DMD č. 14. pro 14. 4. 2012. Téma: Červený a černý

„Proč jsou ty barvy pomíchané?“ zeptala se Hermiona.
„Nejsou.“
„Ale vždyť tahle sedmička má modrá srdíčka a křížová desítka je růžová a křížová dvojka zelená…“
„To je správně,“ usmála se Lenka.
„Karty jsou přece jen červené a černé.“
„Vážně?“ Lenka vypadala překvapeně, „A líbí se ti víc?“
„Líbí? Karty jsou k hraní. Nemusí se líbit.“
„Proč?“ Lenka zvědavě zamrkala.
„Prostě… protože,“ Hermiona pokrčila rameny. Nevěděla.
„Tuhle si nech,“ Lenka jí podala srdcovou dámu, „růžová odhání škrkny.“
„Ale… vždyť ti bude chybět.“
„To si nemyslím. Růžové tu mám dost,“ odvětila vesele Lenka. „Dáš si puding?“
Hermiona jen udiveně kývla. Nic nechápala.

Nemůžu uvěřit, že to nikoho ještě nenapadlo.
Kolem kdysi úhledného domku vládl chaos. Zmuchlané papíry. Prázdné konzervy. Prázdné lahve. Víc prázdných lahví. Od medoviny, od jitrocelového likéru i od drahého pampeliškového koňaku. Na střeše chybělo pár tašek.
Návštěvník minul uraženou tabulku před vchodem a nahlédl rozbitým oknem. Na posteli uprostřed nepořádku ležela štíhlá postava.
Někdo ho chytil za rameno. "Pssst! Nech ho spát! Ty to nevíš?"
"Co?"
"Rozešla se s ním. Předevčírem."
"Fakt?"
"Bylo to nechutné. Řekla, že jejich vztah nemá z genetického hlediska budoucnost."
"No... dyť přece ne..."
"Mlč! Bylo to od ní hnusné. Pak odešla s tím cizím berušákem. No a Ferda trochu zapíjel žal..."

Poznámka: Předem se omlouvám, že to je v něčem, co se tváří jako angličtina. Česky mi to napsat nešlo. A taky se omlouvám za chyby, které tam jistě jsou.
---------------------------------------------------------------------------
“I do not see what the purpose of my existence is!”
“I know what you mean! What did they think making us like this?!”
“This is sure: green is glass, yellow is plastic, blue is paper. But I am black.”
“Is black not for all the rest?”
“No! It is the grey one!”
“This concept is most confusing. And what about me?
“You are red, maybe you are for tetrapaks.”
“Do not lie! Do not lie! The orange one is for tetrapaks!”
“Your discussion is irrelevant!” the supreme Dalek shouted in the most irritated voice. “You are made to exterminate!”
---------------------------------------------------------------------------
Pro ty, kdo nepoznali fandom: Doctor Who

Bylo to k zbláznění. Nuda mu zevnitř rozežírala kosti a jeho myšlenky rotovaly v bludných kruzích. Potřeboval nový případ, a to rychle.
Ani do zdi střílet nemohl. Sám nechápal, kde se v něm bere tolik ohleduplnosti. Byl přeci Sherlock Holmes, nikdy nebral ohledy na nikoho. Tak proč tahle výjimka?
Přistihl se, že už asi pět minut nehybně zírá na spícího Johna. Ten usnul před několika hodinami nad černou kronikou, noviny mu vypadly z ruky. V rudém slunečním světle připomínal nasupeného ježka.
Pokojem se začala rozlévat tma, ale Sherlocka ani nenapadlo rozsvítit. K čemu taky?
Schoulil se na pohovce do klubíčka.

Fandom: originální
Poznámka: V mém podání je to tedy spíš "Červený, černý a bílý", ale přesto doufám, že splňuji zadání :)
Tapety byly červené, stínítka na lampách krvavě rudá, podlaha z nádherného třešňového dřeva. Sálem zněl valčík, na parketě se míhaly páry v nejroztodivnějších odstínech královské barvy.
Návštěva obou delegací působila, řekněme, rušivě.
Jeden z rohů plamenné místnosti se ponořil do tmy, z níž jen občas probleskla tvář některého z vyslanců Černého císařství.
Druhé vyslanectvo se chovalo o mnoho domáčtěji, v mžiku se rozdělilo a navazovalo kontakty.
Generál Spojených Bílých vojsk se přátelsky zakřenil na Červenou královnu a vyzval ji k tanci. Stačila vteřina a mírová jednání byla v trapu. Vojevůdce Weiss šlápl královně Carmen na sličnou nožku.
„Tohle je válka!“
------------------------
Kdo pozná, kde jsem našla inspiraci? ;)

Královna se modlila o děťátko. Nechala sloužit desítky mší, volala na hrad báby kořenářky, které umí uvařit lektvar, po němž žena otěhotní... Nic nepomáhalo.
Když při vyšívání uviděla svou krev na bílém plátně, zvolala: „Zaplatila bych čímkoli, kdyby se mi narodilo dítě bílé jako sníh, rudé jako krev a černé jako eben!“
Do roka vykrvácela při porodu. Král zemřel v bolestech o pár měsíců později, když se napil posilňujícího odvaru své nové ženy. Poddaní umírali hladem, když je biřici obrali o poslední zásoby. Princezna s bílou pletí a havraními vlasy si rozedřela ruce do krve při nabírání vody ze studně.

Fandom: Sanaelova flétna (originální fandom)
Když Lyra po úsvitu dorazila do přístavu, válely se mezi koráby velké chuchvalce ranní mlhy. Vála ale bríza a než Lyra došla k šestému molu, mlha se rozestoupila a před jejíma očima se objevila mohutná loď. Do očí udeřila záplava červené a černé – vysoké boky z černého dřeva, zábradlí a rámy oken kajut z krvomědi. A na přídi postava, rudá a bílá.
Lyra vydechla. O téhle části se jí jaksi zapomněli zmínit.
Sklouzla očima na název lodi, vyvedený velkými písmeny jen kus pod děsivou živou sochou na přídi. NEVINNOST.
Lyra se hořce usmála té ironii. Nevinnost ztratila už hodně dávno.

„Sauron udeří bez slitování,“ prohlásil Elrond a věží sebral Gandalfova střelce.
„Máme naději, pokud se najde hrdina,“ oponoval čaroděj a jezdcem dal šach Elrondovu králi.
„Každá naděje bude pohlcena.“ Elrond sebral útočícího jezdce královnou a pohlédl úkosem na Gandalfa.
„Neměli bychom se vzdávat!“ Gandalf postoupil vpřed králem – svou poslední figurkou.
„Občas je to prozíravější,“ uzavřel Elrond a po pár tazích sebral svou královnou Gandalfova krále.
„Poučná partie, Elronde. Jen jeden význam jsem nerozluštil; proč já měl místo bílých figurek červené?“
„Bilbo se během jejich výroby řízl. Museli jsme tu krev nějak zamaskovat. Červené a černé figurky navíc působí i neotřeleji.“

Houstnoucí tma zahaluje horské hřebeny.
V údolích plane tu i tam narudlá záře. Zapalují se ohně.
Je svatojánská noc, tajuplný čas, kdy působí divotvorné síly. Byliny získávají víc magické moci než kdy jindy, skály s poklady se otevírají, v lesích i na lukách a u vod lze spatřit víly, divé ženy a skřítky.
Noc čarovná a nebezpečná. Může přinést štěstí a sílu stejně jako záhubu.
I ti obyčejní o tom něco vědí. Dodržují zvyky, jejichž smysl zcela nechápou. Mají se na pozoru před čarodějnicemi, které tuto noc pořádají rejdy.
A nevědí, že s některými možná právě tančí kolem jednoho ohně.

Uprostřed střechy věžáku se spoře oděná žena skláněla nad zohavenou mrtvolou. Kousek od ní se nehlučně zhmotnilo pekelné stvoření, červený a černý démon, který vypadal jako kombinace několika bytostí. Vzápětí se přetransformoval do lidské podoby. Vytáhl zbraň a nabil ji, čímž na sebe upozornil. Podřadná upírka, která se donedávna napájela z krku oběti, nyní vstala, aby si lépe prohlédla příchozího. Že by policajt? Široce se na ni usmál. Pochopila.
„Zdravím tě, bratře. Jdeš se připojit k zábavě?“ řekla.
„Ne.“
„Opravdu? A co tedy chceš dělat?“
„Třpytit se na sluníčku a jíst zeleninu,“ odpověděl Alucard sarkasticky a vystřílel do ní zásobník.