DMD č. 30. pro 30. 4. 2021. Téma: Tenkrát poprvé

"V pondělí 5. září 1977 odstartovala do vesmíru sonda Voyager 1." začal náš třídní netradiční cvika z fyziky.
"Je to celkem malý desetiboký hranol s parabolickou anténou, kterou posílá zprávy na zem. Jejím cílem je proletět kolem Jupiteru a Saturnu a dál až do nekonečného vesmíru..."
Dychtivě jsem hltala každé slovo.
"... na palubě nese vzkaz pro jiné civilizace o nás, o naší planetě..."

A mne tehdy poprvé napadlo, že bych chtěla jednou učit.
Umět vyprávět a zaujmout, umět předávat své dalším.

Obě nás čekala ještě dlouhá cesta. Sondu dál a dál do vesmíru a mne klikatými cestičkami za katedru.

Leť!

"Tak já to zase zalomim," lehá Mael a k němu se tiskne Ardi.
"Mě se začíná točit makovice," hlásí Vert.
"Jo vole, kocovina, radši usni."
"Ne, to já radši přechlastám," tahá lahev vína.
"A to já bych si dala s tebou," připlazila se vilně Nuka.
"Je mi zima na záda!" žehrá Ardi, "Kame? Nechceš se přitulit z druhý strany?"
Šoupání dek a termopodložek.
Žbluňkání láhve, z které mizí obsah.
"Chi chi, máš tam ještě další?"
"Já sem dobře zásobenej."
"Nějak se mi přestalo chtít spát, dáme si jí potom, jo?"
Mlask, cuc, pohyby pod dekou.
"Poprvý, a hned i podruhý."

„Není támhleto ten roh, kde jsme se poprvé potkali?“ ukázal Gabriel.
„Jo, to bude on,“ přikývla Evangeline. „Vypadal jsi tehdy, že si cvrnkneš do kalhot.“
„Snažil se mě oloupit ghúl,“ urazil se naoko. „Ty ses taky měla vidět, o půl hlavy menší, ale seřvala jsi mě jako malého kluka.“
„A ty jsi mi začal vykat a děkovat mi za záchranu života, jako bych tě vytáhla z hnízda upírů. Víš, že to bylo poprvé, co mi člověk vykal?“
„Můžeme se k tomu vrátit, jestli chcete, slečno Robichaudová.“
„Moc mě neserte, pane Kalmbach, nebo si dneska platíte v Nočním dravci pití sám.“

Od roku 1951 žili v New Yorku. Grigorij, snad kvůli pokročilému věku, nesehnal práci ve svém oboru. Střídal zaměstnání; byl zahradníkem, vrátným, topičem. Od roku 1953 se živil jako dělník v továrně na zápalky. Zemřel osmnáctého června 1954, ve věku dvaasedmdesáti let. Pohřben byl na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře v Nanuetu.
***
V roce 2014 byl v Brně-Bohunicích slavnostně otevřen nový kampus Masarykovy univerzity. Když se do něj z Řečkovic slavnostně stěhovali studenti Přírodovědecké fakulty, uskutečnili průvod, v jehož čele nesli portréty pěti významných představitelů fakulty, včetně G. Širjajeva, aby s nimi duchové těchto velikánů zůstali i v novém domově.

Vlny si pohrávaly lodí jako kočka s hračkou. Černé mraky rozřezávaly blesky jeden za druhým a vítr nadělal z plachet pouhé cáry.
Mladý kapitán João Modrooký věděl, že africké pobřeží je pryč a proud je strhává nemilosrdně kamsi do hlubin oceánu. Jak jsou na tom další dvě lodě, které se spolu s ním vydaly na objevnou výpravu, věděl jenom Bůh.
A přesně k tomu se João začal modlit. Možná to byla náhoda, možná zázrak. Loď náhle vplula do zátoky a přečkala tak nejhorší bouři.
Ráno pak první noha vkročila do měkkého písku místa, které bylo z vděčnosti nazváno Porto Santo.

"Ha! Tak jste tady, čarodějky, hehe," chechtal se faraon Chufu.

"Okamžitě nám vrať naše kočky, Chufu!" řekla nazlobeně Morgavsa.

"Mám jich tu spoust..." nedořekl Chufu, když ty ukradené kočky začaly kousat a drápat a všechno možné, až vzteky křičel: "JÁ SE POMSTÍM!!!!

Chufuovi sluhové řekli: "To bylo poprvé, co tuhle větu řekl."

Kočky se vrátily ke svým majitelkám a ty odletěly zpět domů, zatímco se někde mezi eukalypty skrýval Chufu a přemýšlel o pomstě.

***

"To je poprvé, co piju eukalyptový čaj," řekla doma Morganka, "vždycky jsi vařila meduňkový. Ale nevím, kolik dobrodružství nás ještě čeká."

"Asi ještě hodně," vzdychl Krákal.

„Starosta? Vždyť se tak stará! Kanalizaci zařídil, pořád se chodil vyptávat, co a jak…“ nemohla uvěřit Maruška.
„No právě! Pamatuješ, Maruško, jak tenkrát poprvé přišel pro to mléko? Obhlížel terén! Zjišťoval, jestli nás ti jeho pohůnci dost vyděsili! A jak se tvářil, když našla děcka ty paruky!“
„Ale proč by to dělal?“ kroutila hlavou Maruška.
„To netuším,“ zamračila se Anna. „Ale stejně si to s ním chci vyřídit. Škodit lidem tu nikdo nebude!“
Jindřiška se zachmuřila. „Ten truhlík Novák to nikde nezopakuje a k soudu starostu nedostanem.“
„Nevadí,“ řekla pomalu Anna. „Na podzim jsou volby. V nich mu to spočítáme!“

Doktor je… opět… sledoval se směsicí fascinace, pobavení a mírného zděšení. Řešili záhadu a přes všechno pošťuchování a slepé uličky bylo vidět jejich zaujetí. Nápady lítaly sem a tam. Jeho k tomu vlastně nepotřebovali. Tedy… až doteď…

„Mohli bychom to zkusit, teoreticky. Kromě zanedbatelných komplikací s časovým paradoxem,“ podotkl ironicky, „ je tu problém, že nevíme, kam se vrátit.“
„Pravda,“ přikývl George. „Navíc jsi paměť nejspíš ztrácel opakovaně, po každé návštěvě planety.“
„Důležité přece je, co se stalo poprvé,“ namítla Margaret.
„Sladké poprvé…“ zamrkal na ni Bodie.
„Sklapni!“ ozvalo se vícehlasně.
„Nebo spoutáme a na hák zavěsíme tebe!“ pohrozila mu Hermiona.

Jsem Bořita z Martinic a v tuto chvíli se skrývám mezi regály s naloženými mloky a žábami, v chodbě která slouží jako improvizované zákulisí. Vpředu kolega odříkává publiku text. Protože je to tak - na naše muzejní divadlo přišli lidi.
Čekám na svojí narážku.
Co když zapomenu text?
Tak to bude krutá improvizace.
Meč - mám.
Klobouk - mám.
Cože jsem to dělal po té defenestraci?
Ze sálu zazní: “Na útěku z Prahy vzal za vděk přístřeším u ctnostné paní -”
Aha, pelešil jsem se. Jasně.
Moment! - to je moje narážka!
Otevřu dveře a nakráčím na jeviště.
Dámy a pánové, Bořita jde na to!

Arthur si vychutnával jeden z těch večerů, kdy vůbec nic nemusel. V klidu si dočetl kapitolu v knize. Byl se projít na čerstvém vzduchu. Tajně uloupnul kostičku čokolády. A usmál se.
Pak mu zrak zabloudil ke staré fotografii. Ten nádherný třetí ročník a vánoční ples. Tiše přišel k Molly a pohladil ji po stříbrem prokvetlých vlasech. Než se nadála, vytáhl ji z křesla, mávl hůlkou a obývacím pokojem se rozezněla hudba.
"Vzpomínáš?" zeptal se a něžně ji vedl v pomalém tanci.
"To byl ten večer, kdy sis mě poprvé všiml," špitla Molly.
"To byl ten večer, kdy jsem se zamiloval."