Sanguis martyrum...
Horko. Vydýchaný vzduch. Prvorodička se potí. Sípe. Zatíná pěsti. Křičí. Zbylí muži stojí zády na druhém konci cely, kam byli zahnáni. Jen strážce zvědavě a beze studu zevluje hned u dřevěných mříží. V přestávce mezi kontrakcemi, kdy rodička jen namáhavě oddechuje, se ušklíbne.
"A ty jsi chtěla rodit včas, abys mohla do arény s ostatními? Podívej se na sebe! Už teď křičíš, co budeš dělat, až se objeví šelmy?"
Nadechla jsem se, abych mu odsekla, ale tu jsem uviděla záblesk ve Felicitiných očích. "Teď trpím já; tam ale ve mně bude trpět někdo jiný - Pán."
Šelmou byla najednou ona sama.
Svaté Perpetua a Felicita (+ zřejmě 203) byly kartáginské křesťanky, odsouzené ad bestias. Zpráva o nich se traduje v textu Passio Perpetuae, psaném jako vězeňský deník Perpetuy, ve kterém se objevuje i tato epizoda o Felicitině porodu.
- Číst dál
- 4 komentáře
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit