DMD č. 16. pro 16. 4. 2019. Téma: Únava materiálu

Jaroslav přišel do práce pozdě, ale zářil štěstím a volal nadšeně: „Mělas pravdu, vyšla hvězda!“ a vlepil Evě pusu na tvář, až to mlasklo. Skoro vypadal, že by ji ze samé radosti dal i Kamile, ale ta jen zbledla a honem zapadla do své kaneláře.
Eva se chystala blahopřát, ale pohled na Jaroslavovy nohy ji úplně vyvedl z míry. „Co to je?“
„Reklama,“ odpověděl se smíchem a ukazoval jí krásné kožené boty se svítivě zelenými šněrovadly. „Se mi ráno přetrhla tkanička, tak mi tam Jarmila dala tyhle. Jedu s nabídkou k Malinům, tak ať viděj na svejch botách pořádný šněrovadla.“

Každé ráno se probouzet už kolem páté, před šestou chytat autobus, v sedm začíná práce, dvanáct hodin, a zítra znova. V objektu sotva patnáct stupňů (i když v létě to zase bude jiný extrém), neustále návštěvy chladícího boxu kde je stupňů většinou jen šest (občas stoupne, ale někdy i ještě klesne). Práce se studenou vodou, penězi, nemocnými zákazníky na druhé straně pultu. Nekonečné fronty že se člověk sotva stíhá napít, než po něm zase někdo něco chce. I když jsou během dne dvě pauzy, v tak hektickém tempu nejsou nijak nápomocné. To se pak jeden nemůže divit, že zaměstnanci nemocní...

„Kdo to byl, ta návštěva, Saurone?“ ptá se Voldemort.
„Ále, Hellboy, starý známý z pekla.“
„Takový divný kámoš, ne, ten přece dávno změnil stranu.“
„Změnil, ale nezapomněl, koukej, co mi přinesl.“

„PRSTEN!!!“

Sbíhají se všichni, císař Palpatine, lord Baeliš, kapitán Zod, zlý vlk, Tanos, jen Magneto zůstal přilepený na futrech mezi dveřmi a tlusté Jezinky, které vykrmila perníkem Ježibaba, se kolem něj nemohou protáhnout.
„Teď jim všem ukážu, takhle si jej nasadím!“
„A zatočíš,“ křičí Rumburak.
„Idiote,“ propaluje jej svým rudým okem Sauron. „Stačí jen dát na prst, takto.“
Lup, prsten praská, rozsýpá se na prach.
„Únava materiálu,“ prohodí Morgana.

Na Červeném trpaslíku probíhalo nudné odpoledne. Rimmer si četl, Kryton umýval nádobí a Kocour se ládoval rybou, když se zevnitř lodi ozvalo hrůzostrašné skřípání.

Kryton leknutím upustil talíř a Kocourovi málem zaskočilo.

"Co to je?" vykřikl Rimmer.

"Možná je to únavou materiálu," hádal Kryton. "Vzpomeňte si, jak je tahle loď stará!"

"Rozpadá se loď?!" vyděsil se Kocour. "To se mi zmuchlají obleky!"

Než ale panika stihla zajít moc daleko, hluk ustal.

"O čem se tu bavíte?" zeptal se Lister, který vešel do místnosti.

"Ty sis nevšiml toho skřípání?"

"Skřípání?" podivil se Lister. "Přes hraní na kytaru jsem to asi neslyšel."

Jeden zdelších přejezdů, palíme si to sedmdesátkou po děravé a zvlněné "dálnici", chvílema se tu člověk cítí fakt skoro jako doma. Motorka se třepe (ta moje nad sedmdesát prakticky vždycky) a skáče přes díry, když mě najendou něco praští do nohy.

Mezi kolenem a batůžkem mi leží mobil. I s držákem. Zastavím na krajnici, zkouknout co se to vlastně stalo. Mobil to asi přežil, jen se z držáku vyklepaly šroubky, tak mi pod zrdcátkem zůstalo očko a zbytek je dole. Plast zespod vypadá taky docela jetej. No co už, Narvu mobil do batohu a holt to dneska bude bez navigace ...

Ona žije v domě a dům žije v ní. Stěhovala se sem, když nosila první dítě. Zažil všechen ten rozkvět, nové koberce, záclony, nové postele s každým dítětem. Nejmodernější nábytek, který by se dnes ujal v muzeu. Schody, které vrzaly, když po nich děti se smíchem klouzaly, schody, které prozrazovaly, když se vracely domů dlouho po večerce. Vrzají stejně, když po nich dnes jde, krok za krokem, s naprostým soustředěním, aby neupadla. Na zvonku je pořád jméno manžela, dávno zesnulého. Okna se zanáší prachem, věc nevídaná předchozích 60 let. Dům stárne a chátrá s ní. Těžko uvěřit, že neodejdou spolu.

Notebook zlověstně skřípe, na spodním krytu prasklina. Evidentně unavený materiál. Rychle s ním do servisu. Oprava se táhne. DMD se neúprosně blíží. To bychom se se ženou v onen čas o jediný notebook porvali.
Urguji, dozvídám se, že jeden díl není dostupný v celé Evropě. Domlouvám se na částečné opravě v rámci možností. Týden před DMD, konečně si notebook odvážím.
Rozjetý trolejbus se sráží s tramvají. Údajně kvůli technické závadě. S hrůzou si uvědomuji, že právě před týdnem jsem si tamtudy vezl trolejbusem notebook ze servisu. Měl jsem tedy z pekla štěstí, že tehdy se na trolejbuse žádný materiál neunavil.

Dva kumulové, kteří se přes protesty posádky připojili k záchranné výpravě, se projevili jako rozjařená a hlučná společnost. Když se zrovna nehašteřili mezi sebou, dotírali s neutuchajícím veselím na námořníky, kteří jejich přítomnost snášeli s útrpným mlčením.
"Poručíku, tohle nebyl dobrej nápad," postěžoval si tiše Corbyn, když si dávali krátkou pauzu na oddech. "Připomínáme spíš cirkus než záchrannou výpravu."
"Mohli by se nám hodit, až najdeme tu velkou bestii," namítl Hozer, nejistý si vlastními slovy. "Není to zrovna materiál pro záchrannou misi, ale možná budou užiteční."
Za poručíkovými zády zaznělo zachrápání.
Materiál pro záchrannou misi si právě rozhodl dát šlofíka.

Ten kluk nás sledoval týden. Nikdo o tom nechtěl začít mluvit. Táhl se za námi jako hladový pes, co byl člověkem nedávno bit a bojí se přijít blíž.

Dnes ho únava dohnala, odvážil se skoro až k nám, celý ztrhaný. Zatím to tolerujeme, ale dřív nebo později na něj někdo bude muset uhodit.

Chce jídlo, vodu a klidný spánek. Všichni se bouří. Jsme fungující tým a nepotřebujeme brzdu. Glenn se zeptal, co nám může nabídnout. Asi svý tělo, řekl. Co si o nás myslíš, že jsme buzeranti? nasralo to Micka.

Glenn jeho nabídku přijal. Chlapi bručí. Nebude to dělat dobrotu.

"To je materiál!" brunátní češtinář P. "To má být maturitní práce? To je horor?!"
Autorka textu, studentka Ch.V., se pod tím hromobitím přikrčí.
"Je to tak hrozné?" špitne.
Učitel si vymění brýle a dramaticky přečte začátek textu s hororovými prvky, který byl součástí zadání: "Zastavili jsme na nádvoří starého sídla. Než jsem stihl zaklepat, dveře se samy otevřely." Potom najednou změní tón: "'Dáme si spolu kafčo. Bude sranda!'," zacituje výsměšně. "Bude sranda? To má být co?"
"To jsou ty hovorové prvky," hlesne dívčina.
Profesor P. na ni dlouho oněměle zírá.
"Horor to je v každém případě," vydechne nakonec rezignovaně.