Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
V předjitřní chvíli je ticho mocné jako výkřik a myšlenka nemluvněte, která nabývá tvaru v oceánu vědomí zastřeného sladkou mlhou vonící po mléce, čerstvá a svěží jako pupenec jírovce.
Vítr povívá krajkovou záclonou, oknem vniklo volání divokých hus.
Je snadné odpovědět, lehké vznést se, být částí hejna.
Kdo neví, že nemůže, je všemocný.
Alespoň na chviličku.
Husy jsou mnohem moudřejší, než si lidé kdy všimnou. Krouží nad domem, neopouštějí novou družku, dokud se nevrátí zpátky. Teprve pak táhnou dál.
Poslední máchnutí křídel, do peřinky lehce dopadá dětské tělo.
Kolébka se zhoupne, chůva se zasměje ze spánku.
Tenkrát se proměnil poprvé.
Pochodovali jsme na východ k Amon Sûl. Pevnost na vrcholu větrného kopce se z dálky jevila malinká jako dětská hračka. Přítomnost Elendilových vojsk jsme zatím jen tušili, stejně jako pohled krále Arnoru, který se upíral k západu a očekával příchod spojenců.
Kapitán zavelel stát a vyhlásil pohov.
"Co bude pak?" zeptal jsem se tiše.
"Až se spojíme s Dúnedain, půjdeme do Imladris," řekl. "Elrondovi kováři prý pracují dnem i nocí."
Bylo mi úzko. V tomhle okamžiku na mě dolehla děsivá tíha vědomí, že jdeme do války, že jdeme zabíjet a nejspíš i zemřít.
Poznal to.
A tehdy mě poprvé políbil.
Tak, přátelé, je čas se loučit. Zase jsme propluli všemi těmi podivnými tématy, zase se nám to vydařilo, bylo mi tu s vám příjemně jako vždycky. Děkuji vám všem a snad se ještě uvidíme.
Když nám tenkrát poprvé nastal ten zvláštní duben,
kdo mohl asi tušit, že tam letos ještě budem
a že bude cíťa zas možná trochu bulet,
když se zjeví prasák anebo divý mulet.
Znovu zazněl jasný rozkaz, sedni a psát začni,
je lepší smolit cestopis, než dopis motivační.
Vzleť na křídlech motýlích či obuj boty cizí
a s pomocí sil v pozadí snad najdeš nápad ryzí,
možná že v mrtvé schránce či v domě, kde se blázní
a moudrost starých mistryň tě provede vší strázní.
Tak jako tenkrát poprvé byl duben trochu krátký,
snad optimisté počkají, zas za rok bude zpátky.
První třída. Informativní povídání. Průkazka, první kniha (Klouček Smítko).
Střední. Nesměle klepu na dveře Egyptologie.
ETF. Jako Dante zjišťuji, že v šeolu hodně zajímavého.
Berlín. Profesor Bethge mi podává vazbu Berlínského kodexu. Zamilována na první dotek.
Bayerische Staatsbibliothek. Zde vše. Vedle park, potok hnaný umělým proudem. Domorodci skáčou, přidávám se. Nebezpečné, krásné.
British Library. Strašná výslovnost přijímána blahosklonně. Katalogy naprostý bordel. Fascinovaně čtu pasáže počátku Genesis, obtisklé v pergamenu, i když inkoust zmizel.
Vaticana. Hippolytos, kamenný vzdoropapež na vrátnici, mne kupodivu pouští. Legrační italština přijímána mile. Rozmanití badatelé, studující obrovské iluminované rukopisy. Mnich s nakroucenými kníry kouří na nádvoří dýmku.
Musela jsem hodně zkracovat. Vypadlo např.: "Klementinum: trochu zklamání, ale kamna fajn." Už jsem těch knihoven zkrátka prolezla hodně ... tyhle mám nejraději.
Šeol, hebrejské podsvětí - tak se říká naší fakultní knihovně, anobrž je v podzemí. A o čem byl Klouček Smítko, moje první přečtená kniha, ani kdo ho napsal, to si už vůbec nepamatuji.
Díky všem za krásný duben :)
Začala jsem psát „poprvé“ Alžbětino, Artušovo, Brandino… a pořád to nebylo správně. Až to bylo „poprvé“ moje:))
Poprvé se mi ten příběh mihl hlavou začátkem roku 2014. Hříčka… legrace.
Alžběta a drak.
Veselé drabblení v první osobě.
Plynuly roky a příběh mi v hlavě zůstával. Měnil se, rostl.
Zvážněl, ale humor se z něj nikdy nevytratil – kdo by odolal dračici páchající neplechy v našem světě?
Ale nebyl psán.
Až do dubna 2019. Tehdy jsem poprvé ucítila, že psát musím:))
Začala jsem. Pomalu, neměla jsem plán. Ale věděla jsem, co potřebuju říct. Alžběta, Artuš a ti ostatní.
Příběh organicky roste, košatí. Tak nějak sám od sebe, postavy se objevují a dokážou mě překvapit.
Stal se příběhem mého srdce.
Děkuju všem čtenářům, kteří vydrželi číst příběh cik cak na přeskáčku, jen s minimální nápovědou. :) A také za milé komentáře. Brandy posílá jásavý plamen, Alžběta, Artuš a Arkan děkují důstojněji:))
Osádka tanku vešla do hospody U Šípků, ztrápená neúspěchem. Ale co nevidí! Za jedním stolem sedí chlap bez čepice a solí vodu rybě!
"Nejste náhodu navigátor?" zadoufal Jenda.
"To tedy jsem!" odpověděl voják.
"Tak my kvůli vám dobýváme pevnost a vy si sedíte tady?!" hekl Gustlík.
"Já tady ověřoval správnost mapy, ta hospoda na ní byla zakreslená. A když jsem tenkrát poprvé viděl generála, bylo jasné, že nemyslí křoví! Tady je pěkně..."
"A co ta ryba?"
"Té se tu také líbí."
"To se mi ulevilo, že vás máme! Pojďte do ležení."
"Myslíte? Mně totiž velitel tenkrát říkal, abych se nevracel!"
Děkuji všem, kdo četli tento seriál. Těším se na vás v příštím roce.
Při tomhle nostalgickém tématu mě už teď chytá nostalgie po letošním ročníku DMD. Tak zase příště!
Stačí zavřít oči a znovu zamířím krajem zalitým letním sluncem k zídce s kováním na vršku. Nebe je bez mraku, stíny jsou malátné. Jenom kobylky poskakují mezi stébly.
Je noc plná tajemství, kdy se scházejí psi ze širokého okolí a sbírají v zahradě psí víno. Zpod obřího lopuchu je pozoruje pětice očí.
Další noc je plná lamp obkroužených světly. Připomínají pampelišky. A na dvorku hraje pět slonů veršované drama se zpěvy a tanci.
Stačí otevřít oči na konci tunelu ve voňavém křoví a člověk v jezírku ve skrytém koutě zahrady objeví velrybu.
V první knížce, kterou jsem přečetla úplně sama.
Cítil se znovu narozený. Jeho tělo pořád ještě bolelo. Pahýl, kde bývala ruka, tiše pulzoval.
Přesto se cítil šťastnější, než kdy dřív.
Něžný polibek na jeho čelo. Zvednul hlavu, aby ho opětoval na rty.
"Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptal se opatrně Fingon. Byl to vždy Maedhros, který ve Valinoru chtěl udržet jejich vztah pouze přátelský.
"Můj otec je mrtvý, už mu to vadit nebude. A pokud tvému dám korunu... Snad se ohlédne jinam."
"Až poprvé... " Fingonovi došla slova. "Víš, že potom už není cesty zpátky." Pokud nechceš dopadnout jako náš děd, neřekl.
"Chci poprvé a pak mnohokrát potom."
A žili šťastně! Až do Fingonovi smrti. Pak to šlo do hajzlu.
Vysvětlivky:
- aby Fingon zachránil Maedhrose z útesu, musel mu useknout ruku. Ale lepší bez ruky než mrtvý.
- Feanor, Maedhrosův otec, zemřel velmi brzo po příjezdu do Středozemě. Balrogové. Dle elfích zákonů je dědic nejstarší syn. Maedhros se ale rozhodl vzdát pozice nejvyššího krále Noldor a předal tuto pozici Fingolfinovi, Fingonovu otci, svému strýci. TO poněkud napravilo narušené vztahy mezi dvěma rodinami. (které byly narušené tím, že Feanor spálil lodě a opustil tak rodiny svých bratrů)
- "poprvé" je myšlen sex. Dle samotného pana Tolkiena, když spolu dva elfové mají sex, je to manželství. A u elfů se na rozvody nehraje, jediný, který kdy rozvod dostal, musel žádat Valar. Byl to právě jejich společný děd, Finwe, jehož žena umřela (jenže elfové neumírají, takže i když vám partner umře, tak se nesmíte znovu oženit). Nakonec jeho první žena řekla, že se už nikdy nevrátí a on si může vzít druhou ženu. Finwe měl s první manželkou Míriel právě Feanora a s druhou Indis pak Fingolfina a další děti. Feanor se přes to nikdy moc nepřenesl.
- a všude používám jména v Sindarštině, i když by se v téhle době určitě tak neoslovovali. Ale jejich jména jsou známější v této verzi.
A tímto vás zdravím na konci letošního DMD, pac a pusu, vážení!
Dnes pojedeme domů. A budeme si povídat v autě.
Užijte si drabble.
"Usaďte se na bidýlkách, budu vám vyprávět," řekl jsem andulkám. "Monclík vysvoboditel Bonnie, byl pochválen před jednotkou..."
"Děkuji, Monclíku, mnohokrát," pípla Bonnie.
"Nemáš zač," řekl Monclík.
"A teď vám jdu povídat, jak jsem se stal velkochovatelem.
Pepíček byl v kleci sám, neměl si s kým hrát, a tak jsme mu pořídili Honzíka.
Kluci chtěli andulčata, tak jsem každému koupil samičku a ty vás přivedly na tento svět.
Toníka jsme dostali od kamarádky, ale vzali jsme ho jako vlastního."
Když se andulky koukly z okna a viděly tam děti na mobilech a tabletech, tak si
řekly: "Ten svět se furt mění."
Do komentáře napište prosím název drabblu, který byste chtěli do e-
knihy. Anketa bude uzavřena 1.5.2021 19:00.
Během neděle se dozvíte, které drabble půjde do e-knihy.
Příští rok tu bude něco, co tu ještě nebylo.
Užívejte zbytek roku, na duben se těšte.
Tom Peterson
Už tenkrát, když jsem opustilo slepičí dvorek a poprvé udělalo svůj cestovatelský krok, jsem vědělo, že to skončí dobře.
Odevzdalo jsem lístky sakury a šlo se pořádně zabydlit. Přineslo jsem si domů suchý mech na hnízdečko a potom vyšlo před svůj byteček.
Slunilo jsem se a bylo mi krásně, když přede mě najednou spadl obrovský balík. Po dlouhém boji, ve kterém vyhrávala převážně tráva, kterou to bylo převázané, jsem ji roztrhlo a podívalo se dovnitř, borůvky, maliny a žížaly a uprostřed nich, ne, to přece není možné, dopis od maminky!
