DMD č. 9. pro 9. 4. 2016. Téma: Stopy korýšů

„Proč nás vlastně poslali do téhle díry?“
„Amity není úplná díra,“ odpověděl Sherlock. „A policie dostala za úkol vyšetřit, proč místní rybáři tady už týden nevytáhli z lovišť ani jednoho kraba. Prý zásadní otázka ekonomické stability státu New York. Naše pátrání začneme na pláži.“
* * *
„Co soudíte o tomto množství stop v písku, Joan?“
„Jsou to stopy velkého množství korýšů, přesněji řečeno čeledi Brachyura. Všechny směřují k té bílé budově na pobřeží.“
Na místě spatřili Holmes s Watsonovou velikou ceduli Restaurace U Křupavého Kraba a již ve dveřích je uvítala postava v kostýmu žluté mořské houby: „Ochutnejte náš vynikající krabí hambáč!“

"U nás na okrsku jsme taky měli neobvyklý případ," pravil komisař Vašíček. "Zmizelo domovní znamení."
"Ukradli ho," odhadl inspektor Blažek.
"Zpočátku jsme si to mysleli. Jenže fasáda vůbec nebyla poškozená. Jako by tam nikdy žádné znamení nebylo."
"Pojišťovací podvod."
"Kdepak. Rak tam prokazatelně ještě předešlý den byl. Z kamene vytesaný, zeleně pomalovaný. Vyslechli jsme majitele domu, sousedy. Prohledali okolí. Proklepli všechny známé firmy. Nic. Nikde ani stopa. Nakonec jsme ten případ museli odložit."
Komisař Vašíček si mocně zavdal piva.
"Za měsíc volali z Hradčan. Že tam měli dům U raka."
"???"
"Zničehonic jsou tam ve štítě raci dva. Objímají se klepety."

Bylo jim jasné, že jestli chtějí Temného pána odstranit dříve, než objeví další pojistku nesmrtelnosti, musí plán připravit oni dva. A to takový, který by k realizaci nevyžadoval moc dalších lidí. Ideálně jen je dva, maximálně pár nejsvéprávnějších členů Řádu. Rozhodně ne Pottera!
Pustili se do plánování s vervou. Napadlo je něco vskutku geniálního. Dali si na oslavu panáka. Víc panáků…
„Neměli bychom ten plán napsat?“ ozval se Lucius v pauze mezi přípitky.
„Radši jo. Aby se do rána nevypařil…“ vyděsil se Severus.
Ráno vytřeštěně hleděli na pergamen, který vypadal, jako kdyby se po něm proběhlo hejno červeně nabarvených korýšů…

Bouře ustala stejně náhle, jako začala. Moře ulehlo k odpočinku. Zmučenou šalupu přivítaly nesmělé sluneční paprsky. Pahýl hlavního stěžně se jim sápal v ústrety. Život se vracel do vyjetých kolejí. Řev vichřice vystřídalo tepání tesařského náčiní. Ač ochromená Betsy stále žila a s námahou plula zpět k pobřeží.
Slunce se již klonilo k západu, když celodenní shon přerušil výkřik z lanoví. Tekuté zlato vřelo. Značilo lítý boj, který se odehrával pod hladinou. Tisíce hladových korýšů se chystalo na večerní hostinu. A mrskající změť jejich tělíček vábila větší lovce.
„Pane Sullivane, dejte spustit čluny!“
Moře se rozhodlo vyčerpaným námořníkům splatit dluh.

Krmitelka nás, Komentíky TNG, chce o-cosi. Chočovat. Spočívá to v tom, že Drahoše vozila po všech čertech a pak si vzala mě Ester a Ludmilu pod mikinu. Tak my se teda budeme chočit.
Ludmila ji označkovala. Hihi.
Chočení v mikině je nuda. Jdu na průzkum.
Šuplík plný pokladů! No ne!
Jídlo, sušenky, pamlsky.
Krevetová!
Konzerva!
Krmitelka prý zapomněla, že je tady má.
Otevřela nám ji!
Jupí!
Maso! Já si nesu kus masa větší než moje hlava a sním ho sama!
Ludmila mi ho chce sebrat, místo aby si vzala svůj. Ten můj je prý lepší!
Jsem rychlejší!
Moje moje moje!

Prehistorické obydlí mého přítele na blatech se nakonec neukázalo být tak neútulným, když nakonec Holmes vytáhl z úkrytu pod kamenem láhev nejlepšího francouzského koňaku a nabídl mi chléb s uzeným. Po chvíli tichého pokuřování jsem se jej otázal, zda-li za tu dobu, co je na blatech, už také nalezl nějaké stopy.
„Nalezl, milý Watsone, a mnoho stop! Myslím, že mám rozhodující argument proti našemu příteli přírodovědci. V hloubi blat jsem objevil stopy zkamenělin korýšů velekrabů okřídlených, jejichž existenci Stapleton ve svých knihách rázně popírá a odkazuje je pouze do říše fantazie. Napíši o tom článek do příštího vydání časopisu Nature.“

Další mapa… Co je to za nápady, ukrývat do obrovské zapečetěné truhly jen cár papíru?!? Nebylo by logičtější tam dát hromadu zlata?
Jack byl… jak to říci slušně… rozmrzelý.
Před pár hodinami sledoval, jak se k ostrovu blíží Černá perla. Barbossa mu zamával a otočil kormidlo na širé moře.
Pak vyhrabal tu truhlu, vypáčil víko a našel… mapu.
Kdyby to aspoň byla přehledná mapa se souřadnicemi a s názvy měst, moří a ostrovů. Ale ne, to by bylo moc jednoduché… Byla zakódovaná, jak jinak!
Jedním směrem ťapkali krabové, jiným poskakovali mořští koníci, z rohu se na něj mlsně šklebil Kraken.

Vincent se vydal na pláže do Saint-Maries, aby trochu změnil prostředí, ve kterém každý den maloval.
Byl naprosto uchvácen. Zeleň a žluť polí a luk vystřídala zlatá barva písku a především nejrůznější odstíny modré. Azurová a zelená modř, vše v nádherném kontrastu s pláží, kterou omývala mořská pěna. V písku zahlédl stopy krabů, kterým se podařilo uniknout ze spárů rybářských sítí.
A právě rybářské bárky ho fascinovaly nejvíce. Červená a zelená v popředí dodávaly obrazu, který před sebou viděl, neobyčejnou živost. Hned se dal do práce.
Namaloval obraz a pak ještě skicu a akvarel. Tohle se Theovi určitě bude líbit.

"Řekni mi něco."
"Co jako?"
"Něco, co o tobě ještě nevím."
"Jo ták. Budeš to ještě jíst?" Sedla si vedle něj ke stolu, hladová po práci.
"Ne, dej si."
"A co to je?" Uchechtla se.
"Zbytek rizota."
Vzala si vidličku a pustila se do jídla.
"Nechceš si to ohřát?" Zeptal se.
"To je dobrý, hlad je hlad," odpověděla. Jenže sebevíc je hlad hladem, někdo prostě nedokáže strávit všechno. Byla tam. Ta hnusná věc.
"Do prdele, krevety," začala se šklebit a vzápětí zmizela na záchodě.
Seth šel za ní a přidržel jí vlasy."Další novinka o tobě, nesneseš krevety."
"Korýše..."
"Korýše."

Pláž je pokryta stovkami drobných krabích stop.
Zmateně po ní pobíháš ve snaze srovnat si myšlenky. V hlavě jen veliká prázdnota. A odhodlání zemřít.
Pomalu si vzpomínáš. Na táhlou válku, na poslední bitvu, na delfíny, kteří předznamenali vaši porážku, i na tichá slova, kterými jsi uctil císaře, než ses vrhl do moře.
Pláž je pokryta tisícem krabích stop.
Jsou to tvoje stopy. To, co zemřelo v hlubinách, bylo jen tělo, ne duch. A tvá povinnost trvá, neboť jsi lord Tomomori. Nemůžeš-li císaři sloužit svým mečem, budeš mu sloužit svými klepety. Budeš střežit Ostří trav svým vlastním životem. Dokud nepřijde čas.