Star Wars

„Napřed Darth Maul, teď hrabě Dooku,“ odpočítával Mistr Windu.
„Sithové vždy dva jsou. Ne víc, ne míň. Učedníci zemřeli. Kdo Mistrem byl, my nevíme.“
Yoda zelené oči k budově Republikového senátu stočil.
Obočí svraštil, špičaté uši nastražil.
Poslední dobou se tím směrem často díval.
Proč ale Senát mysl jeho vábil?
„Mistra musíme vypátrat, než najde nového učedníka,“ pokračoval Windu.
„On v Senátu jest, tím jsem si jist.“
„V Senátu?“ zapochyboval Windu.
Yoda zelenou hubinku zkřivil: „Senát pelechem Temné Síly jest.
Z baráku toho proud zatuchlé moci vane. Doupě Sithů my provětrat musíme.“
Windu pokrčil rameny.
Uvěřit Yodovi se dosud zdráhal.

Obloha se měla každou chvíli vyjasnit. Nejčernější mraky již byly roztrhané a začínalo lehce vykukovat slunce. Ewokové měli volno. Kdo ví, co měli tito medvídci s hlavou jako žalud v plánu. Ewok Ivan šel s košíkem ve tvaru krychle do hlubokého lesa. Měl radost z čerstvého vzduchu, volného dne a z vůně lesních květin. Točil se jak na obrtlíku. Napadlo ho, že kolegům vezme nějaké lesní plody, co cestou nasbírá. Celé odpoledne se potuloval lesem a čistil svou mysl od pracovního stresu. Při cestě zpět bohužel zakopl a už se to sypalo… Jeho antistresová procházka byla totálně na dvě věci.

Když jí přivezli, již na tom nebyla vůbec dobře. Vysílením zesláblá a na její tváři bylo vidět, že se pomalu vzdává naděje i vůle žít a přežít.
Obi-Wan nemohl toto Anakinovi jen tak odpustit přestože kodex Jediů takové chování nedovoloval. Věděl, že za nějakou chvíli se s tím smíří, přijme to jako fakt, ale přesto mu to bude chvilku trvat.
Přecházel po místnosti tam a zase zpět. Čekal na zprávu od lékařských droidů jak na tom Padmé je. Když se otevřeli dveře objevil se droid a řekl: „Nepřežila, ztratila vůli žít.“ Polknul, v puse mu zůstala jen hořká chuť cyankál.

Motorka byla na cucky.
Krychle pohonné jednotky setrvačností rotovala jako na obrtlíku.
Z nabouraného stromu se sypalo jehličí.
Princezna Leia nešťastně zkoumala roztrhané kalhoty.
Tak, po zbytek akce má volno.
Musí si vyjasnit, kde se vlastně ocitla.
Šramot, podivné mručení.
Otočila se.
Za ní stálo něco jako hnědý chlupatý žalud.
S koženou čepičkou na hlavě a košíkem v tlapce.
„Neboj, ztratila jsem se.“
Medvídek Ewok postoupil blíž.
Očichal ji.
Nepatřila k těm bílým neurvalcům, co okupují les.
Chytil ji za ruku ...
Jak roztomilé!
... táhl do mlází mezi smrčky.
Leia se zděsila. Tohle kolegům nevysvětlí.
Tomu by nevěřil ani nejhloupější Ivan.

Blížily se oslavy Nového roku.
Dokonce i císař Palpatin, jindy odměřený, se těšil jako malé děcko.
Popravy odpůrců Impéria, ohňostroj, cukroví ..., spokojeně přemítal ve svém kabinetu.
Vychutnával atmosféru plnou očekávání.
Avšak náhle ucítil vůni hořkých mandlí.
Čeho?!
„Zrada, atentát!“ zaječel.
Vyběhl z pracovny, hlavou narazil do černého brnění.
Jediné neotřesitelné jistoty ve všeobecném hemžení.
„Mistře?“ zahučel zaskočený Darth Vader.
„Chtějí mne otrávit, kyanidem!“
„Prošetřím to.“
Poslal Palpatina do bezpečí, sám šel prozkoumat palác.
Zakrátko stál znovu před císařem.
„Kuchař připálil mandlové rohlíčky,“ sdělil lakonicky. „Lituji, atentát se nekoná.“
A sám se v tu chvíli divil, jak hluboké lítosti je schopen.

Anakin byl v Chrámu Jediů nový.
Nechápal, proč se ostatní omlouvají z večeře u Mistra Yody.
Vstoupil do jídelny.
„Pojď dál,“ zval opuštěný Yoda. „Já dobrou krmi připravil, kořínky vařil.“
Anakin potáhl nosem, avšak úcta k Mistrovi velela neprotestovat.
Yoda Anakinovi porci hodnou dřevorubce nandal.
„Jez, jez,“ pobízel. „Zdravé jídlo.“
Anakin nabral zelenou břečku.
Upnul se k Síle, avšak tak daleko jeho výcvik dosud nepokročil.
Žaludek nesdílel statečnost odhodlané mysli.
Anakin prostě musel pryč.
Ve dveřích se srazil s Mistrem Windu.
„Padawanovi večeře lepší ambrózie nesedla,“ zanaříkal Yoda.
„Zajisté, co zdavé jest, zpravidla nechutné bývá,“ s humorem vysvětlil Mistr Windu.

Cestoval po celé galaxii křížem krážem. Byl věrně oddaný Hanu Solovi. Dlužil mu to. Wookiové takoví prostě jsou.
Jejich přátelství přetrvalo i přes spousty překážek a už ani neví, kolikrát si navzájem zachránili krk. Na jeho rodné planetě Kashyyyk Hana přijali, ale na jiných planetách odmítají Chewieho přijmout jako Hanovi rovného. Jiné rasy tolerují všude, ale o wookiích se říká, že s nimi si nikdo nemá zahrávat. Proto ten strach. Jenže předsudky dokážou ublížit mnohem víc.
Hanovo věrné přátelství a dobrodružství, co společně zažívají, mu několikrát navíc vynahrazují to vše ostatní, ale stejně už pořád zůstanou jako krasavec a zvíře.

,,Budete mi je muset zabrat v bocích. Jsou mi volné." řekla Leia a tvář jí posmutněla. Její svatba má být již za pár dní. Díky stresu shodila už 10 kilo.
,Kdo ví jestli se stále Hanovi líbím. Poslední dobou taky není ve své kůži. Snad za to taky může ta svatba.´ přemítala v hlavě zatím co jí krejčí bral míry, aby šaty přesně sedly na její postavu.
,Dřív jsem měla perfektní tělo. Han mě plácal po prdelce každou chvíli. Teď jsem kost a kůže.´ nedokázal ovládnout své myšlenky.
Hanovi se stále líbila, i kdyby byla nitka nebo přibrala spoustu kilo.

„Slimáku, hubnout budeš!“
Gardulla Hutt směle předčila vylágrovanou brusku.
Mocný Jabba, král tatooinského podsvětí, ani nedutal.
K obědu paní domu poručila servírovat salát.
„Jsem snad hlemýžď?“ durdil se Jabba.
Nejhorší však mělo teprve přijít.
Nazítří byl nucen písečné duny břichem šoupat.
Copak je bláznivý prorok, aby půst v poušti držel?
„Ahoj, Jabbo!“
Chlápek se poflakoval opodál a …
Jabbovi vzteky zaskočilo.
… v ruce držel mastnou placku.
„Promiň, kámo,“ povykoval Han Solo. „Kousnout ti nedám. To víš, Gardulla!“
„Jen počkej, pašeráku, aby tě do karbonitu zmrazilo!“ s vytržením hladového proroka vyštěkl Jabba.
A na opačném konci galaxie se události daly do pohybu.

Lhala nebo mlčela.
Nedokázal ji přimět, aby prozradila polohu povstalecké základny.
Noc plná mučení se zdála být nekonečná.
Pro trýzněnou i trýznitele.
Bezmocný Vader surově chytil princeznu Leiu za krk.
Posměšně zkřivila rty.
Plivla na černé zrcadlové očnice jeho odpudivé masky.
Zesílil stisk. Ošklivě vyjekla.
Zlostně mrštil bezvládnou ženou na ocelovou zem.
Šťouchl do ní špičkou boty.
„Princezno?“
Netušil proč, ale najednou měl strach, že ji zabil.
„Princezno!“
Zachroptěla.
Ihned ji pustil. Takřka utekl.
Proč jen se o ni najednou bál?
Otázka, na kterou nechtěl odpovědět.
Před očima náhle spatřil jinou ženu, a princezna Leia jí byla až mrazivě podobná ...