Piráti z Karibiku

„Stejně nechápu, že jsi vydržel jen tak sedět, popíjet rum a nic nedělat,“ zavrtěla hlavou Elisabeth.
„Proč ne?“ podivil se Jack, přihnul si z flašky a rozpovídal se. „Když jsi sama na ostrově, ze kterého se jen těžko dostaneš, máš čas přemýšlet o různých věcech. O tom, jak důležitá je pro tebe volnost. Pocit, když vítr sviští v plachtoví, ty stojíš u kormidla a řítíš se temnou nocí do neznáma. Víš… loď, to není jen paluba a kýl a plachty. Loď… a Černá perla obzvlášť… znamená svobodu. Možnost zažít tisíce úžasných příběhů, kterým nikdo neuvěří. Příležitost, jak být sám sebou…“

Snila o něm od dětství. Byl pro ni napůl hrdina, napůl ten, o koho se musí starat. Tajemné pirátské dítko i zatoulaný sirotek. Domnívala se, že to, co k němu cítí, je láska. Taky tušila, že on ji bláznivě miluje.
Její výchova a jeho zábrany byly dlouho překážkou. Pak, ve víru událostí, se zdálo, že k sobě najdou cestu. Že oba odhodí předsudky a dokáží vyjádřit své touhy.
Jenže… mezitím poznala dalšího muže. Muže, nikoli chlapce. Pravého piráta, nikoli pirátské dítko.
Elisabeth si přestala být jistá. Byla přesvědčená, že Will je její spřízněnou duší. Čím by pak ale byl Jack?

Jack sa vyškriabal na palubu. Obvykle len počkal kým uschol, ale tentoraz mal košeľu plnú hávede, tak ju zhodil.
Elizabeth sa vôbec nepozerala. Len úplnou náhodou si všimla tenkú no hlbokú jazvu pretínajúcu jeho chrbát. „Auč. To muselo bolieť.“
Podozrievavo sa obzrel.
„Ale ako ťa poznám, to si si zaslúžil tiež.“
„To... som si náhodou nezaslúžil.“ Odul spodnú peru. „Pamätáš, keď si sa ma spýtala, ako som sa dostal z toho prekliateho ostrova, kde ma vysadili?“
Elizabeth si odfrkla. „Tvoja historka o plti z korytnačiek, ktoré si zviazal... och.“
Jack vážne prikývol. „Vieš aké náročné je oholiť vlastný chrbát vykosťovákom?“

Podíval se na kompas. Rafička se dlouho točila dokola. Odfrkl si a kompas zaklapl. Opičák vedle něj zapištěl.
,,Sklapni, Jacku! Vim, kam plujem!" odsekl kapitán.
Napil se z lahve rumu a opilecky vytančil na palubu.
,,Pane Gibbsi," zvolal. ,,Odstupte od toho kormidla."
,,Ale kapitáne. Řek ste, abych kormidloval."
Kapitán se znova napil rumu.
,,To moje minulý já! Teď tady velíme my."
,,Vy?" divil se Gibbs.
,,Já a rum," řekl a napil se.
Gibbs jen zavrtěl hlavou a pustil kapitána ke kormidlu. Jack Sparrow se chopil kormidla a znova se napil.
,,Dejte vědět, až se rum vzdá velení, kapitáne," řekl Gibbs.

Druhý den zuřila bouře. Oblohu křižovaly blesky, provazy vody neúprosně skrápěly palubu. Posádka byla se silami u konce. Jack vystřídal u kormidla pana Gibbse, v takové slotě chtěl mít Černou perlu pod kontrolou.
„Vydrž, holka,“ zamumlal, když přišel další prudký náraz větru a hlavní stěžeň zlověstně zaskřípal.
„Já vydržím, bez obav,“ ozvalo se za ním. „Jen by mě zajímalo, jestli máš opravdu správný kurz…“
Chtěl jí odseknout něco ironického. Jenže v ten okamžik se jako zázrakem bouře uklidnila. Nad hlavami se jim objevil kousek jasného nebe. Na kterém plul… obrácený půlměsíc…
„Tortuga se přemístila do Turecka?“ otázala se sladce Elisabeth.