DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

[Lehké kroky za plotem.]
[Psí štěknutí.]
Josip (šeptem): "Tiše, Broku. Toníků, slyšíš?"
Toník: "Josipe, polez na půdu! Zvládneš to potmě?"
[Kroky na žebříku.]
Josip: "Máš? Upravils ho?"
Toník: "Přidal jsem pomocný objektiv. Na Dřínové jsem viděl každý kámen. Táta se má!"
Josip (překvapeně): "Já myslel, že je tvůj?"
Toník (nejistě): "Nooo...." (nadšeně) "Už vyšel! Vidím prstenec! Ten je!"
Josip: "Půjč mi taky dalekohled. Nádhera!"
Tatínek (rozhorleně): "No vida! Ráno má jít na trávu a on čučí na hvězdičky! Mým dalekohledem! Co jste s ním provedli? Co ta trubka, kruci? To si ještě vyřídíme! Kluci kluci, copak vás ta astronomie uživí?"

Zvuk spláchnutí záchodu, poté otevření a zavření dveří.
ELIŠKA (ustaraně): „Normálně, teď jsem málem spadla do záchodu. Ještě, že posiluju.“
VĚRA: „Tys něco říkala nebo jsem to jenom slyšela?“
MARKÉTA se lekne a vykřikne: „Ach! V tý tmě jsem si nevšimla Owela!“
TERKA: „Nelekej se, to není zdravý.“
RADIM: „Já z vás chčiju Niagáry smíchy. Víte, co mi vždycky přišlo? Že mám celkem zajímavý kozy. Nejsu divnej?“
MARKÉTA se začne hystericky smát. Náhle dodá: „Nejsi. Moje prsa jsou jak z těsta. Takový válečkový.“
ZDENKA potichu poznamená: „Já si taky vždycky přijdu jako taková ta divně vypadající.“
KRISTÝNA si mimoděk odkašle.

[bzučení přístrojů, rána vyhozeného jističe, bzučení utichá]
Strážný (zaskočeně): huh?
[velmi tiché řinčení řetězů, šmátrání kovu o kov, dopad řetězů na kovovou podlahu, hlasitější, ale taky rychlejší řinčení řetězů, další, rovněž rychlejší šmátrání kovu o kov]
[cvaknutí baterky]
Strážný: [nádech, pípání cenzury]
[další cvaknutí baterky, další dopad řetězů na kovovou podlahu, série stále zuřivějšího cvakání baterky, náraz baterky o kovovou zeď, odjištění zbraně, střelba, sypání skla na kovovou podlahu, ozvěna střelby]
Strážný: [krátké pípnutí cenzury]
[heknutí, prasknutí páteře, dopad těžkého předmětu na kovovou podlahu]
Riddick se ďábelsky chechtá.
[kroky po vysypaném skle, vrznutí kliky, otevření dveří, další kroky, zavření dveří]

Vraspír (soustředěně): Stěna je pevná.
Jaroslav (zaskočeně): Daniel se tudy propadl.
Marek (šeptá): Nemožné...
Jaroslav (naštvaně): Ale stalo se to.
Marek (trochu ukřivděně): Ano, ale... Třešňové květy ti padají do vlasů.
Vraspír (káravě): Bratříči... Na romantiku je času dost. Smeťte smetí z vašich hlav. Tady třešně nekvetou.
Jaroslav (studeně): Jsem rád, že se dobře bavíš, Vraspíre. Já v tom humor nevidím.
Vraspír (klidně): Pokrčil bych rameny, nebýt potřísněný kvantovým prachem.
Marek (hlas se mu trochu chvěje): Co je to kvantový prach?
Vraspír (zadumaně): Tma tmoucí. Nikdo neví. Je tady vážně tma.
Jaroslav (velmi naštvaně): Cože?!!!
Vraspír (poraženě): Světlo bych raději.

Leokastis: Stále tápeme ve tmě. Nevíme nic, co bychom nevěděli už předtím!
Avani: Mělo nás napadnout, že strýc keriakt někomu předá. (povzdech) Stal se volavkou, protože neměl sílu dál utíkat.
Leokasis (odhodlaně): Musíme to tu pořádně prohledat.
(šoupání, bouchnutí)
Leokastis: Podívej!
Avani: Co je to?
Leokastis: Kousek kůže.
Avani: Zvláštní barva. Jako šeříky.
Leokastis (mumlá): Kůže… do takové bývají vázány… (hlasitěji) Možná…
Avani: Co?
Leokastis: Možná hledáme… knihu opatřenou keriaktem!
Avani (vzrušeně): Viděla jsem podobné, doma v Rifasu. Vždycky měly na deskách slepotisk. Starobylé aktalanové znaky vepsané do kruhu. (škrábání pera o papír) Něco takového, vidíš?
Leokastis (nadšeně): Ano! ANO!!!

[chrastění, praskání, nesrozumitelné hlasy]
Crowley (zadýchaně): Už?
[chrastění]
Azirafal (bezradně): Myslím? Má to strašně moc drátů. A tlačítek.
Crowley (výstražně): Hlavně nemačkej červený tlačítko
Azirafal (zmateně): Proč bych ne- moment, jak v téhle tmě poznám červený tlačítko?!
[ticho]
Crowley: Proč je tu taková tma?! Že by-
[Společně]: Apokalypsa?!
Crowley: Tak moment, ta už snad byla?! Nemůžou být dvě hned za sebou.
Azirafal (rozhořčeně): To tedy! Na to jsou určitě nějaké zákony.
Crowley (zamyšleně): Ale není to náhodou důvod, proč jsme se sem vůbec vloupali? Abysme to pořádně ohlásili celému světa? Rozhla-
[otevření dveří, cvaknutí vypínače, zvuky zápasení a tlumené výkřiky]

Pochodně náhle zhasnou. Je slyšet jen zlověstné syčení boha Seta a sténání umírajících vojáků.
Amra U Croma!
Cinkání čepelí
Tyros Gwen, kde si?
Gwen Tady.
Mimas Víš, že "tady" je dost široký pojem?
Gwen Ty bys měl přesně vědět, kde jsem.
Ozve se příšerné zaječení.
Berek Omlouvám se, na něco jsem šlápl.
Ječení přejde do bolestivého sykotu a vůkol se rozšíří hrozný zápach.
Tyros Bereku, na co jsi to šlápl?
Berek Asi na boha.
Sykot se láme do skučení zásvětního větru, zápach je nahrazen chladem říše mrtvých.
Gwen Puny god.
Ozve se tenké zakvílení a pak se pochodně pomalu rozhoří.

Lehký dusot tlapek.
Rozárka (rozzuřeně): Vraaaau, ssssssssssssssssssss!
Dupot po schodech.
Rozárka, Barbucha, Čenda, Jája (jeden přes druhého):
Mňáu!“
Skřek skřek skřek!
Wrrauuuuouuu!
Jaujaujaujaujau!
Sssssssssssssssssss!
Třesk shozené vázy, crčení vody na podlahu.
Barbucha (spokojeně): Mňááááu!
Jája (politě): Grg grg grhg grg!
Kroky, scházející po schodech.
Domácí (rozmrzele) : Bando jedna uličnická, co to zas vyvádíte? Jsou dvě v noci, jestli jste si nevšimly, kočky jedny bláznivý!
Cvaknutí vypínače, ostré křupnutí.
Domácí (rozlobeně): Krucinál, navíc praskla žárovka a vypadla elektrika. Tma jako v pytli! Se na to můžu vykašlat!
Šoupání pantoflí.
Jája ublíženě): Mjááááááááááááááááááuuuuuuuuuuuuuu!
Domácí (rozkolísaně): Uááááááááááááááááá!
Třesk nábytku.
Pád těla.
Houkání sanitky.

(na pozadí tlumené zvuky běžného školního provozu)
Severus (dychtivě): Lily, potřebuju s tebou mluvit.
Lily: Ano?
Severus: Tady ne.
Lily: Kam mě to vlečeš? (zaraženě) Kumbál na košťata?
Severus: Rychle dovnitř, ať nás nikdo nevidí. (skřípnutí dveří) Teď zavři oči.
Lily: Proč? Je tu úplná tma. Severusi, tohle má být rande?
(šustění látky)
Severus: Cože?
Lily: Já jen, že máš ruku na mém zadku!
Severus: Promiň. Nekoukáš?
Lily: Něco mě lechtá. Vysvětlíš mi konečně… Och!
Severus: Dárek pro tebe k narozeninám. Sám jsem to kouzlo vymyslel. Aby sis při psaní úkolů nekazila oči. (hrdě) Samoplnící brk, který ve tmě svítí.
***

Tichý šum. Jemné pochrupování.
Márinka: Jiříku?
Jiřík:(rozespale.) Mhmmm.
Márinka: Jiříku, vstávej, venku je den!
Jiřík:(rozespale.)Spi, Márinko. Je tma tmoucí. Něco se ti zdálo.
Márinka:(umíněně) Jiříkůůů! Vstávej, už je světlo.
Šum zesílí.
Jiřík:ZATRACENĚ!
Márinka: Klít se nemá! A nekřič na mě!
Z dálky se ozývají hlasy. Krátké věty. Slovům není rozumět.
Márinka: Vidíš ta světýlka, jak běhají po stěně?
Zvuk zmatku. Padá židle.
Jiřík: Zatraceně!
Chvatné kroky po prkenné podlaze.
Jiřík:(naléhavě) Márinko, poslouchej! Musíš tu zůstat! Rozumíš? Venku hoří!
Kroky se vzdalují. Bouchnutí dveří.
Zaskřípání klíče v zámku.
Márinka:(vzlyká) Jiříkůů...
Zcela zřetelné praskání ohně.