DMD č. 24. pro 24. 4. 2022. Téma: Šelma

Horko. Vydýchaný vzduch. Prvorodička se potí. Sípe. Zatíná pěsti. Křičí. Zbylí muži stojí zády na druhém konci cely, kam byli zahnáni. Jen strážce zvědavě a beze studu zevluje hned u dřevěných mříží. V přestávce mezi kontrakcemi, kdy rodička jen namáhavě oddechuje, se ušklíbne.
"A ty jsi chtěla rodit včas, abys mohla do arény s ostatními? Podívej se na sebe! Už teď křičíš, co budeš dělat, až se objeví šelmy?"
Nadechla jsem se, abych mu odsekla, ale tu jsem uviděla záblesk ve Felicitiných očích. "Teď trpím já; tam ale ve mně bude trpět někdo jiný - Pán."
Šelmou byla najednou ona sama.

Nejsem tak úplně šelma, moc toho nenaběhám, nenaskáču, neplížím se za kořistí. Mojí potravou jsou hlavně řasy, ale když na to přijde, nepohrdnu hlísticí nebo vířníkem. Spokojím se s málem a zvládnu skoro každou nesnáz. Bydlím na dně moře i na vrcholcích Himalájí, nejraději ale v mechu. Mám ráda vodu, ale obejdu se bez ní – klidně na několik let! Když mě poprvé našli lidé (velká zvířata, co nic nevydrží), dali mi jméno vodní medvěd, takže asi trochu šelma přece jenom jsem. Vzali mě dokonce do vesmíru, abych ukázala, co umím. Řeknu vám, doma je doma. Jsem jenom želvuška, žádný extrémofil.

Už o něm vědí.
"Nejsem váš nepřítel. Vím, že jen posloucháte rozkazy z vrchu. Nechte mě projít a přežijete. Kdo vytasí meč, zemře!" ozvalo se uvnitř hlav vojáků. Muž v kápi stál klidně, a pak vyrazil krokem. Procházel středem velké skupiny vojáků. Zaslechl zvuk ostří. V mžiku se k zemi složilo sedmdesát ozbrojených strážců bez známek života. Šelma vykonala své dílo. Pouhých sedm vojáků přežilo.
"Děkuji, že jsem vás mohl nechat na živu," řekla postava v kápi a pokračovala v cestě. Z těchto sedmi mužů se stali generálové, kteří zajistili dlouhotrvající mír. Postava v kápi dostala to, po čem lačnila.

Noc byla teplá. Hvězdy svítily, ale stejně byla velká tma.
Na nebi chyběl Měsíc.
Teplý letní vítr se prohnal mezi stromy, zašuměl nad potokem a zmizel za obzorem. V nedalekých borovicích to zapraskalo. Stromy se ohnuly a na palouk vystoupila ona.
Ladné křivky kokpitu odrážely slabé světlo hvězd. Zlámaná křídla složená na hřbetě. Stála však na silných nohách dravé šelmy.
Nasála vzduch do chřípí. Chvíli si ho poválela na kniplu a pak zaržála. Ucítila lidský pach v nedalekém údolí.
Její motory vypustily salvu plamenů.
Z lesa se vynořilo množství menších elektrostvůr. Oriigiinála rozdala rozkazy.
Elektrostvůry se rozeběhly z kopce dolů.

Zrzavý lišák rozdmýchával v řadách avonleyskůch mužů nečekanou vlnu vášně. Primitivní pud jim velel vzít do rukou klacky, vidle, pušky a toho zloděje kuřat zneškodnit.
Anne a Cole tuhle lásku k zabíjení nesdíleli, naopak dělali vše pro to, aby zrzavého krasavce ochránili. Anne mu denně nosila jídlo, aby nemusel krást slepice, Cole se ho zase snažil vyplašit, aby se vrátil hluboko do lesů, kam za ním lovci nepůjdou.
Jejich snahy zatím vyznívaly naprázdno.
"Není to fér, že chtějí zničit život něčeho tak krásného," povzdychla si Anne.
"A přitom jestli je tu zvíře na odstřel, je to Billy," pronesl otráveně Cole.

Marie-Jeanne pásla stádo dobytka kus za vesnicí. Zrovna když se smrákalo a chtěla hnát krávy domů, zaútočilo na ni něco, co později vešlo ve známost jako bestie.
Toho podvečera jí zachránily život tři věci: modlitba, krávy a býci, kteří kolem ní udělali instinktivně kruh, a pastýřská hůl, jíž údajně šelmu zranila.
Marie-Jeanne byla jedinou napadenou obětí, která řádění bestie přežila. Její popis šelmy ovlivněný prožitou hrůzou brzy znal každý lovec v okolí. Obrovská. Dlouhé tesáky. Rudý hřbet. Bílá náprsenka. Schopnost... chodit i po dvou.
Gevaudanská bestie zabila více než sto lidí. Ale co to bylo za šelmu se dodnes neví.

Když se Virginia vrátila domů, Leonard četl a pokuřoval v křesle, jak bylo jeho zvykem.
A jak bylo zvykem Virginiiným, zatvářila se překvapeně, že ho zastihla vzhůru.
“Jaká byla večeře?” zeptal se Leonard.
Virginia si rozvázala šátek, tváře zrůžovělé, v očích lesk.
“Rozjívenější, než bych si přála,” zasmála se.
“Nic jiného jsem od Vitina večírku nečekal."
“Celý večer obcházela kolem jako šelma a brousila si na mě zuby. Snad se jí zastesklo po skandálech."
Leonard přes okraj rozečteného manuskriptu pozoroval svou ženu. Nevěřil na žárlivost, věřil ve Virginiin talent. A talent nejvíc rozkvétal, když bylo jeho nositeli dobře.
Pousmál se.

Crowley měl diskotéky rád.

Samozřejmě ho tam táhl profesní zájem a hříšná atmosféra. O hudbu a zábavu mu vůbec nešlo.

Jenže jste-li sexy jako samotné peklo a drsný tak, že nosíte sluneční brýle i v podzemním klubu, nesmíte se divit, že vzbudíte zájem. Minimálně si někdo řekne o číslo.

Někdy stačilo načmárat na ruku tři šestky a dotyčná osoba se klidila. Jindy si musel ještě sundat ty brýle a předvést své hadí oči.

Rozvoj barevných kontaktních čoček a temnějších subkultur ho mírně zaskočil. Z jedné metalové párty utekl jen tak tak.

Jeho novou ochranou se stal snubní prsten od Azirafala.

Každý večer hrajeme – já a kočky – takovou hru.
Já co nejpomaleji zavírám notebook. Pokud se mi to podaří a kočky, spící různě po domě, klapnutí víka neuslyší, vyhrávám.
Ovšem většinou nejpozději ve chvíli, kdy úplně potichu, jak nejtišeji umím, odkládám počítač, sedí vedle mě nastražený Goliáš, na křesle se vztyčí Sára a do dveří napochoduje Zuzana. Všichni tři mě se zdviženými ocásky vedou do kuchyně, kde vítězoslavně čekají na svou výhru – příděl laskomin. Dostanou každý malou hrstku mrazem sušeného kuřecího a pak teprve můžeme jít v klidu spát.
Ano, přiznám se, ještě jsem nevyhrála. Mají uši jak – no jak kočky.

"Hele, o Gellertovi píšou v novinách!" zvolal nadšeně Tom, zamával nejnovějším vydáním Denního věštce a rychle dosedl do křesla, aby mohl číst nahlas.
Z titulní stránky se usmívala Grindelwaldova fotka, kde stojí před Gringotovic bankou a okázale kolem sebe rozhazuje cenné papíry.
"Žralok v moři realitního obchodu Gellert Grindelwald zabrousil do burzovních vod!" předčítal Tom. "Pokud by měl kouzelnický svět svého Vlka z Wall Streetu, bude jím tento muž!"
"Vlk?" podivil se Aberforth.
"Myslím, že to docela sedí," zauvažoval Albus.
"Kůzlátka děťátka, jsem doma!" ohlásil se Gellert z předsíně.
"Tak to prr!" ozval se Aberforth. "Kozy do toho tahat nebudeš!"