Fantasy

„Chtěl jste se mnou mluvit?“
„Ano, mistře Raxine. Prosím, tykejte mi; jsem Hort a… jsem vlkodlak.“
„Obávám se, že mám akorát něco na potlačení krvežíznivosti.“
„Na to používám šťávu z půlnočenky orosené. Kapka na nos v den před proměnou dělá divy. Problémem jsou blechy; dopalují mě k nepříčetnosti. Přípravky od mydlářů a bylinkářek nepomáhají - přeměněný se sotva budu koupat nebo třít srst bylinami. Potřebuji nějaký amulet, který působí, i když se přeměním a změní se můj pach.“
„Náhrdelník šířící vůni levandule a měsíčku? Výroba zabere nejméně týden.“
„Ale úplněk je už pozítří! Co mám dělat?“
Raxin pokrčil rameny. „Škrábej se.“

„Palo?“ Raxin zůstal stát ve dveřích sklepa. Pala seděla na stoličce skoro v naprosté tmě. „Jsi tu už docela dlouho. Můžu si přisednout?“
„Nestojím o žádné řeči.“
„Jen sednout.“
„Jak chceš.“

Po dlouhém mlčení.
„Musí už být pozdě. Ty mě nepošleš spát?“
„A půjdeš?“
„Když mi řekneš, jestli ještě žijou bazilišci.“
„Poslední byli vybiti během vlády královny Berdely. Zavedla i takzvaný hon na vejce, ze kterých se měli líhnout. To bylo dávno.“
„Zvládl bys sehnat baziliščí vejce?“
„No, možná ano. Nebylo by to jednoduché.“
„A seženeš?“
„Jen pokud si budu jistý, že ho zvládneš. Zatím s tím nepočítej.“
„Tak dobrou!“

Necelou vteřinu bylo ticho. Jakmile sudí vypustil vejce z dlaně, strhnul se nepopsatelný řev. Davy po obou stranách suťového pole ječely hůř než duše v kruzích utrpení. Nad hlavy se zvedly povzbudivé slogany, tu a tam zaplála vyšívaná šála s barvami výherců minulých ročníků. Početná skupinka závodících lidí, trpaslíků, hobitů, elfů, trollů, skřetů i goblinů zakutá do těžkých krůnýřů se vyřítila po srázu dolů. Stačilo pár kroků a už se někteří z nich za hlasitého rachotu a zvonění řítili dolů samospádem. Vejce před padajícími těly hbitě uskakovalo a pelášilo co mu nožky stačily dolů k moři. V Brickforthu začínalo jaro.

Jednoho dopoledne přicupkala Karmína za Raxinem.
„Raxi, můžu tě o něco požádat?“
„To víš, že jo.“
„Potřebovala bych kamencový prášek.“
„Jistě. Smím se zeptat, na co?“
„Vyrábím si nové šaty. Obešla jsem řemeslníky a sesbírala, co by beztak vyhodili. Taky jsem prošmejdila skládku. Nechutné, ale vyplatilo se. Něco jsem opravila, něco směnila… Už skoro všechno mám, ale potřebuju mořidlo k barvení.“

Za pár dní se v šatech ukázala. Raxin jen zíral. Šaty byly prostého střihu a plné záplat. Zcela dechberoucí byla ale jejich zářivě žlutá barva s rudými vlnkami. Krásně ladila s Karmíninými ohnivými vlasy.
„Jsi moc šikovná, sluníčko moje.“

Raxin procházel s Karmínou podél tržiště.
Zpoza stánku vyskočil otrhaný muž s berlou a vyvolával: „Pane, kupte kouzelný roh! Pevné zdraví, dlouhý život, ochrana před vlkodlaky!“
Pozvedl berlu. Většinu z ní tvořil téměř tři a půl stopy dlouhý roh. Na Raxinově náramku se rozsvítilo několik drahokamů.
„Za kolik?“
„Patnáct brazelů, je vzácný.“
„Ujednáno.“

„Raxi, proč jsi mu platil? Ten roh není kouzelný. Je to jen kus kamene.“
„Kouzelný není, vzácný ano. Ležel v zemi tak dlouho, až do něj prorostl kámen. Kdysi to skutečně býval roh pradávného zvířete, snad trojrožce. Pojď, najdeme ho v Bestiáři Smaragdového věku od mistra Savina.“

Lura vstoupila do kovárny. Indar zrovna pracoval u výhně. Vzhlédl, odložil polotovar do kádě, vzal z poličky opravený náramek a přispěchal k Luře.
„Tak co říkáš? Povedlo se?“
„Je jako nový. Děkuji mockrát! Tady jsou ty dva slíbené zilary.“
Mávnul rukou. „Maličkost. Můžu?“ Obratně zapnul náramek na Luřinu ruku. Ta si přitom všimla…
„Vy jste také nosíval náramek?“
„To jsou jizvy po okovech. Ano, býval jsem otrok. Naštěstí jsem na jednom trhu v Irle padl do oka Askatě. Koupila mě a odplula do Berdelonu. Tady si mě vzala.“ Zasmál se. „Nebyl jsem zrovna levný. Ale prý jsem stál za to.“

Notha se za úplňku vytratila do lesa. Měsíc byl dnes silný; chránil ji. Šla dlouho. Zastavila až u prastarého tisu, vyšplhala do koruny, uvelebila se a usnula.
Ráno se vzbudila vedle dryády.
„Dobré ráno, mladičká.“
Notha zívla. „Dobré i tobě, mladičká.“
Dryáda se zasmála. „Asi netušíš, jak dlouho už tady žiji.“
„Dnes jsem ve snech opět tančila s prvními jednorožci. Ti žili dávno před tebou. Pak za mnou přišla... taková žena. A řekla mi, že draci jsou v Silladii ještě desetkrát déle. Neuvěřitelné! Má Silladie vůbec nějaký počátek?“
„Netuším, ale příště se té ‚ženy‘ zeptej, jak do Silladie přišla ona.“

„Raxi? Co je špatnýho na tom, když holka kouzlí?“ ptala se Karmína.
„Někteří lidé to prostě nevidí rádi. V minulosti bylo v Berdelonu pár zlých čarodějnic. A magy jsou velmi vzácné, protože magusové neradi učí holky.“
„A ty nějakou magu znáš?“
„Znal jsem. Moje maminka byla dokonce arcimaga.“
„A jaká byla?“
„Úžasná. Jednou u Kozlova přepadli a zabili šlechtice; našel se jen kočár, bez koní. Bylo třeba ho dovézt do Ísdalu. Maminka očarovala kola, aby kočár jel sám. Na cestu vzala jenom mě. Poprvé jsem viděl hlavní město; byl to moc hezký výlet.“
Pak Raxin posmutněl.
„Toho léta maminka zemřela.“

Přede dveřmi Dračího spáru stála cedule. Nová specialita! Tchýnin jazyk - ostrý jako břitva, nenechá na vás nit suchou. Nezapomenutelný zážitek.
„To vypadá lákavě,“ pronesla Ílie.
„Já ti nevím,“ odpověděl Raxin.
„To sneseš; máš v sobě přece ohnivou magii, ne?“

Později
„Uf, to bylo hodně ostré. Až jsem se zpotil.“
„No mně z toho určitě naskočila vyrážka i na…“ Začervenala se, což byl na jejím už tak rudém obličeji slušný výkon.
„Tak to mi ještě poděkuješ, že jsem nám k tomu objednal džbán smetany.“

Tchýnin jazyk se stal v Kozlově velmi populárním. Prostý lid mu však brzy neřekl jinak než Řiťopal.

Zilarina (Stříbrnička)
Bylina pravzácná kvetoucí v mrazivých slujích a tam, kde krev vlkodlačí zem skropí. Půl stopy vysoká, patero lístků okvětních zelené barvy s nachovými žilkami. Na slunci rychle vadne. Jeden z mála známých léků na černojed.

Úhledným rukopisem připsáno:

Sbírat noc po úplňku. Šťáva z kořene vystavená po 3 noci měsíčním paprskům a poté 1 den slunečním paprskům stává se magickým odpouzečem: léčí magií způsobené neduhy. Potírat, nekonzumovat!

Raxinovým rukopisem připsáno:

2 noci, přidat řepík, 7 nocí, přidat diviznu, 3 dny. Možno pít. Potlačuje magické schopnosti, u nemagických osob způsobuje průjem.

Snad to nebudu nikdy potřebovat, pomyslel si Trud.