Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
Otec Jiřího a Anežky seděl na svém koni, který se hrozně loudal.
"No tak, musíš kapku rychleji!" nabádal mužův věrný pes. Sice mi přijde odporné našeptávat za pomoci psa, ale nechci se ukazovat osobně. Tak musím dělat psí oči.
"Ty šelmo jedna, já ti vidím na očích, že chceš uzené!" pronesl starý muž.
Jenže oči, které na něj ze křoví koukaly, zdaleka nepatřily jeho psovi. Ten se jich tak lekl, že vyskočil svému pánu do klína. Ozvalo se zachrochtání a vynořil se zahliněný rypák. Už zase. Z lesa byli pryč natotata.
Přesně tuhle rychlost jsem chtěl! Někdy jen našeptávání nestačí!
Při psaní měl hlavu plnou obrazů. Obrazů hrůzy a krve. Obrazů lámaných pečetí a sedmihlavých draků.
Odložil pero, protože se mu třásly ruce.
Vzpomněl si na vyprávění o lvech trhajících věrné pro zábavu pohanů a o císaři, který to nařídil.
Pomodlil se a vrátil pero k papyru.
Zde je zapotřebí moudrosti. Kdo tomu rozumí...
"Já teda ne," pomyslel si a pokračoval ve psaní.
...ať spočte číslo té šelmy, neboť je to číslo člověka. To číslo je...
Kolik říkal, že to bylo? Šest set šestnáct, nebo šest set šestašedesát?
"To druhé se bude ostatním lépe pamatovat," rozhodl se a zapsal ho.
Součástí drabblu je osmnáctý verš třinácté kapitoly Zjevení svatého Jana, kde se objevuje (ne)populární číslovka šest set šedesát šest. Ovšem v některých starších verzích Apokalypsy je místo ní číslovka šest set šestnáct.
Kvůli počtu slov jsem se rozhodl pro překlad pro 21. století, protože Kralická, kterou mám doma, to má na moc slov.
Nejčastější interpretací té číslice je, že se jedná o gematrii, hledání skrytého významu ve slovech zapsaných hebrejskou abecedou. Starověké hebrejské písmo nemělo specifické znaky pro zápis číselných hodnot, a tak se číselné údaje zapisovávaly pomocí písmen. Alef, první písmeno, znamenalo 1, bet, druhé písmeno bylo 2, jedenácté písmeno kaf bylo 20 atd.
Jméno a titul císaře Nerona Nro Qsr můžeme sečíst takto:
Nun (50) + Reš (200) + Vav* (6) + Qof (100) + Samech (60) + Reš (200) = 616.
Řecká verze jména Nero, Neron**, by se zapisovala s jedním nunem navíc, výsledek by tak byl 666.
Háček je v tom, že v době vzniku Zjevení byl císař Nero po smrti, i když je pravda, že se často věřilo, že se jen někde ukrývá a chystá se zpět uchvátit moc.
*Vav se mimo jiné používá pro zápis samohlásek o a u.
** Při latinském skloňování Neronova jména se taky přidává n.
Podobný princip používají neonacisti, kdy za číslo 88 ukrývají pozdrav Heil Hitler, neboť H je osmé písmeno abecedy. Využívají se pak různé další objekty, které s číslem 88 souvisejí, dokonce třeba planeta Merkur, jejíž oběžná doba je (skoro) osmaosmdesát dní.
Navazuje vlastně tak nějak na všechno před tím. :-)
Severus poklepával prsty o desku malého stolu, který stál v jeho nemocničním pokoji. Cítil se jako šelma zavřená v kleci.
Potter nepřišel. To by samo o sobě nemělo být důvodem k nervozitě, už se to stalo, ale tohle bylo poprvé, kdy nedal vědět, že se nedostaví.
Aby se tomu spratkovi tak něco stalo, pomyslel si a vymrštil se do stoje. Trochu se zakymácel, jak bylo jeho tělo stále zesláblé, ale hned vyrazil na okružní cestu pokojem.
Jestli mu někdo ublížil, tak… Vrčení, které mu mimoděk vyšlo z hrdla, ho zarazilo. Merline, hlesl v duchu, já ho mám snad vážně rád.
Když Mařenka zjistila, že vlk mapu nemá, tak mu sama musela ukázat, kde bydlí Karkulčina babička. Pošeptala Jeníčkovi něco do ouška a poslala ho do vsi.
„To budou hody!“ promýšlel vlk cestou.
Na místo dorazili v poledne, ale babičky nikde.
„Honem, převleč se, než přijde Karkulka na oběd! V sobotu sem nosí košík plný dobrot!“ nabádala Mařenka.
Vlk se převlékl akorát včas a už klepala Karkulka na dveře. Jakmile vešla, nejprve se zhrozila, a pak spustila: „Vlku, žádné velké oči a všecko okolo. Přece vidím, že nejsi babička! Kde je? Já ti ukážu!“
I vyklepala mistryně bojových umění vlkovi kožich.
Místo: ZOO Praha
Nevím, jestli je třeba za psy příplatek, ale na andulky jsme potřebovali vlastní vstupenku! No, holt v Praze je draze.
"Hyeny!" pípal Karlík.
"Andulky, to je šelma. Neublíží vám, ale když do klece vleze nezvaný návštěvník, tak ho klidně zraní."
"Hele, liška, to je taky šelma, ale psovitá."
"Pojďme se podívat na vlky, šelmy psovité."
Poté, co jsme si prošli oddělení šelem, šli jsme se podívat na exotické ptactvo.
Všimla si mě paní a ptá se: "Nesete nějaké ptáčky do klece?"
"No dovolte, to jsou vlastní andulky, mají dokonce i vstupenku!"
"My budeme útočné šelmy!" pípaly andulky.
"Tu máš, ty ženská!" klovl ji Pepíček, když si ho chtěla pohladit.
Z důvodů bezpečnosti jsme se přesunuli do jiného oddělení pražské zoo.
Céline je jorkšírka. Pravá jorkšírka, s dlouhou srstí a mašličkou na culíčku. Narodila se, aby spala v péřových polštářích, na krku nosila štrasový obojek a sklízela úspěchy na mezinárodních výstavních molech. Bohužel jí to nikdo neřekl. Ve svých představách je Céline obrovská dravá šelma, vůdkyně smečky. Culíček k smrti nesnáši, hřeben už dávno vzteky rozkousala, spí kde se zrovna namane (ale pohodlnou postel dokáže ocenit), v zahradě hrabe maskovací díry, jako první řve u plotu na cizí psy a u jídla musí být zásadně první. Obě větší fenky jí to pobaveně tolerují a z povzdálí dohlížejí, aby ji nikdo nesežral.
Počasí jim přálo. Jasná obloha se táhla od obzoru k obzoru. Troufla si polevit v opatrnosti. Balancovala na hraně mezi uměním a riskem. Stálý vítr jim dával křídla. Příliš dlouho je Margarita vodila za nos. Příliš dlouho hráli její hru na kočku a na myš.
Nad ránem se horizontu objevil obrys stěžňů.
“To je ona.”
Proklatá Margarita. Kam až je zavedla? Sledovala rostoucí siluetu pohledem dravce.
“Teď už neuteče.”
Hra skončila. Už nezáleželo na tom, kdo koho loví. Láká do tenat. Přišel čas kdo z koho. Přišel čas změřit síly.
Zvítězí ten, kdo získá vítr a moře na svou stranu.
Tělem své divoké předky nepřipomíná. Nohy má přiliš krátké. Tělo dlouhé. Vahou ho hravě překoná kocour od sousedů. Jak rád by mu natrhl ten jeho vypelichaný kožich, když se promenádoval podél plotu. Kocour už dávno není. A on už kočky neprohání. Ani ptáky v parku. Záda bolí. Pomalu obejde svůj rajón. Přečte si vzkazy donchuana z malých domků a bílé dámy odnaproti. Zbytek dne prospí. Občas se v něm však šelma probudí. Když ucítí myši v hromadě dřeva za kurníkem. Potkana hrabajícího v kompostu. Ve slepých očích zasvítí lovecká vašeň. Zpozorní. Čenich nízko u země.
Však já vás jednou dostanu!
Podíváme se teď zpátky k Wei WuXianovi a HuaiSangovi.
"Vůdce Nie... je nemocný," přiznala Nie ChengMin Wei WuXianovi, když přivedl vůdce domů.
"Nemocný? A proč už s tím dávno vaši lékaři nic neudělali, hm?!" rozčiloval se.
Správkyně pevnosti si povzdechla.
"Předci klanu Nie byli řezníci. Stále si pamatujeme, odkud jsme přišli. I při nočních lovech se specializujeme spíše na lov nestvůr. Boj je nám blíž než talismany," vysvětlila. "Naši léčitelé si umí poradit se zraněními. On ale zraněný není..." vydechla znepokojeně. "Jak zabijete šelmy, které přebývají v něčí mysli?"
Wei WuXian nevěděl. Umanul si však, že to tak nenechá. Když dokázal zcelit Wen Ningovo duchovní vědomí, dokáže i HuaiSangovo!
Doufám, že šelmy coby znaky šílenství budou téma splňovat rovněž.
Ochromil ho strach. Svaly ztuhly. Připadá mu, že mu celé tělo zkamenělo. Jen jeho srdce zběsile tluče na poplach. Nejspíš co chvíli exploduje. Slunce mu okamžitě vysušuje pot.
Jako když nepřítel zastrašuje protivníka demonstrací síly a zbraní, lev rozevřel tlamu dokořán. Ukazuje hrozivé zuby. Vypadá to, že se jimi chlubí.
Výborná akustika arény zesílila řev obávané šelmy. Téměř přehlušil skandování krvelačného obecenstva.
V ústech sucho. V hlavě zmatek. Labyrint myšlenek. Úprk vzpomínek.
Lev k němu běží.
Není jako Samson, nemá jeho sílu, aby pouhýma rukama přemohl krále zvířat. Není ani cvičený gladiátor. Je křesťan. Neuctívá římské bohy. Proto musí zemřít.
