DMD Bonus č. 3 pro 14. 4. 2018. Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra

Mravenečník 1:
Z čeho máš ty monokly?
Nabral tě slon svými kly?
Mravenečník 2:
Uviděl jsem včera v baru
roztomilou kapybaru.
Neváhal jsem. Za chviličku
pozval jsem ji na skleničku.
Mravenečník 1:
A její muž kapybarák
rozemlel tě na tatarák?
Mravenečník 2:
Vyvolal jsem rozmíšku,
když jsem jí chtěl v kožíšku
ulovit pár tučných blech.
Reakce mi vzala dech.
„Myslíš, že si kvůli blechám
jazyk v srsti rejdit nechám?
Co ty jsi to za pobudu?
Jsem mistryně světa v judu,
nemám teď chuť na zálety
a pravidla etikety
musím ti do hlavy vtlouci.“
A pak už byla jen tma tmoucí.

Marigold: To je divné. Tma padá nějak rychle. Nelíbí se mi to!
[chvíle ticha]
Marigold: A teď už nevidím nic!
Geralt: Já taky ne.
Marigold: Já myslel, že vidíš i ve tmě.
Geralt: Tohle není obyčejná tma... Možná bys mohl zkusit rozehnat ji nějakou baladou.
Marigold: [šokovaně] To je poprvé, co chceš, abych zpíval!
[zvuky loutny]
Vrátí se jaro, slunce nás zahřeje,
led v srdcích roztaje zas...
[zazvonění meče, pak tupý úder]
Geralt: Už můžeš přestat, Marigolde.
Marigold: Jé, světlo! Fujtajbl, co je to za příšeru?
Geralt: To je grue. Vyvolává magickou tmu a pak...
Marigold: Raději to nechci vědět!

RÁNY. PADAJÍCÍ ŽIDLE. TŘÍŠTÍCÍ SE SKLO.
Edward: Kde jste kdo! Pomoc, zachraňte mě! Nic nevidím!
TUPÝ ÚDER TVRDÝM PŘEDMĚTEM.
Edward: Bože, to bolí! Svíce! Sluha! Pomoc, zabíjí se takhle ve tmě!
ZVUK PÁRANÉHO ZÁVĚSU.
Edward: Kchrrrrrrrr! Milost! Kde jsou sluhové! Což mi nikdo - kchrrrrrr!
HRDELNÍ ZAVŘEŠTĚNÍ.
Edward: Kde jste kdo! Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, buď vůle tvá...
ŠKRTNUTÍ SIRKY.
Edward: Ne!
ZVUK, PŘIPOMÍNAJÍCÍ ZAKRÁKÁNÍ.
Edward: Drahoušku, přísahám při Bohu Všemohoucím, že jsem za jinou ženou nešel a jinou nemám...
DALŠÍ ÚDER TUPÝM PŘEDMĚTEM.
ŠÍLENÝ SMÍCH.
DELŠÍ TICHO.
Bertha: Edwarde? Pane Rochestere?
TICHO.
HYSTERICKÝ PLÁČ.

Thorne: Turn the light off!
Risa: This is a safe place...
Thorne (angry): Turn the light off!!!
click
silence
Risa: I know it’s not my call...
Thorne (icily): It isn’t.
Risa: But you look terrible.
Thorne (dark): Don’t you say.
Risa: Something’s wrong, right?
Thorne: Not your call.
Risa: But I will report it.
growling
Risa: I’m not afraid of you...
sounds of breaking furniture
Risa (carefuly leveled voice): You KNOW there is something very wrong.
Thorne: I’m close to finishing the mission, Osprey.
Risa: Good.
rustling
Risa: Here.
Thorne: What is it?
Risa (calm): Sandwich. Eat. Rest. Survive tomorrow.

Je slyšet zvuk kroků.
A: To jste vy?
B: Ne, to jsem já!
A: Tak promiňte, já myslel, že jste to vy.
B: Nic se nestalo.
Opět je slyšet zvuk kroků.
A: Aha, to jste asi vy!
C: Ne, ne, to jsem já!
A: Promiňte, já opět myslel, že jste to vy.
C: A že jsem tak smělý, kdo jste vlastně vy?
A: To jsem přece já!
B: Promiňte, ale ani já nevím, kdo jste vy.
A: Jak jsem říkal, to jsem já!
Další zvuk kroků
A, B a C trojhlasně: To budete určitě vy!
D: Nikoliv, to jsem já!

[Zvuk výpadku proudu]
"Co to u všech Gundarků-"
"Ehm... energetické přetížení muselo zničit pojistky v okruhu 19B, který napájí osvětlení."
"Pokud vaším cílem bylo se zesměšnit, pak se vám to dokonale povedlo, řediteli. Gratuluji."
"Ale zbraň funguje!"
"To jistě, ale jakmile z ní budeme chtít vystřelit, musíme mít připravené svíčky."
"Nerad ruším vaši vysoce konstruktivní diskusi, ale měli bychom ten okruh znovu nahodit."
"Sám bych se k tomu dostal, kdybych nebyl přerušován nejapnými poznámkami. V hlavním rozvaděči musíme přepnout na záložní obvod."
"Chci vidět, jak se tam potmě dostaneme..."
"Kde je Vader s tím svým vercajkem, když je ho třeba?"

[tlumený smích a šustot látky]
[rychlé kroky]
Zeus: [rozlobeně] Afrodito! Co to má znamenat? Snad jsme se domluvili, že aspoň ve dne nebudeš podvádět svého manžela!
Afrodita: [udiveně] Copak je den? Ve dne přece svítí slunce. Zatímco teď je všude tma.
Arés: [smích] Přesně tak, radši by ses měl jít zlobit k jinému loži, otče.
[otevíraní dveří]
[smích]
Arés: Copak Hélie, hledáš něco?
Afrodita: [potutelně] Nebo snad někoho?
[smích]
Hélios: [potichu] No... Já... Ehm... Ona... My...
Zeus: Já chápu, že jsme včera vypili hodně vína. A Nyx je samozřejmě okouzlující. [zvýší hlas] Ale nechat si od ní ukrást sluneční vůz?!

BUCH BUCH. BUCH BUCH.
KROKY.
Pan P: Na chvíli se tu posadím na chodník.
VÝDECH. ZADUNĚNÍ TĚŽKÉHO TĚLA.
Pan P: Tak se na to podívejme.
ŠUSTĚNÍ PAPÍRŮ.
BUCH BUCH. BUCH BUCH.
Pan P: Stín okřídlené viny. To už nikdy!
KRÁK.
Pan P: Zřícenina jezera. Mrtvá jezerní královna. Hm hm.
BUCH BUCH. BUCH BUCH.
Pan P: Krásný hovnivál. Zazdil jsem obludu do hrobky! Hm hm.
BUCH BUCH. BUCH BUCH.
Pan P: Lidé budou umírat hrůzou z tmy tmoucí mé duše!
MŇAU.
Pan P: Dobře napsáno! Už můžu jít. Čtěte v noci!
BUCH - BUCH. BUCH.
Pan P: Sbohem.
TLUKOT SRDCE UTICHÁ.
BUCH.

Moderátor: Naše blízkovýchodní zpravodajka Emilie Udatná se hlásí z dětského pokoje. Emilie, slyšíme se?
Emílie:(hluk na pozadí) Ano. Situace na bojištích ve východní části bytu nabývá na intenzitě. (stupňující se řev, rány). Situaci komplikuje ještě vítr v síle orkánu, vzduchem létají nebezpečné předměty…
(tupý úder)
Emilie(otřeseně) …tak to bylo o fous! Celým prostorem otřásá řev bojujících stran a detonace…
(tříštění skla. Zvuky utichají, kromě batolecího ječení v pozadí. „Do lustru? Blbečku!! Máma tě zabije!!“)
Emílie:… výpadky elektřiny jsou na denním pořádku...
(čvachtání, zdušený výkřik: „Fuj!! To byl nočník!!“)
Emílie: … všichni nicméně doufají, že orkán Viktorie už dál řádit nebude.

Maminka (šeptem): "Co když nespí?"
Tatínek (smyslným šeptem): "Spí, neboj."
M.: "Nechci to ráno vysvětlovat, je jim už osm."
T.: "Určitě spí."
M. (z polospánku): "Necháme toho, ve středu pojedou k babičce na prázdniny, času bude dost."
T. (trochu smutně, odevzdaně): "No tak jo, ráno musím do práce, asi máš pravdu."
Zvuk posouvaných peřin a potom hluboké výdechy pravých.

Ríša (naprostým šeptem): "Jsem ti říkal, že mu nedá."
Kája (stejně potichu): "Je to dobře, ráno by zářil a zase říkal bonmoty o lidstvu."
Ríša: "Nikdy bych s dětma v pokoji nespal."
Kája: "My budeme jiný, určitě! A v noci neprď!"