Andulkoviny

"Andulky, nerozhazujte to zrní!
Nedělejte tu nepořádek.
Slyšíte?!
Vám snad splynuly uši.
Pepíku, Honzíku, nedělejte nepořádek.
Jste snad hluší?!"
...
"Pepíku, Honzíku, necákejte tu vodu. Kdo to pak má uklízet?!
Babičko, asi se dostavilo splynutí uší.
Honzíku, jez ty zrníčka.
Pepíku, co jíš Honzíkova zrníčka?!
Pepíčku, běž se osušit.
Honzíku, co děláš suchý na bidýlku pro mokré anduláky?!"
"Oběd," ozvalo se.
...
Po obědě byla porada.
Andulkám se dostavilo splynutí uší.
Když nemají rozhazovat zrní, rozhazují ho.
Pepíček jí Honzíkovu stravu a Honzík je suchý na bidýlku pro mokré.
Pohrozíme jim zarachem.
Pohrozili jsme jim, nechali už toho.
To bylo ale dopoledne.

"Dobrou noc," řekla babička, která šla spát.
"Dobrou."
Když jsme my i andulky spali, tak se k nám dostal zloděj.

"Hele andulky. Ty kdybych ukradl a dal je vydražit, tak bych byl milionář," řekl si
zloděj.
"My se nedáme!" říkaly andulky.
Slyšel jsem ptačí řev, a tak sem se probudil a šel se podívat, co se to děje.
"To je ten zloděj, co kradl. A máme tě."
"My se nedáme ukrást!" křičely andulky.
Zavolám policii.
....
Slyšeli jsme policejní auto. Zloděje zatkli.
A andulky, když ho vedli do auta, řekly: "My se nikdy nedáme a ochráníme vás!"
To byla ale noc.

"Zase jsem dostal pětku. A to jsem se včera učil sedm hodin."
"A co to bylo za látku?" ptá se babička.
"Dělení."
"Tak běž na chvíli za andulkami. Ty ti určitě pomůžou se uklidnit a pak se budeme učit."
"Tak jo."
...¨
"Andulky, ve škole jsem zase dostal pětku."
"Jo, my máme taky špatný den. Už podruhé se musíme učit dobrému chování."
"Vy asi taky vnímáte moje city, že jo."
"Ano," řekli Pepíček a Honzík.
"Tak si zahrajeme hru. Jaké mám teď city, kluci?"
"Jsi smutný."
"A jaké mám city teď?"
"Jsi šťastný."
A tak jsme z andulek udělali detektor citů.

"Pepíku, přivezli jsme ti kamaráda."
"No super, už jsem si myslel, že se unudím k smrti," pípne Pepíček.
"Ale bude dva týdny ve speciální voliéře, abychom zjistili, jestli nemá nějakou nemoc."
"Jak se bude jmenovat?" ptá se Pepíček.
"Nevím, ještě nemáme vymyšlené jméno. Tak třeba..."
"Honzík," řekne babička, která šla kolem.
"Super."
...
"Honzíku, ode dneška budeš bydlet s Pepíčkem."
"Konečně nemusím být v té voliéře! Budu spát s Pepíčkem v kleci, budu tam mít i pamlsky. Konečně budu žít s kamarádem."
"A voliéru vydezinfikujeme a dáme ji na zahradu a v létě vás tam vypustíme."
Takhle k nám přišel Honzík.

"Pepíku, Honzíku svačinka."
"Super!"
"Tome, je to zdravá strava?" ptá se Honzík.
"Ano, ta nejzdravější strava, co může pro andulky být."
"A co?!"
"Proso, senegálek a okurek."
"Když to sníte, tak vám koupím nové zrcátko. Platí?" ptá se Tom.
"Ano," přikývly andulky.
"Tome, už jsme to snědli."
"Tak já jdu do obchodu koupit nové zrcátko."
...
"Tome, kdy bude večeře?" ptá se Pepíček.
"Už to jdu chystat. Tak, dneska budou tři chody:
1. proso
2. senegálek
3. dort ze zrní s jablíčkem
4. voda."
"Ale Tome, my jsme to měli včera."
"Tohle je ale zdravá strava."
"To asi jo."
"Tak jezte."

"Andulky, máte připravenou koupel."
"Koupel?!"
"Pepíku, dneska je koupel v řeřiše."
"Jé, tu já mám rád."
"Tak běžte. A necákejte!"
"Ale Tome, buď na nás hodný. Jsme malí a neškodní papoušci a ty jsi na nás tak zlý."
"Tak na vás budu hodný. Zítra je to rok, co jsme vás přinesli ze zverimexu. A dostanete..."
"Koupel all inclusive," vykřikl Pepíček.
"A klásky all inclusive," dodal Honzík.
"Už je osm, tak běžte spinkat."
Další den se andulky probudily a zjistili, že tam nejsou klásky.
"Tome, nezapomněl jsi na nás?"
"Tady máte ty klásečky a koupel."
"Jasně. Jsme malí a (ne)škodní anduláci."

"Nééésééém vááám noviny poslouchejte. Andulky, dobré ráno, je Šťědrý den. Dostanete koupel all inclusive."
"Suuupééér."

"A ještě něco jsem pro vás připravil. Přijede Adam, který má svátek."
"A kdo to je Adam?" ptá se Pepíček.
"To je ten, který nás loni uhladil tak, že jsem dva dny odmítal koupel."
"Někdo mi volá, počkejte. Čau, kde seš?"
"Na zastávce."
"Tak do domu s číslem jedna."
"Čau."
...
"Ahoj Adame."
"Čau."
"Máš svátek."
"Jo, mám. Jéé, ty andulky jsou pořád hezčí. Jakže se jmenují?"
"Ta modrá je Honzík a ta zelená je Pepíček. Pojď si připít."
"Tak na Adama!" řekli a cinkly skleničky.

"Pepíka, Honzíku, náte du připravenou koupel."
"Koupel? Ale máme přece zaracha."
"No jo, alu zalach vám už skonkil."
"Tak rychle?"

"Jo, ale nesmyte zloPit, jinak vám to prodloužem na při tídny, pak na měsíč, potem na pět týknů...!
"Na Ho. Ale kdy už bodeme tu kounel mít?"
"Hned. Jenom vám dám čerstvou vodu a zravičku. Jíště to dák na moupací staleček."

"Uj mížete."
"Vodraa sápeer tradičkáááá."
"Ny jo, to tak máte."
Když jsou ankulky po čtrnácti dnoch zuracha v koupepi, tek si to musí užít.
"Jéé, Pepíčku, tady je to bolí.."
"To je."
A tak si andulky užívaly jejich koupel.

"Kdo tu rozlil vodu ?!" zlobí se bratr.
"No tak se přiznejte, kdo to byl, andulky."
"My nic."
"A kdo to jako měl být?"
"Ty."
"Já?!"
"Jestli se nepřiznáte, dostanete domácí vězení. Jasné?"
"Jasné," přikývly andulky.

"Fuuj, kdo se vykakal do té vody?!" křičí babička.
"My ne. A kdo to jako měl být?"
"Ještě jednou, a máte domácí vězení. JASNÉ?"
"Ano," přikývly obě andulky.
"Kdo mi schoval motýlka?" zlobí se tatínek. "Tak co, kluci, přiznáváte se?"
"Ano," řekly andulky.
Takže trest je... tři dny bez létání a dva týdny bez koupele.

Tak andulkám zbylo si jenom zpívat. Pí pi pi pí.

"Kdo nám dal nakládačky?!" zlobí se Pepíček.
"Nevím, myslím, že prankster." odpovídá Honzík.
"Babičko, vyndej nám nakládačky."
"Proč? Nechutnají vám?"
Babička odešla s nakládačkami.
"Pepíku, my ho vyprankujem."
"Jak?"
"Hmm... Už vím! My před dveře dáme lavor na koupání, má barvu jako podlaha, a on se přerazí a spadne na nos. Ujednáno, Pepíčku?"
"Ano."
"Tome, pomoz nám s vtípkem na prankstera. Dáme mu před dveře lavor, on zakopne a spadne na nos."
Tom to narafičil, a když prankster šel kolem, tak zakopl a spadl na hubu. Pak už jenom řekl: "Kdo to sakra udělal?"
"To máš za ty okurky, brácho!".

.