Opravnik oblíbených otištěných omylů

"Babko, pomoz, řepu sám nevytáhnu!"
"Neříkej mi babko a túdle, já ti říkala nehnoj tolik, a vůbec, mám hexnšús."
"Vnučko, prosím..."
"Neříkej mi vnučko a nejdu, mám láklý nehty a ještě se mi rozmažou."
"Pejsku?"
"Haf, jsem tu!"
"Je nás málo. Kočičko?"
"Mňou? Vraaauu, pes!"
"Neperte se, sakra, potřebuju pomoct! Aspoň vy dva a myšička... aha, tak nic. Myš jste zašlápli a sami jste orvaní jak saláti. Pomůžu si sám."
"Dědku, kde je řepa, daly bychom si smoothie!
"Cha, baby, prodaná. Sám jsem si bagr v JZD půjčil, sám řepu vytáhl, sám ji prodal a sám tržbu propiju!"
"Teda dědku!?!"

„…a všimli jsme si toho až po třech cyklech“ vedoucí geolog nervózně přešlapuje.
„Tak vy říkáte, že materiál se v průběhu směny sám doplňuje a přeskupuje?“ zástupce pro kontakt poskakuje a mává rukama „…a v jeho struktuře jsou vidět vzory!“ hlas mu přeskakuje. Jasný pokus rozumné entity o kontakt, na který čeká.
„Pokračujte v činnosti a vyšlete signál PD2 na základnu. Tým pro speciální operace dorazí v nejkratším možném čase!“
„Tomáši, co to děláš?“ babička nasadila přísný výraz. „Zase jsi tu rozsypal cukr a kreslíš do něj? Podívej těch mravenců!“ Tomášek pomalu couvá. „Vezmeme na ně sprejík, jinak tě poštípají!“

Jelen se pásl na vzdálené pasece, když... Co to slyší za hluk? Hop a skok přes potok, žene k chaloupce, zastaví a slyší:
"Á, další lísteček! Šup dolů! Ty taky ukaž! Ale ale, zase málo? Tak šupity, sundáme další lístečky, hoplá!"
Koho tam ten Smolíček má?
Vrazí do chaloupky, strne. U stolu rozjařený Pacholíček, k němu se svůdně vinou čtyři polonahé divoženky, šaty z listí napůl oškubané! Co to mají v rukou? MOJE KVARTETA???
"Á voko bere," trumfuje Smolíček. "Další lístky dolů!"
"Ven!" zahřmí jelen.
"Počkej, jelene, nespěchej tolik, ještě dvě tři hry a pak ... jen dva prstíčky tam strčíme..."

„Prý princeznu a půl království! A já jim na to skočil! Na druhý konec světa se trmácel! S drakama se bil!“
Mladý muž staršího napjatě poslouchal.
„Vůbec mi nedošlo, jak můžou dát půl království, když mají tři dcery? Víš, jak to skončilo? Dostal jsem sotva třetinu! Navíc tu hornatou!"
„A princezna?“ zeptal se napjatě mladík.
„Ani mi nemluv,“ mávl rukou Bajaja a zhluboka se napil piva. „Nikdy ti nedaj tu, co slibujou! Odskočíš to sdělit mamince, než se vrátíš, je fuč! Zadaná! Prodaná! Eh! Provdaná! Ty dostaneš maximálně její starší škaredou sestru! A ta jak naschvál zas vůbec hornatá není!“

"Babi,“ vzlyká princezna Růženka. „Mně se ten princ fakticky líbí, ale on o mne ani okem nezavadí."
„To víš, holka, takovej princ je vyběravej. Chce se vokázat jako hrdina a na vobyčejný námluvy nepřijde. Jó, to kdyby tě unes nějakej drak, to by byla jiná.“
„Babi, copak máme draka?“
„Nemáme.“
„Tak co teď?“
„Já bych věděla. Heleď moje milá. Tady mám takovou růžičku, píchneš se do prstíku, pospíš si, von přide, dá ti pusu a bude to.“
„Babi, tuhle pohádku znám. Usnu na sto let. To už bude princ po smrti.“
„Ale co by. Tejden bude stačit. Stačí správný PR.“

"Čtenářky Čarokvětů se ptají, slečno Malá čarodějnice, jak pěstujete ty nádherné růže?"
"Mám bezva zahradníka."
"Kdepak je, pan zahradník?
"Támdle vzadu."
"Ale... to je... kozel!"
"Jo, Kozel býval zahradník, ale ňák se mi přimotal pod hůlku... já kouzlení ještě moc neumím. Tak je teď náš zahradník kozel, no.
"Má to nějaké výhody?
"Fůru. Zažene kluky, co choděj krást hrušky. Ušetříme za ty... nůžky... zahradnický. Von všecko odhryzne. I když zase... na co přide, sežere, potvora. Ale to tam nepište. Rači napište, že o senách nepotřebuje vidle. A travičku spásá do hladka. Jak anglickej trávník.
A hlavně, kudy chodí, tudy hnojí!"

"Hastingsi, lord Donnerwetter zde sedí již hodinu a netknul se ani jídla ani portského!“
Můj přítel, malý zarputilý Belgičan, mne dojímal. Tak moc chtěl být nejlepším detektivem! Kolik práce stálo, aby ho tak vidělo i okolí!
"Jest mrtev!" zkoumal Poirot hosta. "Oči zavřeny, hrudník nehybný… Nepochybně byl otráven! Moje malé šedé buňky to vidí jasně!"
Aspoň nemusí jíst ty blafy, co vždycky navaříš, pomyslel jsem si. Teď zbydou zas na mne a Jappa. Vzal jsem lorda za ruku a zkoumal tep, což milého Poirota nenapadlo.
Mrtvola se ulekla, vstala, poděkovala za oběd a odešla.
"Mohl alespoň ochutnat!" pravil šokovaný "detektiv".

"Šípácí, bídácí!" vyskočilo na Mirka Dušína Bratrstvo kočičí pracky. Ze zálohy.
"Chceš něco, ty debilní bezmozku?"
Dlouhé Bidlo strnulo. Mirek? Nadávky? A co drží v ruce? ON KOUŘÍ!
"Kurva drát, ty veverčí šulíne, se mnou si nezačínej, pitomečku vylízaný!"
Z jemných úst svalnatého blonďáka se linula slova, která se Štětináč snažil zapamatovat, aby si je pak našel ve slovníku.
"Nevejrej na mě, ty podesraná opice, nebo ti rozšlapu ciferník na sračku!"
Bohouš se rozplakal.
"Mirku? Co se..."
"Mirku?! Ty si mě pleteš s mým zaprděným bráchou? Tak si pamatuj, já jsem Marek! Dvojče! Ještě jednou a posbírají vás do kompostu!"

No, vesele… S obavami. Když byl pryč posledně, manželka s tchýní nechaly vyměnit všechen gotický nábytek za zlatý empírový.
Do prdele! V salónu stojí zlatý kolovrat.
"Krucinálfagot, co to stálo?!“
Stojí mi ty skvostné hrátky v posteli za to?
"Ale, vyklidily jsme s mámou komoru a vyměnily to za pár zbytečností. Nějaké náhradní díly…"
Stojí! Náhradní díly vem čert.
"Podívej, jak krásně přede."
Jen začala, celá zbledla – kolovrátek pozradil, zač skutečně prodán byl.
By si život ušetřila, krále k sexu přemluvila.
Konec špatný? Ale kdež!
Dornička v lese potkala švarného lesníka, na zámku však vášeň na lůžku nahradily věčné hádanice.

Sněhurka se porozhlédla po světnici. Málem padla do mdlob.
Támhle trenky, tady boty, všude našlapáno, nemyté nádobí a vůbec nepořádek.
"Děkuji za záchranu," pravila, "ale bydlet v tomhle binci nebudu. Uklidí se, a to hned!"
"Uklízet? My?" divili se trpaslíci.
"Všichni budeme uklízet," uklidňovala je. "Jsme přece teď tým, ne?"
"Nevím, co to je, ale uráží mě to," vrčel Rejpal.
"Nejsme tým, jsme trpaslíci!" urazil se Prófa.
Uklízeli skoro půl hodiny, než jim došlo, co vlastně dělají, a provedli chaloupkový převrat. Sněhurku vyšoupli za dveře, zabarikádovali je postelí, mrkli na sebe, zadupali trpasličí tanec a zařvali: "Jasně, že jsme tým!"