Novinky ze světa sportu

Své druhé olympijské zlato získal v dnešním závodě slavný netopýří jachtař. Sportovec, jehož styl plachtění je poněkud kontroverzní, neboť loď řídí kromě plachet i pomocí svých křídel, tak přidal do své sbírky medailí další cenný kov.

„Když přilétnu domů, často se stane, že hned vedle vitríny s medailemi spatřím viset svou ženu i s dětmi,“ vypráví sportovec. „Aby nedošlo k nedorozumění, samozřejmě že spí. Máme totiž hned vedle vitríny netopýří pohovku.“

V takovém případě se prý úspěšný jachtař hned zavěsí vedle nich.
„I když jsou vody života někdy bouřlivé, od svých nejbližších si ho klidně nechám převrátit vzhůru nohama,“ dodává.

Vítězem dnešního plaveckého závodu drobných bezobratlých se nečekaně stal téměř neznámý červ, vlasovec oční. Jeho senzační výhra zajistila, že žádné oko jeho fanoušků nezůstalo suché a mnohým dalším divákům padl do oka. Svému soupeři, stříbrnému pavouku vodouchovi, totiž utekl jen o vlásek.

Vítězný sportovec je však mnohým i trnem v oku. Objevily se totiž dohady ohledně jeho morálně nepřípustného způsobu bydlení a získávání obživy. Vlasovec již dříve přiznal, že zotročil několik ovádů k tomu, aby zdarma vozili jeho potomky do školy, a to až do jejich dospělosti.
K tomu, odkud pramení jeho nečekaná síla a houževnatost, se však vyjádřit odmítl.

Hokejový zápas mezi krtonožkami a cvrčky skončil jasným vítězstvím cvrččího týmu. Značný podíl na tomto výsledku měli i jejich fanoušci, kteří svým neustálým řevem rozptylovali krtonožčí hokejisty.

„Kdo neskáče, není cvrček! Hop, hop, hop!“ křičeli a přeskakovali z jednoho sedadla na druhé. Poté přešli na skandování veršovaného hesla: „Cvrčci, cvrčci, nejsou žádní skrčci!“
Ze všeho nejhorší však bylo jejich neustálé, sborové cvrčení, které bylo navíc značně falešné, protože se cvrččí fanoušci před zápasem posilnili nápojem ze zkvašených banánů.

Pořadatelé slíbili, že příště už podobné řádění diváků nedopustí. Zvažují prý, že zaměstnají několik chameleoních vyhazovačů. Z těch totiž cvrčci mají respekt.

S nečekanými problémy se museli potýkat pořadatelé klokaního gymnastického závodu. Před zahájením disciplíny kůň našíř se zjistilo, že všechny koně kamsi zmizely.

Naštěstí se podařilo najít náhradu – jeden z koní v hledišti se nabídl, že za ztracené nářadí zaskočí. Nebyla to sázka na špatného koně. Náhradník vydržel celé závody, nového koníčka však nejspíš nenašel.
„Bolí mě záda,“ postěžoval si. „Příště vyzkouším raději šachy.“

Organizátoři předpokládali, že nářadí někdo ukradl, pravda však byla poetičtější. Koně byly později nalezeny ve vedlejší hale, kde probíhaly závody koňských sprinterů. Celý život dřely pro sport jako koně, takže si pravděpodobně chtěly sportu užít jako diváci.

Mistrovství světa v řeckořímském zápase vyhrál doposud neznámý sportovec, houževnatý rosomák. Ten si kromě dalších sportovních úspěchů klade za cíl vyvrátit mýty, které o rosomácích kolují.

„Tvrdí se o nás například, že moc jíme,“ vysvětluje medailista. „Každý trenér mě poučoval o vhodné dietě, řeči o nadbytečném příjmu potravy byly můj denní chléb. A zrovna na chleba moc nejsem. Ale na soutěži jsem nikdy nikoho nezakousl,“ dušuje se.

Zápasník doufá, že díky jeho úspěchu se rosomáci zapíšou do všeobecného povědomí.
„Na mém prvním turnaji mě zařadili do kategorie ptáků, kvůli nějakému nesmyslnému názvu písně,“ dodává. „Doufám, že už se to nestane.“

Slavná volavčí akrobatická lyžařka se po vážném zranění nečekaně brzy vrací na závodní trať. Sportovkyni, která se ošklivě polámala při autonehodě, hrozilo, že se na lyže znovu nepostaví. Teď však získala bronzovou medaili z akrobatických skoků.

„Volala jsem za volantem, a kvůli své nepozornosti nezvládla řízení,“ vysvětlila medailistka. „Nemohla jsem ale dovolit, aby mé plány lehly popelem.“
„Sportovkyně, která si za svou nehodu sypala popel na hlavu, z popela dovedla povstat a znovu se rozletět za svými sny,“ nešetřili chválou komentátoři.

Lyžařka přiznává, že během stresujícího období poněkud zešedivěla. „Už nejsem volavka bílá. Vždycky už budu tak trochu volavka popelavá.“

Slavná gekoní tenistka obvinila ze stalkingu jednoho z chameleoních podavačů míčků. Ten podle všeho nechal přerůst obdiv k úspěšné sportovkyni v naprostou posedlost.

„Zpočátku se na mě jenom díval,“ vypráví tenistka. „Pořád mě pozoroval minimálně jedním okem.“

Jen u zamilovaných pohledů však nezůstalo. Při sbírání míčků pomocí svého jazyka chameleon tenistku několikrát jakoby omylem olízl. Jednou ji dokonce téměř ulovil, ačkoliv ne tak, jak si představoval.

„Když zjistil, že mě nepřitahuje, pokusil se mě přitáhnout aspoň jazykem,“ uzavírá tenistka.

„To bylo až poté, co začala dělat mrtvého brouka,“ obhajuje se chameleon. „A já, když vidím hmyz, tak se jednoduše neovládnu.“

K nečekanému zvratu došlo při fotbalovém zápase mezi siamskými kocoury a kocoury sphynx. Na konci druhého poločasu za nerozhodného stavu 1:1 přihrál sphynxí fotbalista svému spoluhráči, ten však zamířil k vlastní brance a vstřelil gól. Brankář byl natolik šokovaný, že se ani nepokusil zasáhnout.

Zmatení byli i komentátoři, než si všimli, v jakém dresu bezsrstý fotbalista hraje. Ukázalo se, že si hráč před zápasem jenom nechal zkrátit srst.

„Svůj sestřih zásadně nechávám na holičkách,“ vysvětlil fotbalista. „A kadeřnice někdy rády stříhají víc, než je třeba.“
Radikální změny image hráč rozhodně litovat nemusí. Zajistila totiž jeho týmu postup do čtvrtfinále.

Želvušky usilují o účast na příští všezvířecí olympiádě, problémem však jsou jejich mikroskopické rozměry.
„Z hlubin mikrokosmu se ozývá hlas, který nelze ignorovat,“ říká jeden ze členů Mezizvířecího olympijského výboru. „Želvušky mají nezpochybnitelné právo soutěžit, jejich malý vzrůst však celou záležitost komplikuje.“

Podle výboru by musely být výsledky závodů přepočítány na tělesné rozměry, aby bylo hodnocení spravedlivé. Komentátoři by navíc museli být vybaveni mikroskopy případně lupami, aby mohli sledovat dění na stadionu.

Pokud by se však překážky podařilo překonat, byly by želvušky medailovými favority. Jsou zvyklé trénovat pod extrémním tlakem a hravě si poradí i s nedostatkem tekutin při sportu.

Nová olympijská kolekce kasuářích sportovců budí rozpaky. Oblečení, v němž se kasuáři představí na zahájení olympijských her, připomíná podivné šupinové brnění. Luskouní návrhář, který kolekci vytvořil, se inspiroval trendy, které jsou aktuální u příslušníků jeho vlastního druhu.

„Návrh oblečení jsem měl hotový lusknutím prstu,“ vysvětluje. „Kasuáři mají přilbu, a tak jsem jim dodal zbroj. Kolekce tak vyjadřuje jejich odhodlání bojovat o medaile.“

„Bojovníci jako lusk,“ pochvaluje si oblečení jeden z trenérů, ne všichni ale jeho nadšení sdílí.

„Na mé kolekce už si dělají zálusk na prestižních módních přehlídkách,“ dodává návrhář. „Kasuáři by si měli vážit toho, že mě klofli včas.“