když se zvedla od stolu, zadržel ji.
„Hrála jsi dobře. Souhlasím.“
Překvapení v jejích očích ho podivně… hřálo?

Stál před ní, v očích blesky, připravený jakýkoliv odpor okamžitě udusit.
„Jak ses opovážila nerespektovat mé rozkazy?“
Odpovídala klidně, jako by nestála před člověkem, rozhodujícím o jejím životě… i smrti, když na to přišlo.
„Tvůj syn nepatří do čeledníku. Byla jsem přesvědčená, že to byl omyl služebnictva. Napravila jsem ho. Chlapec potřebuje matku.“
Zlá ironie: „Tím myslíš sebe?“
„Jistě. Proto sis mě vzal, ne?“
Díval se jí do očí, které se nesklopily.
Byl rozerván. Chtěl poslušnost, ale teď v ní poprvé po letech uviděl dívku, která mu tu první noc ukradla srdce.
Co teď?
„Dobrá. Ale do ložnice mi nesmí!“

Komnata je zalitá sluncem.
Sedí v pohodlném křesle, konečně spící Kaitlyn v náručí.
U jejích nohou si Daren staví odvážné konstrukce z dřevěných špalíčků. Občas vzhlédne a poctí ji plachým úsměvem.
Upírá pohled k oknu, potom se podívá na obě děti. Je jasné, že útěk za těchto podmínek nepřichází v úvahu. Ti dva na ní závisejí.
Ale nechce být otrokem!
Co udělat, aby tady za pět let neseděla stejně bezmocně jako teď?
Svobodu, jak si ji přeje, mít nebude.
Ale svoboda má víc tváří.
Musí donutit Assaniho, aby ji bral vážně.
Hm.
Začalo to v posteli… proč tam kreativně nenavázat?

Byl až příliš poslušný a tichý. Nenašla žádné modřiny, ale věděla, že krutost rány nepotřebuje.
Odmítal fyzický kontakt, málokdy se někomu podíval do očí. Bál se.
Uměl mluvit, hezky a srozumitelně, ale málokdy řekl víc než „ano“ a „ne“. Občas ale mluvil pro sebe… jen sem tam náhodné slovo. Je snad slabomyslný? Snad ne…
Jak se k němu přiblížit?
Potom našla tu kočku. Zubožený, hladový tvor, kterého odevšad vyhazovali. Tak vděčná za jídlo a pohlazení! Vyhublá… ale pod nejistou dětskou ručkou dokázala spokojeně příst.
Třetího dne se na ni podíval a tiše řekl: „Moje kočička, moje…“
A poprvé se usmál.