Andulkoviny

"Jak mám uvařit tu polévku?" ptám se.
"Vem věci, co jsme nakoupili, a hoď je všechny do hrnce," odpoví mi maminka.
"Opravdu úplně všechny, co jsme koupili?"
"Ano, a už mě nech, vidíš, že pracuji."
"Jsi na dovolené!"
"To jsem, ale vymýšlím program na další dny."
"To buble!" zařval jsem.
"To je v pořádku, tak to nech ještě půl hodiny vařit."
"A proč to vůbec vařím?"
"Přijdou hosté, a musíme je něčím pohostit. A tady nic lepšího neuvaříme."
"To jsou ti hosté s kočkou?"
"Ano, jejich kočce dáš tu konzervu, co jsme koupili."
"Sakra, já ji hodil taky do hrnce!"

"To už je podruhé, co po nás chtěl průvodčí jízdenku."
"Tak si uděláme nějaké poznávací znamení," napadlo mě.
Chtěl sem po mamince, aby si udělala výrazný make up, ale ona odmítla. Já si udělal samurajský drdol. Řekla, že je ta maminka od chlapce s samurajským drdolem.
Když po nás chtěl průvodčí zase jízdenku, ukázali jsme mu ji a řekli, že už nám ji kontroloval třikrát.
On nám odpověděl, že už nás pozná a za zbytek cesty nás nezkontroloval.
Po příjezdu jsme šli na hotel a na večeři, a já se rozhodl sundat si samurajský drdol.
"To byla jízda," řekla maminka.

Kde se vidíte za 5 let?
Jelikož jsem na základní škole, pravděpodobně budu na střední, v posledním ročníku.
Pokud by mi nevyšla čtyřletá střední škola, tak bych to zkusil o rok později znovu, takže bych byl v předposledním ročníku.
Na učební obor nechci, jelikož nejsem šikovný, a ani by mě to nebavilo.
Se základním vzděláním bych skončit nechtěl, protože bych byl pravděpodobně jako dlaždič nebo v Lídlu.
Až dostuduji střední školu, budu asi pracovat. Vůbec teď nevím, jestli půjdu na vysokou.
S maturitou se dá dělat hodně věcí, ale co budu dělat, ještě nevím.
Takhle se vidím za pět let.

Maminka sedí na balkoně a užívá si ranního západu slunce.
Vtom přijde Tom a zeptá se: "Jaký máš názor na aktuální počasí?"
Maminka mu odpoví že má ráda píseň Du Hast a pije kávičku.
Andulky užírají babičce koláč a babička je plácá plácačkou na mouchy.
Paní učitelka si užívá asi 200 metrů od nich dovolenou a pije čaj s redbullem.
Tomášovi kamarádi zrovna jedí dort protože Kuba má narozeniny - jeho dědovi je 69.
Nikdo neví proč zrovna Einstein vymyslel Newtonovy zákony a v kolik hodin poslouchal Mozarta.
Zrovna dnes je krásný den a z vedlejší okna řve někdo nemám slov!

"Přichází Rammstein!" ozývá se z reproduktorů.
Po asi půl hodině koncertu plného spousty pyrotechnických efektů přichází na řadu to hlavní. Jelikož jsme na koncertu metalové kapely, jsou to bujaré strkanice.
Někteří kdo jsou na koncertu poprvé, neví, o čem je řeč.
Začínají řinčet kytary, fanoušci do sebe bujaře strkat.
To se mi tak líbilo, že jsem na chvíli chtěl do strkajících se fanoušků.
To jsem si ale rozmyslel, když jsem viděl, že strkající se fanoušci mají určitě ke sto kilům a moji drobnou pětasedmdesátikilovou postavu by rozmačkali raz dva.
Tak jsme si dále užívali hudby a pohazovali s bujarou hřívou.

"Myslím si, že by měli nízcí lidé právo stát na vysokých, nic nevidíme."
"Ale, co když je ten nízký těžký a vysoký to nevydrží?"
"Ano, stát na ramenou obrů. My nízcí nic nevidíme."
"Nestěžujte si. Někteří vysocí nemůžou za to že vysocí jsou. Vy také ne."
"Ale co my? Například můj otec měl jenom něco přes 170 cm. A vy máte 2 metry."
"Nízcí by měli stát na ramenou vysokých. Vysokých obrů."
"Tento spor nemá cenu řešit. Nízcí půjdou dopředu, vysocí dozadu."
"Nikdo nebude nikomu na ramenou stát, ještě spadne a zraní se."
"A máte to, nízcí!" pokřikovali naštvaní vysocí.

"Nikdy jsem si nemyslel, že tady je tak tichá voda," řekl jsem.
"No, kdyby tady byla voda hlučná, pravděpodobně by tu nebylo tolik lidí," přidala se maminka.
"Najednou hodilo dítě žabku do vody. To už tak tichá voda není," odpověděl jsem.
"Breku, neskákej do té vody, je hluboká," řvala panička.
Tichá voda se najednou stala hlučnou vodou. Psi do ní začali skákat, děti házet žabky a my se rozhodli zajít do restaurace.
Dali jsme si oběd, a po obědě jsme jeli na hotel.
Jelikož bylo teplo, využili jsme toho a skočili jsme do hotelového bazénu.
Po hlavě do tiché vody.

"Tento slad má retenční schopnosti velmi dobré," vykládal pivovarník
"Já se v nevyznám, ale tomuto se mi nechce věřit," řekl jsem.
"Snad to nebude jako minulá "unikátní" zoo," odpověděla mi maminka.
"Retence znamená zadržení, a vy pane vzadu, nekuřte toho jointa, nebo budete zadržen policií. Kouřit je to tu sice legální, ale mít to v množství jako vy už ne. Celou dobu to tu trousíte, pane."
Průvodce zavolal policii a pán s marihuanou byl odveden.
Nějaký den si pobyl na retenční cele, a potom šel do vězení.
"Známá firma, a vy si můžete jít dát naše známé pivo," řekl průvodce.

"Opravdu unikátní zoo. Takové zvířata jsem nikde jinde neviděla," řekla maminka.
"To jste ještě neviděla to nejvzácnější, lev se zelenou hřívu oproti tomu není nic."
"A co to je to nejvzácnější?" zeptal jsem se.
"Černá ovce a bílá vrána, úplně naopak než v přírodě.
Pokud se nám podaří získat další exempláře v neobvyklých barvách budeme je prodávat soukromým majitelům," řekl majitel.
Vše jsme mu věřili až do prvního deště. Zvířata byla nabarvená a vstupenky stály tolik!
"Vy hajzle zlodějská, všem nám tady vrátíte vstupné protože jste nás jenom okradl!" křičel návštěvník zoo.
Po vrácení vstupného jsme se dopravili na hotel.

"To je hezké jezero, dokonce i vinárnu tu mají," řekla maminka.
Uslyšeli jsme mužský hlas."Já ti dokážu že i po víně skákat dokážu. Klidně si i nohu k tělu přivážu."
"Neblbni, debile!" řval další muž.
Opilý muž skočil do jezera.
Začali jsme volat záchranku.
K opilému muži se seběhli další návštěvníci jezera a snažili se mu pomoci.
Asi po hodině záchranáři řekli: "Bohužel, tento muž utrpěl zranění neslučitelné se životem. Skočil z moc velké výšky do malé hloubky, a dopadl na kámen."
Po incidentu jsme jeli zpátky do Milána. "To bude zajímavý hovor s babičkou a andulkami!" řekla maminka.