První vzpomínka
BEZ NÁROKU NA BOD
Určitě by šlo téma úplně posledního letošního drabblete zapikolovat do Molochovova koktejlu, ale poprvé mám potřebu napsat něco "za sebe".
A protože je to delší a mně se to nechce krátit, nenárokuju si bod. Přesto doufám, že si drabble přečtete a neproklejete mě za nedodržení délky (ukazuje mi to 181 slov, snad je to ještě snesitelné k přečtení :))
Moc děkuju za milé komentáře, byl to fajn duben <3
Moje první vzpomínka patří špinavému sněhu smísenému s rozmoklým blátem, který se lepil na velká gumová kola mého "sporťáku", když se mnou maminka vyrazila rozestavěným letňanským sídlištěm přes spoustu prken překlenujících díry v chodníku do úterní fronty u místního řezníka.
Samozřejmě jsem tehdy nemohla vědět, že je úterý, že ta mokrá špinavá hmota na kolečkách mého kočárku je sníh, ani to, že maminka chodí pro maso právě v úterý proto, že jindy by v řeznictví nesehnala nic, snad kromě sádla a nějakých konzerv.
Seděla jsem v kočárku a koukala na lidi, na jiné mámy s dětmi, které se jich držely za ruku, a s velkými kostkovanými nákupními taškami trpělivě čekající ve frontě s nadějí, že na ně ještě zbyde nějaký ucházející kousek masa. Koukala jsem na obrovské jeřáby tyčící se nad rozestavěnými paneláky, na drátěné ploty a plechové ohrady, na rozježděný sníh a bláto na betonových panelech položených provizorně na zem jako náhražka chodníku.
Když jsem byla větší a stěhovali jsme se s rodiči z Letňan na Břevnov, tahle betonová náhražka cesty do našeho řeznictví tam ještě byla. I ten jeřáb.
- Číst dál
- 10 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
