Star Wars

501. legie pustoší Chrám Jediů.
Umírají muži, ženy, děti.
Rytíři i učedníci.
Oni dva jsou z padawanů poslední.
Skryjí se v sloupoví. V dětských dlaních sevřou světelné meče.
S děsem hledí na Mistra Anakina.
Býval na ně hodný.
Teď si říká Darth Vader. V jeho patách kráčí smrt.
„Uteč. Zachraň se, “ špitne chlapec dívce. „Budu tě krýt.“
Aspoň ona musí žít.
Modré čepele řinčí vzduchem, avšak Vader není milosrdný.
Mrtvý učedník padá k zemi.
Dívka se ohlédne. Spatří pulzující ostří a za ním pár krutých očí.
A v tu chvíli ví – každá oběť je marnou pošetilostí. Sithové jsou důslední.

Armanda Isarda předvolal imperátor.
Na pátou.
Nedostal ani čaj.
„Plány Hvězdy smrti byly odcizeny,“ oznámil Palpatin sžíravě.
„Udělám, co mohu,“ hledal spásu ředitel Imperiálního bezpečnostního úřadu. „Získám plány zpět.“
„Už jsem pověřil Vadera.“
Isarda zamrazilo.
Odešel.
Iluze si nedělal.
Tajnými dveřmi vstoupila Ysanne Isard.
„Má drahá, splním vaše přání,“ zacukroval imperátor. „Avšak napřed prokažte svou oddanost Impériu.“
Nad Coruscantem odbila půlnoc.
Ysanne podala otci zbraň.
„Proč ty, má dcero?“
Přiložil si hlaveň k spánku. V očích měl slzy.
Políbila otce na tvář. Sevřela jeho chvějící se ruku. „Neboj se, otče. Vše zůstane v rodině. I tvůj úřad.“
Měkce stiskla spoušť.

„Vaše selhání je trestuhodné!“ zaburácel Darth Vader na admirála Pietta.
Prudce se otočil na výstrojového důstojníka.
Černou ruku sevřel v pěst.
Muž zbledl.
Zachroptěl.
Mrtvý padl k zemi.
Vader zabodl do Pietta ukazovák: „Najděte ji! Je to ’vyšší’ zájem!“
Obrátili vlajkovou loď Executor naruby.
Vojáci, důstojníci, technický personál, kuchaři i piloti zakopávali jeden o druhého.
Prohledali kajuty, chodby, hangáry, sprchy i lodní prádelnu.
Nakoukli do kuchyně.
Admirál Piett sepisoval testament.
Generál Veers volal manželce.
K večeru se všem ulevilo.
Byla nalezena.
„Kde?“ hlesl strhaný Piett.
Nálezce hrdě srazil paty.
Podal admirálovi černou ponožku: „Lord Vader ji měl zapadlou pod postelí.“

Potkal ji na oslavě císařových narozenin.
Darth Vader se vyhýbal ženám. Důvodů měl dost. Ale jí se vyhnout prostě nešlo.
Mluvila a smála se, neděsil ji jeho bizarní vzhled.
Náhle si dokázal představit, že by mohl žít jinak než doposud.
V jeho přilbě zapípal comlink.
Volal ho imperátor.
Nemohl neposlechnout.
Čekala dlouho.
Pak načmárala na ubrousek: „Čau, lásko,“ a na druhou stranu své číslo.
Řekla, aby mu vzkaz předali.
Cítil hořkost, zklamání.
Čau, lásko.
Jak banální.
Jediným stiskem zmuchlal ubrousek, na rub se nepodíval.
Pomocí Síly jej neomylně poslal do odpadní šachty.
Není jiné cesty.
I nadále bude žít sám.

„Mami“, přiběhli celí zadýchaní. „Našli jsme před domem klíč.“
Velké dětské oči.
Pokrčila rameny: „Co je na tom tak zvláštního?“
„Zkoušeli jsme zámky v celém domě, ale nikam se nehodí.“
Zahrála bezradnost: „Taková starost. Co s tím provedeme?“
Mladší se zamyslel: „Neznamená to něco?“
„Prosím?“
„Jestli to třeba nenosí smůlu, když najdeš klíč, co nikam nepasuje,“ vysvětlil starší.
Kluci si vyměnili pohled plný záhad a tajemství.
„Kdepak.“
Na krajinu padl stín.
Hvězda smrti vstoupila do soustavy Alderaan.
V mracích se zablýsklo.
Matka obrátila zrak k obloze náhle plné zeleného světla.
„Zajímavé,“ pomyslela si. „Tak brzy z jara bouřky přece nebývají.“

Knoflíky.
Jak nechutné.
Štítil se jich. Vzbuzovaly v něm bytostný odpor.
Byly všude.
Skřípaly jeden o druhý.
Cvakaly.
Kostěné i plastové.
Perleťové!
Nožky se mu bořily do záplavy koleček a oválků s obscénními dírkami.
Klopýtl, sklouzl po jednom z nich.
Kosočtverec!
Zděšen, obrátil se na útěk.
Ale ony mu vyplnily ústa, zalepily oči. Nacpaly se do uší, drhly o nehty.
Ve zběsilém víru ho nasávaly, táhly vstříc nicotě.
Mistr Yoda se probudil s výkřikem.
Vyskočil z postýlky. Zchváceně oddychoval.
S úlevou se oblékl do hnědého pláštíku.
Vítězně zaskřehotal: „Jak překrásné rytířem Jedi býti a jediný knoflík na oděvu nemuseti mít.“

Přivedli ji zadem.
Tak, jako každého, koho měl vyslechnout, kdo neměl živý opustit jeho ponurý palác.
Mučil ji.
Stupňoval bolest až za hranici únosnosti.
Nehnutě zíral, jak se povstalecká agentka svíjí v bolestech.
Mechanickým dechem odměřoval ten nekonečný čas.
Očima plnýma utrpení pohlédla do neosobních očnic jeho černé masky: „Když promluvím, necháte mě jít?“
„Zemřeš. Tomu už nic nezabrání. Jen způsob bude přijatelný,“ řekl se zlověstným klidem.
Zvolila milosrdenství.
Zradila svědomí.
Uvolnil jí pouta.
„Jsi volná, můžeš jít.“
„Měli jsme dohodu!“ vykřikla. „Slíbil jste mi smrt.“
„Ten luxus si nezasloužíš,“ vysvětlil s krutým uspokojením. „Teď budeš se svou zradou žít.“

Dvě slunce.
Nekonečná poušť.
Luke Skywalker složil nářadí do brašny. Naposledy vyzkoušel opravený binární zvlhčovač.
Zmírající úroda byla zachráněná.
Přesto žádnou radost necítil.
Nasedl do omšelého spídru. Zamířil k domovu.
Nastal soumrak, vyšly hvězdy.
Dvě z nich zářily silněji než ostatní.
Jedna honila druhou, zelené blesky křižovaly vesmír.
Na palubě imperiálního křižníku Darth Vader zatnul ruku v pěst.
„Chci tu loď a žádné výmluvy!“ ukázal na prchající korvetu s princeznou Leiou na palubě.
Luke se ukládal ke spánku.
Oknem zahlédl padající hvězdu.
Přál si, aby zítřek byl výjimečný.
Aby potkal někoho, kdo mu pomůže se dostat z téhle zatracené díry.

Darth Vader vyšel na platformu zavěšenou v oblacích.
Byl překrásný den.
Kdyby mohl skrze svoji masku něco cítit, pak by věděl, že nadchází jaro.
Avšak pro něj nic z toho nebylo důležité, když ona stála uprostřed plošiny.
Čekala jen na něj.
Tichá
Připravená.
Vaderův mechanický dech se zrychlil. Jeho nitrem se přehnala bouře pocitů, jaké už dávno nezažil.
Byla nádherná.
Jedinečná.
Naprosto dokonalá.
Něžně, s úctou takřka posvátnou, se jí dotknul. Měkce ji pohladil.
Měl jediné přání – vzít ji ke hvězdám.
Z úst se mu vydral tlumený vzdech.
Žádná žena v galaxii se nemohla vyrovnat prototypu stíhačky TIE Advanced X-1.

„Odpor je marný!“ zahřímal Darth Vader. „Nepodceňujte moc vesmírné Síly!“
„Síla je irelevantní,“ ujistil ho sbor identických hlasů.
Cizí Krychle, přízrak z jiné dimenze bytí, se zběsile hnala za vlajkovou lodí Executor.
Turbolasery marně opětovaly palbu. Štíty superdestructoru selhávaly.
Vader zkřivil rty: „Admirále Piette, zaměřte je tažným paprskem. Zapněte převáděcí štít, aktivujte hyperdrive. Vraťte je, kam patří.“
Jiná galaxie, jiný čas.
Kapitán Picard na můstku lodi Enterprise nevěřícně svraštil obočí, když se obrovitá kostka znenadání zhmotnila před přídí.
„Co jsou zač?“
A milión hlasů odpověděl: „My jsme Borgové. Odpor je marný!“
Ta věta se jim zalíbila. Přijali ji za vlastní.