DMD Bonus č. 4 pro 15. 4. 2015. Téma: Deset deka salámu to bylo salámu!

TARDIS byla nemocná, Doktor se přirozeně jal pátrat po příčinách. Narazil na Jacka, který jevil známky nebezpečné spokojenosti.
"Ty, Jacku, kam jsi vlastně zmizel, když ses dostal zpod TARDIS?" zeptal se podezřívavě.
"Šli jsme s Jarkou na pivo," odvětil Jack. Usmál se. TÍM úsměvem!
"Nemáš žádné peníze!"
"Jarka měl, tak jsem koupil kabanos."
Doktor složil hlavu do dlaní a zasténal. "U všech galaxií! Kabanos!"
"Něco ti povím. Uzeniny už nejsou, co bývaly. Hned v první hospodě jsem ho zahodil!" řekl a pohrával si listem ginka. Doktor ho vzal a vyhodil dveřmi. TARDIS se ulevilo. A Jack měl se Stínadly útrum.

Zítra dorazí první.
Odškrtávám seznam: byt – vycíděný, ručníky – v koupelnách, půda – matrace na místě, nákup – až na pečivo mám všechno…
Vykládám nákup z tašek na stůl. Máslo, sýry, šunka, anglická, lovečák, javořické (nikdy nesmím zapomenout na javořické, alespoň tři kila.) Točím se po kuchyni a ukládám.
„Zlato, kde jsou salámy?“
„V krabičce“
„Nejsou“
Zběsilé hledání. Kdyby dvacet deka, ale kilo šunky, o dalších ani nemluvě. Že by Berina? Ne, Beri je vzadu na zahradě. Hledání pokračuje.
Náhle v obýváku nacházím olízané papíry a kpt. Kurka, jak tam leží vyvalený na boku, obrovský břich se mu spokojeně zvedá. Kočka jedna mlsná.

,,Jóóó bejt to šunka, nebo slaninka tak neřeknu, ale todle?"
,,Co ti na tom příde tak divnýho? Salám jako salám."
,,Ty vole, deset deka tohodle je jak sežrat kilo uheráku."
,,No tak nezbylo tam nic, ani na prkýnku nebyly po chlebu žádný drobky."
,,Tak to je jasný, jen 2 lidi tu po sobě uklízí, buď to byl Marek nebo Lukáš."
,,Vole, Lukáš je přes dva roky vegetarián."
,,Tak by to dávalo smysl, že už konečně dostal chuť na maso."
,,Ten tak ty kaštane. Byl to tutově Marek. Hned jak přijde dostane přes tlamu za to, že sežral juniora pro Azora!"

Znovuotevření starého případu je jako otevření zahojených ran.
Sadistický detektiv pokládá nohy na stůl a otevírá složku.
„Proč se tehdy nezjistilo, kdo byl vrahem?“
„Protože ta vražda byla provedena tak precizně, že nebyl zanechán jediný důkaz.“
„Nebo jste si ho nevšiml.“
„Já si všiml všeho!“
„Opravdu?“
„Ano!“
„Dle mého uvážení jste se tam objevil až podezřele rychle. Nedávno jste se veřejně přiznal ke kanibalismu. Nechcete mi něco čistě náhodou říci, pane vrchní detektive?“
„Ale když ona ta dívka mě přímo vybízela k tomu, abych jí rozřezal. A těch deset deka salámu, co ze sebe nechala… Nic lepšího jste nikdy nejedl.“

Slečna Doyleová zmizela. V cele zbyl jen zmuchlaný kabátec a zlomená tužka v koutě. Že ji dal odvést velitel, mu potvrdil Sullivan. Kam, to mladík nevěděl.
Kam by odvedl zajatce, ze kterého by chtěl vypáčit důležité informace? V pevnosti bylo příliš zvědavých uší. Kdyby se rozneslo, jak velitel přístavu zachází se zajatými důstojníky… Tak kam? Do pracovny? Tam mohl přijít kdokoliv. Musel ji odvést někam, kde nikdo neuvidí… Neuslyší…
Zamířil do sklepení.
Jeho vpád přerušil výslech v poslední chvíli.
„Bývaly doby, pane, kdy se ctilo slovo důstojníka. Nebylo třeba násilí.“
„Girarde, jak se opovažujete!?“
„Z tohohle se budete zodpovídat, pane.“

Plíce přítomných se zprudka naplnily úžasem.
"Agent Callaghan!" ozvali se přítomní unisono.
"A nikdo jiný," potvrdil.
Agent si sundal tmavou paruku a potřásl svými ryšavými anglickými vlasy. Pak se otočil k anglickému kapitánovi: "Kapitáne, skutečně jste věřil, že Španělé vezou Uhrům a Fritzům uzeniny?"
"Ano," sklonil hlavu kapitán.
"Salám Uhrům? Klobásy Němcům? Blbče!"
Obrátil se k španělskému kapitánovi: "Ukažte mi náklad!"
Otevřel krabici plnou mosazných poslů smrti.
"Víte, kdo se tímhle nažere? Velká Berta!"
Callaghan se zahleděl do dáli a prohlásil: "Tato loď je nyní v zajetí námořnictva jeho Veličenstva, a já nedopustím, aby prošla jakákoli jiná! Bůh ochraňuj Krále!"

"Říkají mu Tříprsťák," konstatoval policista v ústí šachty.
"Ale..."
"Ještě mu chybí dva na pravé noze. Už jsme tu hotoví, takže..."
Danny vykročil.
Policejní světla konečně rozehnala temnotu, protože použít Tříprsťákovy prodlužovačky si nikdo netroufl.
"Před dvaceti lety tady pracovalo pět set lidí," ušklíbl se nejstarší policista, "Sice jsou pořád zaměstnaní, ale už jenom naháněj lajky na síti."
Zaprskala vysílačka a další policista řekl, "Vrahovy otisky nejsou v evidenci."
Dany zaklel, "Sakra, jak je to možné? V evidenci je přece každý!"
"Zjistili jsme narušení systému," vydechla sklesle Simona, "Někdo promazal databázi..."
"Vždyť to nejde."
"Někdo s přístupem. Nejspíš některý administrátor...""

Malebná vesnice nad ránem. Zazní výkřik.
MARY: Je mrtvý, Jime!
BULLARD: Jsem George a už jsem si všiml.
BARNABY: Georgi, co mi můžeš říct?
BULLARD: Pěkná paseka. Všude se válí salám. Aspoň deset deka.
JONES: To ho rozsekali?
BARNABY: Jonesi, nebuďte nechutný.
BULLARD: Chci říct, že oběť byla klobása.
BARNABY: Klobása?! Zabitá včera v noci?
JONES: Napadá vás něco, pane?
DUCH KLOBÁSY: Zoufej si a zemři! Zoufej si a zemři! Bububu.
BULLARD: To místo smrdí vraždou. Asi jako ty!
BARNABY: Co jsem to udělal?!
JONES: Tak já jdu. Troye jste měli stejně radši.
MARY: Vražda v naší vesnici! (omdlí)
Opona.

„Ta domácnost jde z kopce,“ kroutil hlavou Silver nad prázdnými miskami.
„Kdysi tu bývalo plno jídla, ale teď? Vymeteno, nikde nic, ani ty pitomý granule. Kterej loupežník mi na ně, mňouhadry, chodí?“ rozhlížel se kolem.
Pokrčil nos a spustil průzkum okolí. Vzápětí ho udeřil přes čenich cizí pach.
„Mám tě, lumpe!“ pustil se s radostí po stopě.
Za altánem strnul. Kočička, která se mu naježila v ústrety, byla sice mrňavá, ale zato se za ní krčila tři koťata. A s kočkami, chránícími mláďata, měl své zkušenosti.
„Já to věděl,“ nadával, když schlíple odcházel. „Všude vlezou a strašně rychle se množej!“

„Svolala jsem vás, protože došlo ke zločinu,“ spustila Nina Michaelis na shromážděné členy akademie na Miu Leptonis a všichni přemýšleli, jestli by nebylo lepší narychlo chytit dýmějový mor.
„Zloděj přitom sedí tady mezi námi! Zloděj, který zcizil vanqorský salám...“
[„Ten, co ho ani ryby nežerou?“] zbystřil Champbacca.
„Celých deset deka, to je na disciplinární řízení...“
[„Kvůli tomuhle jsem jako vypínal Tetris?“] burácel a chtěl převrhnout stůl, ale seděl na něm Neva.
„Vydedukoval jste snad identitu pachatele?“
[„To snad každej, ne?“] zařval a všichni ukázali na Simbaccu, který se krčil v rohu.
Pochopil, že nemá cenu zapírat, a zkroušeně se přiznal.