Star Wars

V rozestlané posteli se cosi zavrtělo.
Ze změti dek a polštářů vykoukla lysá, znetvořená hlava.
Ústa se zkaženými zuby se roztáhla do spokojeného úsměvu.
Žlutá očka vesele zasvítila, když spočinula na tácu se snídaní.
Císař Palpatin natáhl pařátu podobnou ruku, poslušně mu do ní skočil čerstvě propečený rohlík.
Ovšem, chtělo by to ještě šunčičku.
Palpatin se protáhl, vyštrachal se z postele.
Sotva usedl ke stolu se snídaní, Pán ze Sithu rozrazil dveře.
„Co chceš?“ zavrčel Palpatin rozmrzele.
Darth Vadera po ránu viděti, pásový opar sobě přivoditi.
Rázem měl po náladě a zřejmě i po snídani.
Nezdvořák v černém brnění shůry shlédl na císaře.
„Jde o Ysanne Isard,“ zahučel mnohoznačně.
„Co je s ní?“
Poměr mezi císařem a ředitelkou Říšského bezpečnostního úřadu byl veřejným tajemstvím.
„Nic zvláštního, snad jen ...“ Vader větu záměrně nedokončil.
Palpatinovi tázavě zakručelo v břiše.
„ ... v noci nebyla doma.“
„Mám být znepokojen?“
„Prý byla viděna se senátorem ze soustavy ...“
Palpatin mrsknul nakousnutým rohlíkem do hrnku s kávičkou.
„S tím cucákem ze sedmapadesáté řady?“ zaječel.
Zpoza černé dýchací masky se ozvalo něco jako pobavené broukání.
Palpatin vyskočil.
Kostnatým pařátem vztekle udeřil do desky stolu.
„Poprav ho! Okamžitě! Tímto rozpouštím Senát!“
V ten okamžik v předaleké galaxii nadobro zemřela demokracie.

Bzučící koule visela ve vzduchu.
Otáčela se, zaměřovala cíl.
Malého padawana, který ji však neviděl.
Oči měl zakryté neprůhledným štítem výcvikové přilby.
Jen Silou mohl vytušit, odkud přijde úder.
Oranžový blesk zasyčel vzduchem.
Učedník zažehl světelný meč.
Bolestně zaskučel.
Marně se snažil vykrývat rány, které na něj pršely jako elektrický déšť.
Strhl si přilbu, odhodil na zem.
Očima plnýma slz vyčítavě pohlédl na Mistra Kenobiho.
„Vzchop se, Anakine. Přece bys neplakal. Zkus to ještě jednou.“
Ponížení přešlo v hořkost.
Hořkost se změnila ve vztek.
Odkopl přilbu.
Zuřivě se vrhl na bzučící kouli.
Tehdy poprvé si představil, že útočí na Obi-wana.

„Palte!“
Několik zelených paprsků vytrysklo z paraboly Hvězdy smrti.
Spojilo se v jediný oslnivý svazek.
Gigantický blesk překlenul propastné vzdálenosti vesmíru.
Jako obludné žihadlo se zabodl do modré planety Alderaan.
Večerní nebe vzplálo žárem miliónů sluncí,
a stejně tak milióny hlasů vykřikly hrůzou,
aby byly vzápětí bezcitně umlčeny.
Exploze nevídaných rozměrů přezářila světla vzdálených hvězd.
Na kratičký střípek věčnosti proměnila Alderaan v nejjasnější objekt ve vesmíru.
Na palubě Hvězdy smrti guvernér Tarkin posměšně zkřivil rty.
Nechť si obtížný svět svůj okamžik slávy náležitě vychutná.
To potěšení mu odepřít rozhodně nehodlá.
Užít si ho může každý, kdo se vzepře Galaktické říši.

Vše jsem viděla v bílém mlhavém oparu. Nedokázala jsem se pohnout ani promluvit. Přesto jsem cítila, jak hýbou s mým tělem a "z dálky" jsem slyšela jejich hlasy.
Najednou jsem dokázala otevřít oči. Ruce jsem měla připoutané k lůžku, ale přesto jsem v nich nic necítila. Tohle nemůže být pravda!
V tu chvíli se vedle mě objevil lékařský droid. ,,Zůstaňte v klidu, jste vyčerpaná." řekl.
,,Co se stalo? Jsem na... na... Kde to vlastně jsem? Proč jsem vůbec připoutaná?" Píchl mi injekci do ruky. Otevřeli se dveře, vešel muž s rudýma očima a modrou pletí.
THRAWN!
,,Opět se setkáváme, Maro!"

„Dneska jenom jeden?“ podivil se šéflékař vlajkové lodi Executor.
Uvykl faktu, že vzhledem ke způsobům Lorda Vadera, působí častěji coby patolog.
„Tak se ukaž, chlape,“ stáhl mrtvému z obličeje zelený lajntuch. „Podívejme, admirál Ozzel.“
Okem znalce přejel modré podlitiny na oteklém krku.
Sáhl po skalpelu, zručně provedl základní řez.
Mrtvý zasténal.
Felčar zbystřil: „Prosím?“
Zachroptění, pokus o nádech.
Patolog si povzdychl.
Popaměti sáhl mezi instrumenty. Vybral nůž s obzvlášť dlouhým ostřím.
Zakrvácenou čepel si otřel o zástěru.
Zadíval se směrem ke komnatě Lorda Vadera.
„Uvítal bych, kámo, kdybys aspoň jednou doved práci do konce. Tvoje nedůslednost mne už vážně znepokojuje.“

Pozn.: Slash ;)
Vyletěla jsem ze základny neuvěřitelnou rychlostí. Můj pán nemá rád, když se zpozdím. Já ho nechci naštvat, je pak mnohem víc krutý, i když to tak mám ráda. Jsem děvkou lorda Vadera, jeho oddanou kurvičkou a on si mě za to vydržuje. Miluji ten pocit, že jsem absolutně v jeho moci. Dorazila jsem k němu na hvězdu Smrti. Když jsem zaklepala a vešla k němu do lože, chytil mě Sílou a odhodil na postel. Mým úkolem je podržet mu. Poté, co se na mě ukojil, řekl ať se obléknu a hodil na mě nějaké papíry. Tentokrát jsem dostala novou loď.

Mistr Yoda se přikrčil.
Prohopkal zšeřelým hangárem.
Tak tomuhle říkal pořádná kára.
Zeleným očkem nablýskané vznášedlo přejel.
A jemu takový služebák Rada nepřidělí!
Tříprstou ručkou kapotu spídru pohladil.
Rázem se za jeho kniplem viděl.
Vítr mu čechral chmýříčko na čelíčku, kolem špičatých oušek svištěl.
Zatímco lepé děvy se po stroji i jeho neohroženém pilotovi zálibně ohlížely.
„Mistře Yodo?“
Trhnul sebou, zastyděl se. Ještě více zezelenal.
„Mistře Windu, já obavy mám. Zkušenějšímu pilotovi ty káru svou přenechat bys měl.“
Představený Rady Jediů stěží ovládl úsměv: „Pravda, přenechám stroj Obi-wanovu učedníkovi.“
Yoda nelibost vyjádřit chtěl.
Avšak vzápětí usoudil – důstojnost zachovat moudřejší jest.

Poté, co mě opustil Ben, který mi dal základy v použivání Síly a Yoda jenž je ve mě upevnil a udělal mě posledním Jedim, zemřel i můj otec Anakin.
Přestože byl část života znám jako Darth Vader, sithský učedník krutého Palpatina, dokázal jsem ho před smrtí obrátit na světlou stranu Síly. Vycítil jsem v něm dobro. Stále se nevyrovnal se smrtí mé matky Padmé. Proto jsem to dokázal snadněji než jsem čekal, i když v poslední chvíli jsem se bál, že mě nechá napospas Palpatinovým bleskům. Než zemřel nechal si sundat helmu a já uviděl upřímný lesk v jeho očích.

Povstalecký agent umíral ve spodních patrech Coruscantu,
kam slunce nesvítilo a naděje nechodila.
A přece.
Postávala opodál v síťovaných punčochách a vyzývavé sukýnce.
Z posledních sil zachroptěl.
Odlepila se od zdi.
„Co chceš?“
„Schovej to u sebe, předej senátorce Organě.“
Prohlédla si maličké kovové pouzdro.
„Proč?“
„Je v tom nová naděje.“
Rychle si sáhla pod sukýnku. Intimně ukryla svěřenou věc.
Zaplatil, zemřel.
Za pár šupů už zažila horší věci.
Vystoupila z podzemí do sluncem zalitého dne.
Domohla se vstupu do Senátu.
„Kdo jsi? otázala se princezna Leia Organa.
Podala jí lehce olepené pouzdro s plány Hvězdy smrti: „Přináším novou naději.“

Na velícím můstku stála vysoká, bíle oděná postava. Z té bytosti šel strach. Náhle se otočil a pevným hlasem řekl: „Zahajte přesun do vnějšího systému planet." Poté odešel z můstku. Procházel jednotlivé části lodi a kontroloval práci svých lidí. Bylo evidentní, že budí velký respekt. Při průchodu navigačního centra k němu přiběhl malý chlapec. Jakmile ho uviděl, prudce se zastavil a se zájmem si ho prohlížel.
„Vy jste něco jako šmoula? A jak se jmenujete?" řekl. Admirál Thrawn se na něj podíval a pak nahlas zvolal: „Co tady dělá ten chlapec? Okamžitě ho odveďte někam pryč!"
„Že vy jste Mrzout?"