DMD č. 15. pro 15. 4. 2016. Téma: Hrdinovi trapní příbuzní

"Pořád bys někde lítal. No dobře, ale do půlnoci ať jsi zpátky."
"Luku, pojď konečně k večeři! Potřetí už ti to ohřívat nebudu!"
"Nezapomněl jsi koupit bantí mlíko?"
"Koukni se na toho C8-D3, nějak v něm skřípe."
"Ne že s tím spídrem budeš dělat nějaké skopičiny! A buď opatrný, prý se na cestě usadila skupina Tuskenů."
"Kolik ještě máme v nádržích vody?"
"Tohle ti Jawové nemůžou myslet vážně, taková zlodějina!"
Nevydrží tu. Ne že by strýčka Owena a tetičku Beru neměl rád, ale z té dennodenní ubíjející banality by se dříve či později zbláznil. Půjde kamkoliv, hlavně pryč z Tatooinu.

Zatímco jiným hrdinům příbuzní ze šlamastyk pomáhali, Edvin měl smůlu. Jeho společníci totiž zjistili, kdo vězí za neochotou námořníků vzít trojici přes moře, a můžete třikrát hádat, jestli měli česnek rádi nebo ne.
Vlastně mu to ale práci dost usnadnilo, protože jakkoliv byl sám částečně upír, nikdy neměl problém jich pár stovek pokosit. Zabil i Rasputina, svého vlastního pradědečka, tak proč by měl ušetřit tlupu mizerů, se kterou sdílí ani ne celý živočišný druh?
Navíc tohle byli samí trapáčci na maximálně čtvrté úrovni, takže si je dával jako maliny a do srdcí jim místo osikových kolíků rval výrazně vtipnější pastelky.

Vážení radní,
když jsme se dověděli, že po našem dědečkovi Erazimu Řachovi má být v našem městě pojmenována ulice, měli jsme pocit zadostiučinění. Ten však trval jen do chvíle, než jsme zvěděli, že to má být krátká ulička s několika domky.
Jména jeho spolubojovníků z odbojové skupiny Ježečka a Papriky nesou v našem městě ulice podstatně větší a reprezentativnější. A přitom náš dědeček nebyl o nic menší hrdina než oni, všichni tři společně položili život na oltář vlasti!
Proto žádáme, najděte pro uctění památky našeho dědečka ulici delší a hezčí!
S úctou
Horymír a Řehoř Řachové, potomci odbojáře Erazima Řacha

Nevyspala se přes rok, Dudley nebyl žádné jednoduché miminko. Po noci, kterou poprvé prospal v celku, našli na prahu Harryho, nemluvně v té nejstrašnější fázi separační úzkosti. Prokřičel dny a prokřičel noci a utěšit se nedal. Týden se upřímně snažila. Dudley vyděšený příchodem vetřelce, který ho okrádal o matku, se znovu začal budit s pláčem několikrát za noc. Pátou noc omdlela v kuchyni. Šestou noc odešel Vernon spát do hotelu. Sedmou noc strčila Harryho i s postýlkou do přístěnku pod schody a nechala ho tam řvát, dokud nezmlkl vyčerpáním. Vyčítala si to dlouho. Nikdy mu to neřekla. Trapná teta Petunie.

"Haló?" Zvedla hrošice telefon.
"Hare hare krišna hare hare," zaslechla.
Sakra, už jí zase volá sestra.
Nemohla pochopit, že je její příbuzná takový fanatik, zatímco ona věří jen skutečnostem.
"Co chceš?" Ozvala se trochu ostřeji.
"Hare, hare...Ve hvězdách je psáno, že se uvidíme." Zasněný hlas přerušilo zakašlání.
Ty vonné tyčinky.
Hrošice zahrozila k obloze pěstí.
"Neříkají náhodou, kdy?"
"Měla bys zkusit jógu, sestro, třeba tě prostoupí magická energie. Na hvězdy se nespěchá, ale mé vnitřní oko to tipuje na příští neděli."
Hrošice protočila oči.
Vážně na neděli žádné plány neměla. Začínala nenávidět jak svítící vesmírné objekty, tak neodbytné příbuzné.

Každý má nějaké příbuzné, za které se stydí. Například o strýci Fingolfinovi se u nás nemluvilo. A když vyšel rozhovor s čestným politikem Finarfinem, dozvěděli jsme se, že máme dva strýce. Především o Fëanorovi nemluvil hezky. Táta říkal, že takovou ostudu nezažil. Na svého bratra málem zapomněl a on se teď ozval a označil jej za marnivého boháče, který ani halíř nepřispěje na charitu.
„Já bych ho chtěl vidět, jak by přispíval na charitu, kdyby měl sedm synů!“ řval nepříčetně Fëanor.
„On má taky děti,“ řekl jsem.
„Jo tu feministku a nějaký kluky, co nikým nechtějí být,“ odbyl mě otec.

Jáchym s kamarády musí přehrát krátké divadlo na téma "Hrdinovi trapní přátelé" a to vypadalo takhle:
Herec Harryho leží ve spacáku jako v zavinovačce.
"Hajej dadej, Harry malej..."
"Ahoj, já jsem Voldemort."
"Ahoj."
"Ahoj."
"Avada kedavra!"
"Och!"
"Och!"
Herec Voldemort si lehne do spacáku.
Potom všichni najednou řeknou:
"O několik hodin později."
-
"Ahoj, já jsem Vernon."
"Ahoj, já jsem Petunie."
"Jé, dostali jsme pohlednici!"
Ze spacáku vyleze herec Voldemort.
"Ahoj, já jsem Voldemort."
"Ahoj."
"Ahoj."
"Avada kedavra!"
Herec Harry vyleze ze spacáku.
"Ahoj, já jsem Hally Pottel."
Otočí se k Voldemortovi.
"Avada kedavla."
"Och!"
"Ti byli všichni tak stlastně hlozný."

„Co se děje?“ zeptal se ustaraně, když Mike zaječel.
„Moje máma,“ zašeptal, oko fixované na dopise na podlaze. „Přijede.“
„To je fajn, aspoň nás konečně seznámíš,“ řekl Sully dobrácky.
„Ty to nechápeš! Moje máma je ta nejděsivější, nejpříšernější příšerka všech dob.“
„To přeháníš, určitě je to milá dáma.“
„Uvidíš,“ pronesl temným hlasem plným zkázy.
Paní Wazowská dorazila následujícího odpoledne. V rukou držela huňaté cosi nepopsatelné barvy a tvaru.
„Miláčku, tak se tak nevrť!“ lamentovala. „Už jenom jednu tlapičku...“
„Mami! Už jsem dávno dospělý! Sully, řekni něco!“
Jeho nejlepší kamarád se s úsměvem opřel o stěnu. „Mámu musíš vždycky poslouchat, Miku.“

"Drahý Vincente,
děkuji ti za tvůj poslední dopis, skica rybářských loděk nás s otcem velmi potěšila. Přesto nás tvůj stav i nadále trápí. Přáli bychom si, aby ses usadil a sehnal si slušnou obživu vhodnou pro tvůj stav. Od Thea jsme se dozvěděli, že stále žiješ s tou ženou nedobré pověsti, kvůli níž se s tebou nechce setkávat ani rodina strýce Mauva.
Vincente, snažně tě prosím, odejdi a naprav svou reputaci. Pokud bys chtěl, můžeš na čas zůstat v rodičovském domě. Malířství je uctihodné zaměstnání, ale asi jsi pro něj nebyl zrozen.
Willemina posílá srdečné pozdravy.
S láskou
tvá matka"

Není nic horšího než když vám do života začnou kecat příbuzní. Chápu, že to myslí dobře, ale obvykle to komplikuje situaci. Ne nadarmo se říká, že nejhorší jsou nevyžádané rady. Ale i to se dá zvládnout, pokud si člověk pomyslí něco o zadní části těla a pak si to udělá po svém. Horší situace nastává, když jdete na společnou akci a vaši příbuzní se chovaji jako děti, když dostanou novou hračku. Asi posté začnou vyprávět historku z vašeho dětství, nejlépe tu, kterou byste nechali schovanou na dně šuplíku, ale je neustále přitahuje jako můru světlo. Hrdinovi trapní příbuzní baví společnost.