DMD č. 30. pro 30. 4. 2021. Téma: Tenkrát poprvé

A bylo zvláštní, že to bylo tak neuvěřitelné, až to bylo docela přirozené. Protože bylo. Když se na ni díval, všechno jako by se obrátilo naruby, ne ona, to svět byl podivný, zmatený a nepochopitelný. Ona byla ve středu světa.
Tenkrát poprvé před šestnácti lety se narodil člověk. Tenkrát poprvé před dvanácti lety se člověk zasvětil, teď poprvé, je to sotva pár chvil, řekl člověk Bohu ano.
A toto první ano od počátku světa bylo jediné, které potřeboval. Ano, vždycky ano, řekla a Bůh se postaral o všechno ostatní. Čekání na Mesiáše bylo zkráceno.
Josefovi září oči pohledem na ni.

Na špičce jehly se držela malá čirá kapka.
Natáhla paži a bodla. Nebolelo to. Nic už nebolelo.
Opřela se, položila ruce na opěrky pozlaceného křesla a čekala.

"Nalej mi octa," řekla Kleopatra otrokyni mírně zastřeným hlasem.
Vyloupla z křesla několik říčních perel a hodila je do poháru.
Napila se a zkřivila ústa nechutí a úsměvem.
Už mohla dát najevo, jak odporně to chutná. Chuť jí vrátila o jedenáct let zpátky k Antoniovu užaslému výrazu a k poklidnému houpání lodi.
Poprvé mu ukázala co dovede. Na lodi to začalo a na lodi to skončilo.
Byla to její jediná chyba.
Zavřela oči.

Když se sešli a zaplnili Rossiho dům, už jim ani nepřišel tak obrovský.
Vzduchem se nesla vůně skořice a čerstvě upečeného cukroví společně s uvolněným smíchem a koledami. Všude, kde to bylo možné, visely vánoční dekorace. Zahradu za oknem dokonce pokryl nepatrný poprašek sněhu.
Každý podle svého gusta chytal vánoční náladu.* Penelopa seděla na gauči schoulená v Derekově náručí a usrkávala z hrnku horkou čokoládu se šlehačkou a barevným zdobením.
Sice nemohli jen tak zapomenout na všechno to utrpení, se kterým se každodenně střetávali, ale teď si mohli na chvíli vydechnout. A v klidu poprvé společně strávit Vánoce. Jako rodina.

Nevěděl, proč matka trvá na tom, aby nejedl maso, nicméně byl zvyklý poslouchat a nikdy ho neochutnal.
Jednou ho pozvali na nějakou oslavu. Opil se, úplně zapomněl na matčin příkaz a snědl kousek masa. A potom znovu a znovu. Nemohl se ho nasytit.
Po návratu domů se mu v noci zdálo, že běží lesem, strhává na zem jakési zvíře a rve z jeho těla ještě teplé svaly. Probudil se zalitý potem a šílený touhou po mase.
Maso zvířat ho po čase přestalo uspokojovat.
Díval se na děti, plavající v řece, a tenkrát poprvé ho napadlo, jak snadnou kořistí můžou být.

Brzy pojedem zpátky. Někdy včera se Gwen mezi řečí zeptala, proč a kdy jsem tohle vlastně začala psát. Jak obvykle věci pamatuju přesně a dlouho, tady jsem znejistěla.
Bylo to ono památné předčítání z růžového notýsku se štěňátky, kdy jsem si několika stránkami textu vybíjela spravedlivou zlost na někom, koho jsem nemohla naživo seřvat, že na moje kamarády se nesahá?
Nebo to byly tajně spřádané řádky o hezkých setkáních a vlídných slovech, jména skrytá překladem, když jsem věděla, že ta vlídná slova mi v tu chvíli patřit nemohou?
Já vám nevím. Ale chytilo se to. Tak zase příště, jako poprvé.

Když na něj po letech vzpomínal, vlastně musel uznat, že v mnoha ohledech byl docela zapomenutelný. Ani jeden ho vlastně nečekal, byť on ho inicioval. Dobrá technika ještě neexistovala a budoucnost rozhodně poskytovala plno prostoru pro zlepšení. Ale byl zcela zásadní pro obě strany. V něm samotném to protrhlo hráz, kterou si vystavěl kolem myšlenek, které si nikdy nesměl připustit, protože jinak by to nedopadlo dobře. Nebo si to alespoň myslel. Čas mu však nakonec ukázal, že to sice bude těžké, ale půjde to. Když bude chtít. A stačil k tomu ten jeden jediný, první polibek. Nedokonalý, ale přesto perfektní.

Dobrý den, vážení studenti. Dnes budeme pracovat v oddělení výukových modelů.
Rád bych vaší pozornosti doporučil toto znázornění struktury DNA. Výtečně zobrazuje spojení dusíkatých bází i cukrfosfátovou kostru.
Víte, že se na objevu struktury DNA podílela žena? Watson a Crick odvodili tvar šroubovice z výzkumu difrakčních vzorů DNA Rosalind Franklinové.
Tenkrát, když poprvé sestavili strukturu DNA a publikovali svůj článek, Watson a Crick přínos Franklinové téměř zcela opomněli. Takové připisování zásluh žen mužům není v dějinách vědy bohužel ojedinělé.
Rosalind Franklinová by Nobelovu cenu zasloužila také. Nebýt toho, že v době, kdy ji obdrželi oba pánové, byla již po smrti.

Vrásčité dlaně, prošedivělé vlasy, bezstarostnost mládí dávno pryč. Celý svět se proměnil, místo letní noci jen podzimní odpoledne a malá zahrádka, kde i pár kroků k lavičce trvá věčnost. A přesto nic z toho není důležité.

Sedí vedle sebe, tělo k tělu, duše k duši, hlava jemně přitulená k rameni. Prameny šedých vlasů se proplétají, vtiskne do nich polibek, jemný stejně jako kdysi.
„Pamatuješ?“
Mysl pomalu zrazuje, dny splývají do zmateného celku, tak vzpomínej, přemýšlej, co bylo včera? Ale ty nejdůležitější střípky zůstávají, navždy prorostlé srdcem, zaryté hluboko pod kůží.
„Tenkrát poprvé...“
Nejistota, strach, jemná vůně dřeva.

„Nic víc nechci.“

Cestou na svatbu dojde k autonehodě a oba snoubenci zahynou. Čekají na příjmu v nebi a když přijde Svatý Petr, hned se ho ptají, jestli je možné v nebi uzavřít manželství. "To je poprvé, co se na tohle někdo ptá. Půjdu to zjistit."
Pár sedí v přijímací místnosti několik měsíců a oba už ztrácejí trpělivost, když se Svatý Petr objeví: "Ano, v nebi můžete být oddáni". Mladík se zamyslí:
"Pro případ, že by to neklapalo... Bylo by možné se tu i rozvést?"
"To si děláte legraci! Tři měsíce jsem tady hledal kněze. Dovedete si představit, jak dlouho bych hledal právníka?"

Poprvé zabil při iniciačním obřadu. Nováčků bylo víc, stávající Smrtijedi nahnali do sálu skupinku mudlů, a síla davu v kombinaci s nenávistí k otci zařídila bezproblémové vyslání účinné Avady.
Temný pán po něm účast na nájezdech nepožadoval; zabíjely spíše jeho lektvary a nově vyvinutá kouzla. Ignoroval to.
Dokud nebyla za cíl označena jeho mudlovská láska. Prožil změnu paradigmatu. Jako by procitl z těžkého snu, stává se z nelítostného zabijáka ochránce.
Šestnáct let nato stojí na Astronomické věži, hledí do modrých očí svého mentora a sbírá síly k nevyhnutelnému.
„Severusi… prosím…“
S nenávistným obličejem navenek a bolestným rykem uvnitř pozvedne hůlku.