DMD č. 30. pro 30. 4. 2014. Téma: Pac a pusu

Zuzana s úsměvem zamávala z okna rodičům. Matka se ještě ve spěchu ohlédla a zamávala také.
Zuzana se opřela o okno a vzpomněla si na sourozence. Všichni jedou i s bratránkem za starým profesorem, chtějí zase vzpomínat na Narnii. Trochu ji mrzelo, že se nepřidala.
Ale pořád to nešlo. Prožila tam krásné časy, ale nechtělo se jí příliš vzpomínat. Byla to minulost, do které se nemohla vrátit, proto se vůči ní uzavřela. Snad jednou, až to úplně přejde, ale ještě ne.
Paní Gabrielu stejně moc neznala a tu Eustácovu kamarádku už vůbec ne.
Když později otevřela večerník, nevěřila svým očím.

Už je večer. Nervózně přemítám, na co jsem ještě zapomněla.
Pojištění - mám. Dárky pro rodinu - mám. Letenku? Tu mám taky.
Kufr si musím sbalit s předstihem. Napsala jsem si dokonce i seznam, co si musím vzít s sebou.
Poslední týdny před odletem trávím vyřizováním všeho potřebného a také se loučím s přáteli.
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že skutečně odjíždím. Je to trochu šílené, jen tak odcestovat do cizí země a bydlet s lidmi které neznám.
Ale jsem dobrodružná duše, a tak se nedá nic dělat.
Kufr je sbalen a vyrážím na letiště.
"Pac a pusu, republiko. Uvidíme se za rok."

Bitva před branami Morie byla dobojována.
Poražení skřeti se stáhli do jejích hlubin a vítězní trpaslíci stáli na pláni před horami.
Ale neradovali se. Pláň byla poseta mrtvými. Nejen skřety, ale i trpaslíky.
Po bojišti bloudili osamocené postavy, hledali své druhy, kteří byli buď mrtví, nebo bolestně volali o pomoc.
Drokki však již nebloudil.
Brogo ležel na zemi bez pravé ruky a se zničenou čelistí, což byly rány, které mu přivodily smrt.
Vedle něj ležela na zemi jeho kniha. Dnes však nepsal inkoustem. Psal krví.
Drokki ji zvedl a pevně sevřel. Věděl že na jejich stránkách jeho přítel žije dál.

"Ani nevím jak začít," zazoufal si.
"Řekni jim drazí, za to nic nedáš," řekla mu a poplácala ho po zádech.
Usmál se, ale potřeboval vymyslet jiné oslovení, tohle bude nejdůležitější proslov jeho kariéry.
Vrátil pero do kalamáře a ohlédl se za ní.
Nebyla nejkrásnější žena jeho života.
Ale byla chytrá.
Jízlivá.
Vtipná.
Silná.
Vdaná.
Byl si jistý že mu za to stojí, a tak se dal do psaní.
Shledal jsem, že bez pomoci a podpory ženy, kterou miluji, neunesu břemeno zodpovědnosti a nemůžu vykonávat královské povinnosti.
A tímto se já, Eduard VIII., vzdávám trůnu a předávám vládu svému bratru Albertovi.

"Tak, hezky dej těm malým roztomilým Ewokům pac a pusu a můžeme z tohohle zpropadeného měsíce konečně vypadnout," pronesl netrpělivě Han směrem k Leie.
"Víš, Hane... Říkala jsem si, že bychom jednoho z nich možná mohli adoptovat, když jsou tak roztomilí..."
"U Sitha, Leio! Možná nás zachránili, ale nechci ty plyšový medvědy vidět hodně dlouho!"
Leia se rozesmála. "Dělám si legraci. Ale je to zvláštní, že ano? Že všechno skončilo zrovna tady, na takovém měsíci uprostřed ničeho..."
"Skončilo? Blbost. Tohle není konec, tohle je začátek. Mám takový pocit, že nás čeká ještě hodně průšvihů... Jen doufám, že nebudou zahrnovat Ewoky."

“Ramirez, you speak Spanish?”
“Hey, not fair. You think I speak Spanish just because my name is Ramirez?”
“What’s wrong with that?”
“I could be Hungarian. Or Slovak. Part of my family was from Central Europe.”
“Eastern Europe.”
“Ever seen the map? ‘Fcourse you didn’t. You’re American.”
“Christ sake! So, you speak Spanish or not?”
“Yes, I do!”
“Great. What does ‘pasa pucu’ mean?”
“¿‘Pasa’ qué?”
“‘Pasa pucu’.”
“Isla Pucú is a town in Paraguay. Have no idea what ‘pasa pucu’ means though.”
“These tourists left this note here.”
“Say what?”
“‘Pasa pucu’ – Wait. – It's ‘pac a pusu’. – Ah, whatever.”

Stáli na skále nad mořem, Mach říkal, já nevím, Pažout povídal, jsme přece dospělí, Horáček řekl, musíme, a Machová řekla, fakt, musíme ho poslat dál, ale všichni byli hrozně nerozhodní, až nakonec malá Machová sáhla po sluchátku a prohlásila, tak se rozlučte, řekněte všichni pac a pusu, a všichni to řekli, pac a pusu, ze sluchátka se ozvalo pac a pusu vám všem, malá Machová hodila sluchátko do moře, Horáček vzdychl, teď může plnit přání mořský havěti, všichni se zasmáli, ale nad hladinu najednou vyletěly ryby, modré, zlaté, stříbrné, mávaly ploutvemi, stoupaly vzhůru, bylo to poněkud šílené, ale velmi krásné.

Celebrían jednou vyhledala lorda Elronda a měla na něj prosbu.
„Chápu, že vnímáš naše děti jako by stále byly dětmi, ale ony si myslí něco jiného,“ objasňovala mu jeho choť.
„Vždyť se jim dostává vzdělání. Jsou učeni jízdě na koni i šermu,“ podivil se.
„Mysleli tvoje příběhy před spaním.“
„Mám pocit, že je zbožňují.“
„Ano, ale nelíbí se jim, že jim na dobrou noc říkáš pac a pusu a líbáš je na čelo. Tobě by se to v jejich věku taky nelíbilo.“
„Ani nevím, je to tak dávno. Je jim míň, než bylo mně, když jsi se narodila,“ poznamenal Elrond.

Buffy věděla, že je Faith trochu vyšinutá. Možná ne na úrovni Drusilly, ale přeci jen vyšinutá. Tohle už ale bylo trochu přehnané. Procházela opuštěnou továrnou mezi hromádkami popela a kusy démonů a mohla si ukroutit hlavu. Tohle byl hotový masakr. Samozřejmě, nejdříve netušila, co se tu ve skutečnosti stalo, ale došlo jí to ve chvíli, když vyšla na plošinu, z které byl výhled na bývalou výrobní halu. Kusy démonů nebyly jen tak rozházené. Dávaly dohromady vzkaz.
Ahoj Buffy,
myslím, že tu byl trochu problém s přemnožením, takže jsem převzala iniciativu. Vrátím se, až se vrátím.
Pac a pusu,
Tvá Faith

Jsem jak nahej v trní. Vzhlížím ke špičkám věží, k vlaštovkám kroužícím nad nádvořím, abych se vyhnul zvědavejm pohledům. Zřejmě skřípu zubama nahlas, protože Filip vedle mě se tiše zasměje.
"Nějakej problém?"
"Zírají na mě!" utrousím.
"Odlákám je!"
Chci mu říct, aby to nedělal, aby se nevystavoval žhavý výhni pátravejch pohledů za mě, ale on už se s hlavou hrdě vztyčenou producíruje po nádvoří. Všichni teď pro změnu zírají na něj.
„Tak pac a pusu,“ loučí se máma. Co se narodila ségra, přešla na miminovskej jazyk. „Zvládneš to tady?“
„Jasně!“
Možná to zpočátku bude těžký.
Ale tu tíhu neponesu sám.