DMD č. 9 pro 9.4.2011 Téma: Kluci nepláčou

Fandom: Encyklopedie
Kluci jsou mýtická stvoření. Vypadají dost podobně jako normální lidé, od těch se ale odlišují řadou výjimečných vlastností.
Kluci nepláčou.
Mají rádi fotbal, auta a motorky, zato nemají rádi nakupování.
Nikdy si nehrají s panenkami ani s kuchyňkou, spíš se zabývají fotbalem, auty a motorkami.
Vyznají se ve strojích.
Mají sklony k násilí a válčení.
Nenosí růžovou.
Mají dobrý orientační smysl a analytické myšlení.
S kamarády se nevodí za ruce a vůbec se radši vyhýbají fyzickému kontaktu s tvory stejného druhu.
Tolik toho nenapovídají.
Jde jim jen o sex.
A hlavně, nerozumí holkám.
Už jste někdy nějakého pořádného kluka potkali?

Kdo neviděl seriál, asi moc nepochopí. :(
Fandom: How I met your mother - 5. série - Girls versus suits
„Vypravím ho na onen svět s největší parádou! Bude to legend... počkej si...,“ hlas se zlomil a slova přerušil vzlyk. „Ágr, co si to namlouvám! Nikdy už nic nebude jako dřív...“
„Barney, byl to jenom oblek.“
„Pšš! Buť ráda, že tě neslyší!“
„No tak, Barney, ššš...“
„Tak mladý... Uctěme jeho památku zavedením Dne hrdinného obleku. Rozpráším jeho popel ze skal u Niagárských vodopádů při západu slunce a zpívat mu k tomu budou....“
„Už ale dost, je to jenom popel, vyhoď to do koše a vzmuž se!“
„To mi říkala i babička o dědečkovi a přesto ho pořád mám nad postelí.“

Pro Ave :)
Vlci nepláčou. Ne že by to pokládali za nemužné, prostě jim scházejí slzy. Kňučí, skučí, vyjí nebo zatínají drápy. Když Bigby Wolf získal svou lidskou podobu, nepokládal za nutné učit se plakat. Dosavadní rejstřík reakcí mu docela stačil. Svíral teď poprvé v náručí nejdrobnější ze svých dětí, bledou a černovlasou holčičku. Nebyl si jist, zda ji drží správně, a s nervózní pýchou vnímal tlukot jejího srdce. “Jak budeme říkat téhle?”
“Mohli bychom ji pojmenovat Winter,” usmála se Sněhurka. “Po tvé matce.”
Trhnul sebou, pak opatrně zvedl ruku k obličeji.
“Děje se něco, Bigby?”
Po tváři mu stékala jeho první slza.

poznámka: Omlouvám se autorkám, že jsem si bez dovolení půjčila hlavní postavu.
varování: Připravte si kapesníky!
---------------------------------------------------------------------------------
Jednou, když byl úplně malý, si odřel nohu o trní. Tehdy mu tatínek řekla: „Kluci nepláčou!“ A on hned přestal.
Jako tolik jeho druhů se chtěl stát nindžou, proto každou volnou chvíli trénoval pod vedením zkušených mistrů. Občas nevybral správně salto a pořádně si natloukl. Tehdy mu říkal mistr: „Nindžové nepláčou!“ A on hned přestal.
Když konečně nastal čas vrátit se od meditační studny, nemohl se Lumír dočkat. Ke svému zděšení však místo vzkvétající kolonie našel jen mrtvé skořápky soukmenovců. Cvrlikání, které znělo opodál, jako by se vysmívalo: „Šneci nepláčou! Šneci nepláčou!“
Někdy ale bulí, jako když se protrhne hráz.
(fandom: Budeč, a zde dílo, na které je toto fanfiction.)

Když vešel, našel svého kmotřence sedět na posteli se zarámovanou fotografií v ruce.
„Ahoj, Teddy, jak to jde?“ posadil se na židli naproti němu.
Kmotřenec nepatrně trhnul rameny a teprve po chvilce se ozval. „Jaké by to asi bylo, kdyby tady byli? Radovali by se, že jsem dodělal školu, šli bysme to oslavit… Byli by...“ nedořekl a na fotku skápla slza.
„Kluci nepláčou,“ napomenul sám sebe, utřel oči do rukávu a vzhlédl.
„Na to se vykašli,“ pousmál se vlídně Harry a pak mu zajiskřilo v očích. „Ale kdybys na tom trval, ty si vždycky můžeš pobrečet i v ženské podobě.“

Tvrdě dopadl na zem. Celé hřiště se rozeznělo škodolibým smíchem. Podíval se na své dlaně, tekla mu červená. S úšklebky nad ním stála trojice kluků. Celý otřesený začal natahovat.
„Seš divnej!“
„Vypadni z našeho hřiště!“
Zmocňoval se ho strach z přesily, ale pak si vzpomněl na přísný hlas otce.
Muži rodu Malfoyů nikdy nebrečí, Draco.
Světlovlasý chlapec se postavil na nohy a zaťal ruce v pěst.
Ti tři se pořád smáli. Přestali, když na ně začaly létat hračky z pískoviště.
S jekotem se rozutekli.
Draco je vyprovodil pohledem, kterým se velice podobal otci. Pak se otočil a pomalu zamířil domů.

Varování: preslash, můj první...
Kardinál přemýšlel dlouho, co si počít s tím vzpurným hochem. Jak získat jeho služby, jeho duši, jeho… srdce?
*
Richelieu zamyšlen pomalu roztrhal papír, který mu d’Artagnan tak lehkomyslně vydal.
Konečně ho tu mám. Zcela v mé moci. Ten zbrklý Gaskoněc si jistě myslí, že přijde o hlavu. Tak ho při tom ještě chvíli necháme…
Doplnil pár slov na listinu a předal ji d’Artagnanovi. Ten ji letmo prohlédl, klesl na kolena a… rozplakal se. Za poslední měsíc toho na něj bylo příliš. Kardinál se v duchu usmál. Zvedl d’Artagnana ze země a zlehka ho k sobě přivinul.
„Mušketýři přece nepláčou, chlapče.“

Poznámka: Věnováno jistému mladému muži. *šílený smích*
„Prosííím!“
„Řekla jsem ne! Už tak si děláš co chceš a vůbec mě neposloucháš!“
„Já tě poslouchám,“ zakvílel. „Vařím, peru, uklízím. Proč nemůžu?“
„Ještě nemáš poskládané dříví.“
„To udělám zítra. Slibuju.“
„Sliby, chyby,“ řekla přísně.
„Já to vážně udělám. Vždyť mě znáš!“
„No právě.“
„Ostatní kluci můžou.“
„Vážně? Ale stejně. Ty jsi ty a oni jsou oni.“
„Jsi na mě zlá,“ fňukl a první slzy se mu draly z očí.
„Nebul. To si říkáš chlap?“ Pohled na manžela ji však obměkčil. „Tak teda běž. Ale jenom jedno pivo! A do desíti ať jsi doma. Musíš mi ještě napsat bonusové drabble.“

A/N: Nechtěl by se někdo seznámit s fandomem? Je moc hezký.
Saizou si pečlivě sčesala vlasy a kolem krku si omotala šálu. Jak dlouho ještě? Jak dlouho ještě bude předstírat. Jak dlouho bude toužit po pomstě. Kdy konečně přijde někdo, kdo ji pochopí takovou, jaká je.
Včera jí poprvé bylo trapně. Když si o ní kolemjdoucí mysleli, že je mužský gejša, trochu se zastyděla.
Když si teď v zrcadle prohlížela svou podobu, uviděla, že uvázla kdesi na půli cesty.
„Přestáváš vypadat jako chlapec, Saizou,“ řekla si a zastrčila za pas meč. „Proč nevypadáš jako žena?“ zeptala se a vyzbrojila se vějířem.
Bylo jí smutno. Ale prozatím byla chlapec. A ti nepláčou.

Ray za sebou zabouchl dveře dílny, zamknul je a plnou vahou se o ně opřel. Zevnitř se ozývaly rány, třeskot skla a skřípění plechů. Pak nastalo zlověstné ticho. Ray dveře neotevřel. Roztřeseně došel do kanceláře, z lékárničky vyndal pár obvazů a nešikovně si ovázal prsty.
Tak si to shrňme. Pokousal mě hasák. A pak se vrhl na toho meďoura. Vybavení dílny v hajzlu.
Zbývaly dvě možnosti. Protože chlapi nepláčou, vybral si sklinku od hořčice plnou whisky.
Byl asi v půlce, když se mezi dveřmi objevil zrzavý chlap v ošuntělém pršiplášti.
„Jsem Arthur Weasley a za chviličku bude všechno v pořádku.“