Středoškoláci

Čtvrtek odpoledne, předposlední hodina ve třeťáku.
"Vážení, tak se mějte a uvidíme se zítra. Máte ještě něco, nebo musíme uklidit?"
"Ještě němčinu."
Soused v lavici povyskočil.
"Jak němčinu? Vždyť se včera říkalo, že odpadá."
"Ses nekoukal na suplování? Žádná změna tam nebyla."
"Sakra, ale já nepsal minulou písemku. Bude mě chtít zkoušet! ... Pane učiteli?"
"Ano?"
"Můžete napsat do třídnice, že odcházím z důvodu nevolnosti?"
"Můžu, jen mi prosím vytočte a dejte na ucho Vaši matku, ať jí mohu sdělit, že odcházíte předčasně."
Chvilka trapného ticha.
"Bacha, už jde," zahlásil spolužák od okna.
"Už vím! Schovám se vedle na dívčích záchodech!"

Název hry: Učitel střední školy
Žánr: multiplatform, crossover, nejčastěji thriller
Délka: neomezená, lze hrát doživotně
Nejčastější ztráty na životech:
1. Přesvědčení dětí ze základek, že už jsou jinde
2. Jednání s nechápavými rodiči
3. Poslední týden v červnu
4. Školní výlet - nedej bože s přespáním
5. Výběr jídla ve školní jídelně - když žáci přijdou na Vaše heslo
6. Nulté hodiny
7. Hodnocení - letos 1524 písemných prací
8. Dohadování s matikářkami
9. Jaro - 'nuff said
10. Boj se čvrťáky - "Klídééék, to bude v pohoďééé!"
11. Dokopání k maturitě i těch, co se brání
12. Maturitní zkoušky - učitelé si také dělají starosti!

"Honzo, tu láhev sešlápněte a hoďte do plastu."
"Jó, jó."
"Vašku, ty papírky v lavici jsou..."
"Ty hned vyhodím."
"Kubo, je zavřené okno?"
"Nevím."
"Tak já to raději ještě zkontroluji."
"Pane učiteli, to je dobrý!" *volá okamžitě Tonda*
"Tondo?"
"K tomu oknu nechcete, víte?"
"Proč?"*jda ihned k oknu* "A co je tohle?!"*spatřiv to nadělení mezi lamely radiátoru*
"To není moje! To je Tomáše!"
"Dva obaly od tatranek, jeden sáček od brambůrků, půl párku, neurčité množství papírových kapesníků, igelitových pytlíků a úplně vpravo houska ke svačině neznámého stáří... s mechem. Poslyšte, nestýská se Vám po pracích na školním pozemku?"

"Tákže, holenkové, teďka dávejte pozor! Děláme tu s váma na dílnách už dobrejch třicet let a žádnej závažnější úraz tu nikdy nebyl. Do dílen se převlíknete. Vždycky budete mít na sobě pevný, vázaný kotníkový boty. Žádný tenisky nebo sandály. Budete nosit modrý montérky. Ne zelený! Pro jistotu ještě jednou, MODRÝ montérky. Příště ať je máte s sebou. Tepláky si nechte na tělocvik a holky - v leginách se tu netahejte. Rozdělíte se na tři skupiny - ohýbání plechu, vrtání a kdo je aspoň trochu zdatnej, bude se učit na soustruhu. A ne že zapomenete na kličku, ta vám z fleku vystřelí voko!"

21:30
Každý atom křemíku má čtyři valenční elektrony. Elektrony jsou vázány do sdílených elektronových párů... [It's the month of the plague.] Sakra, to bude trvat, než tu armádu dostavím.
22:45
Modrý hrad dobyt! Oukej, kde je ten sešit... Každý atom křemíku má čtyři valenční elektrony...
23:50
Hele! Zlatej důl! [Zounds of Black Dragons] Whaaat?! Kterej sadista dělal tuhle mapu?!
0:35
Ještě jedno kolo a jdu spát!
1:01
Proboha! Chemie! No nic, tak budík na pátou.
5:00
Crrrrrrrr! Ale co, půlhodina bude stačit...
5:30
Crrrrrrrr! Každý atom křemíku má čtyři valenční elektrony. *chcíp*
6:00
Crrrrrrrr! Tak budu víkend bez netu, no!

Kdysi dávno, za sedmero horami, sedmero řekami a metodickým pokynem Ministerstva školství, mívali jsme na hodinách biologie a chemie pokusy. Paní profesorka Kalčíková vysvětlovala, jak se lije kyselina do vody a jak se pitvají žáby. Při pokusu jsme to udělali obráceně, byla to švanda a pořádný průšvih, ale poučeni jsme dodnes. Jednou se ale Danuška v zelených šatičkách svěřila paní profesorce, že se učila o reinkarnaci a bojí se, že v příštím životě bude tou žábou, kterou Pepíček s Karlíkem vykuchali. A teď? Paní učitelka je z předpisů předposraná, pokusy nedělá a pouští video. A děti? Naučily se naladit YouTube.

To si to takhle jednou ráno před osmou vyšlapuji do třetího patra. A hle, před učebnou stepuje ostře nalíčená paní s útočným ježkem na hlavě. Rodičovská přepadovka.
"Dobrý den, Vy učíte v DEŽ2 angličtinu?"
"Dobrý den, ano."
"Se jdu zeptat na Michala."
"Opravdu? A co Vám není zřejmé?"
"Mne by zajímalo, co s tím jako budeme dělat."
"Pardon, co s čím budeme dělat?"
"Michal má přece u Vás celý rok pětky!"
"To jsem rád, že jste si toho v červnu všimla. Mohu se Vás zeptat, proč jste za mnou doposud nebyla, třeba na třídních schůzkách?"
"Na takové věci nemám čas!"

Ve druhé lavici to zasuštilo.
"Stando, ty máš něco k jídlu, že jo?"
Nasadil neoblomný výraz politováníhodného štěněte.
"Zapomeň, chlape! Moje! Jsi neměl ten bágl žrádla, co sis ráno dotáh', sežrat do velký přestávky."
Vašek se začal hihňat: "Hele, David už zase něco somruje."
"Mám žužu papoušky. Dáš si?"
"Fuj, takový věci nejim... Luboši, co to tam máš?"
"Mám chleba se sýrem. Chceš?"
"Ty vole, co já budu dělat s chlebem? Svaly, chápeš?! Já potřebuju maso, rejži!"
Někdo by měl konečně vypsat grant Evropské unie na rozluštění toho, jak je fyzikálně možné, že má v sobě každý středoškolák černou díru.

Při pohledu na některé tváře nemůžeme se ubrániti pocitu, že hledíme do nich snad po sté. Časem se kolem nás začnou točit pořád ty samé hlasy, ty staré známé poznámky, ty věčně opakované výmluvy. A ať se bráníme sebelépe, nakonec se dostaneme do fáze, kdy ten vychrtlík vzadu nutně musí být Miloš, byť nám ten nebožák pokaždé řekne: „Michal“, ta mírně přihlouplá brunetka je přece Kačenka, i když se pokaždé tváří otráveně, jelikož je Luckou. A hlavně je tu všude Honza.
Čím déle jsme na kolotoči, tím snadnější je přesvědčit tváře, že Honza je to nejlepší, co jim zvládneme nabídnout.

Ploužili se onehdy dva spolužáci chodbou směrem k automatu v přízemí.
"Hele, ty seš poslední dobou nějakej divnej. Co se děje?"
"Jak myslíš, divnej?"
"Na ájině jsi celou hodinu ani nepíp, to u tebe není normální."
"Já byl prostě zamyšlenej."
"A pak to, jak čekuješ mobil pod lavicí."
"To dělá každej..."
"Jenže když jde někdo kolem, tak vypadáš, jako bys ho chtěl vzít cihlou."
"Tak mi do toho nemaj čumět."
"Já už vím! Že je v tom ta tvoje Lucka? Dostals kopačky?"
"Nedostal, ale... Víš, já už ti to chci nějakou dobu říct. Ta moje Lucka se totiž jmenuje Lukáš."