DMD č. 16. pro 16. 4. 2019. Téma: Únava materiálu

“Grande tragédie! To, co se mělo odhodlaně tyčit v majestátním objemu a velikosti, zplihle viselo, a co mělo viset ve dvou symetrických oblinách, nevzhledně povlávalo po stranách! Kdybych se já, hraběnka de Vache, stala obětí takové hanebnosti, nechám jejího původce popravit!”
“Třeba mu jindy stojí, co má stát, a visí, co má viset.”
“Lisette, tohle není tvoje parketa. Bouffante?”
“Madame la comtesse musí vědět, že se nestýkám s nikým, kdo si nevede zdatně, pokud jde o coiffure. A měla-li madame la comtesse na mysli onu jinou věc, markýza de Fufu je stará rašple, před kterou neobstojí ani méně opotřebovaný kus.”

Byl krásný, pěkný den, avšak háďátko nebylo vůbec spokojené.
Proč mě vše tak svědí? Hudrovalo si pro sebe. Co se to se mnou děje? Plné strachu se ptalo samo sebe.
Háďátko se pochmurně plazilo dál a aniž by si to uvědomovalo, tu se otřelo o strom, tu o kámen a tu o kořeny.
Doplazilo se k jezeru a zde zkamenělo šokem.
Moje šupiny... Moje šupiny?! Zděšeně opakovalo v duchu. Proč... Jak... Co... Zmateně se snažilo přijít na to co se stalo.
Háďátko nechápalo. Netušilo jak je možné, že jeho šupiny ztratily svůj lesk a proč se některé šupiny začaly odlupovat.

„V soudním sporu tři prasátka versus vlk předvolávám svědka obhajoby, soudního znalce v oboru stavebnictví, inženýra Romana Ondruše. Zároveň ho žádám, aby soudu přednesl závěry svého šetření.“

„Vážený soude, byl jsem požádán obhajobou o sepsání revizní zprávy týkající se destrukce slaměné a dřevěné stavby obytného charakteru. Ta měla být uskutečněna tak, že obě stavby zničil obžalovaný rozfoukáním. Mohu prohlásit, že u obou dotyčných staveb tento typ destrukce nepřipadá v úvahu, především vzhledem k síle fuku obžalované strany. Jako důvod toho, že oba domky patřící straně žalující byly zničeny, stanovuji únavu materiálu, tedy v prvním případě slámy, v případě druhém dřeva.“

They talk about the depth of the field, the amount of new 'material' in skating. Yuzu feels like material that's been used so often it's fraying at the edges. A blade that's been sharpened one too many times. Off-balance.

His body hurts, but that's familiar. This new ache, it runs deeper. He stops, stares at the Spanish flag hanging right next to the rising sun.

Later that night, he calls.

"How did you keep going so long? How did you bear it?" he asks Javi.

There is silence at the other end. Then Javi says, voice rough. "I had you."

Existují situace, do kterých se nechcete dostat.
Třeba prasklý popruh batohu, v němž schováváte pět dračích vajec i s jejich matkou, zatímco utíkáte před dopáleným chovatelem, který by vás tolik netrápil, kdyby to nebyl cholerický poloobr se samostřílem.
Také vás úplně nepotěší okamžik, kdy s klouzajícím batohem dorazíte k úzké provazové lávce, na kterou se váš pronásledovatel zaručeně nevejde, zaradujete se a v polovině cesty uslyšíte nezaměnitelný zvuk trhajících se lan.
Pak už prostě nezbývá nic...
Nic než rozletět se a doufat, že magie zafunguje.
Tenkrát zafungovala.
Přelet nad zalesněnou sečuánskou propastí hlubokou 400 stop patří k mým nejkrásnějším vzpomínkám.

Na ministerstvu kouzel začal další obyčejný den. Cizinec v kanceláři ministryně měl černý kabát a zrcadlovky. Nemohlo mu být přes třicet.
„Předáte mi to tu dobrovolně, nebo budou problémy?“ nasadil okouzlující úsměv a položil si nohy na stůl. Takhle by rozhovor neměl začínat.
„Kdo si myslíte, že jste?!“ vydechla ministryně. Cizincovy zuby se zaleskly v úšklebku. Z kapsy vytáhl malinkou věc. Ne větší než potlouk nebo trpaslenka.
„Kdo ví… Jsem nový vládce zla? Možná prostě terorista. Nebo Voldemortův synáček?“ cynicky se usmál a jeho slova doprovodil výstřel. Na pořádnou zbraň hůlky nikdy mít nebudou. „Já jsem revoluce,“ zaznělo do ticha.

Původní katedrála podlehla zkáze.
Nicméně měl vzniknout nový chrám, mnohem působivější. Moderní metody umožnily vyhnat zdi do nevídané výše, a přitom vypadalo všechno podivuhodně lehce.
Bohaté biskupské město získá katedrálu, jakou jinde nemají, trumfne i Paříž a Amiens! Nahoře zazáří paprskovitá klenba, nebývale široká.
Konečně vznikl chór zázračné budovy. Dlouho však nestál.
Náročný projekt neúměrně zatížil zdivo i opěrný systém. Jednoho temného večera náhlá strašlivá rána zvěstovala pád pyšné klenby. Naštěstí bez obětí.
Opravy trvaly staletí, nakonec k dovršení neštěstí spadla i věž. Nikdy nebyla obnovena a dostavby se katedrála v Beauvais už nedočkala.
I to torzo však budí úžas.

Drahá Dezinvektilo,

vlivem našeho působení irituje pacienty máloco tak jako dobří lidé. Nepředstavuj si ironii, mám opravdu na mysli ty, kteří svým životem dělají radost Nepříteli.
Pro námi zpracované pacienty jsou tito lidé nepříjemnou připomínkou, že být dobrým není privilegium světců, na které „běžný člověk“ nemá čas.
Naši pacienti napjatě očekávají chvíli, kdy dobří lidé zakolísají. A oni zakolísají, protože vůle je dobrá, tělo však slabé.
Pro naše pacienty je to ovšem důkaz, že dobro bylo lží, že "pravá" povaha „dobrých“ lidí je v jejich selhání. Jeden polibek budou soudit přísněji než celoživotní nevěry známého záletníka.

Tvůj milující strýc Zmarchrob

Občas se stane, že vám za jízdy něco upadne.
Nejčastěji odpadávají kusy tramvaje KT8D5.RN2P a 15téčka.
V prvním případě to bývají nejrůznější součásti kol. (Někdy upadne rovnou kolo celé.) Ve druhém případě se jedná o krycí plenty, víka nádržek pískovačů a širokou paletu plastových komponentů, o nichž mnohdy ani pracovníci depa netuší, kde se tam vzaly a k čemu by vlastně měly sloužit.
Nedávno mi během projíždění křižovatkou na Staroměstské spadl do klína jakýsi černý, umělohmotný bazmek ve tvaru písmene L, zakončený šroubkem. Očividně odněkud ulomený.
Chvíli jsem přemýšlel, kam asi původně patřil.
V Kobylisích jsem ho hodil do koše.

"Nejsem blázen, byl byste brzy po smrti. Ale vy, na rozdíl od vašich přátel, spadáte do naší jurisdikce. A taky byste nám na rozdíl od nich dokázal utéct. Nepustím vás z očí." vysvětlila.
V tu chvíli vrazil do místnosti Kopecký. Pod nosem krev, oblečení potrhané.
"Jsi v pohodě, Matěji?"
"Jen tlaková vlna. Kluci ze zásahovky jsou hned za mnou."
Veronika pokynula všem trampům kromě Moravce, aby vyšli za ní. Když byli v bezpečí pryč, vrátila se do místnosti.
"Jak mohl utéct?" ptal se zrovna Moravec.
"Zřejmě navázal mezi svými částmi magické spojení, pak začal kouzly otevírat bedny. Prostě únava materiálu."