DMD č. 23. pro 23. 4. 2015. Téma: Na stopě

Další den.
Nebo dva?
Za maskou splývaly.
Rozostřené ponížením.
Hrůzou a bolestí.
Samotou.
Jako jediná pořád doufala.
Ostatní už to přešlo.
Jen přežívaly.
Nevěřily...
Že je někdo na stopě.
Že je snad někdo hledá.
Že je zachrání.
I ona se začínala bát.
Nakažlivé nevíry.
Dalšího dne.
Vlastního strachu.
Bliklo světlo.
Luplo ve sluchátkách.
"Vstaň."
Tak jako každé ráno.
Pak luplo v uších.
Čekala.
Tak jako každý den.
Třicet minut?
Možná víc či méně.
A najednou.
Odkudsi přiletěl chladný vánek.
Pach jak z otevřené hrobky.
Teplá deka přes ramena.
Maska spadla.
Sen?
Halucinace?
Další zvrhlé mučení?
Ne.
Konečně prišla svoboda.
Sen.

Šerif mě navštívil dost pozdě na to, abych jeho návštěvu bral jako čistě přátelské setkání. Třebaže láhev whisky přinést neopomněl.
Závažnost situace jsem zcela pochopil ve chvíli, kdy požádal Gwyneth a Annie, aby opustily místnost.
"Víš, že před svou rodinou už tajnosti nemám, Joe."
"Já vím, Barnaby. Taky si nedělám iluze, že by to ty dvě nakonec nezjistily, ale předpisy jsou předpisy."
"Odkdy se striktně řídíš směrnicema?"
"Od tý doby, co mám v úřadě krysu. Někdo vynáší informace. Za poslední tři měsíce krachlo už pět akcí."
"A mně to vykládáš proč?"
"Protože moje lidi znáš. Můžeš mi pomoct odhalit zrádce."

Ve dvě hodiny v naší restauraci. I.
,,Oh, má sladká Irene.." přičuchnul ke vzkazu Sherlock, olíznul ho a začal si v hlavě promítat, od kud tak neobvyklý papír mohla vzít.
Byl tam přesně, jako vždy. A protože slečna Adlerová měla opět zpoždění, začal předkrmem bez ní. Pozoroval lidi okolo sebe. Personál kradl stříbrné příbory, slečně u dveří upadl kapesník, chlap vedle něho nenápadně odkopl spadlou bramboru pod stůl.
,,Čekáš dlouho, drahoušku?" usmála se příchozí Irene na Holmese.
,,Ne déle, než obvykle," odpověděl a nuceně se pousmál.
,,Už jsi na stopě Moriartymu?"
,,Ano, tvůj papír pochází z jeho továrny v Maďarsku..."

Většina členů Fénixova řádu již byla přítomna. Když oba Zmijozelové vstoupili, hluk v místnosti ustal a všichni se otočili. Podezření ve tvářích, hůlky v pohotovosti.
Lucius je přejel pohledem a nepatrně se uklonil. Severus si zachoval svůj neproniknutelný výraz, ale trošku si oddechl. Pravděpodobnost, že na ně někdo zaútočí, byla poměrně velká. Nestalo se, což považoval za dobré znamení.
„Musel ses zbláznit, Kingsley!“ zavrtěl hlavou Bill Weasley. „Dva Smrtijedi v sídle Řádu…“
„Už jsem to vysvětloval,“ odpověděl poněkud unaveně.
V ten moment se před nimi zhmotnil patron a promluvil Remusovým hlasem:
„Zachytil jsem stopu nepřítele. Sleduju je, ozvu se později.“

Pohřešovaný muž je 175 cm vysoký, střední postavy.
Má nakrátko střižené tmavé vlasy a hnědé oči.
Naposledy byl spatřen v pražském klubu Black Out, kde konzumoval velké množství alkoholických nápojů, slovně napadal obsluhu baru, několika hostům svlékl oblečení, diskžokejovi nalil Piňa Coladu do mixážního pultu a psovi pracovníka bezpečnostní agentury vyhrožoval, že si ho dá - cituji - mezi dva chleby.
Poté prchl směrem k zoologické zahradě.
Na sobě měl těsné fialové rifle a bílé tričko s krátkým rukávem a obrázkem rozzuřeného makaka. Na zádech nesl objemný černý batoh.
Pokud muže poznáváte či jste ho zahlédli, ozvěte se na číslo 158.
Děkujeme.

Žila panna v Tirionu,
láskou jsem k ní zahořel,
matička má hned se táže:
„Synu, ty jsi ochořel?“
Zamilován rozhod' jsem se
naprosto se znemožnit,
harfu sebrat, píseň složit,
vyjádřit té dívce cit.
Pod balkónem panny oné
svoje srdce dávám v risk,
zjevila se, promluvila:
„Idiote, drž už pysk!“
Druhého dne pěju sladce,
struny znějí dojemně,
tu květináč zhůry přilít,
padl rovnou vedle mě.
Do třetice, jak se říká,
vše je dobré zkusiti,
kdybych věděl, co mě čeká,
více budu mysliti.
Přes náměstí, přes polnosti
prchám, hra je prohraná,
za mnou se psí smečka žene,
na stopě je od rána.

Lov.
Radost a uspokojení, které mu obvykle přinášel, zmizelo s deštěm. Ale vzrušení, touha po kořisti, odhodlání zůstalo. Jen málo předčí v životě šelmy vůni čerstvé stopy.
Vyhládlý a unavený uháněl vpřed.
Šelmy tvrdí, že nejkrásnější na lovu je to, že se zapomíná. Jakmile složíš svou kořist, touha pomalu umlkne a nepropukne, dokud jsi sytý. Kdybys nezapomínal na slast lovu, neustal bys, dokud bys neulovil vše živé.
Ale on nezapomínal. Proto mnohdy lovil více, než musel.
Bylo to k ničemu. Touha byla nenasytná.
Vyběhl z houštin a zaklel. Byl u Vaingangy.
Ani velký Šér Chán se neodváží porušit Vodní příměří.

Mám nasbírané téměř všechny informace o tom, jaké nelidské činy vykonávají. Jsem na stopě něčemu velkému, odhalila jsem pravý původ všeho zla, které sužuje mé racionální uvažování už po pěkně dlouhou dobu.
Přicházím na kloub tomu, jak jim konečně zabránit v šíření robotických myslí. Přeprogramovali celou mou rodinu, které mě posléze drtivě zavrhla. Snaží se mě psychicky zničit, ale zatím mě krmí vidina toho, jak skvělý bude život bez systému.
Jsem na stopě osvobození, konečného uvolnění ze sžírajících okovů, které pohlcují všechno, co by se dalo označit za šťastné.
Jsem na stopě, která vede směrem ke svobodě. Na stopě záchrany.

“What are you complaining about?” Mithra’s voice asks from the headset. “We’re finally on the right track.”
“Explain this to me,” I grumble, moving as fast as I can without risking that I fall, hit my head, and die in the most disgusting way imaginable, “I got the data-stick, Quetzal extracted relevant intelligence from it… What is your contribution? Shouldn’t it be you here in this-”
“I am coordinating this operation,” she chimes in happily. “It’s the most important job.”
“I am becoming disenchanted with my job.” Whoever said superheroism was glamorous?
“Don’t be so negative.”
“One word, Mith’: sewers.”

Je rozdíl mezi tím, být někomu na stopě několik hodin nebo dní a pronásledovat někoho celý svůj život.
...
Držel chlapce hrubě pod krkem a díval se mu zpříma do očí. Když ho konečně pustil, chlapec se ho s námahou ve hlase zeptal: „Jak se jmenuješ?“
Útočník se zasmál. „Charles Lee, proč se ptáš?“
„Najdu si tě.“
Ten muž mu spolu s dalšími vetřelci vypálil vesnici. Connor nikdy nezapomněl, jak viděl svou matku uhořet, stejně tak, jako nikdy nezapomněl na svůj slib.
A tak Charles o dvacet dva let později zemřel rukou dospělého muže, který mu zabodl nůž přímo do srdce.